Chtěla bych pejska ale bojím se zeptat rodičů

Ahoj. Zeptej se ségry jestli můžeš se psem chodit na pravidelné procházky Ty. Vysvětli jí svůj důvod, že by ses chtěla o psa více starat, aby ses necítila tak sama. A že by ses mu chtěla věnovat tak jako to dělá i ona (může ti dát i užitečné rady jak se v určitých situacích chovat atd.) Když časem rodiče uvidí že se umíš postarat, věnuješ se mu a je na Tebe spolehnutí, třeba se i ségra přimluví, abyste si pořídili ještě jednoho psa do rodiny. Je to závazek na spoustu let, je Ti 13 a kdo ví jestli budeš mít čas a o psa zájem i za tři, čtyři roky..Ale i s rodiči si o tomto můžeš v klidu promluvit. Neříkat to stylem -hele mami já asi chci psa...Ale zeptat se, jestli by Ti ho nepořídili, abys měla nějaký svůj zájem, koníček i povinnosti...A dle argumentů rodičů proč by to případně nešlo se zamysli, jestli nejsou oprávněné a jestli nemají rodiče nakonec pravdu...Oni dovedou situaci lépe vyhodnotit než Ty.

Jako nejjednodušší řešení mi připadá mít psa se sestrou společně.

Dva psi v bytě, to je dost. Musíš to ještě promyslet,co kdyby musel pejsek třeba na operaci, to je dost peněz, je třeba i na toto myslet..Tak je možné, že rodiče budou rozumově proti. No ale když se nezeptáš, tak nebudeš nic vědět. Co se zkusit více skamarádit s pejskem sestry, píšeš, že jsi si s ním byla i zaběhat. Vždyt je ten pes v rodině, tak může mít rád i tebe a ty jeho.

Ahoj, zkus se nad tím prosím trochu zamyslet. "Já chci" je velmi sobecké. Vy už přece máte psa. Vy, jako rodina. Péči a vycvik nejspíš převzala sestra, ale je vás všech. Ona ho cvičí, ty se mu můžeš zase věnovat jindy. A tak to má být, tak bude to zvíře více vytížené a nebude se nudit. Pokud byste si jako rodina pořídili psa druhého, nikdo ti nezaručí, že on bude "tvým" psem (Někdy mám pocit že potřebuju někoho kdo by mě měl za celý svůj svět.). On by si totiž úplně s klidem vybral za páníčka někoho jiného z rodiny. Pak bys byla zklamaná a nakonec by trpěli všichni.

Ale i tak se doma přece můžeš úplně klidně zeptat. A ne tím stylem, cos tady napsala (hele mami já asi chci psa). Prostě při běžném hovoru na to zavést řeč. Není čeho se bát, nebo ano? Když něco chci, je třeba si za tím jít a ne se jen tak letmo zmínit. (Pamatuji, že když sestra jako malá začala básnit o tom, že chce psa, rodičům šla z toho hlava kolem.) Je třeba vše společně probrat. Pro i proti. Třeba to, co by bylo se psem, když půjdeš na střední.Prosím, promysli to, ano? Nejen ze svého pohledu, ale mysli i na to zvíře a vaši rodinu. Není to chvilková záležitost, ale závazek na spoustu let. M.