Nejste přihlášen/a.
Ahoj všem..
Mám jeden problém.
Někomu to možná bude připadat divný, nechutný nebo tak, ale já už prostě nemůžu.
Miluju svojí kámošku..
To by bylo celkem normální.. ale.. jsem holka..
Je to pro mě strašný.. Každej den brečím s pocitem že nemám šanci jí mít..
Navíc.. teď začala chodit s jedním klukem což mě rozsekalo úplně..
Vím, je to její život.. Přeju jí to.. Ale zároveň mě to zevnitř ničí..
Vždycky, když sem s ní venku, mám chut se tam rozbrečet.
Když mě obejme, je to pro mě úžasný.
Zrovna teď tu brečím opět s pocitem že u ní nemám šanci.
Nemá někdo nějaký lék na odmilování?
Předem díky..
PS: Ne, nikdo neví že sem na holky..
Ahoj,
nenapíšu Ti, jak se z toho dostat. Upřímně si myslím, že to snad ani nejde. Budeš muset počkat, než to samo vyprchá. Pokud jste tak dobré kamarádky, třeba to pochopí už z důvodu, že holky tohle berou...rozhodně víc než když jsou to kluci. A abych Tě aspoň trochu uklidnil, jsme na tom asi stejně. Jsem středoškolák, co se zamiloval do svého spolužáka. Trvá to už asi půl roku a nebudu lhát, je to těžký, hlavně když skoro nikdo neví, že jsem bisexuál. Nebudu Ti tady ale vyprávět svojí storku. Každopádně, buď to řekneš přímo jí, nebo to řekni aspoň své nejlepší kamarádce (pokud to není zrovna ona), uvidíš, jak se Ti uleví.
Jediné, co Ti mohu ještě napsat je: Hodně štěstí!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.