Nejste přihlášen/a.
Ahoj. Proč se ptám? U nás na škole, té Devítileté, Pionýrská skupina byla. Jen na mě a ještě několik žáčků nějak nezbyly šátky a ani jsme neměli ty košile. Ani na nějaký slib si už nepamatuji. Mělo to svou výhodu, že jsme tak nemohli být vysílání na ty prdlé atrakce, na které se chodilo v těch krojích. Pamatujete se na tu soutěž ve sbírání karafiátů? Tu jsme jako devátáci vyhráli. Nejspíš to bylo kůli tomu, že se dávaly i za nějakou činnnost o víkendech a my (nás ze třídy několik) jsme právě pořádali různé výpravy,a to i bez naší přidělené oddílové vedoucí, protože ona si nás vzala jen proto, že za to měla nějaké body na Vejšce a pak si už dělala výlety své. No, spíš randila bez nás. A místopřísežně prohlašuji, že určitě po naší návštěvě v roce 1974, díky nám nevyhořel Obří sud na Javorníku nad Dlouhými mosty u Liberce. Už ho zas postavili. Tak, máte taky na co vzpomínat? Ahoj.
V padesátých letech, v pohraničním městečku v Sudetech, jsem v pionýru byla, stejně tak, jako všichni mí spolužáci. Jen dvě děti, z hluboce věřících rodin nebyly. Ve třídě nás bylo 30, 40? Byla to doba, kdy rodiče dlouho pracovali i v sobotu a někdy táta i o nedělích, když fabrika honila plán. My, děti, s klíčem na šňůrce na krku, jsme si hrály na válku a partyzány a hádaly se, kdo bude Timur. Odřeniny, úrazy, špinavé ruce, nikdo příliš neřešil. Pár facek a modré pruhy na nohách od důtek a řemene nikdo neprožíval. Nikdo si nestěžoval, nikdo neplakal. Takže jsme vítali cokoliv, když někdo něco smysluplného zorganizoval. A to pionýr uměl. Takové velké slávy na náměstí - VŘSR, 1.máj, úmrtí státníka, 1.člověk ve vesmíru, to bylo někdy kruté, protože když jeden měl malou košili a padal sníh, svetr se mu pod ni nevlezl. Ale jen chvíli, protože jsme se stejně pak, když nás dospělí neviděli, servali. Jako koně. Až když jsem, v deseti letech, objevila tělocvičnu a basketbal pak jsem chodila více tam, než do pionýra. Na pionýra ani moc nevzpomínám, vzpomínám na kamarády, na tu tlupu, se kterou jsem srávila dětství.
Do pionýra jsem vstupoval na konci 7. třídy, abych se z osmičky vůbec dostal na průmku. Už tak jsem to měli (celá rodina) politicky dost polepené, a bez tohoto ústupku bych asi neměl šanci, navíc jsem byl jeden z posledních "nepionýrů" ve třídě.
Na průmyslovce byla nutná účast v SSM. Vedl jsem pionýrské oddíly (většinou sportovní a pak počítačové), práce s dětmi mne vždycky bavila. O mé kroužky byl docela zájem, tak mne jinými aktivitami moc neobtěžovali, navíc mi bylo tolerováno i to, že jsem děcka učil spíše prakticky použitelným znalostem, než politickým blábolům.
Povinné byly i LAM (letní aktivity mládeže), což byly nezábavné a směšně placené brigády v určených podnikách. Vetšinou jsem jel zadarmo s dětmi na tábor (praktikant, pak vedoucí), čímž jsem měl splněno, a pak si našel nějakou podstatně finančně atraktivnější brigádu sám. Jen na konci třetáku mi bylo naznačeno, že "bych se měl" zúčastnit nějaké brigády od SSM, tak jsem dva týdny za pár korun chodil po pražských Vinohradech a obsekával trávu tam, kam se nedostaly sekačky - byl jsem jediný, kdo uměl zacházet s kosou...
Členství v SSM jsem ukončil zároveň s maturitou, ale ty počítačové kroužky a tábory pod záštitou pionýra mi vydržely až do revoluce, kdy se pionýrské oddíly začaly houfně rušit nebo transformovat na junácké...
Na rozdíl od Babky jsem byl pionýr až v první polovině let šedesátých. To už celá ta organizace začínala chřadnout na úbytě. Bylo to více-méně povinné, ale prakticky se v pionýru na naší škole už nic moc nedělo (pamatuju si akorát soutěž ve sběru kaštanů pro ZOO, hlavní cena (za 60 kg kaštanů) byl polárkový dort pro 3 pionýry )). V roce 1968 mě kamarádi mě lákali do "Junáka" (skaut), ale v době normalizace byl opět zakázán. Někdy v roce 1969 byl pokus o oživení činnosti pionýra, zůčastnil jsem se jakési brané hry, organizované Svazarmem (asi poslední). Vzápětí Pionýr prakticky upadl do zapomnění. Pak jsem měl v úmyslu vstoupit do "Svazu pracující mládeže", ale než jsem stačil zaplatit první příspěvek a stát se tak členem, byl tenhle svaz připojen k SSM. Tam už jem nelez.
doplněno 13.07.14 12:20:Moje mladší dcera je asi poslední v republice, kdo dostal odznak "Jiskry". V době rozdávání odznaků byla delší dobu nemocná a tak ho dostala dodatečně, těsně před zrušením organizace
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.