Nejste přihlášen/a.
Odborník nejsem, ale jednu zkušenost mám.
Pořídili jsme si zakrslého králíčka. Králík Karlík. Vyklubala se z něj Karlina. Jak dospěla, začala se chovat odmítavě a agresivně. Čistit jí klec byl očistec, dokonce ani krmení jsme jí nemohli jen tak podat. Útočila, chrochtala... Veterinář říkal, že některé samice takové bývají. Že si extrémně hlídají svůj prostor a každého, kdo jim ho naruší považují za vetřelce. Ta moje si hlídala pouze klec, ale některé prý i celý pokoj. Nikdy se to nezměnilo (z Karlíka na Karlinu a nakonec se jí říkalo Carlos) a přiznám se, kastrace mě tenkrát vůbec nenapadla. M.
Moc vám nepomůžu, ale jen takový náhled na věc. Kdyby někdo mému dědečkovi, který byl ročník 1916, řekl, že má doma agresivního králíka, tak by si patrně myslel, že se dotyčný zbláznil. A vidíte, dnes se tím zabývá spousta lidí. Já mám v sobě ještě zbytky selského rozumu, takže bych ho hechala být, at dožije. Ale hrabat se v tom?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.