Lidé a peníze - nutné zlo?

Mezi lidmi nikdy nebude rovnováha. Penězi to ale není. Přeci peníze tu nebyly odjakživa. Existovaly i formy placení v naturáliích a určitě už i v té ranné době byli lidé, co toho měli více, anebo méně. A protože výměnný obchod v naturáliích byl nepraktický, vymyslely se peníze. Vše stojí na povaze lidí - jedni chtějí vládnout, druzí bohužel musejí být ti, co se jim vládne a co poslouchají. Když zavřete lidi do nějaké oddělené místnosti (bez peněz), vyčlení se tam okamžitě vůdce skupiny a pak ti, co jsou podřízení. Bylo by to krásné, kdyby byla mezi lidmi na celém světě rovnováha, ale je to jen utopie. To by muselo mít lidstvo úplně jiné vlastnosti. Bohužel v dnešním světě se to jeví vše tak, že spíše vítězí zlo a dobro dostává hezky na frak. Tot můj názor. Ale je zajímavé, že v tvém mladistvém věku 13 let se nad takovou myšlenkou zamýšlíš.

Rovnováha nebyla, není a nebude. Peníze jsou jenom forma platidla. Kdysi dávno se jako platidlo používalo ledacos - pazourek, kožešiny, dobytek, sůl, ženy. Pro zjednodušení se vymyslely peníze.

Je to moc hezká otázka a já ti za ni děkuju. Je mi 35 a tuto otázku si pokládám stále. Peníze jsou moc důležitá věc. Díky penězům, jako prostředku, jsme dnes technologicky tam kde jsme. Jen mám obavu, že naše technologie a civilizační vývoj bude i naší zhoubou. Pokud budeme život měřit na množství finančních prostředků, pak budeme stále nespokojení. Osobně jsem se nenaučil za celý svůj život jaká je skutečná hodnota peněz, teže je beru jen jako nutnost pro uživaní rodiny a pořídit si to co opravdu potřebuju pro uspokojení potřeb vyplívajících ze skutečnosti, že žiju v současné civilizaci. Abych mohl skutečně žít, poznávat, mít rád své blízké a být prospěšný své společnosti, potřebuju relativně málo. Ale jsem zase jen člověk a proto kdybych měl víc než mám ted, bylo by mi to milejší.

Rovnováha nikdy mezi lidmi nebude. To je celkem utopie. Aby však bylo líp a nemuseli mít existenční obavy, je nutné, abychom se oprostili od touhy po moci, od touhy chtíče, od touhy vyjímečnosti. Až budeme všichni na takové vyspělé úrovni, kdy budeme tím čím být můžeme a to z důvodu být prospěšný společnosti, pak teprve budeme na počátku cesty. K tomu nám zase hcybí schopnost učit se z chyb našich předků i z našich vlastních. Pak budeme tvořit hodnoty finančních prostředků ne pro vlastní sobecké zájmy, ale proto aby chom podpořili ty, kterým nebylo dáno tolik co nám (nadání, inteligence, zdraví)

Kolik ti je, bobíku?

Rozdíl mezi lidmi nedělají jen peníze, bohužel. Ale i vzhled, schopnosti, tělesné dispozice. Pokud se setká někdo ošklivý a ještě slabý s namachrovaným hezounem a ještě hlupákem, nemá šanci.

Nemůžeš brát peníze jako nějakou věc. Peníze jsou prostředek k ohodnocení práce a k získání čehokoliv. Jsou však důkazem toho, čemu se říká relativita. Pro někoho je částka za to, co kupuje příliš veliká, pro někoho je to moucha. Já z legrace říkám, že množství peněz je v desetinné tečce nebo čárce. Ale ještě nikdy jsem neslyšela, že by někdo řekl-mám dost. I milionář má pocit, že má málo. Dokonce podle nějakého průzkumu všem lidem chyběla třetina peněz, které vydělávají. Babce na veřejných záchodcích stejně, jako milionáři. Lidé ne, ale způsob života. Viděl jsi film Bohové musí být šílení? Sixao koukal na peníze a nic nechápal. Měl pouze luk, šípy, bederní roušku a touhu přežít a uživit své děti. Věci, koupené za peníze by mu překážely v putování za obživou.

Já se ptala na věk hlavně proto, že takhle se zeptá buď někdo, komu je 13, nebo někdo o moc moc starší, kdo lahvince tvrdého truchlí, že nemá na další A na toho druhého mi přišlo škoda si třepit zobák...

Vem si to tak, že rovnost není ani v tlupě opic. Natož aby mohla být mezi lidmi A zatímco opice machrují barvou zadnice (některé druhy doslova ), místem na spaní, množstvím samic, přístupu k jídlu... tak lidi mají vymakanější metody. Ti schopnější či silnější prostě mají víc; nebo jim stačí ke štěstí budit pozornost. Tak je to už od nejprimitivnějších kultur do dneška. Peníze s tím nesouvisí, ty jsou jenom zjednodušujícím prostředkem k tomu, abychom si nemuseli nic dlužit a nemuseli podnikat přímé výměnné obchody. Ono je to totiž skutečně tak, že nejstarší formou obchodu byl ve skutečnosti "dluh" - když se lidi znali a věřili si, spíš si předali co kdo potřeboval s tím, že tyto dluhy byly později splaceny nějakou pro oba přijatelnou formou. Přímý výměnný obchod probíhal jen mezi cizinci nebo ve chvíli, kdy daná společnost přestávala zcela fungovat a na budoucí vstřícnost se nedalo spoléhat. (Je to samozřejmě jen zjednodušeně nadhozeno.) Musela to být fuška, peníze to jen zjednodušily.

Ale tobě spíš než o formy směny jde o tu rovnost. Četla jsem kdysi jednu takovou knížku, kde lidi mohli najednou mít všechno, co chtěli nebo potřebovali. Už nikdy žádný hlad či nedostatek, každý byl omezen jen svou fantazií. Jenže lidi velmi rychle zjistili, že nechtějí chodit všichni stejně oblíkaní, mít jenom to, co jiní... cenit se začala ruční práce a řemeslo, spousta lidí neuměla nepracovat, takže za chvíli se obchod a nerovnosti pramenící ze schopnosti něco nabídnout opět rozeběhly.

Hlavní vtip ale je v tom, že rovnováha mezi lidmi být prostě nemůže. Kdyby nebyla možnost "mít víc než jiní, víc dokázat, lépe upoutat, předběhnout, přeskočit, postavit větší dům, napsat lepší knížku"... neměli by lidé vůbec motivaci nic dělat, nic se učit. Žádný pokrok. Jasně, rozdíl mezi těmi, co mají nejvíc a mezi těmi, co mají nejmíň, je opravdu veliký. Určitě by bylo zdravější, kdyby se zmenšil. Ale když ono lidstvo je tak mladé a civilizace obzvláště... tohle je jedna z dětských nemocí, i když je otázka, kam to ve skutečnosti půjde dál.