Kňákání naší čubičky

Vaše čubinka je trošku rozmazlená, žárlí . . . . .

Nemusí být nutně rozmazlená. Žárlí. A také zvuky, které vydáváte, tón hlasu, všecko v normálu patří jí. A najednou to všecko není pro ni. Co udělala? Tak strašného! Ptá se.:D

A nědělají to jen čubičky! Náš pejsan to dělá taky. Jakmile se partner přiblíží, tak už urputně skáče a snaží se opřít o něj či o mě, jakoby říkal: "Jdi od ní pryč. To je moje mamííííí." A když sedíme na gauči vedle sebe, tak se cpe mezi nás a má tendenci packama přítele odstrkovat. Jak už jsem psala dříve... kdyby mohl, tak si mi sedne i na hlavu.

Ano, je to normální. Když se u nás doma kdokoliv z rodiny objímá, tak pes vrčí, protože je to hrozný egoista a žárlí. A když si ho naschvál nevšímáme, tak se urazí, odejde a nechá se posléze odprosit Vaše fenka se také vidí jako středobod vesmíru, tak jí buďto rychle pomazlete, nebo potom odproste Tak jako tak budete muset dolejzat :D

Přesně tak. Pejsci jsou nejenom pořádně žárliví, ale i lakomí. Ale je to milé. Pokud jsem šla se svým psem na procházku a potkali jiného pejskaře, neexistovalo, abych jeho pejska v klidu pohladila. Ten náš byl v mžiku u mně, brečel, skákal, vyžadoval pro sebe pozornost. Prostě on je můj a jak si mohu dovolit pohladit nějakého cizího psa. Mám hladit jen jeho! Přece se nebude o mou přízeň dělit s nějakým cizím psem, to by tak hrálo!

S tou lakotou: znala jsem několik psů, kteří si misky se žrádlem ani nevšimli, když ale přišla návštěva, šup k misce a sežrali úplně všechno do posledního zbytku. Aby jim to návštěva snad nesnědla. Jeden známý měl královského pudla a ten dokonce rychle vypil i všechnu vodu, když jsem tam přišla. Prostě, aby pro mě nezbylo vůbec nic.

Mají ti naši miláčkové opravdu některé lidské vlastnosti, co říkáte? Jaga.