Nejste přihlášen/a.
Dobrý.. Jmenuju se.. Jméno vynecháme.. Raději rovnou přistoupím k tématu. Zítra mi bude 13 let. Nedávno sem se doslechla o termínu ,,Indigo". Na to sem narazila na ,,Indigové děti". Docela mě to začalo zajímat, tak sem si o tom našla pár věcí. Jako kdo to vůbec jsou, ty Indigové děti a jaké mají charakteristiky. Zaujalo mě to hlavně proto, protože mě baví hledat a číst si o různých osobnostech lidí a hlavně se v nich hledat. Mezi těmito charateristikami Indigových dětí sem se dočetla, že mívají např. problémy s autoritami, jsou hyperaktivní, nebo, že mají velmi silnou intuici a jsou citliví. Někteří právě naopak vůbec nejsou. Bylo to opravdu zajímavé. No a jak sem četla větu po větě. Tak nějak sem si uvědomovala, že to na mě perfektně sedí. Ne samozřejmě všechno, ale polovina těch charakteristik na mě opravdu skvěle padla. Tak aby jste mohli soudit: Jsem dítě zvláštního typu. Nikdy sem si nerozuměla s ostatními dětmi a nedokázala se přispůsobit. Spíš taková šedá myš v koutě. No a když už sem si našla kamarádku či kamaráda.. NIKDY sem tomu člověku nerozuměla. A ani on mně. Snažila sem se najít i lidi stejného typu jako já, ale nešlo to. Dokážu pěkně ublížit, že to až bolí a to psychicky i fyzicky. Naopak jsem schopná někomu velmi dobře pomoct. A to tak, že já hodně soucítím a dokážu se do něj vžít. Sama doma neprožívám úplně hezké chvilky a vím, že nejsem sama. Člověk by měl vědět, že na světě naní sám a že kolem něj jsou a budou lidé, kteří ho milují. A i přes to, že lidem rozdávám takové rady. Nejsem schopna si to sama uvědomit.. Mám pocit, že každý z nás je předurčen k něčemu. Každý má svůj úkol, který má splnit. Zajímalo by mě, ale jaký úkol mají například lidé bez domova, chudí domorodci Afriky a tak dále. Nejraději bych posbírala všechny ty špatně žijící lidi a nastrkala je do teplých domovů, těch hnusných, zlých bytostech, co si říkají lidé. Snažím se co nejmíň jíst maso, protože jíst krávu, či prase, je jako by ste jedli vašeho psa. Jsou lidi, kteří mají malé prasátko doma. Či krávu. Spoustu jiných zvířat a v životě by je nenapadlo si je uvařit proboha! Stejně tak jako by mě nenapadlo dát si na pekáč psa! Často se cítím sama. A strašně ráda píšu. Když píšu nějaký příběh, či sloh ve škole, VŽDY se hodně rozepíšu. Vždycky mám o čem psát. Píšu např. příběh, co se nikdy nestal, ale pořád to zahrnuje moje city. Kreslit moc neumím, ale vždycky, když jsem smutná, nebo se cítím na dně.. výkres ode mě vypadá jako od někoho.. JINÉHO. Hodně lidí mi radí aby sem si našla kamarády dospělejší a moudřejší, než jsou ti ostatní. I moji rodiče mi to říkají, protože vědí, že moje názory na svět jsou úplně jiné. Působím spíš dospěle a to jak názorama, tak vzhledem. Nerada se řídím pravidly. Vše si dělám posvém a to ve všem. Nepotřebuju aby mi někdo říkal co mám dělat a jak se mám chovat. Ve škole mě to dohání k šílenctví. Chápu, že většina dětské populace moc školu nemusí, ale já to v ní nevydržím. Na co mi proboha bude sčítání nějakých prapodivných čísel. Beztak nemám známkdy na nějakou extra školu, tudíž se nedostanu ani do slušné práce. A je mi to jedno. Byla bych nejradší aby si každej dělal co chce a neřídil se nějakými stupidními pravidly. Další věc! Strašně špatně se soustředím. To je u mě opravdu velký problém. A to všude. Já si sednu, pustím televizi a najednou nevnímám. Nevnímám ani televizi ani okolí. A dokud se neprobudím já, neprobudí mě nikdo. Naopak, ale, když chci.. dokážu vnímat i víc věcí najednou. Často lidi otravuju s tím, že se 4x ptám ,,CO?!". Ani bych neřekla, že mám problémy se sluchem.. spíš neslyším to, co nechci. Za to, když něco slyšet chci, jsem schopná slyšet i na několik metrů daleko. A to i přes hluk kolem. Nevím co si o sobě mám myslet. Často mě moje osobnost trápí. Nejraději bych chtěla být jako ostatní. I když cítím, že jsem jiná než ostatní děti v mém věku, pořád to nemusí znamenat, že jsme Indigové dítě.. Takže bych se chtěla zeptat někoho, kdo tomu trošku rozumí aby mě posoudil a napsal mi, kdo jsem a kdyžtak mi poradil jak se mám chovat před ostatními a tak. Díky hezký večer.
Řekl bych, že se v tobě bouří hormony. Trochu emo, trochu asociál, ale zároveň se asi o sebe dobře postaráš a rozhodně neskončíš jako ti lidé bez domova (to by ti muselo rupnout v bedně a psychycky se zhroutit, ale o toho ti může pomoci rodina a kamarádi, poř i práce a aktivity - koníčky). Takže se příliš neuzavírej do sebe a neseď někde v koutě s počítačem a psaním. S věkem se ti změní pohled na spoustu věcí o kterých dnes píšeš.
Lidi bez domova si za to můžou převážně sami. Buď hloupostí (IQ) nebo předešlou výchovou (nevýchovou) rodiny (většinou opilci a ztroskotanci) a nevyzrálostí (věčné děti).
Že nejíš maso je tvůj problém. Nikdy nebudeš mít sílu a zkolí tě každá větší namáha nebo velký psychycký stres. Dobře se najíst je základ a z polystyrenového chlebu s plastovým máslem a k tomu čokoládovým náopojem nic nezískáš. Maximálně anorexii.
Krávy,ovce,drůbež jíme jako lidé běžně. Nesmíš to srovnávat, jako by jsi jedla lidi či psy? Co je tohle za blbá přirovnání? Ve 13ti teprve začínáš dospívající život a snadno, jak to tak čtu máš náběh na špatné stravování, zapojení do kolektivu a bude tě to trápit postupem času. Jen číst nestačí... Knížky píšou i lidi z nějakou psychyckou poruchou či lidé z nějakých sekt.
Tzv. si vytáhnii hlavu z prd..e a začni používat vlastní rozum. Nemusíš se stylizovat do nějakých indigových dětí. Buď takovou, jakou chceš být ty sama. Pokud si myslíš, že jsi nějak výjmečná, tak tě to moc neuživí a skončíš jako indigové dítě bez domova u popelnic. Pokud začneš sama přemýšlet, číst jinou literaturu a směřovat k tomu, co by jsi v životě chtěla dělat a dobře tě to uživilo, tak je to správná cesta k byznysu, rodině,baráku,...
Ale co ti budu vyprávět, jsi ještě dítě. Psal jsem to jen pro představu, protože se ti blíží střední škola a její výběr. Indigová SŠ neexistuje, tak neblbni.
Každý jsme svým způsobem výjmeční. Je mi o 17 let více, takže trošku chápu tvé poznávání a zvídavost a snahu být výjmečná. Co ovšem nechápu je věřit na nějaké aury nadpřirozené schopnosti. To jsem neměl nikdy. Soběstačnost, vlastní rozum a inteligence. To je to nadpřirozené, co mají všichni zdraví lidé co to někam dotáhnou a nekončí na podpoře a pracáku či u popelnic.
Jinak taky jsem si spíše rozuměl se staršími než se svými vrstevníky a byl jsem tak trošku odsider, ale něco jako indigové dítě (proboha co je to za blbost). Dneska už žiju ve svém s přítelkyní, máme auto a nic nám neschází
Jes maso a nezprotivuj si ho podobnými přiblblími teoriemi. Chlapi nějaké anorektičky nechtějí!
Moc děkuji za odpověď. Moc dobře vám rozumím. Chápu jak to myslíte, ale mám pocit, že my dva jsme úplný opak. Vy nemusíte věřit ve věci jako já, ale já si stojím za tím, že bůh existuje a věci, které my nevidíme a většina z nás o nich nemáme ponění existujou. Každý z nás má podle mě v s duši auru, která je u každého jiná. Prostě v tyhle věci já věřím.
Věř mi, že většina názorů a věcí se s věkem mění (mění se pohled na svět). Je to opravdu krásné vzpomínat, jak jsem to měl já těch pár let zpět až ke 13ti.
A většina věcí, se musí prožít (zažít). Je to prostě nesdělitelné, byt to čteš či ti to někdo říká osobně (třeba rodiče).
Přeji hodně úspěchů
Zvláštní, zvláštní. Hodně zvláštní. To, co píšeš, dokonale sedí i na mě. Myslela jsem, že nikdo nemá stejnou osobnost jak já, ale ty ji máš zřetelně podobnou. Například já se spíše zajímám o illmináty, lidskou civilizaci, která je místo jádra na naší planetě a pod. Jsem duševně úplně jinde. Je mi 16, a nejsem ten typ holky, co si jde o víkendu udělat "nový nehtíky". Jsem ten typ, co je zalezlej doma a čte FB stránku AntiIlluminati, říkám si: Ach, bože, proč byla objevena Amerika? Jak by vypadal svět, kdyby Htler vyhrál válku? Jsme ve Vesmíru sami? Žije v podsvětí někdo? Jsou aše elektronické přístroje odposlouchávány? Občas si říkám, že nechci, abych toho tolik věděla, jsem z toho světa pak neštastná.
Zdravím, osobněmi připadá, že zaměňuješ běžné projevy puberty, jako je roztěkanost, odpor ke škole, problematické vztahy a výkyvy nálad za cosi výjimečného. Takhle se cítí pomalu každý puberták, dokonce i mnoho dospělých - mnoho lidí trápí hladomor, bezdomovci, přemýšlí o odposlouchávání hovorů apod apod. Taktéž je spousta lidí myšlenkami jinde, je roztěkaná, což má na svědomí náročnost doby, obyčejná rozladěnost, únava apod. Taktéž problémy s autoritami a snaha dělat všechno po svém - to je dnešní doba, to jsou dnešní děti. Nejsou vychované k pokoře, nejsou vedeny k tomu autority ctít. Uvědom si ale, že na vyšším stupni školy, případně v práci budeš mít s tímto přístupem velký problém.
A k tomu masu - lidé chovají hospodářská zvířata hodně dlouho (psy a podobné sem plést nebudu, to je zvrácenost). Prase bylo na zabijačku, kráva na mléko, později na maso, ovce na vlnu, mléko, maso. Maso neměli lidé často, ale kdo ho nejedl, byl při těžké práci víceméně nemocný, chřadl. Chovat roztomilé prasátko jako mazlíka je opět jen výblitek dnešní doby.
Pokud chceš být výjimečná, makej na sobě, at je tvé jméno známé v souvislosti s něčím užitečným nebo obdivuhodným. Každý na to má, jenom se musí chtít a tvrdě za tím jít. Podle mě je to užitečnější, než hledat nějaké charakteristiky a ztotožňovat se s nimi... takové charakteristiky sedí na spoustu lidí, jsou tam záměrně psané, třeba jako horoskopy a další.
doplněno 19.01.14 15:45:Babkazov, děkuji.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.