Mám si vzít ročního psa?

Dobrý den,

mám za sebou přesně zkušenost o které píšete. Loni v říjnu jsme si vzali roční fenku bígla. O bíglech se tu psalo hodně v negativním..nicméně my jsme tohle plemeno chtěli a jsme štastní že ji máme..Nicméně bez problému to nebylo.. právě jak se tu píše zjistit si v jakém prostředí pejsek vyrůstal..protože napříkad u nás to bylo tak že naše bíglička byla prostě a jednoduše gaučák. Do toho neuměla přijít na jméno- přivolání co to je? (u bíglů průšvih!) žádné povely neznala.. ale jinak byla socializovaná suprově.. neměla probém s lidmi, dětmi..jízdou autem..nikdy nám neudělala doma v domečku loužičku...bývalé majitelce to takhle vyhovovalo. Po tom co bývalá majitelka odjela tak to začalo být cca měsíc zajímavé.. protože jsme ji měli venku na zahradě (na to nebyla zvyklá ale líbilo se jí to..)nicméně nadělala nám v plotě snad tisíc děr a utíkala a utíkala a utíkala tohle trvalo zhruba měsíc. Pak si dle našeho názoru zvykla.. (samozřejmě v tom hrálo úlohu i oprava plotu...zamezování utíkání)a utíkání přestalo. Začala jsem s ní chodit na cvičák a dnes po roce můžu říct že nejen že si u nás nádherně zvykla, ale že už se naučila i poměrně dost povelů - např. za přivolání jsme na cvičáku chváleni že prý to snad ani není bígl, takže si ji troufnu venku už i pouštět na volno.. neutíká prostě jsme se suprově zžili..Dokonce uvažiji po téhle zkušenosti že bych snad radši šla do ročního pejska než to štěnátka.. které jako miminko doma brečí když člověk musí do práce..ale ročí pesan už to zvládne

Vetsina psu si na noveho majitele zvykne rychle. Zejmena pokud budete brat pejska z utulku, tak tim, ze se dostane do rodiny, kde bude konecne v castem kontaktu s lidmi, kteri se mu budou venovat, tak si zvykne hodne rychle, toho bych se nebala. Na druhou cast dotazu uz tak jednoducha odpoved neni, zalezi na osobnosti psa, cim si prosel atd. a taky na vasi zkusenosti se psy. Kazdy pes ma nejaky zlozvyk, to je jako s lidmi, uplne dokonaly neni nikdo a faktem je, ze pokud si berete starsiho psa, musite pocitat s tim, ze bude par veci, na kterych se bude muset zapracovat. Ovsem jestli psovi budete rozumet nebo ne, to vam nikdo nerekne. To, co pro cloveka, ktery ma se psy zkusenosti a vi jak s nimi pracovat, je uplne jednoduche a citelne, muze byt pro cloveka, ktery ma prvniho psa, naprosta zahada. Takze sve moznosti musite zvazit sami. Nicmene nechapejte to jako odrazovani od adopce pejska, to vubec ne, taky jsem si jednoho adoptovala (v roce a pul) a jsem za to neuveritelne stastna a nikdy bych fenecku uz nikomu nedala. Ale par veci, na kterych jsme museli zapracovat samozrejme bylo, ackoliv v zasade to je to povahove uplne skvela fenka. Chci tim jen rict, ze porizeni psa je hrozne zodpovedna vec a je potreba dobre vybirat a pocitat s tim, ze nejake tezkosti se objevit muzou, ale kdyz se chce, zadny problem neni prilis velky a vsechno se da zvladnout Az budete pejska vybirat, dobre se vyptejte tech, kdo se o nej staraji, reknou vam o nem nejvic. Pokud to pujde, vemte ho parkrat na prochazku, uvidite jak reaguje a jak si rozumite a pak se muzete odpovedne rozhodnout. Preji vam vsem hodne stesti a spoustu radosti s pejskem!

To je ten nejhloupější mítus co je : " Starýho psa novím kouskům nenaučíš" . Je sposta majitelů co si vezmou štěně a pak zjistí , že na jeho potřeby nestačí.

Jak na to? : Zjistěte v jakých podmínkách pes žije , pokud žije na zhradě, bude trvat dýl , než se naučí dodržovat higienu v bytě. Mám se psi z druhé ruky dobré zkušenosti. Narozdíl od štěněte už víte jakou má pes povahu ( temperamentní nebo klidnou) Nebojte se toho. Uděláte dobrý skutek

Kdyby se lidi báli starších psů jako já a vy tak by útulky byly plné k prasknutí. Znám v okolí dost chovatelů co si vzali psa 3letého nebo i staršího a než si zvykl tak ho měli jen na vodítku, některý měl s lidmi špatnou zkušenost a tak se bál ale časem a láskou se to vždy spravilo.

Já jsem si v listopadu 2009 "opatřila" k našemu 4 letému Tobiáškovi kamaráda. Maxík, tehdá měl osm měsíců. Plakal jen první noc. Hned při seznámení s ním jsme viděli, že to je malé tornádo, pravý opak klidného, flegmatického Tobiáška, kterého nezajímá nikdo a nic, žije si svým pohodovým, tichým životem. Najednou u nás bylo veselo, Maxíka občas musím "utnout", když už blbne moc. Ale je tak strašně moc vděčný za novou rodinu, že stačí ho okřiknout, udělat nazlobený obličej a už se lísá, omlouvá se. :D Jak je zlobivec, tak je mazlivý, vděčný za každou novou hračku, za každé pohlazení. Nespí jinak, než aby byl maximálně přimáčklý k nějaké části lidského těla. Zvykl si okamžitě. Jediné mínus, které nám jde špatně zkorigovat je jeho strach o jídlo, hrozně hltá, kolikrát se i dusí. Snad to přejde.

Dobrý den, byla jsem na exkurzi o výcviku vodících psů a v praxi to s nimi vypadá tak, že do 12 měsíců se o pejsky stará "adoptivní" rodina, která si pejska ve spolupráci se školícím centrem prakticky vychovají a když dovrší roku života, dají je do nové rodiny. Je jasné, že pejsek si zvykl na jinou rodinu, jiné zvyky atd...a najednou je pryč. Śkolitel nám říkal, že to je nejčastější otázka, zda se pejskovi nestýská a atd...a pravda je taková, že pejci jsou hodně tvární (pokud nemají psychický problém z prožívání určitých traumat a násilí atd...) a že do 14 dnů si zvyknou na nového páníčka skoro bez problémů. Jak říkám, pokud pejsek neprožíval něco ošklivého a vy ho budete mít rádi a budete se mu věnovat, zvykne si na Váš životní styl coby dup. Hlavní je láska a péče.

Dobrý den, máme psa, kterého jsem našli. Bylo mu asi kolem dvou let dle soudu veterináře. Nebála bych se toho vzít si staršího psa. Už je něčemu naučený, přinejmenším nebude možná dělat loužičky v bytě. Má zkušenost je taková, pejsek si na nového majitele zvykne a dokonce se mu i přizpůsobí. Tomu našemu to ale trvalo asi půl roku, holt si musel zvyknout na nové jméno, jídlo apod. Prostě na všechno. Navíc měl za sebou zlou zkušenost, protože byl opuštěný, zanechaný napospas na ulici. Zkuste to, vždyt ani s malým štěnětem si nemůžete být jisti, že jste se trefili do té správné povahy psa, která se k vám hodí.

Samozřejmě, že může mít zlozvyky, záleží v jakém prostředí ten pes žije, jestli se mu někdo věnuje, jestli není týraný... Nicméně je hodně mladý a může se ledasco naučit a nové rodině přizpůsobit.

Tomu našemu bylo asi 6 let, když jsme si ho vzali. Jeho majitelka se rozešla s přítelem a psa tam nechala (měla ho 6 let, byl to její pes...nepochopím). On se o něj nestaral nikdy, navíc si na něm vybíjel svoji frustraci a mlátil ho. Takže když k nám přišel, bál se jakmile někdo udělal rychlý pohyb rukou, protože se bál, že ho dotyčný zmlátí... Nicméně už je u nás přes 3 roky, už se nebojí a je naprosto úžasnej. Je strašně vděčnej, no prostě zlatíčko.

Takže já bych z toho vůbec neměla obavy, chce to trpělivost a čas, ale vyplatí se to.