Nejste přihlášen/a.
Přišel jsem na ušní ambulanci do nemocnice a tam byly takové dvě mladé setřičky a že mi musí vypláchnout ušní zvukovody. Každá šla ke mě z jedné strany, nasadily mi do uší takové šlauchy a uši mi propláchly. Jaké však bylo moje překvapení, když mi v pravém uchu začal znít takový pravidelný přerušovaný šunivě chrčivý zvuk a nechtělo to přestat. Tak jsem si hned šel na ty sestřičky stěžovat panu primáři a jak mu to vyprávím a popisuji, tak jsem se najednou trochu probral a zjiístil, že ležím na levém boku a vedle manželka chrápe jak dřevorubec )
Já mám zase problém s tím, že v pátek jsem měl pracovní schůzku na které jsme něco probírali a z pátka na sobotu se mi zdálo o té schůzce. Bohužel teď nevím co se skutečně stalo a co se mi jen zdálo. Nevím jestli jsem sliboval jen ve snu nebo v realitě. To je hrozný
Jak jsou nyní problémy s parkováním, tak se mi dost často zdá, že hledám zaparkované auto a nemohu si vzpomenout, kde jsem ho zaparkoval a probouzím se zděšen.
Já moc sny nemám, tak 5x za rok se mi něco zdá. A děsí mě, že i v tomhle malém počtu se mi snad už podesáté zdál jen jeden sen. (za celý život, ne poslední dobou)
Jdu chodbou, je dlouhá, tmavá, jen až u stropu jsou vidět malá okýnka v úrovni chodníku. Míjím otevřené dveře pokojů. Nahlížím do nich a někoho hledám. Ne někoho konkrétního, prostě živou duši. Všechny dveře jsou do pokojů otevřené, v pokojích je stará, oprýskaná zeď a železné nemocniční postele. Z větší části i bez matrací. Ani východ nemůžu najít a vím, že v tom snu cítím hroznou úzkost. Nevim co to znamená.
Dobrý den.
Paní Mařenko, ono je lepší to nevědět. Také se mi zdál opakovaný sen o mých rodičích. Manžel mi tudiž koupil snář. Nahledala jsem si to a našla jsem, že jsou-li rodiče na živu, tak je mám navštívit potřebují pomoci a zda jsou již po smrti, tak mám navštívit jejich hrob. Navštívila jsem tedy jejich hrob. Již se ten sen neopakoval. Ale myslím si, že je to jen taková náhoda. Učinila jsem návštěvu a tím jsem přestala o snu přemýšlet. Pak se mi zdál jiný sen a zase vyhledala, nebylo to nic pěkného a pak celý den se jen strachovala co bude. Tak jsem potom ten snář dala sousedce. Chodila se stále ptát co ten nebo onen sen znamená. A mám klid, nepřemýšlím o snech, nevyhledávám. Majdalena
Máte pravdu. Mojí sestře se pořád zdá o tatínkovi. Chodí ve snech za ní, nemocný, smutný. Podívá se na ni a zase odejde. Má tak živé sny, že prý i cítila v pokoji kouř z jeho cigaret. A já pro to mám jediné vysvětlení. Ona ho ještě pořád "nepustila" z tohoto světa. Nechce to přijmout. Nerozloučila se. Věřím, že pak táta v klidu odejde a jí se už nebudou zdát tyhle strašidelné sny.
Stačí, když jste v mládí prožila nějaké trauma a už se to odráží v podvědomí a projevuje ve snu. Pokud si na něco takového vzpomenete, tak je potřeba se s tím někomu svěřit a probrat to ze všech stran a úhlů a vyrovnat se s tím. Pak by měl ten sen zmizet.
Takhle jsem si hrál s naším,dnes už mrtvím jezevčíkem. Zničeho nic se zbláznil a začal mě kousat do hrtanu a strašidelně vrčel a pak mi začal dávat i facky tlapkama. Když už jsem to nemohl vydržet, chtěl jsem jej plácnout. Pak jsem se probudil a zjistil jsem že ty facky mi dává manželka a to vrčení je moje chrápání...
Mám snů hodně a většinou jsou strašně trhlé, či tragické. Nedávno se mi zdálo, jak jsem šla v zimě s 12 letým vnukem na procházku kolem zamrzlého Labe. On se chtěl klouzat, já mu nedovolila, že led je slabý. On neposlechl, vběhl tam, probořil se, 2 x se ještě vynořil, pak už ne. Probudila jsem se hrůzou a do rána už neusnula.
Často se mi zdává o mé bývalé práci, i když jsem odtud už 17 let pryč. Nejmíň 2 x týdně, i častěji. Má bývalá kolegyně, která mě odtamtud vyštípala a teď dělá vedoucí /to je pravda, ne sen/, mě přijímá do práce, ponižuje, směje se mi, co neumím. Nebo na mě pozvala inspektora. Nebo mě osočuje z různých nepravostí, které jsem neprovedla, snižuje mě. že jsem prý k ničemu. Je to zvláštní po tolika letech, někdy jsem z toho snu ráno "na budku" a honí se mi to pak hlavou celý den. Proč mě to pronásleduje? Protože jsem tu práci měla nejradši? Protože na ni často myslím a vzpomínám? Dělala jsem pak i jiné práce, i z nich se mi občas něco zdá, ale jen zřídka. Bohužel, ta škola mě provází několikrát týdně. Přemýšlela jsem, jestli s tím nemám zajít k doktorovi, ale pokaždé to pár dní nosím v hlavě, myslím na to, pak pomalu zapomenu. Jenže je tu další nepříjemný sen a zase je to všechno živé. Máte to taky? Jak z toho ven? Jaga.
Jenže, milý Aloisi, 17 let už je hrozně dlouhá doba. To už by mělo být nejmíň 4 krát odeznité. A pořád se tím trápím, 17 let a nevím proč. Po každém takovém snu mám pak i další den na nic. Jaga.
"babuško", muselo to být silné trauma s takovým "blbcem" pracovat, když to trvá tak dlouho. Možná to bylo dříve víc intenzivní a silnější. Teď už to asi není tak intenzivní, ale člověku se to vrací. Ale několikrát týdně, to tedy obtěžuje často. Možná by to chtělo říct doktorovi, ale jen pokud ti to dělá život nekvalitním. Asi každý máme nějaké nepěkné vzpomínky. No toho doktora musíš zvážit sama. - stařenka
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.