Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, jak na to,aby si kočka venkovní zvykla na nové bydlení v bytě?
Myslím si, že je skoro nemožné. Moje dcera začínala s kotětem, které už kočka odstavila. Jmenoval se Zrzek. Byl vykastrovanaý, ale byl zlý. Skákal na lidi se skříně, ne jako hru, ale zle. Kousal, zatínal drápy. Chodil po konstrukci okenního sušáku. 3 x spadnul nebo skočil z 2. patra. 2x ho našli a potřetí ho nechali. Několikrát ho po čase viděli. Zavolali, jen se ohlédl a šel dál. Chodíme venčit kolem pána, který měl úžasnou kočku. Byla vykastrovaná, lozila po stromech, pán měl pootevřené dveře, vrátila se. Pak zjistila, jak je svět zajímavý. Potkala jsem ji, byla pod autem, přišla, když jsem ji zavolala, ale pak šla po svých. Pán už má takhle 3.kočku.
Moje máma má v paneláku 2 kočky, které byly původně venkovní. Jedna žila venku 7 let a zvykat si nijak nemusela, byla štastná, že už není venku, ale doma kde má co jíst a vlídnou náruč. A kocour ten jako malé kotě s tátou přišel až před barák, tak ho vzal domů. Je doma a je spokojený. Taky jsem měla kočku, která přišla na zahradu jako březí, tak jsem jí nechala vykastrovat a naočkovat. Pak najednou zmizela a 3 týdny nebyla, poté se vrátila vyhublá a dehydrovaná, asi byla někde celou tu dobu zavřená. Pak už jsem jí ven nepustila a žádné naschvály se nekonaly. Pustila jsem jí ven až ve chvíli, kdy se u ní za pár měsíců projevila FIP a bylo jasné, že během pár týdnů jí budu muset nechat utratit. Tak aby si ještě trošku užila.
Nechte zasítovat okna a balkón, pokud bude, dejte kočce hodně škrabadel a moc to neřešte. Zvířata to taky neřeší a zvyknou si na hodně.
Může si zvyknout a nemusí. Spíše si kočky z venku doma ale nezvyknou. A vypustit ven kočku s FIP, které je infekční, "aby si užila", to se asi nedá slušně okomentovat.
Asi nevíte, že onemocnění FIP není nakažlivé a je to autoimunitní onemocnění. Kočka se musí nejdříve nakazit určitým kmenem coronavirů a promořenost venkovní populace je veliká, uvádí se až 95%, přesto rozhodně takové procento na FIP neumírá. Takže tím, že se kočka s akutními příznaky pustí ven, se žádná kočka neohrozí, protože ta už ty coronaviry má. A pak už je na jejím organismu, jestli třeba vlivem nějakého velkého stresu, jako bylo u té mojí dlouhodobé hladovění a dehydratace, viry v těle kočky zmutují a spustí se onemocnění. Mimochodem, jestli někdo pouští svoje kočky volně ven, pak je mi jejich zdraví a pohoda tak nějak u prdele. Každý kdo to dělá je snad svéprávný člověk aby věděl, že kočka co chodí ven, může dříve či později přijít k úhoně. Já svoje koupené kočky ven nepouštím a s touhle nemocnou byly v kontaktu, přesto je to už 5 let a jsou zdravé. A to byl kocour kotě, takže více náchylný k nákaze. Sousedce zemřel na FIP 14ti letý kocour. Celý život chodil ven a byl v kontaktu s jinýma kočkama, co jsou doposud v domácnosti. Nesnažte se mě prosím něco učit o kočkách, od toho mám lidi, kteří chovali a měli výseldky už v době, než jsem se narodila.
Zmutovaný virus, tedy když už propukne onemocnění, se z těla nevylučuje, tedy kočka už není nakažlivá. Zato je nakažlivá celou dobu, co je zdravá. Předpokládám, že málokdo kdo pouští kočku ven, jí má negativně testovanou na coronaviry, aby nemahla nakazit další kočku. Protože kdo pouští kočku ven, ten téměř ve 100%případů vůbec netuší, co to FeCoV jsou.
Narozdíl od toulavých koček, které venku hladověly a tedy venkovní prostředí obvykle rády vymění za plnou misku a vlídnou náruč, to u kočky, která to vše měla a navíc měla bonus volného pohybu venku, tak být nemusí..
Mamky kocourek s rodinou cestuje na víkendy na chatu a tráví tam dovolenou. Po příjezdu domů, je několik dní neklidný a je vidět, jak by byl rád venku.. ale po pár dnech si zase zvykne..
Záleží na povaze kočky, jak to ponese. Je to kus od kusu, jako u lidí.
Všeobecně je kočka čistotná, takže pokud bude mít záchod se sypkým stelivem, neměla by mít problém s čůráním po bytě. Jen pozor na záchody zakryté s dvířky, ty každá kočka nesnese. Osobně si myslím, že temperamentnější jsou kocourci, kočičky jsou zpravidla klidnější. Přesto se budete muset kočičce pokusit maximálně věnovat, aby se "vyblbla" i doma a pořídit škrabadlo a nějakou tu hračku. Pozor na okna a balkon pokud je. Ideální jsou sítě a pozor na otevřenou ventilačku - pokud nebudete doma, tak raději zavírat, aby se Vám neoběsila.
Zbytek ukáže čas..
Takovou zkušenost udělala naše kamarádka.Kočce dala misky,pelíšek+škrabadlo do bytu..bydlí ve 2.patře a nechtěla kočku pouštět ven po schodech - a jak zpátky?Navíc měla strach,aby se kočka neztratila .Nakonec to řešit museli,kočka byla nervozní,škrábala dveře,mňoukala - prostě chtěla ven.Nezvykla si na to být jen v bytě.Pořídili tedy košík s provazem a naučili kočku vlézt do košíku,spustili ji na chodník,kočka odběhla a tak po půl hodině seděla dole připravená na nástup.Nejprve to bylo k pobavení sousedů,nakonec to všichni berou jako běžnou věc.Kočka je v pohodě a kamarádi mají klid.Blízko je park-kočka nemusí přes silnici-tak si tam kočka uleví,proběhne a šup zpátky.Je klid.
Dobrý den, kočka je osobnost a je každá - stejně jako my lidé - dočista jiná. Vím, co mluvím/píši. S kočkami žiji již víc než 60 let. Měla jsem kočičku, kterou si přivedl náš kocour (kocourka jsem chtěla proto, abychom neměli kotata)..a tak jsme najednou měli na zahradě Káču (jak jsme ji později pojmenovali) a jejích 5 malošků. Venku pršelo a maličkým pod rybízem nebylo nejlíp. Vzala jsem je tedy a přenesla do krabice s mým tričkem do prádelny a nechala otevřené okno. Káča brzy své malošky uslyšela a zabydlela se u nich. Na mě nejdřív syčela, ale když si zvykla na to, že přináším pravidelně jídlo, nechala se časem i pohladit. Pozvala jsem ji domů - do bytu, ale nikdy si nezvykla. Bála se všeho. Stačil odstřižek hadříku na zemi (tou dobou jsem pracovala doma jako švadlena) a ona se připlížila, uhodila hadřík tlapkou a vyskočila půl metru. Stejně nedůvěřivá byla i k misce s krmením - vždycky si ho nejdřív vyklopila na podlahu. Ani s čistotou to nebylo ideální. I když měla možnost jít "na bedýnku" a nebo ven, dost často se vy... pod válendou a nebo za skříní...dost problém (hlavně za tou skříní). Stejně k čistotnosti přistupovali i malí...
Po celkem dlouhém čase jsem poznala Káču II. Tu jsem si zachránila jako jedno ze dvou vyhozených kotátek (její příběh je na Micinách - Kateřina). Ta byla odmalička velice čistotná, ale za celý život se nenaučila používat škrabadlo a ničila věci... i ona měla přístup ven a drýpky si mohla "brousit" i na kůře stromů jako ostatní kočičáci.
Další "problémový" přírůstek do mé kočkoparty byla Marienka (i její příběh je na Micinách"). Tu jsme si jako již cca pětiletou přinedly s dcerou z útulku z umistovací výstavy;. První týdny to byl naprosto nepřizpůsobivý věčně naježený divoch. . Později se z ní stala moje úžasná kámoška, která mi chodila naproti k busu. Milá a čistotná kočena, která nikdy nic neničila..i když nás v útulku varovali před její agresivitou, byla to jedno z nejúzašnějších zvířat, která jsem poznala. Bohužel, umřela na selhání ledvin před třemi lety.
Proč jsem to vše psala? Abych sdělila své zkušenosti s tím, že kočky jsou opravdu kždá jiná.. a pokud se ta Vaše rozhodne, že v bytě bydlet nechce, čeká Vás nelehký život...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.