Nejste přihlášen/a.
Protože se zde stále častěji setkáváme s nářky nad ztrátou smyslu života nebo obměnami na toto téma od lidí, kteří jsou zdraví, mají práci, bydlení děti, nemusí spát pod mostem a vybírat popelnice, tak všem takovým doporučuji, aby si přečetly, co sem vložila pani "liduš", která je na vozíku, má RS, mela tumor na děloze a prodělala ozařování, má naštěstí manžela, který ji se vším pomáhá, když říkám se vším, tak tam sem pataří i nejintimnější potřeby člověka. A připomenu "babkazov", byla dlouho v nemocnici, nyní je doma, ale musí docházet na dialýzu. Všichni ti, kterí tolik naříkají, at si to přečtou.
Tak to abych si dal bacha: Moje kdysi modrá plyšová opice z mládí co nevidět začne sjíždět pátý gumy, prodělala sérii plastických operací, srst má jen na břiše transplantovanou s novou kožešinou a chybí jí prst na noze. Soudě podle toho to mám za pár .
Neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živí. Elbert Hubbard.
Tady jde spíš o to, že stáří si už prošlo mnohým zlým (a to myslím podstatné věci pro život) a dokáže si vážit života.
Bohuže tato zkušenost je nepřenositelná, pokud si ji mládí neodžije, zbývá jí hořekovat na těmi jedinými "zly", které prozatím zažilo.
Máte naprostou pravdu, feko, ač jsem ten starší (i když na důchod už půl roku čekám, protože ty lemry na sociálce se pořád vymlouvají na koronu?,) Tomu, co jste napsal/a, se říká generační problém. Existuje od dob neandrtálců (za našich mladých let se kůže žvejkaly jinak, lépe) dodnes a nikdy se to nezmění. Je to jako smrt jediná spravedlnost na světě.
Petr Muk
Nemyslím si, že toto téma je ovlivněno věkem. Já jsem měl v mládí úraz a v nemocnici, kde jsem si pobyl několik měsíců, jsem zaregistroval, že na životě nejvíce lpí Ti, kteří z nějakého důvodu se ocitli blízko "druhé strany". I já si někdy říkám...proč?... ale pak si vzpomenu na dobu, kdy jsem pracovně pobýval na dětské onkologii a ihned si řeknu jaký mám nádherný život.
Čili se mám radovat že nejsem totální mrzák,že jsou na světě více postíženější Tohle má být útěcha?No to je hezké,,,mám se radovat že mám jedno oko a druhý nemá? To je tedy silné kafe.Mám se radovat z toho že mám pleš když vidím holohlavého? Co to je za život z takového radování.. To jak z toho filmu jak pan Hrušínský nevím název toho filmu se závěrem at se jde podívat do Pelhřminova?
Ono se to pěkně říká, jak se mají dnes vlastně lidé dobře, ale to je právě to! Pokud člověk nemusí řešit praktické potíže života, tak mu zbývá spousta času na zaobírání se vším možným. V dnešní době je takových lidí vlastně většina. Oni nemusí fyzicky nic a "vo tom to je". Často to jsou lidi, kteří se v životě nemuseli o nic starat, často ani o sebe, nemají partnera ani děti, vztahy v rodině žádné, že by udělali něco pro druhé, aniž by od toho něco očekávali - nemožné! Jen já, já, já , moje potíže, kdo mi pomůže, co mám dělat... Ho...! Je potřeba úplně změnit myšlení! Snažit se udělat něco pro druhé bez toho, aby člověka někdo plácal po zádech, jak je dobrý. Jenže lidé jsou velcí sobci a vůbec nechápou, proč by to měli dělat. To se přece dnes nenosí, důležitý je jen jednotlivec a přitom to je pro celou společnost cesta do pekel. On je nějaký citát, asi ho neřeknu přesně, ale je to ve smyslu - starajíce se o štěstí druhých, nacházíme své vlastní. To když někdo uslyší, tak 90 procent lidí dnes řekne, že nebude nikomu dělat vola. A je to.
Souhlasím, liduš je obdivuhodná a ostatní lidé, kteří zvládají podobné nemoci také.
Lidé, co tu píší své situace chtějí názor ostatních na jejich život. Vlastně by mě to také lákalo, také jsem se dostala do fáze, že mi připadá, že nevím, jak dál, ale na rozdíl od nich bych si netroufla to napsat veřejně.
Dokud ti neštastní nepřijdou na smysl života, budou se stále trápit. Jaký je smysl života? Přece život, žití samo. A to, čím ten život naplníš, to už je jiná otázka a miliony odpovědí. Žít a přežít!
A ty víš, jak být užitečný? Pomáhat lidem? To je krásná myšlenka, jenže problém je v tom, že velice často nechápeme, co druhého dělá štastným, snažíme se ho nacpat do své představy. Jaký je rozdíl mezi vměšováním a manipulací a mezi pomocí? A pak nastoupí rčení: Za dobrotu na žebrotu. Parchant nevděčný! Viděl jsi někdy Ordinaci v růžové zahradě? Pamatuješ na Babetu? Ta se snaží být prospěšná, chápavá a pomáhat. Bože, chraň mě od takové "prospěšné" osoby. Lidé si neumějí o pomoc říci a diví se, když je někdo někam cpe, někam kam vůbec nechtěli. Nemyslím si o sobě, že jsem sobec. K tomuto závěru jsem došla po zkušenostech s rodinou a kamarády, kteří se mi snaží pomáhat, ale podle svého nejlepšího svědomí a zkušeností. Ale já chci a potřebuji něco jiného. A je mi pak neštasné odmítnout.
Tak na Novu se skutečně nedívám. Vymejvárna mozků, takže se není čemu divit. Kdo nechce hledá důvody. Kdo chce hledá způsoby.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.