Nejste přihlášen/a.
Jak to máte? Láká vás se znovu ženit, či vdávat?Já jsem toho názoru, že není dobré dvakrát vstoupit do téže řeky.
Vdávala jsem se dvakrát. Obojího nelituji. První zkušenost mne neodradila. Rozvod nebyl drama a mám ráda výzvy. Každé manželství zcela jiné. Chlapi opaky. A " druhý" život ve zcela odlišném prostředí. V druhém mi bylo určitě líp. Taky proto, že moje i jeho děti už nebyly malé, tak se daly provozovat různé aktivity s nimi a později i bez nich.
Znám hromadu lidí, kterým druhé manželství vyšlo lépe než to první, už nedělali stejné chyby, byli zralejší a víc si to užívali. Byli tolerantnější. Asi jako když máte druhé dítě, znáte postup a víte, jak se chovat. Ale neplatí to pro všechny, někdo je blbec do smrti nebo má smůlu na špatného partnera. Má ovdovělá sestra se vdávala nedávno podruhé, moc se jí nechtělo, ale je teď velmi spokojená. Nové děti už nemá, je starší, peníze naopak mají, i když tak normálně, prakticky žádné skutečné starosti a na vše jsou dva. Tohle asi jen druh/družka těžko svedou bez obav, aby na toho druhého nějak nedoplatili.
A kdo chce děti, měl by obřad svatby rozhodně podstoupit, je to fér i vůči těm dětem.
Já netvrdím, že není správné si někoho hledat, já jen tvrdím, že není nutno to doložit papírem.Protoze rozvádí se půl sezdaných , to je fakt.A i svým dětem poradím at se nežení, jinak se budou časem rozvádět...k čemu si přidelavat další starosti...
Je to váš názor, podle mne hloupý, ale legitimní ( narozdíl od dětí, které zplodí vaše děti). Některé tradice neškodí zanedbávat, obzvlášt když má pak člověk na starší kolena v oblibě remcat, jak za jeho mladých let byli všichni odpovědnější, lepší, slušnější etc.
Já bych (a nemusíte psát, že mne nechcete, je to jen obecná poznámka) chlapa, který si myslí, že až ho přestanu bavit, tak mne vykopne nebo sám jen tak odejde, aniž by pocitoval sebemenší závazek, nechtěla ani za zlaté prase. Při soužití dochází ke spoustě propojení, majetek, děti, bydlení, závazky...
A při úmrtí jednoho z rodičů, ten druhý přichází o vdovský, nebo vdovecký důchod. Pokud zemře mladý, když jsou děti malé, tak do 26 let, než třeba dokončí vysokoškolské vzdělání, se už jedná o miliony.
Kolik už bylo tragédií, kdy se nestihli mladí vzít a přitom už měli děcko. A končívá to tak, že se vyhlašuje sbírka na pozůstalé.
Moje státní škola VŠ nestála nic, krom cest vlakem a materiálů k učení. Takže nevím o jakých milionech je řeč.A ten, kdo chce si klidně VŠ zaplatit.Ale jak rikam, můžete studovat zdarma. Jasně, že prezenční studium je dražší, ale velká část oboru se dá studovat při zaměstnání.Ja vím, že manželství přináší benefity, v podobě vdovského důchodu, a jiných věcí. Stejně bych se nedávala již nikdy a svým dětem i tak budu tvrdit, že zenit se je blbost...Pokud se nechtějí rozvádět, k čemuž s větší pravděpodobností dojde.
Rčení o vstupování do stejné řeky by dle mého platilo v případě sňatku se stejným partnerem, se kterým už jednou bylo manželství rozvedeno...
Já jsem aktuálně cca 8 let po rozvodu a vlastně jsem za tu dobu ani neměl žádný vztah.
Jestli se budu kdy znovu ženit nevím... jak roky ubíhají člověk si zvykne na samotu a zvažuje jestli si má zase zvykat na něco a někoho jiného. Nemluvě o tom, že člověk z mnoha různých důvodů začne pochybovat sám o sobě, že by si měl někoho hledat.
Vstupování do stejne řeky- tím je myšleny ten papir.)A hledat někoho má smysl-zacinate o sobě pochybovat-tzn.ze je nejvyšší čas někoho najít.A zenit se vážně nemusíte. Není čeho se bát, není ani důvod pochybovat...mít někoho totiž člověka aktivuje ,. Tím neupadate do letargie a zkrátka žijete.Tak lovu zdar.)
gotrekzagary, jsem na tom podobně. 4 roky rozvedená, žádný vztah. A musím popravdě říci, že si to hrozně užívám, že jsem sama. Vidina vztahu a následně třeba sňatku je pro mě momentálně jako sci fi.
@m123 Myslím, že vím jak se cítíte. Já si ty první roky taky neuměl nic takového představit. Hodně velkou roli hrálo i takové to "naštvání" na ženské plémě za to co mi bývalka provedla. Občas jsou okamžiky kdy mám pocit, že mít někoho po boku by bylo fajn. Občas se člověk potřebuje s něčím svěřit, neco prodiskutovat a tak. Na druhou stranu na člověka vyskakují různé pochybnosti.
Nevím jak to máte s dětmi. Já se starám o malou dceru a to mě také docela ovlivňuje. Hodně často se bojím toho, že na ni bude mít negativní vliv to, že nevidí láskyplný vztah mezi dvěma lidmi, což podle výzkumů hodně ovlivňuje následný intimní a osobní život dětí. Na druhou stranu nechci domů někoho přívést jen proto, abych někoho měl. Taky si pamatuji scénu, když mi před lety brečela v náručí abych si někoho našel, že přece nezůstaneme sami dva. Na druhou stranu čím je starší, tím se to u ní otáčí a k hypotetické otázce případné partnerky se začíná stavět spíše negativně.
Je vidíte a já bych tak ráda dceru, mám syny,vždy byl můj sen mít dceru.Takze určitě začněte hledat, dcera se k tomu bude stavět spíš negativně, protože děti mají rádi své rodiče jen pro sebe, tj normální, ale pro vás by mel byt cíl mít ženu, s partnerem jde vše totiž líp.Lovu zdar!
Když jsem se rozváděl tak jsem si říkal už nikdy.Teď jsem podruhé ženatý a spokojený.Záleží na životě koho potkáte a jak si sendete.
Chceš pobavit osud? Vyprávěj mu o svých plánech. Co ty víš, koho ještě dnes nebo zítra potkáš. Potkáš desetitisíce žen/mužů a nic. A potkáš toho jednoho, ve kterém se snoubí srdce a chemie a věř, že jsi ztracená/ý. Rozum vypne, protože "jestli se človšěk neožení z lásky, tak z rozumu určitě ne". Nechej to osudu/životu, nikdy nevíš, co pro tebe připravil Buď mu vděčný, za to, co ti dal a všechno si užívej, aniž bys dělal osudová rozhodnutí.
Nemusíš! Nic nemusíš. Jen chceš. A to je rozdíl. Nikdo tě nenutí. A nemusíš je házet do jednouho pytle, protože nic netrvá věčně.
Krásné řečeno, opravdu, jen já bych se nejprve musela rozvést, abych se mohla vdávat a rozvádět se, když je jeden horší než druhý? )
A co je za problém. Snad to byl nějaký režisér a ten to stihnul asi jedenáckrat. A co Kája Soudek. Děti jako máku. Jen to jedno nevím, zda je to syn či dcera, nebo vnuk či vnučka.
Tak prejmenujte otazku, nechci se znovu vdavat/zenit, potvrdte mi svuj nazor . Nic ve zlem, delejte si co a jak chcete. Ja se zenil prevazne kvuli detem, aby mela zena nejake pravni jistoty a podobne. Dosud nelituji. A vypravet, ze nemate zavazky, zvednetese a jdete snad neni v dlouhodobem souziti ani mozne. Vzdy se bude neco resit, bohuzel
Jak dlouho jste ženatý? Těch 10 to bývá idilka, 15 už to vrže , po 20 si nemáte co říct, a dál...však víte...
Jo dříve mělo braní se nějaký význam, dnes je to přežitek, zbytečnost a pro budoucnost páru nemá žádný přínos, jen přináší komplikace ! Mám dva čtyřicetileté syny, mají s družkami 3 a 2 děti, jmenují se po otci, postavili si bungalovy(vždy s družkami napůl v KN), jsou v naprosté pohodě a sezdávání je vůbec nezajímá. A já se jim vůbec nedivím.
A vy to máte jak, zanzibare? Onehdy v jedné odpovědi jste uvedla, že pokud je tomu dotyčnému 50 let, že ho berete. Jste tedy vdaná, rozvedená? Já jsem 2x rozvedená, ale necítím žádné provinění z mé strany. Prostě to nevyšlo a teď jsem nadmíru spokojená sama.
Já sama být nechci. Tak nejsem. A ještě bych ráda uvedla to, že tomu dotyčnému jsem to řekla záměrně, třebaže jsem počítala s tím, že dotyčný bude mít do 30let , nejpravděpodobněji, aby pochopil, že žen, které by ho chtěly je všude dost a dost.Stavi si zbytečně překážky sám.Melo to být povzbuzení...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.