Můj pes je agresivní na lidi

Nejsem žádný odborník, to předesílám. Ale z našeho vyděšeného a agresivního psa je mazlící trdlo. Je to jezevčice a brali jsme si ji tříletou, kdy ji původní rodina už nechtěla, protože jim doma nezvladatelně štěkala a hrozilo, že přijdou o nájemní bydlení. Časem jsme vydedukovali, jak to u nich probíhalo - paní byla sama s dětmi, malou holčičkou a pubertákem, a staraly se jenom děti. Podle toho vypadala psí výchova.

Když jsme ji přivezli, byla úplně nemožná. Strašně se bála lidí v kapucích, s holemi, s batohy nebo divnými zavazadly, útočila na cyklisty, nesnášela malé děti. Když někdo kulhal nebo nějak divně šel, startovala po něm s šíleným řevem. Na každé šustnutí na chodbě (bydlíme v družstevním bytě) letěla ke dveřím a štěkala tak, že jsme si mysleli, že ji trefí šlak.

Třetí den přestala štěkat. Docílila jsem toho tak, že od začátku, když ji něco rozrušilo, jsem se postavila vedle ní, co nejblíž tomu rušivému vjemu, položila jsem na ni ruku a klidným hlasem jsem řekla" "Nic to není". Vidíte, že moje povely vycházely spíš z intuice než z nějakého odborného školení, ale ona opravdu brzy pochopila, že když se podle ní něco děje, co musí hlásit, jsem tam já a přebírám odpovědnost. Třetí den, kdy byla u nás, zase něco na chodbě klaplo. Kikča se v pelíšku zježila a připravila ke startu do předsíně a já jsem řekla "nic to není" a ona splaskla a položila si hlavičku. Bylo po řvaní.

Stejnou techniku jsme používali i při pohybu venku. Když zpoza rohu vyběhly s dusotem a pištěním tři děti, první den by je s nepříčetným řevem požrala, ale naučila se nám důvěřovat. Když my jsme řekli "nic to není", tak se sice ostražitě dívala, ale neřvala a nestartovala. Dneska malé děti miluje. Když potkáme školku, není k udržení. Totéž cyklisti, lidi s holemi, kapucemi atd. Jednou ze začátku vystartovala i po mně, byly jsme večer venku, ona si cosi očmuchávala v trávníku a mně začala být zima a natáhla jsem si kapuci. Pak se na mě podívala a najednou mě nepoznala a vyjela jak satanáš. Když jsem měla na hlavě kapuci, mluvila jsem na ni, aby věděla, kdo jsem. Zvykla si rychle.

Takových příhod máme hodně. Půl roku po tom, kdy jsme ji přivezli, se narodil vnouček. Ze začátku jsme si mysleli, že to vůbec nepůjde, Kikča s úplnou panikou utíkala pryč, když jsem ho měla v náručí a sedla jsem si vedle ní. Ale byli jsme laskaví a trpěliví a dnes jsou nejlepší partáci.

Princip je ten, že se co nejvíc přiblížíte k tomu, co psa znepokojuje, nejlíp když se toho můžete i dotýkat (v předsíni jsem vždycky měla ruku na dveřích, když se Kika bála venkovního hluku), a psa uklidníte jednoduchým povelem. Na cyklisty a cití lidi s batohy jsem nesahala, ale hodně by to pomohlo. Pes pochopí, že to není jeho starost, a přestane hlásit. On totiž neštěká, aby vás naštval, ale aby Vás varoval a hlídal. Vždycky ho pochvalte, dělá co si nejlepšího myslí.

Přeji hodně štěstí a trpělivosti, vyplatí se to.

Psa bych vzal na cvičiště, a poradil se z nějakým zkušeným cvičitelem.

On poradí a posoudí nejlépe, co a jak.

Vrácení zkaženého psa, výcvik atd...,