Nejste přihlášen/a.
Ahoj všichni.Je to cca. půl roku co jsme museli dát štěně Bernského salaš.psa pryč...už jsem sem o něm psala článek (jmenuje se Marley)...pořád na něj musím myslet a když o něm někdo začne mluvit vlévají se mi slzy do očí a nemohu to ovlivni.Myslela jsem že za 6měsíců už na něj nebudu myslet tolik a litovat toho,že jsem něco neudělala když jsme ho dávali pryč.Mám pocit,že bez něho nedokážu žít.Mám chut řvát,pořád si to vyčítám a až se přestěhujeme někam do baráku chci si koupit nového bernáka.Tak za rok za 2 (je mi 15)...mamku bych přemluvila.Někomu se to v něčem múže zdát hnusné,ale nikdo necítí to co já.Chci vrátit čas...ale je to nemožné...jak na něho přestat tolik myslet?...za nedlouho za ním máme jed...bojím se,že až ho uvidím bude to horší...někdy mám pocit,že kvůli tomu nemohu žít,,,poradte jak se zbavit těch myšlenek...((
Pokud to půjde, snaž se za ním jezdit častěji, budete dobrými kamarády i když nebudete stále spolu!
doplněno 20.04.13 21:58:A je fakt moc krásnej!
Nedivím se, že se Ti stýská...
Nemlžeš se s Vašimi nějak domluvit, že byste si ho vzali zpátky? Já bych být Tebou nepřemýšlel nad novým pejskem, ale pokusil bych se získat zpátky Marleyje! Přemluv mamku a domluv s těmi, kdo ho mají teď. Klidně tak, že jim koupíš nového, půjč si na něj třeba od prarodičů a svýho pejska dostaň zpátky! Máš na to právo! Rodiče Tě nesmí takhle nechat se trápit! Držím Ti palce!
Oni si ho už bohužel zamilovali a vím jistě,že by s tím nesouhlasili.Asi bych se zbláznila radostí kdyby to bylo možné,ale není.Minulý bernák jim umřel v 6letech a toho našeho mají už půl roku a mamka by mi to asi nedovolila.Vím,že jsem psala,že si chci v budoucnu pořídit nového,ale tak aby to mamka nevěděla a já vím,že nakonec by mi to dovolila.Také vím,že už nebude jako Marley,ale stojím o něj...achjo...kéž bych mohla něco udělat((((((
Hlavně si nepořizuj nového tak, aby to mamka nevěděla, už jsi přišla o Marleye, mohla bys přijít i o dalšího, raději se s mamkou domluv a nedělej kraviny proti rodičům, to fakt není rozumný!
Promysli a neukvapuj se. Věřím Ti, že bys pesana fakt moc chtěla, ale bez předchozí domluvy s mamkou by to nebyla výhra. Já jsem měl několik pejsků a chtěl bych dalšího chlupatého kamaráda, až bych někdy brečel. Ale teď jsem skoro pořád v práci, potom si skočím na pivko, pejsek by se mnou pořád být nemohl a tím bych ho trápil a to nechci. Tak se raději kamarádím s jinými pesany a psinami, rád je pohladím a pomazlím, než abych ubližoval tomu "svému"...
Proč jste ho museli dát pryč?
Pokud je to odpor ze strany rodičů - jiného psa si nepořizuj - budeš se zase jenom trápit a pro psa to taky nebude dobré - zvířata nejsou hračky, mají svou osobnost a taky se trápí!
doplněno 21.04.13 13:26:Čtu si odpovědi, i Tvoje reakce a radím znovu - žádného psa si zatím nepořizuj, u rodičů nemáš v současné době zázemí a docela se bojím, že přítel Tvé matky by mohl psovi i ublížit. Psi jsou přátelská a důvěřivá zvířata a nezaslouží si špatné zacházení a nějaké experimenty.
Nového psa bys zřejmě musela časem dát taky pryč - a ještě by se kvůli němu Tvoje matka zase s přítelem hádala, bylo by dusno - a to přece nechceš, ne? Počkej, až budeš starší, osamostatníš se - a pak si můžeš pořídit třeba krokodýla, když budeš chtít.
Pamatuj, že pes je (jako každé zvíře) citlivé stvoření - a musíš myslet především na něj, nežli na sebe.
Stěhovali jsme se a neměli moc peněz(granule měsíčně stály 1000kč a očkování)...a mamka se s přítelem pořád hádali a on jí ubližoval(psychicky i fyzicky)..málem jí zabil ( a ona mi slíbila,že kdyžn Marleyho dáme pryč..odstěhujeme se od něj,ale místo toho jsme se odstěhovali s ním...kdybych to věděla ...neopustila bych ho...
doplněno 21.04.13 17:14:Tohle vše si samozřejmě uvědomuji...pejska bych si chtěla pořídit tak v 17 možná v 16...vím,že to nejspíš není to co byste chtěla číst,ale do té doby snad s mamky ne/přítelem nebudem...a kdyby kdokoliv ubližoval psovi-já bych udělala cokoliv aby přestal...i kdyby to nebyl můj pes...to je podle mne ta nejhorší věc ohledně psů...opravdu bych byla schopná zabránit dotyčnému v tom aby ubližoval tvorovi,který je pro mě život...mám s tím zkušenosti a vím,že už se asi opakuji,ale když někdo psovi ubližuje mám neskutečný vztek a je mi jedno,že se neovládám
"walino", a jak daleko jste dali pejska pryč? Třeba by ses na něj mohla jít občas podívat a přinést mu pamlsek. Ono, pejsek je velká starost, obzvláště, když přijde nemoc a stáří a pejskové umírají dříve než lidi a také jejich odchod bolí. Mysli na to, až jednou vyrosteš a budeš si pořizovat nového pejska. - pt
Já jsem z Liberce a oni jsou z (Hlavenec) kousek od prahy-72km...45min...( škoda,že to není blíž...
milá Walinko , musím ti odepsat protože jsem též z Liberce a taky jsem toto zažívala před čtyřmi roky a dnes jsem při hrabání listí na zahradě vzpomínala na mou drahou Korinku , proto ta moje přezdívka.Byla to chodská ovčanda , odrostlé štěně a žila u romů, nebo spíš živořila. Už jsem o tom tady jednou psala. Prostě byla se mnou na chalupě a nastala situace že jsem se musela odstěhovat do bytu. Byl to pes který od rána do večera běhal po loukách a stráních a ted měl jít do malého bytu , kam by se se svými 40 kg. nevešel. Bylo to velké dilema , Našla jsem si hodné ml. lidi s dítětem , dnes už mají dvě a odvezla ji k nim. Byla jsem zničená , plakala jsem pro ní několik měsíců. Navštěvovala jsem jí a paní mě čas od času poslala pár fotek abych věděla že je spokojená. Dnes jsou to už čtyři roky a mám moji drahou korinku stále v srdci a tečou mi slzy jako hrachy. Ty jsi ho neměla tak dlouho, nepořizuj si nového dokud si neuspořádáte v rodině klid a pořádek. Jsi mladá , sportuj , uč se ,směj se a jestli ti opravdu chybí psí kamarád , zajdi do útulku v ostašově u globusu a pomazli se s pejsky , dones jim granulky a uvidíš jakou budete mít všichni radost . ahoj a netrap se. KOrina
Vůbec nevím co vám na to má odepsat...dívala jsem se na film a usla u něj...před chvílí jsem se probudila,nikdo není doma a já mám pocit,že bez něj nemohu žít a neubráním se slzám...dokážu si představit jak jste se či jak se cítíte... plánuji jít na právní školu (pokud mě příjmou) a v budoucnu mít obrovský dům s obrovskou zahradou právě pro bernáka...pořád přemýšlím nad tím prvním dnem,co jsme ho přivezli domů-bylo tak moc těžké ho získat a najednou je pryč...pamatuji si jak byl na mě závislý-když jsem šla na nějaké akci na záchod-chtěl být se mnou a mamku schodil z lavičky...tak moc mi chybí,ale nikomu nedokážu vysvětlit jak moc...nemůžu se zbavit myšlenek na něj...a do útulku občas chodím...mám doma malého jorkšírka...miluji ho a nikomu bych ho nedala,,,,ale je to úplně něco jiného než Marley,který mi naslouchal a dal se pořádně obejmout a cítila jsem se s ním v bezpečí...a jak to máte vy-máte ted nějakého pejska?...já mám pořád ten pocit,že bez bernáka (marleyho) nebudu nikdy štastná...a právě proto chci nového bernáka
wali , prosím nepřeháněj to , představ si že budeš mít psa jakéhokoliv 12 let a on ti umře . to je potom moc smutné. Já a moje rodina to zažila , odešla nám boxerka . a hlavně že máš toho malého, já nemám žádného .. a moc mi pes chybí. Co se dá dělat člověk nemůže mít všechno.Myslím že to dobře dopadne a později si psa určitě pořídíš. měj se fan zdraví korina
Walinko, snaž se na to pořád nemyslet - Tvůj pes je u nových majitelů asi štastný - a kdyby se dostal zpátky k Vám, tak by to vzhledem k zatím neuspořádaným rodinným poměrům pro něj asi dobré nebylo.
Přej mu, že je štastný - a tak na něj i mysli - důležité je, jak se má zvíře, člověk se musí umět i obětovat (tak jako pro děti) - představ si, že by byl u špatných lidí, kteří by ho zanedbávali, týrali, nebo ho neměli rádi. Přej mu, že je štastný a soustřeď se na sebe - pokud Tě láska ke psům nepřejde, tak vydrž pár let a pak si můžeš pořídit kolik psů budeš chtít!
Prostě to musíš vydržet! - nebreč a přemýšlej - pokud můžeš mít jorkšírka - tak to máš dobrý - jsou to moc roztomilí pejsci. Mám je moc ráda - zřejmě Tvým rodičům až tak moc nevadí - a to je dobrý, ne? Přeju hodně štěstí. Marcela.
Moc děkuji za odpověd ...jsem moc ráda za podporu...cítím se lépe a plánuji jak si v budoucnu pořídím nového bernáka...sice jiného,ale určitě už navždy bude můj...ještě jednou vám děkuji za odpověd a jsem vděčná
Pro Walina -
Walinko, děkuju za odpověď - a přeju hodně štěstí. Myslím, že zvířata si naši lásku zasluhují a stojí za to, se pro ně i obětovat. Doufám, že Ti láska ke zvířatům vydrží i v budoucnosti a moc Tě zdravím (i Tvého jorkšírka).
Ještě něco o mně - já zase zachraňuju toulavé (tzv. "popelnicové") kočky, beru si je domů, když potřebují pomoc.
No a jednu takovou kočku, která mi velmi důvěřovala, byla chytrá a kterou jsem měla moc ráda, mi zabil nezodpovědný veterinář - stěžovala jsem si na něj na veterinární komoře v Brně - vinu uznali, zaplatil pokutu - ale stejně na ni nemůžu zapomenout - a teď poraď Ty mně - co mám dělat? Marcela.
Láska k zvířatům mi samozřejmě a na 100% vydrží navždycky...obdivuji vás proto,co děláte pro kočky a rozhodně děláte dobrou věc...váší kočičky je mi moc líto a rozhodně chápu jak se cítíte...na svou bývalou kočičku rozhodně nazapomínejte,protože jste s ní určitě zažila skvělé věci,které by měly zůstat ve vašem srdci napořád...určitě v nějaké jiné kočce objevíte takovou jedinečnost jako v předchozí a oblíbíte si jí...já na Marleyho myslím v jednom kuse,ale se smrtí se to nevyrovná...nejlepší bude když na kočičku budete vzpomínat v dobrém a přitom se věnovat těm ostatním a v nějaké z nich objevit to kouzlo jedinečnosti...já vám také přeji hodně štěstí a ještě jednou děkuji za podporu...Wall
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.