Štěně nechce chodit ven

Pět měsíců, je dost dlouhá doba, aby se štěňátko bálo.

Můžete si prosím přečíst článek na odkazu, děkuji. Třeba vám to bude přínosem, co je potřeba změnit při chování ke štěňátku.

Proč se pes venku bojí?

Pokud je příčinou strachu počáteční výchova v izolaci od ostatních psů i lidí, je nutno počítat s tím, že se bázlivost psa patrně nikdy nepodaří odstranit úplně a lze ji pouze zmírnit. V zásadě však platí, že něco s bojácným psem lze dělat vždycky, vždy lze stav upravit a zmírnit.

Setkala jsem se s fenkou německého ohaře, kterou se snažil myslivec zbavit vrozené bázlivosti před výstřelem tím, že jí do těla zapíchal zavírací špendlíky, na které uvázal provázky, za něž fenu přivázal a opodál střílel v domnění, že díky bolesti fena bude přinucena zůstat na místě a na střelbu si zvykne. Jak to dopadlo, je asi každému jasné. Naštěstí se fenku podařilo od myslivce zachránit dřív než ji zastřelil. Fena jevila všechny znaky týraného psa _ třásla se, jektala zuby, pomočovala se a neustále pokňourávala - a to i několik měsíců potom, co se jí myslivec zbavil. Ujali se jí lidé, kteří ji sice poskytli základní potřeby, ale neměli čas se jí věnovat. V kotci být nemohla, protože byla hlučná a kotec demolovala, v bytě byla nečistotná. Venku na procházce se chovala nervózně, nesoustředila se, na výcvik reagovala bázlivě. Zdálo by se, že se jedná o beznadějný případ, avšak fena měla štěstí a ujali se jí mladí manželé, kteří s ní měli velkou trpělivost, naučili jí čistotě v bytě, dopřáli jí hodně pohybu a velmi intenzivně se jí věnovali, takže všechny příznaky se u ní podařilo podstatně zmírnit.

Jak tedy zacházet s takovým pejskem a jak mu pomoci? Především je třeba s ním navázat kontakt a vzbudit jeho důvěru, pokud se jedná o bázlivce, kterého jste si čerstvě pořídili. Nespěchejte a nesnažte se násilně u psa strach zlomit, docílili byste pravého opaku. Pokud máte druhého pejska a ten je dobře socializovaný a psa nevnímá nepřátelsky, i ten vám může v procesu převýchovy velmi pomoci. Pejska krmte z ruky po kouskách, aby si na vás zvykl, dopřejte mu někde klidné místo, odkud k vám může sám přicházet. Jestli vám to umožňuje uspořádání bytu, zařiďte ho předem tak, aby pes nemohl zalézat pod nábytek. Pokud tak učiní, počkejte, až vyleze sám, vy sami se chovejte naprosto přirozeně a uvolněně.

V případě, že pes už k vám vybudovaný vztah má a věří vám, pracujte na posílení své vedoucí pozice ve smečce. Pes vás musí respektovat a věřit vám a být si jistý, že vy ho ochráníte za každých okolností. K tomu je potřeba dobrý nácvik základních povelů. Cvičte je napřed tam, kde se pes cítí jistý. Traumatizující prostředí zpočátku úplně vypustte. Pak postupně můžete zvyšovat náročnost okolního prostředí, ale nikdy až do té míry, kdy se projeví u psa strach.

Pokud se tak stane, majitel by neměl dopustit, aby se pes otočil a utekl domů nebo se psem z traumatizujícího místa sám rychle utekl. V chůzi pokračujte směrem k podnětu stále stejným tempem a neuhýbejte od něho, pokud se pes zastaví, trhněte rázně vodítkem a pokračujte, případně můžete zkusit strachový podnět překonat s rozeběhem (například jezdící schody v metru).

muj-pes.cz/...

Dobrý den. Chce to hodně trpělivosti. Ukazovat okolí dál od domu pomalu, postupně, kousek po kousku. Když se pejsek zasekne a nechce se mu jít dál, je dobré ho vzít do náruče a kousek ho poponést. Potom zase půjde sám. Zřejmě má strach a prožívá stres, tak je ho třeba učit, že vzdálit se od domova je pro něho bezpečné. Někdy pomáhá mít sebou hračku a tou ho rozptylovat, aby si nevšímal toho, kde je. Může dostat i mlsku, pro kterou si k Vám dojde, když budete kousek od něho a lákat ho na ní. Otrká se, ale chce to opravdu trpělivost, něž se u pejska tento blok prolomí. Má jen strach, vzdálit se od domova a musí poznat, že mu venku nic zlého nehrozí.

Také by mohlo pomoci chodit ven s jiným pejskařem. Když Váš pejsek uvidí, že se jiný pes nebojí a tape, třeba ho to bude více motivovat, přinutit se k chůzi.

Jelikož mám taky ještě takové štěňátko (11 měsíců) jacka russela tak si ještě vzpomínám na dobu, kdy nám dělal to samé. Byl teda mladší, 2 - 4 měsíce. Vůbec nikam nechtěl, hlavně ven ne, a pokud třeba přšelo tak to byla katastrofa čurat doma nám přestal někdy kolem 4 měsíců. Každopádně nám se to chození ven vlastně vyřešilo samo na plácku kde jsme bývali bývali často děti. Ten náš se mohl urvat jen aby za nimi běžel když utíkaly a pokřikovaly. Nemáte takovou možnost? Štěňata na děti reagují velice dobře (pokud jim teda neublížily). Anebo ještě ho seznámit s nějakými jinými štěňaty pokud máte tu možnost. Neznám pejsčí miminko, které by nebylo zvědavé na jiné