Palmička žloutnoucí

Des, Vaši odpověď nechápu. To jako že jsem blbá? Ale asi fakt budu, když jsem nepochopila pointu. Třeba vysvětlíte, třeba ne.. zatím vypadám takto Suzy

Díky Vamp! Suzy.

Ne Sabrino, tak to nebylo míněno. Nebyla jsem sama, která odpovídala, byli tam jiní rádci, kteří podle mne dali dobrou radu. Vrátila jsem se několikrát k otázce, protože jsem si myslela, že třeba tazatel řekne "ahááá, tak to je možná ono!" Nezlobím se, jsem pouze překvapena. Ale asi jsem to neměla říkat, a jen si to myslet. No, včera mi to ujelo. Tak pardon. Víte, ono to bude tím, že se prostě nemohu odnaučit soudit druhé, podle sebe. Já, když zadám otázku, očekávám odpovědi, což by mělo být logické, a když je dostanu, jsem hodně moc štastná a poděkuji. Ale asi jsem nějaká divná. A i Vy mějte hezké dny. Ale přece jenom. Kdo chce odpoví bez nároků na poděkování, to je samozřejmé, nejsme všichni vychováni stejně, ale o to ani nešlo, mně šlo o to, že se tazatel VŮBEC k otázce nevrátil! O to mi šlo. Přišlo mi to celé zbytečné. A ani nevím, jestli jsem to teď správně vysvětlila. Ale alespoň v to doufám, když ne, tak se také svět nezboří. Suzy.

A ještě doplním, já si nejsem stoprocentně jista, že jsem dala zrovna já, dobrou radu. jednoduše jsem poradila z vlastní zlušenosti. Mě se jaednalo o to, že se tazatel o všechny ty rady nezajímal. Uf, zase se v tom vysvětlování motám, a je to k ničemu. Už toho nechám, a raději se omlouvám za nevhodnou připomínku.

Nazdárek stařenko! Ano, také by se mi mohlo stát, že bych nepoděkovala, kdyby se mne někdo zastal, ale úpřimně, myslím, že ne. Leda, že bych to nepochopila jako to "zastání", a to se zrovna mně může stát, protože jsem prostě jak ten smajlík, prostě zabedněná. Ale myslím, že bych nikdy nezapoměla poděkovat za něčí dobrou vůli, v něčem mi pomoci. Asi budu trochu divná, ale stejně se nezměním, a budu v tom pokračovat. Dokonce se mi jednou stalo, že jsem položila otázku, na kterou mi nikdo, ale opravdu vůlbec nikdo neodpověděl. Musela jsem si to vyřešit sama. Tak víš co jsem udělala, nakonec jsem si i sama odpověděla, na otázku, kterou jsem zadala. Je to docela srandovní, ale stalo se. A nebylo to tím, že by se na tu otázku nikdo nepodíval. Podívali se, ale nereagovali. Jak vidíš, zůstalo, a zůstane mi to v paměti. Ale asi nevěděl nikdo jak nato. Tato poradna se jmenuje "Poraďte PROSÍM" , a tak si myslím, že když někoho o něco prosím, a on mi vyhoví dle svých možností, tak i kdyby mi jeho rada byla k h..vnu, přesto poděkuji za dobrou vůli pomoci. Tím samozřejmě nemyslím, ty naše "zelené hokejky", to je jiná věc, tím myslím jen těch pár slov, kterými dám vědět, že jsem si příspěvek přečetla. Tak asi takto to všechno vnímám já. Ahojky, Suzy.

Nazdárek stařenko! Já totiž maluji, a jsem každý den utahaná jako kočka. Dnes jsem dodělala poslední místnost, ale hotové to zatím nemám. Ještě musím všechny ty sarapatičky umýt. Ale mám už toho plné zuby, i když jsem s výsledkem spokojená. Nemalovala jsem pět let, protože jen z té představy, že musím všechno vyklidit ven a zase to natahat dovnitř, mě jímala hrůza. Ale mám to za sebou, hurááá. Zase na pár let klid. Takže se vůbec nezlobím na Tebe, žes odepsala trošku později. To je přece to nejmenší, mezi námi! Ale potěšila jsi mne, když jsi odhadla, že si v životě dokáži poradit. To máš pravdu, ono mi totiž většinou nic jiného nezbylo. Jsem zvyklá se spoléhat sama na sebe, a to co si udělám, nebo zařídím, to mám. Ale asi jsme na tom skoro všichni stejně. Tak se zatím měj hezky, zdraví Tě Suzy.