Nepřátelská kočka - pořídit si další?

Asi bych do druhé kočky nešla.

Protože to od června minulého roku také řeším, a proto píšu za své zkušenosti. Ale říkala jsem si, že barák je dost velký, tak si každá svoje místo najde.

Chtěla jsem pomoci a vzala jsem si na zimu /v listopadu/ starší, hodnou, klidnou kočičku /dle majitele byla prý zlá a vyháněla domácího kocourka, který tam byl dříve, před ní a měl domovské právo/. A hned v červnu následujícího roku jsem opět chtěla pomoci a zachránit kotě z rukou vietmce. Jenže stará klidná & mladá, divoká, nejdou k sobě.

Ta mladá dodnes na tu starší žárlí a každá by mě chtěla mít jenom pro sebe. Naštěstí je mohu separovat, někdy je venku mladá, a někdy stará, někdy jsou každá zavřené jinde v patře, někdy dokáží spolu ležet v klidu na posteli. Není s nimi nuda. Do bytu určitě ne, to by bylo dost na nervy a trápení té klidnější kočičky, která se musí podřídit.

Každopádně podle kočičích webů, je potřeba brát kočky přibližně stejného temperamentu, stáří, z jedné stanice, nebo z jednoho vrhu, aby byly na sebe zvyklé.

Pokud jsou od jinud, musí se postupně na sebe zvykat. Třeba i tři týdny.

Přesný postup na internetu.

Nikdy nedávat k sobě, ale postupně.

Líbil se mě právě postup - 1)kočky musí o sobě něco tušit /dopředu vzít domů hadřík od té druhé kočiny/.

Přepravku po přivezení nechat třeba dvě místnosti daleko. Po 2 - 3 dnech dát přepravku jenom do druhé místnosti.

2) Kočky se musí slyšet

3) Musí se očuchat. Prázdná přepravka se musí nechat očuchat, stejně tak vyměnit místnosti, aby kde byla jedna, se umístila ta druhá.

4) Kočky se dorozumívají přes dveře, okno, papírovou přapážku, mřížku

5) Kočky se musí vidět a nakonec pustit k sobě

Měli jsme perského kocoura 3 roky a vzali jsme si kočku, kterou nechtěli majitelé. Oba byli kastrovaní. Když se prvně viděli, náš mírný a hodný peršan zavyl a seprali se. Pak vždy, když se znovu viděli. Nakonec jsme to dělali tak, že každý byl v jednom pokoji, pokud jsme byli doma, střídavě je pouštěli proběhnout se po bytě. Po roce se to nějak zlomilo a byli spolu, ale stejně se občas poprali. Na noc a když jsme šli pryč, jsme je rozdělovali celý život. Veterinář nám řekl, že si kocour hlídá své teritorium a prostě nestrpí dalšího soka. Kočka svým způsobem taky. Nevím, pokud váš kocour nesnese jiné kočky, jak píšete, si si ve 2 letech bude těžko zvykat na narušení teritoria. Prý jedině od kotěte se sžijou, pak už je to složité. Záleží samozřejmě na povaze zvířete. Ale asi bych si nekomplikovala život sobě ani zvířatům.

Takže po negativech něco pozitivního.

Máme 7letého bílého hluchého kocourka. Loni v červnu umřel jeho (ne)kamarád, 13letý kocourek a najednou byl ten hluchý sám. Zvykl si, ale v srpnu jsme mu přivezli kamrádku, 3měsíční kočičku. Seznámení proběhlo rychle a v pohodě, i když se náznaky nedůvěry mezi nimi objevily. Nikdy se však neprali, vycházeli spolu přiměřeně dobře. V prosinci dostali oba další kamarádku, tehdy cca 4 měsíční kočičku. Od té doby máme doma denně "divadelní představení" a mezi kočičkami panuje klid a kamarádství. Kocour má svůj klid, protože ty dvě "čúzy" se starají hlavně samy o sebe, hrajou si, honí se po celém bytě, "perou se", on je pozoruje a přestože si nikdy moc nehrál, začíná se i sám zapojovat do jejich her.

Takže necelé 2 měsíce poté, co máme 3 kočky, máme doma myslím naprosto spokojenou kočičí smečku, která spolupracuje, hraje si spolu, spí spolu (i s námi) a příjemně oživuje jejich byt, ve kterém s nimi bydlíme

Je tedy zřejmé, že vždy je to "kus od kusu".

Byla jsem v podobné situaci, když jsem k naší tehdy cca 6 leté kočce vzala 2 kotata, co se toulala v okolí. Nejprve (bylo léto) bydlela kotata na verandě, kočka kolem nich chodila ven, pak jsem je pouštěla po chvilkách dovnitř, starší kočka syčela jak se k ní přiblížili, ale kotata si hrála spolu a časem se situace ustálila - starší kočka je ostentativně ignoruje, oni občas zkusí kontakt, ale marně. Neskamarádila se s nima. Takže bych vám poradila když už, tak si vzít dvě kotata, aby si hrála spolu a neotravovala tu starší, která je asi podobně nespolečenská jako ta moje.

Víte, ono nikdy dopředu nelze odhadnout, jak která kočka zareaguje. Takže buď to risknout nebo ne.

Každý z nás kočkařů někdy řešil podobnou situaci a výsledky se liší. Někdy se taková "uprdnutá" původní kočička nechá strhnout kotětem. Z počátku ho nesnáší, vrčí, syčí a pohlavkuje...ale přitom jí baví ho sledovat z bezpečné vzdálenosti. Doteď se v domácnosti moc nedělo a najednou tam pobíhá nějaké "rušítko". A jak jednou projeví zájem, je vše na dobré cestě. Proto si myslím, že s kotětem bývá větší šance, že se sžijí. Další variantou je, že se budou po zbytek života ignorovat. Budou schopné u sebe být při krmení nebo se podělí o vaši postel, ale to bude vše. A pak je tu varianta, že se nesnesou nikdy. Kdykoliv na sebe narazí, že se jedna bude cítit ohrožená, servou se. Nebo se uchýlí ke značkování.

Opravdu dopředu nelze odhadnout, jak to dopadne. Bude záležet i na povaze nové kočky. A v neposlední řadě i na vaší trpělivosti. Vše se totiž může usadit až po delší době. M.

Rozhodně NE ! Britky jsou dost dominantní a většinou jiné zvíře v domácnosti nestrpí.Máme již druhou(první 14 let a nyní mladou 3 roky) a je jak přes kopírák té první. Jednou přijela mamka s pejskem -yorkšírkem,je to fenka a přesto jí naše Sára honila a syčela na ni a útočila na ni packama. Fenka má 4 kg. a naše Sára 6 kg. museli jsme fenku celou návštěvu hlídat. Hold je to její teritorium a jiné zvíře doma nesnese.