Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Přemýšlím o tom jestli má pes a kočka duši. Na co myslí pes nebo kočka v útulku a jestli skutečně touží mít pána nebo být blízko člověka. Nebo když jsou v rodině pes nebo kočka chovají se jako ve smečce i když kočka asi smečku nevyhledává? Když je pes s jedním člověkem dojde k propojení a pes se chová jako by měl duši, napojí se na člověka? Kočka když je sama s jedním člověkem se taky napojí a tvoří komunikační spojení? Nebo je vše jenom naivní představa? Dokáže vícečlenná rodina vnímat psa nebo kočku jako člena rodiny nebo je třeba psa ráno vyvenčit a večer vyvenčit a hotovo? A co kočka? Jenom spí a baští granule? Má rodina zájem o to aby si kočka hrála i když není kotě? Jsou pes a kočka členy rodiny nebo jakýsi doplněk nebo nutné zlo z doby před vznikem rodiny, neuvážená koupě. Nedá se utratit, v útulku není místo.
Přesně na tohle jsem se chtěl zeptat
Jinak zajímavě nad tím uvažoval James Herbert v knize Fluke (snad byl i poměrně známý a oblíbený film).
Stačily by ty poslední tři řádky. Všechno před nimi do sebe nezapadá a smysl rozhodně nedává. Ale je to úžasný.
Každý živý tvor je živou duší. Aby se tvor stal živou duší, musí dýchat a mít ducha, čili životní energii. Takové D + D = D. - stařenka
Každý živý tvor, musel projít vývojem zrození, má duši.
Má člověk duši? Má! Pak jí má, každý živý tvor. Každý živý tvor cítí, nejen vůni jídla, bolest, cítí, když se něco děje v atmosféře. Příkladně, // Tsunami //, zvířata utíkají od moře, nahoru do hor, tím se zachrání. Říká se: Ticho před bouří. Najednou všechny ptáčkové utichnou, nebe je bez ptactva a přižene se bouře. Po bouřce, opět ptáčkové zpívají. Pes: dokáže se učit, nemohoucímu člověku nahradí ruce. Pozná podle zvuku na dálku, že pán jede, miluje svého pána, cítí, když je pániček nemocný, je věrný, to vše musí vycházet z duše. I když některý pes nemá lehký život, stejně miluje svého pána. Kočka je mazel v domácnosti. Ten, kdo má doma, pejska, nebo kočičku, určitě nikdy není sám. Nemusí mít rodinu, ale zvířátko mu rodinu nahradí. Povídá si s pejskem nebo kočičkou, postěžuje si na svoje bolesti, na to jak je sám a pomazlí se. Pejsek rozumí, co pániček povídá.
. Každý živý tvor, má duši.
Má, tedy jinak řečeno má vědomí. Fůru šestých smyslů, které už člověk dávno ztratil...Člověk si je tou duší navíc schopný uvědomit si sebe. Pes, tím že je smečkové zvíře, to u člověka vyhrál a podle mne ho právě proto provází X tisíc let. Je "smečkově" lepší, efektivnější: Například se nerozvádí a nevede války, válčit do mrtva prý dokáže jedině ještě tlupa šimpanzů.
Já jsem četl, že pes se s člověkem spojil hlavně z praktických důvodů. Smečka psů se smečce vlků neubránila nikdy. Smečka psů spolu se smečkou pralidí ty vlky mohla pěkně zřídit. Kdo dostal zapálenou větví do kožichu, kamenem do hlavy nebo sekeromlatem po hřbetě, ten si dobře zapamatoval co se nedělá. Možná že z těch dávných dob přetrvává ta psí vlastnost, jak se něco venku šustne, pes udělá rámus. V pravěku to asi byla vlastnost velmi užitečná.
Ale my u nás doma psy nemáme a vlky nehoníme. Jsme kočkaři. Máme tři kočky a můžeme potvrdit, že kočky duši mají. Jsou všechny stejné a přitom je každá jiná. Stejně jako lidi.
Praktické důvody pro soužití byly určitě, určitě- ale z obou stran a jiné, než obrana lidí před vlky. Spíš psi baštili zbytky z lovu. Např.zajímavé v odkazu: Psí páriové u Egyptanů..., psí rasy vznikaly před 5000 lety a první byly veliké, těžké (jako čuvač na Slovensku, vysoký anatolský pastevecký pes v Turecku, akbaš 3000 let stejného vzhledu...)
Pro "pejskaře":
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.