Říct nebo neříct malé dceři o smrti?

Rozhodne jsem pro rict. Takovymi temi slovy, ze byl treba stary nebo nemocny a kazdy kdo je stary, musi umrit, ze to tak je, uz je mu dobre a duse je ted v nebi...

Dřív, nebo později jí to stejně říct musíte. Nebo dcerři budete tvrdit, že křeček odjel kamsi na návštěvu, či za prací? Píšete, že dcera chápe význam smrti. V tom případě jí to sice určitě bude líto a obrečí ho, ale přijme to jako fakt. Děti to snáší poměrně dobře. Taky jsem se kdysi obával dceřiny reakce, když jí vymřely skoro všecky žabičky v akváriu (byla delší dobu v ozdravovně), ale reagovala až neskutečně klidně. Takže asi čím dřív, tím líp.

Jo a s koupí nového bych asi chvíli počkal, až se dcera trochu vzpamatuje. Jinak by mohla na toho nového mohla považovat za pouhou náhražku toho původního.

Moje druhá dcera (ta už teda byla starší) jednou po příchodu ze školy našla doma umírající kotě. Žalostně mňoukalo a bylo celé zesláblé. Spadlo do mléka, když se chtělo napít. Myslím, že jsem to tenkrát nesl hůř, než dcera. Dodnes (a je to už hezkých pár let) si pamatuju ten zoufalý pohled malého tvorečka, prosící o pomoc. Nedokázal jsem udělat nic. Ani veterinář nedokázal říct, co mu vlastně bylo. Ještě teď se mi při té vzpomínce derou slzy do očí.

Jenže kdo jiný by jí to měl říct? Myslím, že kdyby ho našla sama, zasáhne ji to více.

Nám umřel o Vánocích pes. Vyrůstala jsem s ním třináct let a ztratil se taky během týdne. Hrozné. Pobrečeli jsme si všichni, byl to první rodinný pes. Tím si asi musí projít každý a nezávisí na věku. A protože byt byl hrozně prázdný, pořídili jsme si štěně. A nelitujeme. Pokud chcete dalšího křečka, určitě situaci pomůže zlepšit když si budete povídat o tom, jak si může vychovat nového. Starého to nevrátí, ale člověk si najde nový světlý bod a přijde na jiné myšlenky.

Kamarádce umřelo zvířátko (myslím též křeček) taky když byla malá a její mamka vzpomíná, jak se taky bála a dcerka to nakonec vzala překvapivě... dobře? Rozumně? Udělala mu hrobeček, no něj věneček z kytiček a bylo to.

Snad aspoň něco z toho pomůže... Držím palce

Zkuste jí přečíst Příběh o duhovém mostu. Teda raději nejdřív přečtěte sama a pak rozhodněte, jestli je to pro ni správně.
Příběh o Duhovém mostu

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou štastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšt štastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
_ Autor neznámý, Duhový most

Zdroj: cs.wikipedia.org/...

Val koupit jiného,stejně to nepozná a když tak řekni že přepelichal.Snacha takhle mění křečky normálně,oni totiž málo vydrží.

Určitě říct. A nejspíš i ukázat. Možná jí nebude stačit krabička a bude ho chtít vidět. Tak ani tomu bych nebránil, ale jen krátce a pak už ho jít pohřbít.

Myslím, že i na zahradě by to šlo. Kočky se moc hluboko neprohrabou, takže když ho dáte dostatečně hluboko, nedostanou se na něj. A když navrch (nebo skoro navrch, ale ještě zahrabete) větší kámen, tak už teprv ne. U skalky totiž nevím, jestli nehrozí nebezpečí, že ho třeba za rok někdo odkryje při údržbě.

Tak už to ví,doufám,že ve školce jí dají zapomenoutbrečela jak želva,řvala jak Viktorka u splavu...obvinovala mě,že jsem mu nedala najíst apod.že ještě starej nebyl-nechápe pojem o čase(měsíc,rok),chce nového a stejnýho,prý aby byl i roztomilý jako Kubík...doufám,že bude v poho,odpoledne ho pohřbíme...