Nejste přihlášen/a.
Tak jsem začal zjištovat, že není dne, aby se tělo neohlásilo nějakým problémem. Jediný způsob, jak tomu předejít vidím v prevenci. Ale jaké? Začal jsem ráno cvičit takovou primitivní jogu, téměř přestal pít alkohol, občas se ráno vysprchuji studenou, vyplachuju ústní vodou, zařadil jsem do jídelníčku více ovo a zel. Ovšem co mne nejvíc indisponuje jest nekonečná péče o paty. Ztvrdlé, prasklé, citlivé. Tak mi to autíčko (tělo) přestává jezdit a vyžaduje si pravidelný servis. Máte k tomu nějaké osvědčené rady?
Já se vám budu snažit poradit jen s těmi patami. Ty jsou bolestivé a velmi urputné. Obětujte nějaký peníz a zajděte k pedikérce. Ta vám je dá dopořádku. Pak je budete muset trvale udržovat tak, aby se nevrátil stav, který je teď. Bolestivý, trhající prostěradla a ponožky. conrad.sk/... Toto je jen odkaz na výrobek, ne na prodejce. Koupila jsem ho dceři jako dárek v Tetě za 750 kč. Pěje na něho ódy spokojenosti. Takže když 1x za týden sjedete paty touhle věcí bude to moc dobře. V drogerii si kupte krém na nohy. Těch je několik a nemusejí být ty nejdražší. Dá se pořídit za 50 kč a je vydatný, vydrží klidně rok. Každý den po koupeli a usušení, paty jím přetřete. Není masný, nemusíte se bát, že zamastíte prostěradlo nebo ponožky. Normální krémy to takhle udělají a indulona, ta mastí ještě za hodinu. Je to jen pár úkonů na několik vteřin denně, které je potřeba k tomu, abyste měl zdravá chodidla. Nenechávejte to až na zítra a pak byste žešil problém. "Pořádek se nědělá, pořádek se udržuje." Myslím si, že toto platí i pro tělesnou kondici. Žádné nárazové akce a šoky pro tělo. Jez do polosyta, pij do polopita a kapku pohybu, to je nejlepší. A také- S úsměvem jde všechno líp.
Je mi o 10 let víc a moje rada je - zbytečně o tom moc nepřemýšlet, zbytečně neměnit desetiletí zažité zvyky, smířit se s tím, že holt už občas něco zabolí a nebýt zklamaný, když se už nepovede něco, co před lety nebyl problém. Pokud mě bolí pokaždé něco jiného, považuju to za dobré znamení a prostě počkám, až to zase přejde . Přiměřené vičení rozhodně neuškodí, ale jestli s ním začínáte v 50 už taky moc nepomůže (určitě se ale budete cítit lépe). Ty tvrdé paty nemají s věkem asi nic moc společného, to se stává i daleko mladším.
doplněno 17.06.14 08:45:Jo a taky se musíte smířit s tím, že když se otočíte za pěknou mladou ženskou, bude Vás považovat za dotěrného dědka. Jenže Vy na rozdíl od ní dobře víte, že jste právě v nejlepších letech .
Na paty jsem použil "chytrou houbu", spím, když se mi chce spát, jím co mi chutná a když mám hlad. Nestresuji se věcmi, které nemůžu ovlivnit a náladu si zlepšuji prací, která je mi koníčkem i zábavou. Vyhýbám se blbcům a nezadlužuji se k vůli kdejaké píčovině. Ke stáří přistupuji jako k přirozenému vývoji se všemi jeho klady i zápory a každý den je pro mě tím nejlepším. Nejhorší je dávat si dlouhodobé cíle a těšit se na ně. Ve vidině, která snad jednou nastane pak pomíjíte dny, které mezitím uplynou. Přejete si už aby bylo zítra, za týden, za měsíc či za rok. Ve finále pak zjistíte, že vám život unikl a ten cíl za to ani nestál.
No jo, kdysi mi jeden doktor řekl: "A co chcete, když máte víc roků jak zubů?" No, měl pravdu - když přestaně bolet kyčel, začnou zuby, přestanou, začnou záda - přejde to a hned zas bolí koleno - to asi proto, abychom si pomalu zvykali na stáří. 20 nám holt už nebude, takže teď se musíme snažit, aby ty degenerativní změny postupovaly co nejpomaleji. Jdete na to dobře s tím cvičením, zdravou stravou a studenou vodou - ještě si tam zařaďte obden hodinovou procházku ostrou chůzí - třeba s hůlkami na nordic walking - chůze je nejzdravější a nejpřirozenější sport. A každé ráno poděkujte za to, že těch problémů není víc. Dokud nás jen sem tam něco bolí a neohrožuje nás to na životě, tak je to úplně v cajku a máme být za co vděční
Mně pomohla obyčejná chůze. Za poslední rok jsem díky jí se dala jak psychicky tak fyzicky do kondice, navíc jsem zhubla 17 kg. Denně nachodím 5 km.
Před časem jsem objevila knihu Život po 50 - příští rok o rok mladší... Autor (Američan) tvrdí, že pohyb je naprostou nutností. V 60 letech věnuje pohybu denně nejméně 60 minut. A cítí se skvěle.
Potřebuji nová kolena, mám silnou artrózu, chrupavku v podstatě už nemám, ale na nová kolena jsem prý v 52 letech ještě mladá... Jediné, co mi opravdu pomáhá je již zmiňovaná chůze. Nechci se zbytečně cpát Brufenama, a zničit si ještě žaludek.
Mám v plánu si koupit kolo a posilovat kolenní svaly ještě na kole.
A co se týče jídla, co už mi delší dobu pomáhá je, že ráno začínám vypitím teplé vody s citrónem a medem, a 2x týdeně jím jen buď ovoce nebo zeleninu, nebo rýži se zeleninou. A piji vodu, v níž je "vymacerovaná" celá skořice, povzbuzuje to a zrychluje metabolizmus.
Ahoj. Nic neřeším,nic pro zdraví nedělám. Jen mu moc neškodím. Prostě žiju. A dokonce hubnu asi půl kila měsíčně. A to se odčas zachráním od hladu klidně i o půlnoci. K těm patám. Mám doma v koupelně děsně starou kostku Pemzy. Je snad z konce let 80tých. Při každým koupání si ty paty, vlastně celý chodida předrbu a mám hotovo. Nic nemažu. Asi proto, že netrpím žádnou nemocí kuže na nohách. Tak asi. Ahoj.
Sice je mi o dost víc, ale něco napíšu. Kondici si udržuju jízdou na kole. Dovolené jsou taky kolové. Jelikož zdraví nemám nejlepší, jezdím co zmůžu a hlavně se hodně kochám. Jezdím na pohodu ne na výkony. Práce je mi taky koníčkem, takže do důchodu se moc netěším. Jídelníček moc neupravuju, jím co mi chutná a velmi různorodě, ale nepřežírám se. S těma patama nemám vůbec problém. Nosím celoročně Prestige už několik desítek let. Třeba to je tím.
Po padesátce je všechno jen lepší a lepší. Člověk lépe vidí krásu, i když si na to musí vzít ty správné brýle. Už ví, které prášky si má na co vzít. A když zrovna nevisí na kapačce, užívá si života. A ani na té kapačce to není až tak špatné.
Pokud jde o zdraví, kolo je svělá věc. Ale netlačit na pilu. V ničem. Konstrukční věk nás plešatých opic je mizerných 30 let. Co je nad to, je dar. A skvělý.
Ahoj, mezi padesátníky nepatřím, ale moje máma ano. Jsou to více než dva roky, kdy začala brát svůj život z jiného úhlu. Dnes je z workoholičky aktivní sportovkyně (v rámci možností i věku), člověk který si s chutí vyšlápne na Vesuv a zdolá kdejaký kopec. Na bolest zad si stěžuji více já než ona.. Chodí na K2, na lekce TRX, na břišní tance a ráda jezdí na výlety... Všeobecně má moje maminka úžasný život, o kterém jsem napsala malou satiru. Po kapitolách ji začínám publikovat na svém blogu. Třeba i Vy najdete v životě a příběhu mé mámy inspiraci, proč začít žít aktivně a s chutí a to právě když je Vám padesát let... Příběh k přečtení zde: mojeslovo.wordpress.com/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.