Oplocení zahrady

To už dnes neplatí a myslím že to ani nebyla povinnost ale zažitý zvyk..

Dnes není žádná povinnost mít plot, ten staví ten kdo ho chce/ potřebuje (např. aby jeho zvířata nelezly na cizí pozemek).

Ale dohoda se sousedem patří k dobrým vztahům..

Dřív se taky plot stavěl na hranici pozemku, dnes ti klidně řekne že musí být celý na tvém včetně základů a v reálu tím získá 20 cm pruh země pro sebe navíc, protože těžko budeš mít hranu základu zároveň s hranou plotu...

Je to škoda, že staré pořádky už neplatí, dříve to každý respektoval, už ze slušnosti. Dnes je v tom bordel. Jsem v situaci,

že sousedův plot se rozpadá, leze mi tam zvěř. Plot dělal kdysi předchozí majitel, ten už je v Pánu a současný majitel na to kašle.

Puvodní zákon za Rakouska-Uherska se rídil pravidlem pravé ruky. Kdyz vejdete napr. bránou na pozemek, tak plot po pravé strane patrí vám a zároven se o nej musíte starat. Tento zákon platil jeste po druhé svetové válce a za Gottwalda byl zrusen.

SOUKROMOPRAVNÍ ROVINA Oplocení, jeden ze speciálních problémů úpravy tzv. sousedského práva. Obecná tendence směřuje k tomu, aby pozemky byly oplocovány jen v nezbytné míře. S tímto trendem nemohu souhlasit. Vždyt právě oplocení je upozorněním (též viditelným signálem) pro ostatní, že od tohoto místa /rozhrady chci chránit svá vlastnická práva. 4.1 Právní úprava v českých zemích11 Problematikou oplocení pozemků se zabýval podrobně Všeobecný zákoník občanský (ABGB) z roku 181112 . Ustanovení § 85813 ukládalo vlastníkovi budovy nebo městské zahrady povinnost postarat se na pravé straně od svého hlavního vchodu o nutné uzavření svého prostoru a o oddělení od cizího prostoru (tzv. pravidlo pravé ruky s orientací na vchod); toto ustanovení též upravovalo povinnost znovu zřídit rozpadlou zeď nebo plot, pokud sousedovi hrozila škoda. Za zmínku stojí i ustanovení § 854, podle kterého se ploty pokládaly za společné vlastnictví, pokud znaky nápisy nebo jiné známky a pomůcky nedokazovali opak. Střední občanský zákoník byl přijat 25. října 1950 jako zákon č. 141/1950 Sb., účinný od 1. 1. 1951 tuto povinnost plotit neupravoval. Tématu věnoval pouze § 141, kde řeší vlastnické vztahy k plotu, mezím, zdem a podobným rozhradám. "§141: O mezích, plotech, zdech a podobných rozhradách se má za to, že jsou sousedům společné rovným dílem, není-li možno ze zřetelných znaků, nebo jiných pomůcek anebo se zřetelem k místním zvyklostem usoudit jinak. Strom, jehož kmen vyrůstá na hranicích pozemků různých vlastníků, je jim společný rovným dílem."Z Občanského zákoník č. 40/1964 Sb., účinného od 1.4.1964 , v původním znění, bylo téma plotu a oplocení vypuštěno. Soud podle § 417 odst. 2 obč. zák. mohl uložit provedení vhodného opatření k odvrácení hrozící škody. Novelou č. 131/1982 Sb. s účinností od 1.4.1983 pak bylo právo žádat soud, aby nařídil oplocení sousedního pozemku, výslovně opět upraveno (§ 130a odst. 2); Prakticky stejná úprava pak byla novelou č. 509/1991 Sb. převzata do platného občanského zákoníku. "§130a odst.2): Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit."Nový občanský zákoník č. 89/2012, s účinností od 1.1.2014 se věnuje tématu v §1024-§1028. Soubor těchto paragrafů je podřazen názvu "Rozhrady". 11 NEDVIDEK, Lumir. Povinost oplocení pozemku. Server mailman.fsv.cvut.cz -Konference [online]. Zveřejněno10.04.2000 [cit. 2012-06-30 ] Dostupné na: mailman.fsv.cvut.cz/... 12 Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s. dne 1. června 1811, který nabyl účinnosti od 1. ledna 1812 13 Obecný zákoník občanský, §858 zněl: "Zpravidla nemusí výlučný držitel svoji rozpadlou zeď nebo plaňku znovu postaviti; jen tehdy musí ji v dobrém stavu udržovati, kdyby bylo se obávati, že otvorem vzejde sousedovi škoda. Každý vlastník jest však povinen pečovati o nutné uzavření svého prostranství po pravé straně svého hlavního vchodu a o oddělení od cizího prostranství."23 4.2 Vlastník plotu, oplocení Vlastnictví plotu se bude lišit podle toho, do které kategorie rozhradu zařadíme. Připomeňme si základní rozdělení: a) výsledek stavební činnosti, samostatná věc = stavba, předmět občanskoprávních vztahů; věc movitá či nemovitou, pokud je spojen se zemí pevným základem b) výsledek činnosti, nelze považovat za samostatnou věc, součást pozemku (meze, terasy, zelené ploty,..) ad a) Občanský zákoník upravuje v § 132 a násl. nabývání vlastnictví. Vlastnictví k nemovité stavbě lze podle této úpravy nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. I když to zákon výslovně nestanoví, je typickým způsobem nabývání vlastnictví k nemovité stavbě zhotovení stavby. U nově vytvořené stavby, která je samostatnou věcí ve smyslu občanského práva ve smyslu § 119 odst. 2 obč. zák., platí, že není-li mezi účastníky dohodnuto jinak, že jejím vlastníkem se stává stavebník (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1174/2001), přičemž není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Oplocení, které si vlastník postaví na svém pozemku, se stává jeho vlastnictvím. Vlastník sousedních nemovitostí je povinen se zdržet jakéhokoliv jednání, kterým by do vlastnického práva k oplocení zasahoval. ad b) Rozhrady, které jsou součásti pozemku, patří vlastníkovi pozemku. Stavba, která nemůže být definována jako věc v právním smyslu podle § 119 ObčZ, je součástí pozemku a vlastnictví k ní nabývá vlastník pozemku přírůstkem. 14 4.2.1 Obtíže vyplývající ze současné právní úpravy Správným a nepochybným určením, zda konkrétní stavba je movitá, či nemovitá, je podmíněno správné počínání občana při nakládání s věcí. o Pro úspěšný převod stavby nemovité zákon vyžaduje písemnou smlouvu s projevy účastníků smlouvy na téže listině ▪ Nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí: vlastnictví se nabývá dnem vkladu do katastru nemovitostí ▪ Nemovitosti nezapisované do katastru nemovitostí: vlastnictví se nabývá okamžikem účinnosti smlouvy o Pro převod stavby movité je postačující ústní smlouva, vlastnictví se nabývá převzetím věci, pokud není právním předpisem stanoveno či účastníky dohodnuto jinak. o "Stavbu", která je součástí jiné věci, samostatně převádět nelze. Poznámka: např. ploty do 100cm jsou dle Rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 31.1.1990, sp.zn.3 Cz 3/90 považovány za součást pozemku. 14 SPÁČIL, Jiří. Stavby a obdobné objekty v judikatuře Nejvyššího soudu. Soudní rozhledy. 2005, č. 8. s. 281 a násl. 24 Nerozpozná-li občan správně, o jaký druh stavby se v konkrétním případě jedná, potom jeho počínání i při sebepečlivější snaze převést vlastnické právo ke stavbě na jiného nevyvolá občanem předpokládané právní následky. Domnělý nabyvatel se nestane vlastníkem stavby, ale jejím držitelem v dobré víře s možností vlastnické právo ke stavbě po uplynutí vydržecí doby vydržet. V případě stavby, která je součástí jiné věci, může vydržet pouze věcné břemeno užívání části věci. 15 4.2.2 Vlastnictví rozhard v podání zákona 89/2012 Sb. V novém občanském zákoníku je rozhradám věnován § 1024-1028. Důvodová zpráva nám k tématu vlastnictví nabízí tato vysvětlení: "Navrhuje stanovit vyvratitelnou domněnku, že tam, kde není jasné, komu z vlastníků sousedních pozemků rozhrada náleží, náleží jim společně. Na společné rozhrady se použijí ustanovení o spoluvlastnictví. To není možné z praktického hlediska u společných zdí v tom směru, že nelze pro tyto případy zvolit pravidlo, že každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci. Z toho důvodu se v §1024 ods.2 sleduje odchylná úprava, podle níž spoluvlastník užívá svou polovinu zdi a má možnost dělat v ní výklenky (také do ní vestavět skříně), nesmí však ohrozit její stabilitu a funkce, oni omezit druhého vlastníka v užívání jeho části. Pokud jde o jiné rozhrady, v tomto odstavci výslovně nezmíněné, lze si představit některé další případy, které se mohou raritně vyskytnout (např. v případě plotů, ohrad, živých plotů atd). Ohledně nich však není třeba volit kazuistickou úpravu, nýbrž postačí analogická aplikace §1017 odst. 2, případně využití úpravy sousedských práv či jiných odpovídajících ustanovení. 16 Ustanovení §1024 se nepoužije, kde je vlastnictví rozhrady nepochybné. 4.3 Přechod a převod vlastnického práva 4.3.1 Pojmy 17 Přechod vlastnického práva: Jde o jednu skupinu případů derivativního nabývání vlastnického práva. Společně s převodem vlastnického práva patří mezi odvozené (derivativní) způsoby nabývání. Při přechodu dochází k nabytí na základě právních skutečností, které nejsou projevem vůle, tj. na základě zákona, rozhodnutím státního orgánu, děděním. Převod vlastnického práva: Jde o jednu skupinu případů derivativního nabývání vlastnického práva. Společně s přechodem vlastnického práva patří mezi odvozené (derivativní) způsoby nabývání. Při převodu vlastnického práva dochází k jeho nabytí na základě projevu vůle, tj. kupní smlouvou, darovací smlouvou atp. Při převodu vlastnického práva platí zásad, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám. 15 BAUDYŠ,P. Katastr a nemovitosti. 2.vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2010. s.106 16 Důvodová zpráva. Nový občanský zákoník [online]. © 2011 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: obcanskyzakonik.justice.c/... 17 FILA,J.; HURDÍK,J.;KORECKÁ,V.;TELEC,I. Lexikon občanského práva. Vyd. 1. Ostrava: Sagit, 1997. ISBN 80-7208-002-4 25 To znamená, že lze vlastnické právo nabýt pouze od vlastníka věci, a že zároveň s převodem přecházejí na nabyvatele i "závady váznoucí na věci", tj. věcná břemena, zástavní práva apod. Vlastnické právo lze nabývat pouze v takovém rozsahu, jak příslušelo původnímu vlastníkovi (tento princip je v občanském zákoníku prolomen v § 486 ) 4.3.2 Převádění nemovitostí, které tvoří příslušenství jiné (hlavní) nemovitosti 18 V právní praxi vznikaly a vznikají nadále pochybnosti při převodech staveb, které lze souhrnně označit jako vedlejší, tj. kůlen, stodol, oplocení, žump aj., které mají z hlediska § 119 odst. 2 povahu nemovitostí a jež plní doplňkovou funkci hlavní stavby. Byly-li tyto vedlejší stavby s doplňkovou funkcí určeny stejným vlastníkem hlavní věci k tomu, aby s ní byly trvale užívány a byly s ní spojeny společným hospodářským účelem, tvoří příslušenství hlavní věci. Část právní obce zastává názor, že např. v kupní smlouvě: o Je postačující že "věc je převáděna s veškerým příslušenstvím", aniž by je bylo třeba ve smlouvě výslovně uvádět a identifikovat popř. se dokonce o příslušenství hlavní věci ve smlouvě nezmínili Rozhodnutí Nejvyšší soud ČR, ze 14. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 678, svazek 9, v němž dovodil, že "při převodu vlastnictví sdílí příslušenství věci právní osud věci hlavní bez zřetele k tomu, jestli účastníci smlouvy v ní toto příslušenství přímo identifikovali."Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že dovolací soud vyšel "z komentáře k pátému a šestému vydání občanského zákoníku (Jehlička, O. a kol., nakladatelství C. H. Beck, § 121)", který vykládá příslušenství věci hlavní ve vztahu k posuzování platnosti smluv o převodu takto: "Pokud je věc příslušenstvím, tj. splňuje-li znaky § 121 odst. 1 , platí zásada, že příslušenství sdílí právní osud hlavní věci a to bez zřetele k tomu, jestliže účastníci smlouvy toto příslušenství hlavní věci přímo identifikovali, či ve smlouvě pouze - jak je obvyklé - uvedli, že věc je převáděna s veškerým příslušenstvím, popř. se dokonce o příslušenství hlavní věci ve smlouvě nezmínili. o Projev vůle převézt na nabyvatele s věcí hlavní i příslušenství (bez bližší specifikace) Velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR, který ve svém rozsudku ze dne 11.9. 2003, sp. zn. 2772/2000 mj. judikoval: "Příslušenství tvoří věci samostatné, které mohou být samostatným předmětem právních vztahů a jejich právní režim nesleduje ze zákona bez dalšího režim věci hlavní. Platné právo nemá ustanovení o tom, že by na nabyvatele věci hlavní přecházelo i příslušenství věci. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je vždy třeba projevit zákonem předepsaným způsobem vůli převést i příslušenství; nebyla-li vůle převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na 18 VRCHA, Pavel. Převod nemovitostí, které mají charakter příslušenství nemovitosti hlavní. Pavel Vrcha, soudce NS ČR [online] Změněno 09. 10. 2012 [cit. 2012-10-30]. Dostupné na: vrcha.webnode.cz/... 26 nabyvatele věci hlavní nepřechází. Právní úkony týkající se převodu nemovitosti musí být učiněny písemnou formou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2005 č. j. 22 Cdo 1844/2004: Bude-li příslušenstvím nemovitost, která evidenci v katastru nepodléhá (různé vedlejší stavby, jako kůlny, ploty apod.), postačí k převodu vyjádření, že věc se převádí "s příslušenstvím". Pokud hmotněprávním pravidlem obsaženým v § 121 odst. 1 obč. zák. je stanoveno, že příslušenstvím (i nemovité) věci jsou (i nemovité) věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány, pak je třeba uzavřít, že ke dni uzavření předmětné převodní smlouvy, jež obsahuje např. formulaci, že "výše specifikované nemovitosti se převádějí se vším zákonným příslušenstvím", nelze vůbec zjistit, které nemovitosti ve vztahu k věci hlavní – nemovitosti tvoří její příslušenství a které nikoliv. I kdyby totiž bylo možno (logicky) uvažovat, resp. text takové smlouvy interpretovat tak, že formulace "se vším zákonným příslušenstvím"postihuje převod všech nemovitostí (různých vedlejších staveb apod.) majících charakter příslušenství (ve smlouvě) k specifikované (hlavní) nemovitosti, nemůže to vyloučit tu eventualitu, že kupř. určitá (byt v katastru nemovitostí nezapsaná) nemovitost z již dřívějšího rozhodnutí vlastníka nemovité věci hlavní její příslušenství (dočasně) netvoří. Jinak řečeno, to, zda bude taková nemovitost sdílet či nikoli stejný právní "osud"s nemovitou věcí hlavní, bude záležet na rozhodnutí vlastníka o (hospodářském) určení užívání této nemovitosti, které v případě takto koncipované převod smlouvy (objektivně) známo nebude. Za zmínku stojí i věta uvedená v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. července 1985, sp. zn. 4 Cz 25/95 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 7/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) "Příslušenství věci ( § 121 odst. 1 o. z. ) může být převedeno na nového nabyvatele, a to buď zároveň s věcí hlavní nebo nezávisle na tomto převodu. Ve smlouvě o převodu nemovitosti musí být proto vedle věci hlavní uvedeny a řádně identifikovány také věci, jež jsou jejím příslušenstvím. Součásti věci hlavní (§ 120 obč. zák.) však přecházejí na nového nabyvatele věci hlavní, i když nejsou výslovně uvedeny ve smlouvě o převodu věci hlavní". Souhlasím tedy s názorem Judr. Pavla Vrchy, že pokud má dojít k převodu vlastnického práva i k nemovitosti, která tvoří příslušenství (hlavní) nemovitosti, musí být ve smlouvě o převodu nemovitosti vedle věci hlavní uvedeny a řádně identifikovány také věci, jež jsou jejím příslušenstvím."Jak bude postupováno v případě soudního sporu o vlastnictví vedlejší stavby, které byla převáděna v souladu s judikaturou (text obsahoval výraz "s příslušenstvím") viz výše, autor neuvádí.