Nejste přihlášen/a.
U chalupy máme velkou zahradu a roční kočičku. Teď tam přibylo 4-měs.štěně, které se hned nadšeně vrhlo ke kočičce, že si jí asi očichá nebo si s ní pohraje, ona se dala na útěk a pes za ní. No a od té doby jak pes zmerčí kočku, už se k ní žene a kočka nestačí utíkat. Když jsem u toho, že kočka přijde, psa přidržím a vysvětluju: hodná kočička a nesmíš...apod, hladím jí i jeho, ale většinou vidí kočku první on a už za ní letí. Okřikování a hubování s ním nic nedělá, chápe sice, že se na něj zlobím, ale příště je to to samé. Neporadíte mi prosím nějakou taktiku, jak mu vysvětlit, že kočka je naše a co je naše, to se nehoní? Číča je takový truhlík - sice na něj syčí, ale že by po něm sekla drápkem, aby si to příště rozmyslel, to ne...
já to dělám tak, že psa přivážu např. ke stromu (abych ho nemusela držet) a kočku si vezmu na klín a sednu si blízko toho psa. On bývá celý natěšený a kotě se bojí...takhle si na sebe pomalu zvyknou.
Naše kočky s čubinou spí v psí boudě... (a cizí honí)
Díky za radu, to zkusím... až se číča objeví, protože ráno jí zahnal a ona je teď radši celý den v lese, chodí se domů jen najíst... dřív chodila všude s náma jako pejsek, než ji opravdový pes vyhnal, chudinku...
doplněno 20.07.11 09:44:Tak už jsem číču objevila schovanou v garáži - uvázala jsem psa a vzala si jí vedle něj na klín - dlouho to nevydržela, byla ze psa nervózní a za chvíli utekla, ale budu to opakovat, snad to časem zafunguje... jé, teď se číča objevila, pes je stále uvázaný, kočka se tu prochází a pes kňourá, že chce za ní, tak ho chválím a uklidňuju... číča dělá, jako by nic a důstojným krokem odchází přes plot do lesa...
Všimla jsem si, že když je kočka v pohybu, před psem uteče. Ale když sedí nebo leží, nedá se mu, brání se. Pokud pes není zabiják, ubrání se. Pes si navíc potřebuje čichnout kočce pod ocásek, aby věděl, s kým má co do činění. A to dost dobře nejde. Štěně je hravé a kočka bázlivá. Chce to čas, oni na to příjdou. A v baráku se sblíží mnohem rychleji, to je pravda. Musí se naučit číst svoje opačné signály. Pes se raduje, že má kamaráda, který vrtí ocasem jako projev radosti. A kočka se děsí, že pes mává ocasem, tedy zuří. Oni se časem pochopí a srovnají se.
" Pes se raduje, že má kamaráda, který vrtí ocasem jako projev radosti. A kočka se děsí, že pes mává ocasem, tedy zuří..."
přesně tak... to mě pobavilo...
ale zdá se, že už to začínáme zvládat - pes musí být pod neustálým dohledem a nesmím mu dovolit, aby kočku pronásledoval. Kočka se trošku uklidnila a nechá ho - pod dohledem - k sobě čuchnout. Pes jí na oplátku - pod dohledem - nechá nažrat a pak s radostí dojede zbytky. Má radost, že něco získal a prozatím panuje příměří. Uvidíme zítra.
doplněno 21.07.11 09:17:Venku prší a prší, tak jsme všichni doma - promáčená číča schne na posteli, odkud má přehled a ostražitě ho sleduje, pes obchází kolem, ale na postel ví že nesmí, tak je to OK. Myslím, že už pochopil že ji má nechat být, max. si může čuchnout. Číča se naučila na něj syčet. Ovšem kdyby se rozeběhla pryč, tak vyrazí za ní a nikdo ho nezastaví - na tom ještě budu pracovat.
Moc děkuju za rady
Jestli pouštíte pejska i kočičku i dovnitř do chalupy,bude lepší navykat je na sebe tam,Dokážete tam mít pejska víc pod kontrolou,než venku.
to muj pes dělá taky. Když zmerčí číču, tak má respekt, protože mu dala jednou pořádnou sodu. Ale za mícou nebo pícou se rozeběhne, "uloví" jí do tlamy a pak si s nimi hraje. Kočkám je půl roku a nechaj si to líbit, protože jsou zvyklé. Když byly kotátka, tak je pes nosil po zahradě takže záleží na tom, jak to vidí pes. Protože utíkající objekt je pro psa velice lákavý.
doplněno 20.07.11 08:38:myslel jsem když byly menší kotátka
hlavně to berte tak, že je to štěně, chce si hrát, nemůžete ho pořád hubovat, to ten pes bude akorád ve stresu. sice kočka to tak nevidí ale jemu jde jen a pouze o zábavu. a pokud po něm kočka sekla drápem je na dobré cestě, že v dospělosti jí ten pes zabije. měla jsem německého ovčáka a toho kočka sekla drápem do čumáku od té doby nám je nosil mrtvé před práh domu
My jsme měli pětiletého pražského krysaříka,když jsme si přivezli šestiletou britskou kočičku.Byla vystresovaná.Bývalá majitelka ji dala pryč proto,že její malý synek ji neudělal nic dobrého a kočička pak začala trávit většinu času schovaná za skříní.Začátky hrozné.Kočička syčela,prskala a utočila na nás i na psa.Ten ji honil,mi ho okřikovali..Časem spali i na jednom gauči,když se potkali, natáhli k sobě hlavy,až se dotkli čumáčky.Kočička se mu mohla i v klidu podívat,co má v misce.Pak,když měla chut si hrát,číhala na něj za křeslem a když na něj vystartovala a on se lekl,měla z toho zábavu. On jí nikdy neublížil a ona,když na něj někdy napřahovala packu,tak jen pomaloučku,jenom tak naznačovala,že ji něčím naštval.a měla zatažené drápy. On rád spí u mě na gauči,zavrtaný pod dekou a ona navrchu na dece.Prostě pohoda.Pak jsme si pořídili půlroční,hravou fenku krysaříka a zase zvykání zvířátek na sebe znova.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.