Nejste přihlášen/a.
Koukám z okna a po úzké silničce capká veverka a sbírá oříšky z turecké lísky. Vyjelo auto ze zatáčky, chlap šlápnul na plyn a veverku záměrně přejel. Ležela na cestě ještě večer. Za tmy jsem ji hodila do popelnice a plakala jsem, jak byla droboučká.
Poděkoval bych pavoukovi za odstranění brouka, pak ho vyhnal co nejdál od domu a doufal, že ho tam taky něco sežere.
Brouka by mi bylo líto hlavně na těch dveřích. Ty tam nemají být a brouka by nic nedrželo. Takže příště brouka vypustit ven.
To, že ho sežral pavouk - no, líto by mi bylo toho, že ho sežral kvůli mým dveřím. Jinak chápu, že něčím se krmit musí. A je třeba ho taky vypustit ven, aby nehladověl za dveřmi.
To já jsem viděla něco hroznějšího. Dívala jsem se z ona, kde před naším barákem jsou vzrotlé stromy, keře. Najednou tam něco zašustilo a vyletěla z toho jednoho keře - myslím, že to byla poštolka a v drápech unášela sýkorku. Ta sýkorka ještě křičela a já nemohla nic dělat. To, jak jí nesla, se ještě navíc vše odehrálo asi tak 3 m před mýma očima, Ještě večer, i další dny mi z toho bylo hrozně. I teď to mám pořád v hlavě.
A já jednou viděla, jak se rvaly straky na vedlejší bytovce. Krozný kravál, vyjdu na balkom a už vidím jak jen jedna padá k zemi. Soused k tomu šel, kouká a říká fuj na to nesáhnu. Tak jsem šla já, kouknu na mrtvou straku, měla normálně vyklovnuté oko. Naberu ji na lopatu a šup s ní do popelnice, jaké pak copak, přece si ji nenechám rozjezdit před barákem.Útlocitná už dávno nejsem, když tu 10 let sbírám chcíplotiny v různém stádiu rozkladu z tchánova superchovu.
Mám 5 slepiček, seděli jsme s manželem venku na sluníčku a já je pustila z výběhu, aby se napásly trávy. Tak jsme je v klidu pozorovali, aby nezaběhly někam do škody. Je tomu asi 14 dní.
Manžel najednou křičí: Hele, co to ta slepice nese? Dívám se, ona utíká, něco se jí kroutí kolem krku. Ta mrcha našla pěkného slepýše. Popadla jsem hůl na zahánění a za ní. Lítala ale jak pominutá, nemohla jsem ji dohonit. Pokaždé, když byla daleko, přičapla a kousek zase polkla. Nedala se chytit. Když jsem ji dohnala, koukal jí ze zobáku už jen konec ocásku.
Měla jsem na ně hroznou zlost, nejraději bych jí zmalovala záda holí, ale nevěděla jsem už, která z těch pěti to byla. Od té doby je už ven nepouštím. Říkám: Vy vochechule, sežerete co nemáte, za to budete doma. Je fakt, že 4 jsou v tom nevinně.
Ale moc jsem toho slepýše litovala. Nevěřila bych, kdybych to sama neviděla, že slepice dovede spolknout celého slepýše. Žížalu, to ano, ale tohle byl opravdu už velký tvor. Jaga.
Měla byste víc smýčit, být pořádnější. Pavučiny byste průběžně odstranila a brouk by býval žil. Bylo by mi ho taky líto, brouci mi nevadí, z pavouků mám ale hrůzu.
Před několika dny jsme likvidovali bazén, vyplaval z něj velikánský potápník. Až z něj šel strach. Dala jsem ho do kbelíku do vody a odnesla do rybníka. Taky nemám ráda, když něco jen tak zbůhdarma umře, i když je to jenom brouk.
Nech brouka žít...
Ale maso jím. Jaga.
Pavouk se jinak nedokáže nasytit, jen když vysaje brouka nebo jiný hmyz, bez toho by zahynul. Tento přírodní potravinový řetězec nepředěláme a netřeba litovat všechny živé tvory, kteří se staly potravou pro jiné živočichy. Ted mne napadá, že mne za živa také občas někdo vysává.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.