Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, prosím jsme bezradní. Pořídili jsme si v pořadí třetí fenečku bišonka, teď jí je necelých 6 měsíců. Ty dvě předchozí jsme vychovávali v paneláku, tuto v rodinném domě. Je neskutečně temperamentní, když pominu kousání všeho, co jí přijde pod čumáček, skákání, útočení, vztekání, trhání...co nás nejvíc trápí je štěkání. Když vyběhne na zahradu, štěká jako blázínek, ani nevíme někdy na co. Jenže ona štěká i doma, když se lekne, když vidí něco v televizi, ale i když vidí svůj odraz v okně, máme je až na zem. Nejvíc štěká po odchodu nás dospělých do práce, a tak se děti vůbec nevyspí. Poradíte co máme dělat? Jak jí tohle odnaučit? Na to, že je to náš třetí fenečka, si připadáme, jako by byla první. Je prostě úplně jiná. Brzy jí čeká kastrace, nevíme, zda-li se třeba pak trochu zklidní. Poraďte prosím. Jinak umí být i neskutečně miloučká, a je to náš miláček - zlobidlo. Kde se v ní ale bere ta energie, občas nechápeme.
Děkuji předem za každou radu.
MF
Měli jste už pejsky? Jenže vzpomínáte na pejsky, jak byli šikovní a vychovaní a ukáznění. Pejsci! Ale vy máte štěně! Funguje vzpomínkový optimizmus. Průšvihy mozek vytěsnil a zbyl andílek, kterého občas bolela zádíčka, to jak se mu prořezávala křidélka. Poradit, to by dlouho trvalo. Strejda Gůgl radu má a ví, jak se vychovává štěně. Já dám jednu radu: PŘEŽÍT! S láskou, laskavě, ale důsledně. A psíka zaměstnávat a odměňovat. Čtvrtička piškotku je za odměnu ideální.
Všechny své pejsky jsem vychovala už od štěněte, protože si myslím, že pes má zůstat psem a být pro radost. U té poslední se mi několikrát stalo, že neposlechla. Déle mi trvalo, než jsem si uvědomila, že si to dělám sama. Křikla jsem a ona nerozumněla nebo jsem měla zlostný hlas a ona prostě k mně nechtěla, obávala se, nebyla zvyklá. Slyšívám souseda, jak volá na štěně. Dává povel, je to přísný, protivný hlas. Chyba! Psík se musí těšit přijít rád v očekávání příjemnosti. Nechce se mu jít za tím, kdo je na něho zlý a přísně vříská. Já bych také nešla, kdybych byla psem. Povel poslušnosti si páneček může dovolit, až když už pes je dospělý a vychovaný, vycvičený. Jen tak, pro ilustraci. Když byla Dorinka malá a nepřišla, když jsem zavolala, dřepla jsem si a začala šišlat: "Čo to tady pšišlo za žvížátko?" To byl fofr jak se běžela podívat, co si to dovoluje někdo, když je to jen její paní. Několikrát jsem se jí také schovala. Už si pak dávala velký pozor, aby na mě stále viděla. Časem jsem už nevolala, nepískala. Jen jsem sykla a at dělala cokoliv, nechala toho a přiběhla. Třeba jsem vám trošku pomohla radou ve výchově. Až budete moci, dejte fotku, prosím.
máte určitě pravdu, je to jak s dětmi...i u těch nám říkali, VYDRŽET a PŘEŽÍT . Já bych řekla, že je to věkem, měkne nám mozek a každé zvýšení hlasu a napomenutí, když koukne tím jejím pohledem, nám trhá srdce, je to naše další dítě - miminko. To děti na ní jsou přísnější než my rodiče. Tak tedy děkuji a zkusíme obrnět své nervíky .
Děkuji za fotky. Krásný psík a bezva, že má partáka. Můžu jen maloučko dodat? Hlídejte více vnitřní koutky očí. V tom šurvajzu jsou bakterie, kvasinky, houby a navíc nenávratně zbarví srstt dohněda. Mokrý tamponek několikrát denně to vyřeší. Tihle malí sezbírají u země všechen prach a nečistoty do očí a oušek. Pohlaďte ho za mě. A kočičku též.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.