Jeřabiny na zavaření - jak poznám jedlé?

Fotka "jedlého" tedy méně kyselého jeřábu má listy zubaté jen do poloviny. Ten "nejedlý" extra kyselý je zubatý celý. Je to však velmi orientační, existuje mnoho kříženců, takže jediná šance jak zjistit ten správný je ochutnat.

Všechny druhy jeřabin jsou jedlé, žádná z nich tedy není jedovatá nebo člověku vyloženě škodlivá. Divoce rostoucí poddruh jeřábu ptačího však má v plodech tak vysoký obsah tříslovin, že plody jsou i po dozrání svíravě trpké a pro člověka za syrova téměř nepoživatelné. Vyšlechtěný "moravský" (tzv. "jedlý") poddruh má plody po dozrání nasládle kyselé a téměř bez trpkosti.

Nejlepším rozlišením je tedy zkouška chutí. Orientačně (nikoliv však se 100% spolehlivostí) se můžete řídit i okrajem lístků: "Jedlý" jeřáb má okraj lístků pilovitý (zoubkovaný) od špičky jen asi do první třetiny délky okraje (zbytek okraje je rovný). "Nejedlý" jeřáb má lístky pilovité buď po celé délce okraje, nebo alespoň po více než polovině obvodu. Zároveň však musím dodat, že spousta rostoucích jeřábů jsou kříženci obou poddruhů, takže i jejich znaky jsou "někde mezi".

Pokud alej jeřábů byla uměle vysazena, je velmi pravděpodobné, že jde o "jedlý" poddruh, protože už pěkných pár desítek let se pro zahradnickou výsadbu (včetně parkové zeleně ve městech a podél silnic) používá "jedlý" jeřáb naroubovaný na divokou podnož.

Směle tedy pár zralých malviček ochutnejte a pokud se vám ústa nezkřiví trpkostí, pustte se do experimentů. Nebudete-li sbírat zrovna podél pražské magistrály, můžete směle vyzkoušet i stromořadí kolem nějaké méně frekventované silnice. Zkazky o smrtelné jedovatosti je třeba brát s rezervou, protože hlavní příčinou zdravotní závadnosti plodů ze silničních alejí bývalo olovo z olovnatých benzínů, ale ty se už více než deset let u nás nepoužívají.

Nejlépe, kdybyste zavařovala černý jeřáb - aronii, ta je velice zdravá a chutná. U nás roste asi 10 stromů podél nepříliš frekventované silnice, mohla byste si přijet natrhat. Je jich letos spousta a už jsou zralé. Jaga.

Dobry den,mam nazor opacny.Druhu je opravdu hodne,co se tyka jedovatosti,mohlo by vam byt nevolno z planych,takze ja bych neochutnavala.Poznavaci znak jedleho jerabu je hlavne podle listu,je mezi nimí nepatrny rozdil.plane jsou zubate temer cele,kdezto jedly ma jen spicky listecku a rekla bych ,ze se lisi i ozubeni.Schvalne posudte.

Když do nich kousnete.Jedlé jsou trochu nakyslé,ale ty nejedlé vám pusu zkřivý do osmičky.Ale jedlé moc nejsou u silnic.Mnamka je kompot jeřabiny a hrušky dohromady.

určitě to nejsou ty u silnice... jedlé jsou takové oranžové, né tak do červena

Mohu jen doplnit Reeve.

Zavařuji jeřáb leta,nekoukám na listy a určitě není jedovatý žádný.Nakládám jej do hodně sladkého nálevu,nejlépe smíchaný s hruškami.Kousek skořice a hřebíček neškodí.Připomíná potom brusinkový kompot.Zdá se,že se letos jeřábové plody opravdu urodily.

JABRAKA

Červené střapce malviček jeřábu ptačího lemující cesty jsem vždy sledoval s určitou nostalgií končících prázdnin. Lákavé plody svádějící k ochutnání jsou však pro svou trpkost a svíravou chut nepoživatelné. Tedy byly _ až do roku 1820, kdy někde v okolí malé obce Ostružná na severní Moravě ochutnali pastevci ovcí pár zralých jeřabin lahodné, sladkokyselé chuti jen s nepatrnou příchutí trpkosti.
Otužilý ovocný jeřáb
Právě v Osružné začala slavná pout mutace jeřábu ptačího, kterou botanici nazvali jeřáb sladkoplodý moravský (Sorbus aucuparia subsp. Moravica). Stačilo pak méně než 200 let a tento vítaný ovocný druh našel "domovské právo" v mnoha zejména severněji položených zemích světa, kde bez obtíží prospívá.
Od původního jeřábu ptačího se kromě chuti snadno rozliší zoubkováním listů:
§Listy původního druhu jsou celokrajově zoubkované.
§U sladkoplodého dosahuje zoubkování jen do horní poloviny listu.