Úmrti kocourka

Když odejde stvoření, které s námi bylo tolik roků, pak si uvědomíme, jak hluboce jsme byli spojeni, propojeni a jak ta ztráta velice bolí. Ivuško, měl s vámi pěkný život a také dlouhý. Bylo vám spolu dobře. Ale takový je život. Nechejte ho odejít, nepátrejte jak a proč. Všechno už je zbytečné. Všechno už je konečné. Bude ale s vám do konce vaších dnů, v paměti a v srdíčku. Tak jako je se mnou 15tiletá kníračka, i když už 17 let tady není, ale stále Dorince, která už bude mít 17 let, o ní vyprávím. Najděte opuštěné stvořeníčko, dejte mu domov a o kocourkovi mu vyprávějte. Věřte, bude vám rozumět.

Pravděpodobně mu selhaly ledviny, to je velmi častá příčina kočičího úmrtí, odpovídalo by to i věku, byl celkem starý, neplatí, že každá kočka se dožije patnácti a více. Kočky obecně trpí na onemocnění ledvin, moc nepijí (v přírodě získávají tekutiny hlavně z toho, co uloví). Popisované příznaky sedí. Užil si jistě pěkný život, bohužel, není to papoušek, aby přežil člověka. Jistě se netrápil.

Liško, to je mi moc líto. Tohle strašně bolí, zvlášt pokud jste to nečekali a kocourek ještě nebyl tak starý. Dvanáct let není moc, zvlášt pokud to byla klasická kočička, žádný šlechtěnec. (Kamarádka měla 21letou seniorku.) Kocourek měl samozřejmě problém s ledvinami,to doktor diagnostikoval dobře a bývá to u koček časté, zvlášt pokud jsou kastrované. Ale na to podle mě nezemřel. Spíš bych to viděla na embolii. V těch ledvinách se mu asi udělala sraženina (psala jste, že močil krev) a ta mu doputovala do plic, takže nemohl dýchat. A tahle krev mu pak vytekla z pusinky, jak jste psala. Nedalo se tomu zabránit, takhle zemře na embolii třeba hodně lidí po operacích, také už se dává poslední dobou preventivně lék na ředění krve. Útěchou Vám může být jen to, že prožil život v hojnosti a lásce (spousta kočiček tohle štěstí nemá) a že netrpěl dlouho. Můj první kocourek zemřel v 10 letech na rakovinu a dodnes si vyčítám, že jsem ho nenechala hned uspat a nechala ho "léčit". Strašně si vytrpěl, chudáček. Až situaci trochu "odsmutníte", pořiďte si nového mazlíka. Zvířátka přinesou tolik lásky a dobré nálady, že kdo je nemá, vůbec neví, o co přichází. Teď buďte smutná, brečte, je potřeba to odžít, ne někam "zamést" a pokoušet se přebít novými, veselejšími zážitky. Bude to bolet, a asi dlouho, ale jedno je jisté - postupně se bolest změní v milou vzpomínku. Zvládněte to, myslím na Vás.