Nejste přihlášen/a.
Přítelkyně z právního hlediska není nic. Proto bývá problém u lidí, kteří spolu jen tak volně žijí. Nemají na to prostě "papír." Při úmrtí a dělení dědictví to bývá pak často velký problém. Přítel se nezohledňuje.
Proto po pánovi dědily jeho děti, tedy i pejska. Vážím si jich za to, že se postaraly. Protože zvíře bývá občas nepříjemnou součástí dědictví, kterou nikdo nechce. /jak známo třeba i z filmů/. Sami jsme kdysi dali domov psovi Cikánovi, jehož majitelé zemřeli a dědicové jej nechtěli.
Buďte ráda, že je o psa postaráno. V důchodovém věku Vás mohou náhle třeba hospitalizovat v nemocnici a o psa by se pak neměl kdo starat, když žijete sama. Člověk nikdy neví. Navíc si myslím, že když jste s pejskem žila velice krátce /vzali jste si ho loni, pak jste na půl roku odjela pryč/, nevytvořili jste si asi žádné pevné pouto.
Nezlobte se za můj názor, ale myslím si, že to tak je lepší. Psa bych sama hrozně moc chtěla, ale vzhledem k důchodovému věku a možným zdrav. problémům ho musím taky oželet. Jaga.
Pokud druhovy děti nebydlí daleko, občas zajděte, přineste pejskovi nějaký pamlsek, půjčte si ho na procházku. Děti to jistě uvítají.
Nemáš pravdu, druh/ družka žijící aspoň rok ve společné domácnosti spadá do druhé nebo třetí třídy dědiců a pokud nedědí děti tak přítelkyně ano.
Tady ovšem děti nejspíš dědily, takže pes je jejich a jen na nich záleží jestli si ho nechají nebo ne (pokud by ho netýrali, pak by jim mohl být odebrán KVSkou)
Neměl by se kdo postarat, pevné pouto - to jsou taky nesmysly. Naopak takhle přišla ne o jednoho, ale hned o dva partnery najednou, o to větší to je pro ní ztráta.
Nejjednodušší je poprosit, když nedají tak nezačínat válku ale pořídit jiného psa.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.