Nejste přihlášen/a.
Prosím, nemáte někdo zkušenost, jak odnaučit 1 1/2 letého dalmatina na každého skákat? Známá si pořídila dalmatinku, předchozí byla naprosto pohodová a klidná, ale tahle je hrozně divoká. Už je velká a paní má nyní zdravotní problémy, tak ji nezvládá. Nepište, prosím, že ji má dát pryč, to by nemohla udělat. . Matka dalmatinky je prý taky ve 4 letech po štěňatech stejně divoká, prý se s tím nic moc dělat nedá. Nemáte nějaký nápad? Dík.
Kdysi dávno jsem slyšela, že když nechcete, aby na vás pes skákal, přišlápněte mu zadní tlapku. Nemyslím tím opravdu šlápnout psovi na prstíčky, ale třeba jen špičkou boty tuknout, pes ustoupí. Všichni psi, které jsme měli doma, po doteku na zadní tlapce ustoupili dál, takže už na vás nevyskočí.
Teď máme jezevčičku, má už 9 let a není nijak vítací, jen vrtí ocáskem až od lopatek a usmívá se - cení zuby. Vyskočí jen velmi zřídka a při její velikosti to nikomu nevadí.
Stalo se to, že paní má zdravotní problémy a výchovu psa, která musí být trvalá, podcenila. nejen výuku, ale vedení, ovládání, nadřazenost. Je potřeba obnovit poslušnost. Zopakovat povely a trvat na dokonalém provedení. Jeden z povelů "Neskákej, klid!". Zkratkou a dost surově se to dělává takto, že napadený/vítaný prudce přišlápne vodítko, které psa strhne k zemi. A kyž se nezadaří, tak packu, která stojí na zemi. Bolí to, ale je to velice účinné.
Seřezat. Psa to musí bolet aby věděl, že to dělat nesmí.
Pes nemluví lidskou řečí a reaguje pouze na bolest či tón řeči.
Pak jsou nevychovaní gaučáci.
Sice Vás pane gumidku neznám, ale budu věřit, že nejste majitelem žádného živého tvora.
Jsem vcelku klidná, ale za tento názor bych Vás dokázala seřezat.
pěkný den
Jsem majitelem poslušného psíka. Nikoliv však utápnutého bázlivého otroka.
Rád v tomto směru vzbuzuji psaným textem diskuzi. Když to napíše člověk sebeslušněji, tak se to u 90% lidí mine účinkem (proto takové podání, aby se člověk zamyslel... u Vás to reakci vzbudilo, takže to funguje). Sám v okolí vídám, že spousta majitelů nemá respekt a pes má majitele na vodítku. Nikoliv majitel psa.
Je potřeba nastavit hranice od štěněte. Bez způsobení bolesti to ani nejde. Což neznamená ztlouct do krve nebo ublížit trvalými následky. Stačí mnohdy zpráskat novinama 2-4x.
Podruhé už pes mnohdy chápe a není potřeba dále toto použít.
Do té doby mladý pes či štěně vše bere jako hru a divočí.
...
Záleží na úhlu pohledu, zda to čte nějaká slabá duše, která nemá pojem o autoritách a výchově psů a má řekněmě zvláštní ideální představy nebo někdo, kdo si výchovou psa prošel a má poslušného kamaráda.
Ono se to i projevuje ve výchově dětí. Jak se chová dnešní mládež a nebo jak se vychovávají děcka v USA od kterých přebíráme výchovné metody bez "facky". Jak to potom dopadá popisují chůvy, které tam tyhle fakany hlídají a co si dovolí zůstavá zatím v ČR rozum stát.
Metoda cukru a biče je nepřekonaná. Jak v přírodě, tak u lidí.
Ale jak píšu, neznamená to bezhlavě řvát nebo někoho mlátit. To nefunguje ani u psů, ani u lidí.
Babkazov to píše vpodstatě stejně, akorát ve velmi mírném podání.
gumidek "svatá pravda". Pravidlo "bič a pamlsek-odměna" je většinou jedinný možný způsob, jak je možné vychovávat "tvory", kteří řeči nerozumí (případně nechtějí rozumět ). Ale jak říkáš, nejde o nějaké bití a týrání, ale o vyvolání nepříjemného pocitu, at už mírným trestem fyzickým, případně zavřením třeba do kotce (omezením pohybu), pokud je zvíře zvyklé být běžně volné. A na druhé straně, po poslechnutí a vykonání nutného, je zase velmi potřebná odměna. Takže vyvolání pocitu příjemného. Tot zkušenosti člověka, žijícího "ve smečce" průměrně 5-7 psů.
Já mám od jejích 6 let holku jezevčíka,byla dobře vychovaná, jen jsme to ladili. Pán jí zemřel, nebyla ale zvyklá chodit na volno, přecházet sama ulici - ne ale ve městě - je úžasná. Při přecházení se postaví vedle mě, po dovolení přejde, ze začátku vrčela na ostatní psy,nyní si jich buď nevšimne nebo se s nimi pozdraví,je naprosto klidná, pohodová, trpělivá. Při procházce jí kolikrát dám vybrat, kam chce jít, popřemýšlí, pak se na mě podívá a tak tam jdeme. Pokud ale dělá jezevčíka, tak jí řeknu, at si jde,kam chce, já ale jdu třeba na druhou stranu,tak prostě jde za mnou. nevydrží to. Je už ale starší a jsem moc ráda, že ji mám. Ta paní má ale dost velký problém. Já jí ale nijak pomoct nemůžu, jedině že jí řeknu vaše názory a postupy. Za ty vám všem moc děkuji.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.