Krysarik a problem s hygienou

Podle všeho se pes rozhodl ,, že ve vaší smeččce není bude šéfovat on . Pokud nedostal od mala základy výchovy v lidské smečce , tak si vytvořil svoje. Psa nikdy nebijte ( pokud zrovna nežere nějaký hnus - pak ho plesnite přes čumák , normální facka a slovo fuj).Druhého psa nepořizujte, prvně převychovete toho , co už máte .Budete muset začít úplně od začátku a od sebe . Prvně se rozhodnite , které věci pes doma dělat nesmí a budete muset být důsledná a ze začátku na sebe . nesmíte nikdy zapomenout , že cokoli povolíte jednou , tak pro psa je to napořád.Převýchova čtyřletého sebevědomého psa nebude běh na krátkou trat. Chápu , že mu chcete nahradit , to co nedostal od dcery , pes je nejštastnější pokud se nemusí rozhodovat sám . Pro začátek bych začala posilovat vlastní autoritu , nekrmit od stolu . Pokud mu něco chcete dát , tak jen do misky. To se netýká odměny za poslechnutí příkazu . Zpočátku mnamku JEN za něco , Aby pochopil , že rozhodujete o jeho jídle . Denní příděl jídla rozdělit na snídani a večeři , nenechávat granule v misce po celý den , Co nesní ,uklidit. Tím čurámím vám nejpíš naznačuje , že ten byt je jeho . Asi bych to řešila takzvaným vyloučením ze smečky. Pokud se vyčurá před vámi , tak ho vystrčte na chodbu ( do koupelny ) , a nechte ho tam dokud nepřestane štěkat,a ani potom se sním nevybavujte , počkejte až příjde sám . Chce to pevné nervy.Na procházce nikdy nechodte tím směrem , který vám pes naznačuje , nebo kam on chce jí , vždy rozhodujete vy o tom kam se jde . Zpočátku se mu to nebude líbit , bude tahat , ale vydržte. Začala bych těmito třemi body

1. O jídle rozhoduje panička , 2. o procházce rozhoduje panička . 3. když tu čuráš , tak tu nebudeš

a až je zvládnete , tak bych pokračovala dalšími .Je to dospělý pes , nepůjde to rychle , ale půjde to .

Pokud zkusíte jít , tímto směrem , tak nám deste vědět jak si vedete. Hodně úspěchu

Nemohlo by to být nedostatkem autority? Zkuste takové ty základní cviky na poslušnost: sedni lehni, ke mně ... chodit první do dveří,nenechat ho spát v posteli ani na gauči ale pěkně na zemi v pelíšku Prostě mu ukázat, že velíte vy a v bytě se vám NESMÍ vyčurat protože to je vaše území a vy mu tam dovolujete být, vy ho krmíte atd. Fyzické tresty vůbec nepoužívejte, bude to k ničemu,maximálně se vás začne bát. Zkuste pohledat po internetu nějaké články či knížku o základech výchovy a budvání autority.

Druhá možnost je, že ukazuje, že se mu něco nelíbí (třeba to, že nejste doma), ale to si myslím, by mělo jít odstranit tím, že mu určíte pozici ve vaší smečce, protože vy jako alfa určujete co se bude a nebude dělat...

Milá Kamilo , ona bude mít babka nejpíš pravdu.Nenechte si rovnat život od ostatních . Je Váš. Co má co Vaše dcera u vás v bytě křičet na vašeho psa. Prostě ji požádejde at odejde a vyvzteká se jinde. Zdá se , že pejska terorizovala a nejpíš taky byl bit. Píšete, že má pes poničenou dušičku. Nemá . Má jen nasbírané špatné zkušenosti a ty se s ním budou táhnout celý život. Je na vás, zda ho dokážete ochránit a zda si s ním navážete důvěrný vztah, aby už nemusel řešit odkud přiletí facka a aby věděl , že VY za něj řešíte problémové situace.Zkuste začít postupovat podle těch tří bodu a až to začne fungovat , tak poradíme další. Hlavu vzhůru a zabojujte za sebe i za Jayjaye.

Jak je starý?

Pardon, už to vidím, 4 roky. Bude to problematický pejsek, protože pes se nevyčurá do svého pelechu. Právě, když čurá v noci, přiváže se k pelechu, aby nemohl courat po bytě a čurat. Na pelech se nevyčurá. Ten váš ano. Budeme přemýšlet, jo?

Dobrý den, musím se smát, jak vám tady všichni krásně radí - nic proti :D. Všichni jsou zkušení pejskaři, či chovatelé malých plemen nebo možná psychologové, co já vím. Každopádně vím jednu věc - a doufám Ambro, že vás to uklidní. Ten zásadní problém je totiž přímo u tohoto plemene a klidně si mě vy všichni, kteří si budete myslet, že jsou to nesmysly kamenujte, ale napřed si vyzkoušejte nějaký extra exemplář tohoto plemene pro radost pořídit. Moje švagrová si tohoto roztomilého pejska kdysi pořídila a protože jsem i já tehdy chtěla malého mazlíka do malého bytu, tak i můj muž mi ho pořídil. Náš drahý Daneček se dožil jedenácti let a při téměř plném zdraví zemřel přirozenou cestou - dej mu pámbu klid. Zpočátku jsme se ho pokoušeli naučit zcela běžným způsobem čistotě, základní poslušnosti a samozřejmě mazlení . (Pro pořádek podotýkám, že v současné době máme německého ovčáka, kokra a mívali jsme i pudlíka a různé kříženečky - takže nějaké "minimální" zkušenosti s psíčky máme ) Základní poslušnost zvládl tedy bez problémů, mazlení taky, chození na vodítku po počátečních problémech jakž takž taktéž - ovšem návykům čistoty se téměř 6 let úspěšně bránil. Dokázal přesně jak píšete Ambro, po několika málo hodinách, někdy téměř po několika minutách po návratu z venku udělat loužičku a jindy se zase stalo, že vydržel bez problémů několik hodin - měl to v určitých nepravidelných vlnách - třeba 14 dní v "klidu" a pak zase třikrát denně vytírat a uklízet - měsíc, den, co den a pak třeba měsíc klid a další týden uklízecí. Dokázal si načůrat do pelíšku nebo ho vytahat v exkrementech. Doslova jsem z něj šílela. Veterinář mi řekl, že je špatně vychovaný, ptže žádnou zdravotní příčinu nenašel a ani psychiku pochroumanou neměl. Prostě se mu to tak asi chtělo. Potkala jsem pak jednu paní kdesi na pouti, která držela úplně stejného pejska na ruce, tak jsem se k ní přitočila, pohladila, rozněžnila, že je stejný jak ten náš, ale že určitě není tak zlobivý. Paní mě vyvedla z omylu a k mému údivu mi popsala téměř do puntíku našeho Danyho. Od toho dne kdykoliv jsem potkala někoho se stejným psíkem, musela jsem zapříst rozhovor a na všechno se vyptat. A zjistila jsem, že většina majitelů řeší stejný nebo podobný problém, akorát k tomu každý přistupoval jinak, některým to ani nevadilo, protože byli přesvědčení, že tahle malá plemena to prostě dělají. A jen dodám, že i švagrová měla stejný problém. Na jejich obranu je však třeba přiznat, že jsem potkala i cca 2 nebo tři majitele, kteří žádný problém neměli (nebo ho možná nepřiznali - nevím ). Navyváděl se ten náš malej mizera pěkných hloupostí - a nejen doma. Když mu bylo 6 let, stěhovali jsme se z bytu do domu a aby chudinka netrpěl nebo na něj někdo nešlápl, přesídlil na čas "na prázdniny" k babičce. Jenže ouha, babička se s ním moc nemazlila, šoupla ho na zahradu a kdykoliv se doma počůral, strávil den sám na zahradě, když pak přišel k nám, zůstal venku spolu s vlčákem - byli na sebe zvyklí a navíc bylo léto. Občas se zkoušel nacpat do dveří, což mu sice nikdo nebránil, ale jakmile se doma zase vyčůral, tak opět strávil den venku. Nutno říct, že se mu tam nejspíš líbilo, ptže statečně hlídal - s vlčákem za zádama . A když nastal už chladnější podzim, tak jsem se trochu děsila, co bude, ptže venku zůstat nemohl. Ale světe div se, on začal být opatrný. Skutečně mu ten venkovní pobyt prospěl. Od té doby se doma vyčůral jen výjimečně - přes noc a velkou potřebu taktéž - jestli jí udělal tak maximálně párkrát. Ovšem, jakmile začalo být teplo, znovu mazal ven a když se oteplilo ještě víc, tak už byl venku i v noci. V zimě, kolem nuly chodil ven tak 3-4x denně vždycky na hodinu a když byly velké mrazy, tak jen vyčůrat a zase domů - i tak ale mu to doma "uteklo" minimálně. Dožil v klidu a pohodě a já jen litovala, že nás nenapadlo tenhle pro něj nepohodlný a nekomfortní odchov (možná spíš převýchovu) aplikovat dřív .