Psí pamět

Nebudu z netu kopírovat odborné články, věřím že takové jsou. Vezmu to jak to vidím u našich psíčků. Např. Tobiášek. Pamatoval si člověka, kterého viděl jen jednou jako štěně. Viděl ho až za dva roky a okamžitě poznal. Pamatují si cesty, po kterých chodíme. Jakmile tam silničáři postaví třeba značku, štěkají na ni, protože vědí, že tam normálně nebývá. Pamatují si i lidi, které potkáváme. Např. mají oblíbenou paní, kterou potkáváme pouze ráno. Ráno jí také vyhlížejí, ale v jiný čas ne. A pamatují si cestu na veterinu. Jezdíme k vetovi 30 km, ale už v půli cesty znervozní, poznají kam jedeme.

Kamarádka mi říkala, že doma měli vlčáka, kterého ošklivě kopnul jako štěně chlap s brýlemi. Až do smrti pes nesnášel lidi s brýlemi.

My měli Betynku a taky si leccos pamatovala. Jednou jsem o její paměti něco napsal. (Teď máme štěně Filipa,ten toho zažil zatím méně ale už si taky pamatuje dost.)

Betynčiny příhody.

Co si psi pamatují. (15.7.2000)
Pamatují si hodně. To nám Betynka předvedla už jako štěně. když na vycházce objevila něco zajímavého, co si chtěla mermomocí vzít domů. (V těch batolecích dobách to byly nejčastěji plechovky od piva, které ji nesmírně fascinovaly.) Jindy nevěděla, kde bydlí. Na oznámení, že jdeme domů. pobíhala všemi směry, jen ne tím správným, a v nejlepším případě, když už jsme byli v naší ulici, alespoň očichavala jeden vchod za druhým a tázavě se dívala: -Tady to není? A Tady taky ne? Když ale ulovila kořist, hned nabrala směr a hnala se domů nejkratší cestou, i když jsme předtím chodili všelijak. Na tohle jsem si vzpomněl, když jsme nedávno zašli opět všichni tři na decku. Cestou, kousek od vinaře, jsme museli naši pejsku násilím odtrhnout od kolečka salámu, které někdo vytrousil na zem. Jedno si stejně ulovila, ale od druhého jsme ji odtáhli na vodítku. U vinaře jsme ji opět odvázali a zatím, co jsme popíjeli, Betynka očuchávala okolí. Ale nemyslete si, že zapomněla. To čuchání byly jen krycí manévr. Když dostatečně ukolébala naši pozornost, šup a utíkala na místo původního nálezu.
S jejími pamatovacími schopnostmi souvisí i jedna trochu kuriosní příhoda. To si Betynka našla šišku, kterou si chtěla vzít domů, jenže při nastupování do výtahu ji upustila přede dveřmi. Toho využila Blanka, kterou právě Bety venčila, Betynu vtáhla dovnitř a dveře honem zavřela. Jenže Bety se nedala. V našem patře honem vyběhla a jala se šíšku shánět tady; vždyt přece byla přede dveřmi?! Když ni to Blanka vyprávěla, nemohl jsem si nevzpomenout na historii Betynčina bloudění.
A nakonec přidám historku, která s Betynkou vlastně souvicí jen nepřímo. To byly venku opět spolu dámy, když potkaly dobromyslného dog/..., Betynčina přítele už od štěněcích dob. Tedy panička ho potkala, Betynka byla zrovna někde za rohem. Ale Jakub si snad pamatoval, že panička patří k Betynce, rozběhl se k paničce a pak se začel rozhlížet, kdeže má pejsku. Pravda, tady to ovšem mohlo být jinak Třeba si souvislosti nepamatoval či nedal dohromady, ale ucítil u paničky Betynčin pach. Co myslíte?

S kníráčky jsem musela dělat zkoušky ovladatelnosti a poslušnosti.. A byla jsem dost často na mrtvici, jak je nemůžu a nemůžu a nemůžu něco naučit. Ne a ne a ne zapamatovat. Až jednou jsem si všimla na stopě, že Andy, jen tak z plezíru, si prošel včerejší stopu, a u každého místa, kde ležel předmět chvíli otálel. A lomy trasy v té stopě dodržel přesně. Cítit to nemohl, pamatoval si ji. A některé lidi, které měl nebo neměl rád, pamatovali všichni léta. Stejně jak to píše Mařenka. Já si myslím, že jsou jako já. Moje maminka mi říkávala- na voloviny, to jsi kadet. To pamatuješ!S Andym jsme rádi hrávali na schovku. Posadili jsme ho čelem k balkonu v kuchyni, zavřeli dveře, procházeli byt a při tom schovali míček. Bez zastavení, protože si jinak po sluchu vydedukoval, kde je. A když jsem otevřela dveře a zavolala úúž, obíhal byt a nakukoval tam, kde už jednou míček byl. Pak se zastavil a začal pracovat nosem, dokud ho nenašel. Ale vždycky nejdřív prohledal už jednou použitá místa.