Nejste přihlášen/a.
Věřící má respektovat nevěřícího a opačně. V partnerském vztahu pokud je jeden z partnerů věřící a druhý nevěřící, měl by mít nevěřící právo vychovávat potomka v ateismu a věřící právo vychovávat potomka ve víře( např. římsko- katol.) . TAK JAK TO VIDÍTE VY OSTATNÍ. Za názory děkuji.
Kdybych měla provést čistě logickou úvahu: tak ateistický partner je s vírou nepochybně srovnán, když si byl ochoten vzít věřícího. A protože většina rodičů se snaží dětem život spíše ulehčit a víra je pro život spíše plus (o čemž by se daly vést samozřejmě nekonečné debaty, ale řekněme, že jakékoli jistoty v tomto nejistém světě jsou pozitivní), vidím to na výchovu ve víře, s velkou devízou v tom, že místo zoufalého plácání se v pubertě to bude mít od malička doma.
Věřící /nejen formálně/ a nevěřící /ateista/, to asi nebude dělat dobrotu, pokud jeden nebo druhý rodič nerezignuje na svoji výchovu a nenechá výchovu na druhém partnerovi. Myslím si, že vědomosti z Bible nejsou vůbec na škodu, ba naopak jsou mnohdy užitečné. Myslím si, že kdo nečetl Bibli, tak má mezeru ve svém vzdělání. Přece jen je to kniha přeložena do všech jazyků světa a v hotelích bývá zvykem, že leží na nočním stolku a je v každé knihovně na světě. Po celá staletí měla pro lidi význam, jak morální, tak vědomostní. Spousta věcí, které dnes lidé používají jsou z Bible. Ne jen určitá přirovnání, ale i v právu /soudním/. To, že byla zneužívána různým náboženstvím, je věc jiná, ale jako kniha má kvalitu a hodnotu. - stařenka
doplněno 16.10.11 22:21:Děkuji "viki".
Tak pokud jde o věřícího X nevěřící, tak v tom nevidím žádný problém. Naše děti jsou křtěné, manžel je bere do kostela... a mně je to jedno, ptž pro mne víra nic neznamená. Když to hodně zjednoduším, jestliže moje děti věří (nebo věřily) na jednorožce, pegasy, Červeného Trpaslíka a Ježíška, proč by mi mělo vadit, že věří i v Boha.
Jako horší bych viděla výchovu dětí v rodině, kdy každý z rodičů věří v jiné božstvo, tam to může narážet... ale zas pokud by to naráželo, tak by asi došlo k vytvoření manželství a výchově dětí.
"V partnerském vztahu pokud je jeden z partnerů věřící a druhý nevěřící, měl by mít nevěřící právo vychovávat potomka v ateismu a věřící právo vychovávat potomka ve víře." Přiznám se,že této větě trochu nerozumím,protože si neumím představit jak jeden z rodičů svému dítku vykládá o náboženské morálce a druhý považuje "civění na cinkající ministranty" za ztrátu času.Ale budiž.,i to je možné. Problém bych viděl,když dojde náboženská výchova do nějakého extrému,jako že předmanželský sex je hřích,krevní transfůze je také hřích,homosexualita je nemoc,interupce je hřích,odložení dítěte do babyboxu je hřích,když budeš onanovat,tak hřešíš,toto je hřích a tamto je hřích,atd...některá učení už prvoplánově učí,že jsme všichni zhřešili,což já považuji za blbost,který jen upevní sebedestruktivní pocit viny.Cpát dětem do hlavy texty z Bible je na nic.Ještě tak Evangelia z Nového zákona,to možná.Jako nějakou převyprávěnou pohádku.
Svazkum, kde jeden je jeden verici a druhy ne, nedavam moc sanci. Rozchazi se v pohledu na viru a prave u vychovy ditete tyto dva odlisne svety mohou tvrde narazit.
Takze chudak dite bude z jedne strany poslouchat, ze zadne bozstvo atd. neexistuje, zatimco verici do nej bude neustale hucet cosi o Bohu. Super vychova, co myslite, tazateli?
A i když má oba rodiče věřící, v běžném životě ten rozpor vnímat nebude? Občas ke střetům docházet může ale při jisté míře tolerance z obou stran to nemusí být překážka ve vztahu a ve výchově.
Jen mě napadá otázka prospěšnosti víry v nadpřirozeno. Je pravdou , že snad jedině vírou v Boha a strašení člověka peklem se církvi podařilo umravnit společnost , hlavně věřící a zejména chudinu. Komu to prospívá? Kdo z toho má užitek , když je člověk poslušný , to proto , aby se nedostal do pekla? miro
Miro, víte proč se dařilo církvi strašit lidi peklem? Právě proto, že ti obyčejní lidé neuměli číst, nechodili do školy a neměli doma Bibli a i kdyby ji doma měli, tak by jim nebyla nic platná, jelikož byla psaná v latině. Ale kdyby si ji dobře přečetli, nemohla by církev Bibli zneužít. To máte se vším, pokud člověk nemá ponětí, tak naletí. Jste na poradně dost dlouho, tak jste si jistě všiml, že se lidé radí, protože neznají všechno. Mějte se. - stařenka
Jenom malou poznámku na okraj: my jste třeba oba nevěřící a naše dítko se rozhodlo, že by to bez boha fungovat nemohlo, že vesmír by taky jinak vzniknout nemohl, a tak dále... jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží (bude mu šest), ale zatím je ve fázi, kdy mi vyčítá, že nechodíme do kostela
Smíšených párů znám několik a nevybavuji si žádný problém
Sargo,toto jsme řešili před 20 roky.Ve škole se začalo vyučovat náboženství a pan farář dával dětem obrázky.Naše dcera/přibližně stará jak Vaše/ přišla celá natěšená jak tam bude chodit.Největší radost měla babička,která je silně věřící.No,dceru to bavilo asi měsíc.
Manžel vyrostl v rodině, kde otec byl nevěřící, studovaný odborník, který si všechno dokázal vypočítat. Vše převáděl na matematiku. Jeho maminka a babička byly věřící. Než byl dostavěn náš byt, tak jsme dva roky bydleli u rodičů. Víra, vůbec to není o tom, když je věřící, musí chodit do kostela. Víra je o chování člověka k člověku, tam se má projevit, jeho víra. K čemu je v neděli jít s celou rodinou do kostela, vyjdu s kostela a je to největší gamblér, vochlasta, povaleč o rodinu se nestará. Tatínek i maminka spolu spokojeně prožili 43 let, než maminka na nemoc zemřela. Maminka i babička se nikdy nehádaly, vše se snažily vysvětlit v klidu. Manžela nikdy nenutili, aby byl věřící. Bibli jsem četla a se zájmem. Bibli máme doma v knihovně. To je jen příklad toho, že může rodina fungovat _ dobře i když každý je jiného vyznání.Mám otázku? Jak se pozná věřící? Když vám někdo blízký těžce onemocní, / jste nevěřící /, koho prosíte o pomoc, aby se uzdravil? To si každý může odpovědět sám.
Já myslím, kde je jeden hot a druhý čehy, co se víry týče - to může fungovat jen jako divadlo. Manželka nevýtýká manželovi hospodu a manžel zase kostel a je klid nebo 2) jeden do výchovy nekacá - prostě musí držet hubu 3) prostě je to neudržitelné , když né dřív tak při názorech na potrat či psí knížku( manželství na zkoušku), antikoncepce, tam věřící partner bude mít obrovský těžkou pozici - PO LÉTECH ZKUŠENOSTÍ VARUJI A NA ROVINU ŘÍKÁM : ZAVČAS UTÍKEJTE! Plakat nad rozlítým mlékem ... A pro všechny nevěřící tato věta : BÝT VĚŘÍCÍ, TO NEZNAMENÁ, NA SOBĚ NECHAT DŘÍVÍ ŠTÍPAT!
Po létech zkušeností tvrdím, že to může fungovat a velmi dobře. Bez vzájemné tolerance a ochoty ke kompromisu je peklem i manželství, kde jsou oba stejné víry nebo nevíry.
Bez dětí - snad, jinak mě těžko někdo přesvědčí - a nezapomeňte, že prarodiče z jedné i druhé strany si při svatbě ( ač to zní možná divně) BERETE TAKY - a i Ti Vám budou mluvit a formovat děti, ač se Vám to bude či nebude líbit.
Tak se někdy stavte, vezmu vás na okružní jízdu po pár rodinách...
Proč by to nemohlo fungovat? Všechny naše morální zásady, podle kterých žijeme, jsou založené na křestanství, v běžném životě jsou rozdíly minimální. Jsou mnohem "horší" věci, které ti dva mohou potkat - třeba pravičák a levičák, myslivec a veganka...
SARGO - tu okružní jízdu udělejte po ČR - česká rep. se stává ateistickou zemí - kdo by to za komančů čekal - jenže tam tehdy se už tolerovalo- táta komoš , matka lidovka = dnes sklízíme ovoce! BRANKÁŘI BYLI ZBYTEČNÍ - "VLASTENCI" BYLI NA DENNÍM POŘÁDKU.
TOLERANCE TO JSOU JENOM KECY - když budeš mít děti a budete se muset rozhodnout a děti s Vámi zda, půjdou do náboženství nebo do oblibeného kroužku? - potom mudruj - nebo táta fotbalista, kluka fotbal baví a tolerance v kiblu matka jde do kostela v neděli sama! no a partnera si najde zase většinou z řad tátových fotbal. kamarádů , než z maminy farní scholy... A PAK UŽ DÁL TO JDE KLASICKY - ČESKY
Myslím, že spousta lidí tady směšuje dvě věci. Výchovu dítěte tak, aby znalo a vědělo. Aby mělo obecný přehled o všem světském i o víře, tedy bibli a vším, co s tím souvisíatd. S tím se nedá než souhlasit.
Velký rozdíl ale je, bavíme-li se o výchově dítěte v rodině. Jeden partner věřící, chodící do kostela, druhý ateista. To nemůže nikdy dělat dobrotu, a odnese to právě to dítě. Buď jeden ustoupí partnerovi, a nebude vychovávat dítě podle sebe, nebo z dítěte vychováte schizofrenika, který jednou bude nenávidět jednoho nebo oba za zmatek v dušičce. Není absolutně možné, aby ho jeden partner vychovával ve víře, a druhý mu říkal, že víra je zbytečná, a učil ho materialistický pohled na svět. To prostě nejde. A tvrdí-li někdo že ano, potom lže. Buď účelově nebo z nevědomosti.
Lui, proc by mel ten druhy rikat, ze je vira zbytecna? Ja jsem ateista, ikdyz krteny a rohozde by jsem nikoho nepresvedcoval o tom, ze vira je na nic. Vse je jen a jen o domluve a toleranci. Jestli jeden s partneru bude vychovavat dite ve vire, tak si neumim predstavit, ze by ten druhy mu to podkopaval. Je to jako kdyz ja malemu zakazu televizi a mamka by ji povolila, proste nesmysl. Pri vychove se vzdy ma tahat za jeden provaz. Az ditko pobere rozum a zepta se, proc ten druhy nechodi do kostela, tak mu to vysvetli a je na diteti, co si vybere
Já si myslím , že se na dítěti , ba ani na některých dospělých , nemůžeme benevolentně nechat aby si vybralo. Z čeho? Když všude kolem na člověka působí , nepřeberné množství názorů , informací , často i nátlaků , škodících jemu samému i společnosti. Když my budeme benevolentní , ujmou se tvrdě , iniciativy druzí. To by mohlo také skončit tak , že dítko si vybere nechodit do školy , nerespektovat společenské normy a pod. Ono totiž nemá dostatek informací a zkušeností , aby si mohlo vybrat ve svůj prospěch i prospěch společenský , nejsprávněji. Bohužel , toto se někdy týká i dospělého člověka. Zkrátka je to ve výchově a ve vzdělání. Zde musíme vždy působit cílevědomě a nekompromisně. miro
doplněno 19.10.11 09:17:Proto neni přílíš vhodný , rozdílný způsob výchovy v rodině. Neplní nejlépe výchovné cíle a formování osobnosti dítěte.
Dakon tvrdíte: "dítě chodí do kostela", tudíž ho vychováváte jako věřícího člověka, a tím jste přiznal, že jste rezignoval na ateistickou výchovu, neboli jste ustoupil. Tak chápu vaše vyjádření já. Kde je ta tolerance? Z dítěte bude věřící člověk. Tečka. Nic mezi tím. Žádnou toleranci nevidím. Jen z jedné strany, z Vaší.
Vy s tím máte asi bohaté praktické zkušenosti, jinak byste nepoužil výrazy typu "absolutně nemožné". Já opakuji už počtvrté, že takové soužití je možné, může fungovat naprosto skvěle, není to žádná výjimka a osobně můžu ukázat na několik případů kolem sebe. Taky můžu ukázat na několik případů kolem, kdy se rozpadlo manželství lidí stejného světonázoru právě kvůli netoleranci a neúctě.
Vaše názory vycházejí z naprosté nevědomosti toho, jak funguje normální život praktikujícího katolíka
Paaja: prosím konkrétní fakta: projel jsem všechny Vaše reakce, a nenašel tam jediný konkrétní fakt. Jen tvrzení, že to jde. proto se Vás ptám jak? Konkrétně prosím. Protože buď dítě vychovám ve víře, nebo jako ateistu. Ale vychovat věřícího ateistu nejde. Takže pokud to má v takové rodině fungovat, tak jeden z rodičů MUSÍ rezignovat na vlastní výchovu v této oblasti a přizpůsobit se partnerovi. Konkrétní fakta jak to funguje v normální rodině praktikujícího katolíka jsta nepředložil. Tvrdíte: "chodí na náboženství" tedy z toho odvozuji, že ho vychováváte jako věřícího. Nebo se pletu?
Trochu by mě zajímalo, jak vypadá výchova v ateistu. Posadíte se večer po Večerníčku a začnete povídat: "Hlavně si pamatuj, vesmír, to je všechno fyzika, a kdyby ti někdo říkal, že je nějaký Bůh, zatukej si na čelo." 8-) Myslím, že si to celé představujete moc dramaticky. Výchova je samozřejmě u obou stejná, klasická středoevropská - dítě musí být přiměřeně slušné, pouštět starší paní v tramvají sednout a netrhat broukům nožičky. Vzhledem k tomu, že ateista neučí dítě nic navíc, musí být srozuměn jenom s tím, že se dítě něco navíc naučí - tedy zálěžitosti kolem víry - a buď se s nimi začne ztotožňovat nebo ne. Ve skutečnosti není vůbec problém ateista / katolík ze stejného kulturního prostoru, ale třeba dvě rozdílné víry nebo cizinci z opačných konců světa. A nebo pokud je někdo velmi rigidní, je jedno, který z těch dvou, to pak je problém - ale s vírou nesouvisí. Určitě budou větší boje o to, jestli má dítě jíst maso, když je jeden vegetarián, než jestli se má učit, že chovat se slušně může mít nějaký vyšší smysl Pokud vycházíme s Paajou z faktu, že ty rodiny známe a ony fungují přímo vzorově, zatímco vy vycházíte z pouhého nedostatku fantazie...?
Moji fantazii nechte prosím na pokoji, ta s tím nemá co dělat. Kulantně, velmi obratně, obcházíte odpověď na základní otázku. Vychová taková rodina z dítěte věřícího člověka nebo ateistu s materiálním pohledem na svět? Je schopen partner-věřící schopen vychovávat dítě-ateistu, protože si to ten druhý partner-ateista přeje? Nebo se tu tiše předpokládá, že se přizpůsobí vždy ateista věřícímu? Vaše odpovědi to naznačují. Jak vidíte, jako nevěřící mám mnoho otázek, a žádné skutečné odpovědi jsem se nedočkal.
Protože ta otázka nemá moc smysl Nebo ji nechápu Nedá se to přeci říct obecně, lidé jsou různí, s různou mírou toho, jak víru prezentují navenek. Zkušenost říká, že smíšené páry fungují úplně běžně a v pohodě. Tak i zněla základní otázka. Takže zjevně se domluvit jde a problém to není. A co z dítěte vyroste - myslím, že se ho příliš snažíte vidět jako naprogramovatelný stroječek. Některé chce chodit na náboženství, jiné nechce, jedno se nechá zaujmout jako malé, druhé se nadchne v pubertě, třetí vůbec. Neviděla jsem nikde, že by se ho jeden či druhý snažil přitáhnout k tomu svému, spíš prostě mají k dispozici obojí (stejně jako u každých normálních rodičů, protože nikdy ti dva nejsou názorově úplně stejní). Určitě to je to také jiné, když je věřící matka, která je s dětmi víc, než otec, který se dostane domů po večerníčku Nemám tak velký statický vzorek, abych z toho mohla vyvozovat širší závěry, ale mám pocit, že tyto děti se přiklánějí k víře v jakýchsi vlnách odpovídajících jejich vývoji a situaci... aby se časem ustálily na jednom z toho s výrazným příklonem k víře ve chvílích, kdy mají problémy - jak to ostatně má většina národa Určitě jsou i problémové páry, a určitě se narazí i na problém s dětmi, ale prostě jsem se s nimi nesetkala. (Vlastně ano, jedno mě napadá - potíž bývá s tchýněmi... )
Když jako ateista uzavřu manželství s věřícím, musím vzít na vědomí, že i naše děti budou vedené k víře. Nebudu tomu bránit, partnera a jeho víru zesměšňovat a urážet, v rámci dobré vůle se zúčastním i některých významnějších bohoslužeb. Chápu, že víra v boha není virus, na který se umírá - proč bych si také bral za manžela takto "postiženého" člověka. Na druhou stranu očekávám stejné chování od partnera - nebude mě nutit do liturgických úkonů když nechci, nebude mě nijak shazovat nebo mi bránit, když budu dítěti svůj postoj a světonázor vysvětlovat. Tak si v kostce představuji pochopení a toleranci. Mimochodem názorové střety bude absolvovat i mimo rodinu, tak co je dramatického na tom, když si premiéru odbude mezi milujícími rodiči v normální diskuzi .
Ke kterému názoru se nakonec přikloní je vždycky nejisté a mnohdy tím hlavním impulsem není ani rodina. A jestli se od víry odvrátí, věřící rodič z toho nebude dělat rodinnou tragédii ve stylu "nejsi moje dítě" jak se tu kdosi snažil naznačit ale nechá mu právo na vlastní názor. Tak si třeba také představuji toleranci. Co se týká "výchovy ateistické" líp než sargo o pár řádků výše bych to nenapsal.
Ale znovu: podle mě to moc dramatizujete. V rodině se mnohem častěji řeší problémy a střety kolem úplně jiných, banálnějších věc než je čistá víra.
Teorii mate uzasnou. Jen prevedeni v bezproblemovou praxi neverim... to je jako kdyby si milovnik steaku vzal veganku, zastupce ku-klux-klanu cernosku nebo tezkej rockerskej rvac neznou violoncellistku... vzdy budou stat na opacnych stranach barikady...
Vtip je v tom, že takové extrémy se samozřejmě nevezmou. To by opravdu nemohlo fungovat (i když určitě o tom budou nějaké americké filmy, co končí dobře ) Spíš mi tato debata zase jednou připomněla, jak velmi si lidi démonizují věřící a jejich životní styl Jasně, že jsou silně věřící, kteří cítí potřebu dodržovat všelijaké zvyklosti a trávit život na kolenou. Ale ti se prostě s ateistkou dohromady nedají; nemají proč. Takoví ti běžně praktikující zase nemají důvod s ateistou nevyjít. Pro manželství je skutečně důležitější, jestli mají stejný pohled na to, jestli má jít ženská do práce když jsou dítěti tři roky nebo šest měsíců, či jestli bude každý den navařeno, než když si manžel zajde místo na pivko v neděli do kostela a vezme sebou děti
Mluvim z vlastni zkusenosti, jako ateista a pojidac masa jsem chodila (a zila) a vericim i joginem vegetarianem. Oba se me snazli predelat k obrazu svemu, jeden me tahal do kostela a nutil zpivat zalmy (a to neni nijak silne verici), druhy mi neustale predhazoval,jak je maso nezdrave a ze bych ho mela prestat jist.
Dlouhodobe souziti bylo kvuli rozdilnemu presvedceni nemozne
Tak svoje špatné zkušenosti nezevšeobecňujte. Je mnoho lidí, kteří se v životě drží hesla Žít a nechat žít (Gándhí)
Tyto skusenosti maji desitky lidi okolo me a verim, ze temi to nekonci. I toto je zobecnovani?:D
doplněno 19.10.11 23:16:Nevim, jak se mi povedlo napsat Skusenost:D:D Jsem uz asi unavena...
Já vím, že sobců a bezohledných magorů je kolem nás spousta ale zkuste připustit zase vy, že ne všichni
Jenze kdyz budu chtit, aby bylo po me ateista, kde konci tolerance a zacina sobectvi, pokud si nepreji, aby do ditete partner hucek cosi o Bohu a nutil jej chodit na mse?
a to se rozhodnete kdy? Když už chodí do školy a má vypsanou přihlášku do náboženství? To je hypotetická situace, protože jestli se věřících lidí štítíte, vůbec si s takovým nezačnete, nebo alespoň utečete, než se stihnete vzít nebo zplodit děti.
Nerikam, ze se jich stitim, jen s nimi nesouhlasim. To je rozdil Proto je nase souziti nemozne, i kdyz nikdy nerikejme nikdy.
Když je to pro vás tak moc důležité, prostě si musíte zúžit okruh potenciálních partnerů o věřící V obou táborech jsou tak vyhranění, že spolupráci nezvládnou. Na tom není nutně nic špatného - jen se podle toho musí rozumně a včas zařídit )
Ta přirovnání kulhají. Člen kukluxklanu si černošku nevezme neb ji nenávidí. A proč by si nemohl masožrout vzít vegetariánku? Každý si bude jíst co chce ale v jiných záležitostech se budou báječně doplňovat - třeba si spolu pěkně zaprcají.
Já jenom nechápu, proč stavíte oba lidi proti sobě? Vždyt se do sebe zamilovali a po zralé úvaze se vzali a zplodili děti. Tak proč by proti sobě měli bojovat?
"paaja", jak už jsem psala. Neberou se dva etrémně založeni partneři, ale čas to třeba přinese. - stařenka
Samozřejmě, člověk i vztah se vyvíjí. Fanatismus je špatný v jakékoliv podobě, nejenom ve víře. A jsme zase u té tolerance, která je základní podmínkou.
Jsem ateista a ma vychova neprobihala stylem "vesmir je vsechno fyzika". Ale ani neprobihala stylem "vesmir stvoril Buh a pres to proste nepojede vlak". Zadne vecerni modleni, zadne chozeni do kostela, zadne "to nesmis, protoze to vadi Jezisi".
Par vericich rodin znam a bez urazky, vetsina jsou docela fanaticti magori. Nektere deti se vuli rodicu vzeprely a jsou sice verici, ale nechodi kazdy den do kostela, obcas jdou na party a nedelaji z toho vedu. Nasledek? Kdyz nejsi verici, tak nejsi nase dite.
Asi mám štěstí na lidi
A hodně bude dělat to, že o spoustě lidí to prostě nevíte; magoři jsou vždycky nejvíc vidět, v jakémkoli odvětví.
Játo vidím asi tak, že pokud je někdo jen "u" katolíků i s tím chozením do kostela a druhý "slabý" ateista, tak to nějak půjde. Ale pokud je věřící "fanatik" a druhý "silný" ateista, tak to špatně dopadne. Neznamená, že do svazku vstupovali dva extrémní lidé, ale čas to přinese, že z jednoho se může stát fanatik. Každý zde trvá na své zkušenosti, ale obě strany mohou mít trochu pravdu. - stařenka
DĚKUJI ZA NÁZORY - JESTLIŽE TATO REPUBLIKA JE PROŠPIKOVÁNA LŽI, PODVODY A KORUPCÍ tak se ptám, kde jsme My věřící - zakopání hluboko v zemi nebo sedíme na dvou židlích( asi ano!?). Pak rytmus hry je pod taktovkou ateistů a současných či bývalých komunistů. Mnozí dokonce z nich jdou i jednou , dvakrát za rok navštívit kostel, poslechnout si pana faráře a pak hrdě vyslovit větu - NECHODÍME PRAVIDELNĚ, ALE JSME LEPŠÍ, NEŽ TI CO OBŘADY NAVŠTĚVUJÍ NEDĚLI CO NEDĚLI. A zase si v klidu sednou na dvě židle - na kostelní a tu komunistickou( ateistickou, nacistickou). Hlava našeho státu je at chcema či nikoliv obrovskou autoritou pro děti, mládež .. . TAM NĚKDE HLEDEJME POLITICKOU MORÁLKU STÁTU A JEJICH POLITIKŮ - ŠKODA, ŽE Z JEJICH ÚST VĚŘÍCÍ DĚTI A MLÁDEŽ NEMOHOU SLYŠET POVZBUZENÍ - SLYŠET O VÍŘE.
Čtu zde mnoho názorů a rozdílných , konkrétních přístupů k diskutované otázce. Chtěl bych se na problematiku podívat trochu obecněji a laicky: O co vlastně jde? Jaký je rozdíl mezi věřícím a nevěřícím? Jistě , každý jedinec musí mít nějakou víru a také zpravidla v něco věří. Jsou ale dva zásadní extrémy. 1. Jedni věří v Boha v nadpřirozenost .O všem co se děje rozhoduje Bůh a pod.! Tato víry směruje člověka k tomu , aby na jedné stráně byl poslušný , charakterní , bezkonfliktní - to proto , že stejně nemá cenu se o něco snažit , vždyt stejně rozhodne nadpřirozená moc - síla . To je podle mě společensky škodlivé _ člověk se stává snadno ovladatelný , všehoschopnými. 2. Druzí tzv. , ateisté v takovýto styl života nevěří. Jsou tedy bezvěrci? Nikoliv . Oni věří v jiné hodnoty života , zkrátka ne v to , že svět - život ovlivňuje nadpřirozená moc. Věří v to , že život a veškeré dění na světě , mají plně ve své moci , ve svých rukou. A to vede člověka hlavně k tomu , že se konkrétně usiluje o řešení problémů - o zlepšování podmínek k životu a pod. A nyní bychom si měli položit otázku . Který způsob víry je pro kterou skupinu lidí přínosnější z celospolečenského pohledu a pro člověka samého . V tomto duchu pak vést výchovu a působení na jedince v rodinách atd. Obojakost asi nepřináší pozitivní výsledky.? miro
doplněno 20.10.11 10:09:Omlouvám se za doplněk . Tam kde uvádím , že ateisté veří , že mají život ve svých rukou doplňiji : Při respektování přírodních zákonnitostrí
Šmarjá, co je tohle za logiku? Jsou tam hned dvě zásadní podivnosti: O všem přeci nerozhoduje Bůh. Bůh dal člověku možnost o sobě rozhodovat, o tom to je. Bůh není v pozici diktátora, ale rodiče, co už vykopnul děti z domu (A stejně jako ti rodiče pořád chce, aby se děti chovaly slušně a pracovaly na sobě.) Věřící nemají sklony být o nic víc ovce než kdokoli jiný (jak jsme se zrovna v téhle zemi mohli pár desítek let přesvědčovat, z lidí dělá ovce jakákoli pokroucená ideologie, at už byly její výchozí premisy jakékoli). Stejně tak by totiž závěr vaší úvahy mohl být, že věřící mají za co bojovat, mají důvod se o sebe brát, protože jim smrtí nic nekončí a ponesou si následky svých činů stále dál; a nevěřícím to naopak muže být šumák, protože o co jde, že, proč by se měli o něco snažit? Spíš je to prostě všechno o lidech a konkrétních podmínkách, jako vždycky u všeho.
Mít víru je pro člověka dobré, protože mu to dává jakousi kotvu v životě, rámec, jistotu, která ho přesahuje. Ale jak vidno, lze se bez toho obejít. Že i ateističtí češi to NĚCO potřebují je patrné z toho, že snad tři čtvrtiny z nich věří na horoskopy, karty a podobné věci (i když, po pravdě, odmítám takové statistice věřit - tak pitomý národ snad být nemůžeme).
Jen se zamýšlím nad tím co říká p.sargo : Smrtí jim nic nekončí (asi věřícím v Boha) a svoje důsledky si ponesou dál. Nelze toto zneužívat všehoschopnými , jako podnět k poslušnosti a hrozby z důsledků i po smrti? p. sargo toto chápe jako základní podnět věřícího k odpovědnosti . Ale ne všichni jsou věřící. miro
Jistě, že dá. Ale to není o víře, to je o inteligenci a vůli toho člověka, o výchově ke kritičnosti (nikoli negativismu), o schopnosti vidět věci v souvislostech. Někdo má sklony podléhat autoritám, jiný ne - vždycky většina bude ta poslušná, at už ateistická nebo teistická Bé-éé-é! Na druhou stranu, společnost složená ze samých silných individuí by nejspíš nebyla funkční.
Též si, sargo, myslím, že se jedná o nepochopení a neznalost. At s vírou nebo bez, pořád mám svobodu rozhodování, já ovlivňuji věci a lidi kolem sebe a i na mě záleží kam se posunou. Život ve víře v žádném případě neznamená pasivitu a odevzdanost. Právě naopak. A výchova v jednom "správném" duchu? Kdo rozhodne, který je ten správný? Není spíš tady zakuklená snaha o disciplínu, poslušnost, bezkonfliktnost?
Trošku jsme se odchýlili od původního tématu, kterým je manželské soužití ateisty a věřícího
ano - soužití - klady a zápory takového manželství, kdy o tom diskutovat = PŘI VÝUKÁCH NÁBOŽENSTVÍ NEBO V DOSPÍVÁNÍ A NEBO AŽ PO UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ = A NEBO TO NEŘEŠIT A NECHAT NA DĚTECH, A SE SAMY ROZHODNOU DLE NÁZORŮ SPOLUŽÁKŮ A KAMARÁDŮ?!
Děti se od dospělích učí především příkladem. Můžete do nich meldovat co chcete horem dolem, stejně se zařídí podle toho, co doma vidí. Vliv okolí je nutně velký - kolik hodin denně stráví se svými spolužáky a kolik s vámi? S dětmi je třeba hledat odpovědi na otázky průběžně, přiměřeně věku, ne náhle ve skocích - když rodič dojde k názoru, že už je na něco čas, je zpravidla pozdě a vliv spolužáků převáží. Každé striktní pravidlo volá po odporu. Stejně jako dávám prckovi vybrat ze dvou triček do školky - ze dvou čistých, společensky přijatelných triček - a vysvětlím mu, proč je které lepší (protože třeba barevně ladí s tepláčky ), naučí se tak oblékat spíš, než když ho v 18ti postavím před šatník a pravím: Od teď už ti hromádky chystat nebudu! Se světanázorem je to to samé. Aby necítil potřebu kopat kolem sebe, potřebuje prostor, ve kterém se může pohybovat, ne lajnu, po které musí pochodovat. Na výběr z možností a pohledů, ke kterým se podle své povahy může přiklonit. Samozřejmě na výběr z těch správných, nebo alespoň neškodných možností, od toho jsem rodič, nééé? Pubertáka už stejně nevychovám, tam už je po všem - tam můžu jen nenápadně působit a tiše doufat. O zde zmíněném manželství se skoro nic nenaučí z toho, co mu řeknete, ale všechno z toho, jak se doma vítáte, jak se k sobě chováte, jak si vycházíte vstříct, jak řešíte konflikty; a jak dobře se to naučí předurčí i to, jestli bude schopen vyjít s někým, kdo nemá stejný světonázor. A je úplně jedno, jestli půjde o věřícího nebo o vegana
Předem chci avizovat, že jsem věřící člověk. A upřímně řečeno, nedomnívám se, že může takový svazek fungovat v tom smyslu, že budou oba naplněni.
Nemyslím tím, že vztah musí být katastrofický to ne...ale pokud věřící člověk skutečně bere Boží hodnoty správně, tak nutně má potřebu je také s někým sdílet a "jít stejnou cestou"...pokud se tedy nejedná o člověka, který si zajde do kostela v neděli a Boha ve skutečnosti moc vážně nebere...
Vzniká tady tedy duchovní aspekt, který není mezi mužem a ženou naplněn a to ssebou více či méně přináší minimálně neuspokojené duchovní potřeby tohoto svazku.
Takže by bylo možná nutné si nejprve definovat slovo věřící, protože při pohledu na oficiální statistiku, kdy by měla mít ČR údajně kolem 3 milionů křestanů, je mi do breku...skutečných křestanů není totiž žel pravděpodobně ani pětina...
S pozdravem
Marpefi
marpeti = jednička s hvězdičkou TAKOVÉ KATOLÍKY JE TŘEBA, ABY VE SPOLEČNOSTI SVÉ NÁZORY PREZENTOVALI A HLAVNĚ nebáli se je prezentovat!
To se to rozjelo!
Já přejdu ke konkrétnímu případu.Sleduji na slovenské televizi soudní případy,jsou ze skutečného života,i když je hrají herci.
Šlo o rozvodové řízení,desetileté děti a rozdílný náboženský názor.Vše bylo v pořádku,než manžel díky úmrtí matky přešel do stavu náboženského fanatizmu.Dal se do kontaktu s místním, farářem,další fanatičkou a ti mu zblbli hlavu natolik,že přestal se ženou se sexem,protože sex je účelný jen k plození dětí.jinak je to hřích.Manželce vyměnil antikoncepci za nějalké neškodné pilule,protože antikoncepci Bůh zatracuje.A ve výchově dětí používal metody pomalu inkviziční.Manželka ztratila trpělivost a podala návrh o rozvod.
V Čechách by je určitě rozvedli,slovenská justice prohlásila,že to není dostatečný důvod a rozvod nepovolili-.
JABRAKA
Pane jabrako, co se týká antikoncepce, tak v tom má jasno každý( měl by mít jasno) , římsko- katolíckého vyznání A ŽE JICH U NÁS V ČR NENÍ MÁLO - Ti všichni ví, že buďto žádná antikoncepce nebo k ČERTU s takovým vztahem či známostí. Brát a souhlasit s obojím, znamená sedět na dvou židlích. Ptejte se ve svém okolí katolíků, né na to zda chodí pravidelně neděli co neděli do kostela, ale JAKÝ MAJÍ A MĚLI NÁZOR NA KOMUNISTICKOU STRANU a JAKÝ MAJÍ NÁZOR NA POTRATY A ANTIKONCEPCI( a zda ji používají) -na další body desatera je pak vcelku zbytečné se ptát. Výsledek průzkumu by mě pak velice zajímal, ikdyž možná nepřekvapil.
Stále čekám na Váš průzkům, jelikož jste známý na poradně a tudíž jaksi ovlivňujete názory mnoha diskutujících. Tak si myslím, že Vaše názory jsou na poradně silně antikřestanské - TO JE SAMO VAŠE PLNÉ PRÁVO V DEMOKRATICKÉ DISKUSI. Jenomže je mnoho mladé generace, kterým promlouváte stejně jako komunisté - UVÁDĚLI STEJNÉ PŘÍKLADY ZE SOUDNĆH SÍNÍ. Pane Jabraka morálka Vaše takovéto generace je KATASTROFÁLNÍ. Mladou generaci, kterou vybízím k větší aktivitě a které fandím, tak za tu se nemusím stydět - A POKUD SE S NÍ SETKÁTE NAPŘ. V NEMOCNICI, SPORT. UTKÁNÍCH, NA DOVOLENÉ ... BUDETE I VY S TAKOVOU MLÁDEŽI SPOKOJEN.
věříte v boha? NE! a proč jako? NEJSOU DŮKAZY, NIKDO HO NIKDY NEVIDĚL. tož vašu p... jsem taky neviděl a věřím že jí máte
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.