Dnes ráno nás náš kocour opustil. Bylo mu 14 let. Nevím, co dělat

Tvůj kocour tě miloval tak jako ty jeho.Zklamal tě jen jednou, když tě navždy opustil.V tvém srdci a vzpomínkách ale zůstane.Jeho čas se naplnil,musel odejít.Už je mu v kočičím nebi dobře.Tím,že odešel,uvolnil v tvém srdíčku místo pro nového kocourka,který tě bude doprovázet dál životem a dělat ti radost.Vím, že to teď bolí,ale čas a pořízení si nového kočičáka to brzy zahojí.Můj mě opustil na Tři krále,bylo mu 16.

Rozluč se s ním. Sedni si pohodlně někam, kde tě nikdo nebude rušit, zavři oči a představ si svého kocourka, jak ti leží na klíně, nebo v nějaké jeho oblíbené pozici. Začni na něho mluvit. Řekni mu všechno, cos mu chtěl říci, ale nenapadlo tě to, dokud tady byl. Řekni mu, jak ho máš rád a jak je tvůj život bez něho najednou pustý. Velmi důležité ale je, abys mu poděkoval za všechno, co pro tebe znamenal, a abys ho pustil dál. Nedrž ho u sebe svým zármutkem, on pak nemůže odejít tam, kam jde každá duše, nebo jak to chceš nazvat. Zpočátku to nepůjde a budeš jistě plakat, pro pláč nebudeš moci mluvit, ale zkoušej to znovu, je to nutné. Jakmile se ti podaří se s ním s láskou rozloučit a za všechno mu poděkovat, uleví se ti a budeš na něho vzpomínat bez žalu, s úsměvem, s radostí.

Je to moje osobní zkušenost - když mi umřel tříletý výmarský ohař, byla jsem několik let bez sebe žalem, kdykoli jsem si na něho vzpomněla. I po pěti letech jsem se rozplakala. Pak jsem potkala někoho, kdo mi do života konečně přinesl úlevu, protože mě naučil to, co jsem ti výše popsala. Zpočátku mi to nešlo. Když jsem zavřela oči a představila si ho, plakala jsem. Pak mi ale došlo, že mu tím opravdu nepomohu, už je prostě z tohoto světa jinde a nemohu ho u sebe držet připoutaného svým smutkem. A pak jsem se s ním konečně dokázala rozloučit.

Nejsem žádný ezoterik, jsem racionálně myslící člověk, ale v tomhle citově vypjatém období mi to opravdu pomohlo.

Zvládneš to. Řekni si, že měl krásný život, že jsi ho měl opravdu rád a teď že ho nic nebolí . Přej mu klid. Já, když jsem musela nechat uspat psa, tak jsem nějaký čas měla pocit, že s námi doma stále je, jiného psa jsem nechtěla, ale teď už mám 5 roků jezevčíka , bylo jí 7 roků, když jsem si ji vzala, nikoho už neměla a jak jsem ráda, že ji mám. Přijde k tobě třeba nějaké zatoulané kotě a bude tě potřebovat. Máš zkušenosti, jak se chovat ke kocourovi a život půjde dál.

Zakopat

Hrob by se měl nacházet nejméně 50 metrů od sousedního pozemku, 200 metrů od vodního zdroje a 100 metrů od cesty či nejbližší stavby. Zvířata se pohřbívají minimálně půl metru pod zem, velká 80 cm, zvíře nad 100 kg 1 metr pod zem. Ale stokilového psa snad nikdo nemá a krávu doma pohřbít nemůžete. Zvíře by také mělo být v nějakém obalu, ale ne v igelitovém pytli, raději v nějakém biologicky rozložitelném obalu. Místo pak také musí být jasně označeno jako hrob, můžete si tam napsat datum úmrtí zvířete a jeho jméno. Takto označený hrob by měl zůstat po dobu 10 let. Také je důležité zajistit, aby například jiné divoké zvíře tento hrob nevyhrabalo.

Měli jsme krásného černého parádníka.Věnoval jsem ho dceři,byli na hospodě,měl spoustu kvalitní stravy.Jeho srst byla lesklá a hladká,měli jsme ho moc rádi.V pátém roce se nám ztratil.Po 14 dnech jsme ho oželeli.Kocouři to dělají často,že je zaujme někde kočička.Pak najednou něco mňouká za dveřmi kuchyně.Zet otevřel,ejhle míša!Jen na pár vteřin jsme se radovali.Pohgled na kocoura byl hrozný,chyběla mu přední noha,doslova vytržená z těla.Nedalo se dělat nic jiného,než se s ním rozloučit.Zřejně se potkal s rychlíkem,vlaky tu jezdily pod okny.Aby nám ho nemuselo býát líto,vzal ho ssebou známý,má doma pistoli.Pochoval ho v lese.

JABRAKA

To je život a nikdo tu není na věky.

Před Vánoci naše skoro deseti léta kočka odešla ven jako každý den a už se nevrátila. Je to daleko horší pocit než kdyby umřela na stáří. Tvůj kocour měl určitě krásný život.