Nejste přihlášen/a.
Rádcové zdravím vás. Můj muž uschovává každou plastovou krabičku, každou plechovku, každý kousek lina, koberce, každý plíšek , šroubek... Jednou by se to prý mohlo hodit. Jednou za čas využiji toho, že odjede sám na chalupu a dám se do úklidu komory, vyhozené už nikdy nehledal, zatím a snad ani nezjistil, že jsem něco vyhodila. Dnes jsem se naštvala a vzala to z gruntu, 4 pytle na odpadky všelijakých plastových krabiček + PVC lahví od mléka, 2 nákupní tašky co s nima na nákupu nikdo nebyl 20 let a už by s nima nešel, 10 sedmiček od vína...Komora je jako nová a regály jsou prázdné, dnes to určitě zjistí. Do odpadu mi to zanese kamarádka aby náhodou nezačal ty pytle po návratu probírat. Máte to doma podobně? Jak to řešíte?
Dobrý den, to samé byl můj tč. nebožtík děda. Od r. 88 do r. 99, kdy zemřel, stihl zaplnit sklep v bytovce. Totálně. Po jeho smrti jsme museli s babi objednat vyklízecí firmu, zaplnila se celý kontejner na velkoobjemový odpad a korba multikáry. Bohužel, je to neřešitelné, jestli je to ještě pozůstatek z minulého režimu, kdy byl všeho nedostatek, nevím. Kadopádně je to na nervy. Nikdy za jeho života s tich věcí nepotřeboval. Byli tam motyky, krumpáče, nádoby na uhlí, láhve od mléka, obaly na vajíčka, časopisy, prospekty, kanystry, pytle, semínka na zeleninu, králíkárny, dvě zahrádky na auto a miliony dalších zbytečností. Hodně toho přitahal z jeho starého domu před prodejem. V bytovce věci absolutně nepoužitelné. Možná by v dnešní době pomohl nějaký psycholog, ale jen za předpokladu, že už to narušuje vaše nebo jeho bytí.
Nerad o říkám ale Váš partner patrně trpí tzn "Křečkováním" - kompulzivním hromaděním.
Jedná se o poruchu která se projevuje právě tak že si schováva každou blbost protože by se někdy v budoucnosti "mohla hodit" - někdy to děláme všichni.. ale u takto nemocných lidí to přechází opravdu do extrému kdy sbírají všechno od předmětů normální potřeby jako je třeba tužky nebo "papíry" až po použité obaly od jídla .
"Od sběratelů se i kompulsivní hromadiči liší volbou předmětů málo cenných pro druhé, chyběním kategorizace a směny materiálu, neorganizovaností a malým kontaktem s hromaděnými věcmi."
Vím že to může být těžké, ale zkoušeli jste o tom mluvit? On si nejspíš ani neuvědomuje že dělá něco co je proti "normálním" hodnotám ostatních lidí, možná by nebylo od věci ho "nasměrovat" k nějaké profesionální pomoci.. Bohužel člověk takhle postížený si to většinou neuvědomuje a může to způsobit nějaké problémy mezi vámi protože si bude myslet že "vám asi hráblo, protože je mu fajn"..
A nebo to prostě nechte být, dokud vám zaneřáďuje jen komoru kterou jednou za pár týdnů vyprázdníte a on to ani neřeší tak bych na to hodil bobek a začněte to řešit až pokud se ten stav zhorší - pokud vám tohle začne dělat i v jiných částech bytu nez na "svém písečku" v komoře...
Zkuste si zajít za nějakým psychologem a nebo kontaktovat nějakou psychologickou poradnu a zeptat se jich jak v kontaktu s takovým člověkem postupovat aby jste neudělala nějakou chybu..
Paniks, tak zlé to není, odpadky domů nenosí a opravdu když něco kutí, využije vše co najde. Třeba naše slepice mají otvírání kurníku kde využil staré stěrače a anténu z auta.
A to buďte za něj ráda, já jsem to samé, takže si doma křečkuji, jsem tak zvyklá od rodičů, ale nijak ve velkém.. A kolikrát jak se ty věci hodí, zrovna včera jsem musela narychlo vyrobit dětem plavidlo, takže posloužil starý nafukovací člun, pár kartonů, dvě pet lahve.. Ale já mám sama na sebe fintu, kort u oblečení a pak různých časopisů a tak, co doma hromadím.. Prostě to 4x ročně všechno sbalím a odvezu na zahradu, tam je takové mezipřistání a časem tam ty věci mizí nebo se postupně vyhodí a je po problému. Stejně to dělám dětem s hračkama, se kterýma se nechtějí rozloučit Udělejte mezipřistání třeba ve skepě, na chalupě apod. a pak to půjde samo..
Teď už ne, ale dříve jsme schovávali hodně nepotřebných věcí. Dnes máme ve sklepě nádoby na plasty, láhve a sklo i papír a pravidelně odnášíme do kontejnerů. Věci, které již nenosíme, ale jsou pěkné, nosím čas od času také do kontejneru na textil. Nedávno jsem likvidovala dětské věci - pěkné po našich dětech, neb jsme si s mužem mysleli, že se to jednou hodí našim vnoučatům...samozřejmě jsme byli na velkém omylu. Schovávám si občas vymyté kelímky od jogurtů a krabičky od ramy, a to používám třeba na dřeň do mrazáku, nebo ve stolku na šití třeba na knoflíky, či patenty. Ale jinak se snažíme vše třídit a zbavovat se toho. Vyhodila jsem i funkční letitou kulmu na vlasy, starý mixér, vše do elektrokontejneru. Myslí, že je dobře, že jsou dnes všude kontejnery, přesto pár lidí ještě hází po přírodě... Jednou ročně posbíráme kovové věci, hlavně v kůlně a garáži a odvezem do sběru. Naposledy nám to dalo 1500kč. Opravdu v dnešní době nemá cenu něco schovávat.
Jen podotknu že přístě než vyhodíte něco použitelného a funkčního zkuste to nabídnout na www.nevyhazujto.cz - je to server kde se můžete zbavit prakticky čehokoliv co by se někomu mohlo hodit.. funguje to tak že máte třeba starou lednici nebo oblečení ale přije vám škoda vyhodit to do kontejneru tak to tam nabídnete a kdo se vám ozve si pro všechno přijede, sám si to odveze a vy máte o starost míň
Já se tak před lety po smrti babičky zbavil prakticky plného bytu bordelu.. od pravěkého nábytku přes 4 staré černobílé 50 kilové televize až po invalidní vozík a podobné věci..
Milá @lidus, pobavila jste mne.
Patřím totiž právě k těm "sběratelům" všeho možného i nemožného. Důvodů je několik.
Důvod 1) Kutil domácí.
Pokud je člověk "kutil domácí", má široký rozsah potřeb. A pro kutila jsou nejcennější právě různé kousky materiálu, zbytky všeho možného, protože pokud potřebuji kousek třeba plechu tl.1mm o velikosti 10x10cm, normálně sehnat ho, (pokud neděláte zrovna tam, kde se s plechem pracuje) je zcela nemožné. Jo, koupit celou tabuli plechu o rozměrech 1x2m není problém, ale takový kousek nekoupíte. A tak je to se vším. Takže jsou v podstatě jen 2 možnosti:
a) nekutí se a neopravuje, protože není z čeho, případně čím. Všechno se musí nechat udělat, případně porouchané věci i kvůli banální závadě se musí vyhodit. Takový chlap je pak manželkami (přítelkyněmi) nezřídka označovaný jako nemehlo, lenoch, chlap k ničemu. Ideální zákazník pro "hodinového manžela".
b) kutí se a opravuje se - tzn. sbírá se, aby bylo z čeho a čím. Řemeslníci a opraváři nejsou skoro potřeba. Manželky (přítelkyně) jásají, chlap je chválen, ušetří se spousta peněz. Ale na druhou stranu manželky se zlobí, že se sbírá.
Vždycky si při tom, jestli mám něco vyhodit nebo nemám (mohlo by se to někdy hodit) vzpomenu na svoji exmanželku. Taky se rozčilovala, že nic nechci vyhodit. Taky mi měla snahu dělat "úklid", naštěstí pouze ve věcech mimo dílnu (tam měla zakázaný přístup a úklid). A když "uklidila", tak se pak divila, když něco chtěla udělat nebo opravit a já jí na to řekl - neudělám, neopravím, není z čeho. Na druhou stranu říkala "On je hrozný sběratel, ale je fakt, že když je něco potřeba, tak většinou jde, sáhne a přinese to". Takže si, milé dámy (hlavně dámy), vyberte a hlavně si udělejte jasno, co chcete. Vždycky je něco za něco.
Důvod 2) Sběratel
Sběratelů je mnoho druhů a typů. Sbírání některých věcí je pro mnoho lidí nepochopitelné. Což pochopím - taky sbírání některých věcí nechápu, i když sám sbírám ledasco. Což zas nechápou jiní. Nejhorší je, když takový nechápající zasáhne v rámci "úklidu" do sbírky. Mám zkušenost, že jsme si takhle odvezl jako do depozitu k tatínkovi do domu krabici starých hraček po mně. Většina byla víceméně v nějakém druhu rozkladu. A tatík jednou dostal nápad, že ty "krámy" dá synovcovi na písek. Což udělal. Synovec si s nima chvíli hrál a pak milé hračky (plechová autíčka apod), celé rezavé a poničené, teta vyhodila. Já o tom samozřejmě vůbec nevěděl. Když sem na to přišel, myslel jsem, že mne trefí. Táta se divil proč se vztekám a dost nechápavě na mne koukal, když mu říkám, že vyhodil cca 20.000, protože jedno takové auto má cenu okolo 3.000kč. To samé matka mého syna - vyhazovala klukovi hračky (socialistická výroba), protože s nima už nehraje. A já je dnes pracně sháním a draze za ně platím.
Tolik tedy pohled jednoho "sběratele" všeho možného. Takže už asi chápete, že "uklízeče" všeho typu prostě "miluju". Zabít málo. Ještě že už žádného takového nemám doma.
Ronyx, je to přesně tak i můj muž je kutil, chalupa tam to toleruji a tam má pečlivě v krabicích na sýpce motor snad z každé pračky a lednice co kdo v rodině vyhazoval, občas něco svařuje a tak každý kousek železa. Jen ten náš panelákový byt je na jeho krámy malý a když mi začne řezat, brousit, vrtat v kuchyni tak jsem na mrtvici. Ne, odpadky domů nenosí ale posledně donesl od kontejnerů starý budík a ač jsem křičela, kochal se jak je to krásné a po týdnech oprav a rekonstrukce mi to chtěl dát do obýváků, pochopil, že to neprojde a odvezl na chalupu, tam už jich má několik. Plastové lahve od mléka má prý na vyjetý olej a také je používá třeba na sádrování, odřeže část a pak po použití vyhodí. Jenže já si myslím, že to co jsme 10 let na nic nepotřebovali už potřebovat nebudeme, pokrok jde vpřed a já přece nebudu měnit rychlovarnou konvici za jakousi železnou a žasnout nad její krásou. O autíčkách ani nemluvte, před lety jsem vyhodila lokomotivu a vagonky, dodnes poslouchám, že to dostal od kmotra když měl dva roky ale já si 50 let taky neschovávám panenku.
No Lidus, zrovna ta autíčka a panenky by se šikly Ty jsou dnes hodně ceněné - mamka chodí na bleší trhy na Kolbence, je také sběratelka, ale hraček a kočárků.. Ty nejhezčí si nechává, ale jinak prodává a lidi kolikrát nevědí, co doma mají.. Koupí panenku za 10,- a na aukru se kolikrát vyšplhá přes 400,- atd.. Tak s hračkama opatrně
Dnes jsem se naštvala a vzala to z gruntu, 4 pytle na odpadky všelijakých plastových krabiček + PVC lahví od mléka, 2 nákupní tašky co s nima na nákupu nikdo nebyl 20 let a už by s nima nešel, 10 sedmiček od vína...Komora je jako nová a regály jsou prázdné, dnes to určitě zjistí.
Hlavně zítra napište, jestli jste ještě naživu. Docela mi vytanul na mysli tento literární utvar :
Volný čas
Ve tři hodiny v noci se žena potichoučku vkradla do sousední místnosti.
Kladivem rozbila 19-palcový monitor, cédéčka polila lepidlem, počítač vyhodila oknen a tiskárnu utopila ve vaně.
Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se k boku svého nic netušícího spícího manžela a usínala s blaženým pocitem, že už teď veškerý volný čas bude do konce života věnovat jejich lásce a do smrti se od ní nehne. A měla pravdu ... ... do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny... !
Ovšem ta podobnost je zcela jistě náhodná
jé to je celá naše babička, všechno se potřebuje když se uklízí, nesmí to vidět, a vyhazuje se to v den, kdy se vyváží odpad, jinak bychom jí museli tahat z poplenice
doplněno 01.08.14 15:56:Je teda řeč o kelímkách, mističkách, a podobných věcech, nic hodnotného
doplněno 01.08.14 17:10:Ona to pak babička dává všude, pod každou rosltinu, pak to poletuje po dvorku, přitom jsou k dsipozici keramický, ale podle babičky je škoda je používat takže ve výsledku se uklízí bordel
"Je teda řeč o kelímkách, mističkách, a podobných věcech, nic hodnotného"
Pro vás nic hodnotného. Až třeba budete dělat to, co babička, tak zjistíte, že to pro vás hodnotu z nějakého důvodu má. Příklad - ne všechy misky a kelimky jsou na všechno vhodné - třeba do většiny nemůžete dát rozpouštědlovou barvu, protože se vám ředidlem rozpustí, některé jsou nestabilní (převrací se), ale zase snesou ta rozpouštědla atp. Cenné jsou krabičky s víčkem, ploché misky (např. od masa - takové ty tuhé, pevné) a pod.Dříve každý sbíral skleničky od dětských přesnídávek - těsně uzavíratelné, průhledné. Ale blbě se to skladovalo, bylo to těžké. Jenže tenkrát nebyly plasty tak rozšířené jako dnes. takže lepší něco než nic. tenkrát se také rozšířil zvyk plastové krabičky nevyhazovat - bylo jich málo a málo typů. Takže se sbíralo sklo. Dnes třeba já skleněné lahvičky vyhazuju, prootože nezavařuju, marmelády nedělám, na nic je nepotřebuju. Každá doba si s sebou nese sbírání něčeho "nepotřebného". Naše babičky (generace pamatující 1. světovou válku) zase sbíraly třeba papírové pytlíky (od mouky, od cukru), provázky (přeci když budu potřebovat převázat balík, tak na to nebudu provázek kupovat), později třeba igelitové pytlíky. Prostě to, co bylo něčím vyjímečné, praktické a nebylo to běžně dostupné, případně to bylo drahé. Dříve lidi byly zvyklí šetřit od maličkostí (ne nadarmo se říká, že válka naučila lidi šetřit).
Já vidím jako problém spíš notorické vyhazovače. To jsou lidé, kteří mají pocit že musí vše hned vyhodit protože nemají místo. Takže potom vyhazují i velmi cenné a třeba plně funkční věci. A důsledek? Pořád si stěžují, že nemají peníze. Třeba bráchova bývalá holka. Jedináček, ona i její matka měly tuto vyhazovací poruchu. Doma u nich měl člověk pocit, že tam snad ani nebydlí - úplně chyběly jakékoliv drobnosti, vše prázdné. Tak třeba když její otec odešel jednou do práce, nechaly mu odtáhnout do šrotu i plně funkční krásnou Jawu panelku. Podle nich křáp k ničemu a hodnota kolem 20 tisíc pryč. Divím se, že je v tu chvíli nezabil, každý soud by ho musel osvobodit Stejně tak vyházely funkční televizi, ledničku, pračku, prostě všechno. Pořezaly všechny stromy na zahradě, protože z nich padal bordel. Brácha je úplně pravý opak, takže to nedopadlo.
Osobně neskladuji odpadky, ale drobnosti a kousky materiálu, které se "můžou hodit" si nechávám. Je lepší mít trochu nepořádek než být moderní spotřební člověk, který musí vše hned vyhodit. Potom ničemu nerozumí, sám si nic neopraví a zbytečně utrácí. Dokáže jen konzumovat, ale nic sám vytvořit.
Všimněte si ale, jak vypadají designy moderních domácností. Na drobnosti tam není místo. Obýváku vévodí veliká plazmová televize, případně nějaké to kino atd., sedačka a obývací stěna nikde. Kuchyně v obchodech mi připadají velice studené, neosobní. Já taky schovávám věci, a to proto, jak jsem psala výše. Když něco vyhodím, za chvíli to stějně potřebuji. A navíc mám k věcem určitý vztah, hodně věcí se dá upotřebit i jinak. Stará židle se natře a je zase jako nová, např. No vyhoďte tonetovku ze 30. let 20. století, že.
Liduš, z Vás jsou vidět léta praxe ze soužití s Vaším mužem. Myslím, že jste to vůbec neudělala špatně. Důležité je likvidovat objem a to takovým způsobem, aby protistrana neměla zvláštní důvod explodovat. Tak holt vyletěly nějaký ty láhve, tašky a krabičky. Nic, co by se v brzku nedalo nahradit. Vy máte klid a pocit spokojenosti a manžel si sbírku časem doplní o nějaké nové kousky. Průšvih je, když vyletí nějaký unikát.
Jak to funguje u nás? 3+1 v paneláku a kutil (já) doma. Je to boj se sebou samým. Občas musí nějaký ten úlovek z domu a občas se pak taky stane, že je potřeba. Zpravidla ihned potom, co vyvezli popelnice. Snažím se tedy počet pokladů udržet na přijatelné úrovni a celkem se daří.
Odstrašující příklad mám v rodině. Tchán je typický sběrač čehokoliv. Původně jsme u něj v domě měli místnost k užívání (manželce patří část domu). Časem však nebylo kam dát jeho starý nábytek a ze zmíněné místnosti se stalo skladiště. Takže jsme dům opustili a abychom měli kam dávat svoje nářadí a jiné nezbytnosti pro práci na zahradě, koupil jsem maringotku a začal vyklízet část zahrady pro vlastní použití, neb společné hospodaření se stalo časem zcela nemožným. Na cca 800m2 bylo pokladů snad několik tun. Vše nutně potřebné a nic se nesmělo vyhodit. Některé kousky už byly i 15 cm v zemi. Něco skončilo na skládce, něco prošlo žehem a něco jsme, za neustálého sledování tchánem, přesunuli o několik desítek metrů dál a doufáme, že až se likvidace stane jednoho dne aktuální, budeme na ni mít ještě dostatek sil. Vymezili jsme tedy hranici naše/jeho (podílové spoluvlastnictví je fakt cest do pekel) a jakmile se jeho jakoby náhodou ocitne na našem, nastává stěhování. Hromadí pořád dál a všechno potřebuje. Poslední velká akce byla likvidace PET lahví "uskladněných" pro další použití. Válely se nevymyté na hromadě, jen tak volně pod stromem. Na "jeho", ale kdo se má na to koukat a taky to nevoní. Bylo toho po slisování přes půlku kontejneru.
Tak to vypadá u nás, je to neustálý boj o každý metr. Takže pokud to máte jen v malém, jste na tom ještě relativně dobře. Manžela zdravím, přeju mu hodně úspěchů při výrobě a opravě čehokoliv, a nad utrženými ztrátami at už nesmutní. Ten největší poklad má stále doma - Vás
Tak jste mě uklidnili, zjistila jsem, že je to téměř všude stejné. Zatím jsem přežila, manžel nadával, že jsem vůbec něco dělala a jak jsem lezla k hornímu regálu (nelezla, já si PETKY a krabice sundala berlou na zem). PET lahve měl vymyté, nezašroubované aby nesmrděly. Pochvala za pečlivé rozdělení šroubů, vrutů, hřebíků a podložek a taky, že jsem nevyházela různé dráty a drátky (předpokládám, že tu polovinu co jsem vyhodila nebude brzy potřebovat). Zmínila jsem se, že sklep by generálku také potřeboval, sice jsem v něm 10 let nebyla ale umím si to představit, řekl, že jak tam uklidí už nikdy nic nenajde ale je ochotný odvážet "potřebné" věci na chalupu, tam je místa na sýpce, půdě a tam mi to nevadí jelikož do těchto prostor po schodech nevylezu.
říkáte čtyři pytle? Slabota Liduš, velká slabota.
Mrkněte se na obrázek. Co vidíte? Vidíte bagr, buldozer, autojeřáb, několik autobusů, deset náklaďáků a dvacet osobních aut. Samé vraky a dávno nepojízdné, zrezavělé krámy. Šedá střecha dole uprostřed je bývalá stodola, je plná až po střechu, všude se válejí snad stovky tun všeho možného harampádí. Binec na pozemku kolem domku je takový, že je snad vidět i z vesmíru. Jeden by skutečně nevěřil, že toto všechno dokázal nahamounit jeden člověk.
A kdo nevěří, at tam běží
Teď jsem vzala ro ruky jeden předmět a vybavila se mi situace z doby před asi dvaceti lety. Žilo nás tehdy v domě šest. Já s manželem, dvě dospívající děti, maminka, babička. Celkem rychle jsme se všichni shodli, že půda je plná krámů a že likvidaci a úklidu věnujeme část víkendu. Velká chyba byla, že jsme se na půdu vydali všichni...
Vybavuji si, jak jsem rychle popadla krabici se svými starými časopisy typu Dorka a Praktická žena a mířila do vzdáleného kouta si to tam odložit. Jak jsem zvedla oči, viděla jsem, že i ostatní buď drží svou krabici, nebo už v koutě u svého pokladu stojí a hlídají. Babička se nechtěla vzdát kousků i mrňavých kousíčků látek, maminka bránila své staré školní přípravy a učebnice. Nejvíc nepořádku tvořily manželovy elektrotechnické krámy. Bylo jasné, že zrovna on si je uhájí nejsnadněji z nás všech. Nakonec jsme uhájli všichni skoro všechno. Výsledkem celého snažení byl jen přesun věcí z jednohou kouta do druhého a asi z poloviny zaplněná popelnice.
Sběratelské geny jsem podědila. Sice neschraňuji kousky lina a plíšky a krabičky. Ale staré tupé nůžky jsou moc pěkné, stovkou pohlednic se psy a koňmi se možná časem potěší vnučka, halenku už dávno nemám, ale knoflíky z ní jsou perletové...
S tím přenášením z jednoho kouta do druhého jste mi připomněla můj nedávný rozhovor o svačině s jedním kolegou z práce (taky "vetešník").
Probírali jsme naše pokusy o úklid v dílnách a garážích. A shodli jsme se, že ty pokusy probíhají všude stejně a to následovně - všechno se vynosí a roztřídí na "k vyhození" a "k použítí" Pak se to "k použití" nanosí do dílny (garáže). Pak přijde řada na to "k vyhození". Postupně se to přebírá a zjištuje se, že - tohle ještě nevyhodím, protože to by se ještě mohlo hodit. A tohle taky. A tohle taky. Ve výsledku to znamená, že se zase všechno původně "k vyhození" nanosí zpět do dílny (garáže).
Výsledek celé akce je následující:
- člověk objeví poklady, o kterých už ani neví, že je má
- objeví se věci, které se hledaly
- objeví se věci, které dají inspiraci na to, kam (k čemu) by se to dotyčné dalo použít
- v dílně (garáži) se uklidí (když už je chvíli prázdná)
Nakonec ta největší výhoda celé akce - věci se znovu srovnají a většinou se zjistí, že díky pečlivému srovnání zbude ještě nějaké volné místo pro uložení dalších případných nálezů a pokladů, které už by normálně nebylo kam dát a musely by se vyhodit
Přesně tohle jsem já ! Mluvíte mi z duše... Jakmile se věc nedá dohledat, zase máme důvod jí znova pořídit...
Občas udělám ,,AKCI" . Nafotím, co mám dvakrát nebo opravdu nevyužívám a ani nebudu, to pak nemám problém ,,poslat" (prodat dál).
Já vidím svůj základní problém v tom, že jsem si těžce vše pořídila a je mi líto to vyhodit, takže všechno ,,potřebuju"
Ale jsem tvořilka, takže se skoro vždycky něco hodí a hlavně se v rodině ví, že já všechno mám.
Posledně jsem např. zrecyklovala obal z aviváže a super!
Pro ty, co nechápu naše myšlenkové pochody. Řekněme, že to má člověk dáno od děství. Podle toho, co měl / neměl v dětství splněno a jak dlouho čekal na vysněnou věc. Kolik ho pak v dospělosti stálo úsilí než si na to našetřil, mohl si to pořídit atd..), to pak máte citový vztah i ke tkaničce u bot. Tak to mám tedy já
Ale byly časy, kdy moje drahá maminka, vytrvalá ,, vyhazovačka" všeho (viz. nový držák LCD TV na zeď, který stojí cca 600kč a nyní by jej nutně potřebovala) atd atd. už neměla zřejmě co doma vyhodit, vletěla do mé komory a začala přebírat... Á samozřejmě vyhazovat mé ,,poklady". Vvyužila mé nepřítomnosti, kdy mi hlídala děti, vyhodila co bylo pro NÍ zbytečné ,,skladovat. A jak to dopadlo?
Murphyho zákonem schválnosti: ,,Když vyhodíte věc, kterou jste minimálně dva roky nepoužili, a o které jste si mysleli že už ani nevlastníte, budete ji stoprocentně potřebovat hned druhý den, co jste se jí zbavili!"
A neříkejte, že to tak není!? U mě vždycky. Lítali s tím se synem hned do popelnic. Pro ně hotový maratón! Spěchali, aby to stihli než se vrátím.
Mám sice už 44let, ale stejně má pocit, že mi musí ,,pomáhat".
Z věcí, které si pamatuju: X let máte ladem (molitanové kostky to byly), tak jsme je nakonec obě za týden potřebovaly.
Další věc: na co schovávat krabice od baterií, když už jsou namontované..? Táák pěkně do popelnice...taky letěly... (jenže jaksi nedomyslela, že by v nich pod návody mohly být reklamačni listy (záruka byla 5let)!Po pár měsících mamčiného ,,úklidu" jsem potřebovala výrobek reklamovat a? Krutá realita. Nenalezeno! Mám do teď zkaženou věc a musíme s ní fungovat dál... A tak je to se vším... Babička na zabití!
Nebo nedávno!To má drahá maminka ,,vletěla" do mých látek. Začala cpát igelitku ,,zbytkama" ústřižků. Takže jsem udělala rychlou ,,recenzi", abych zjistila, že ty mé ,,zbytky" jsou kusy na další zimní čepici.! :-/
Její odpověď byla stručná: ,, však už si malé jednu ušila! "
Že mě látka stála 330kč/m nevěděla, ale stejně byla naštvaná, že to znova probírám.
Od té doby? Už jen hlídá... :D :D :D
Ano mám takový problém a jsem svými blízkými za to napadán, ale jakmile se něco porouchá, nebo je potřeba něco vyrobit, opravit, upravit, tak já šáhnu do zásob a je hotovo. Pak jsou všichni rádi
Rychlost se cení.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.