Zákon schválnosti - co vás potkalo?

Kdykoliv neumim neco do skoly, tak z toho piseme test. Toto je pravidlo, na ktere se vzdycky mohu spolehnout..

Opravdu jak kdyby to bylo schvalne

Jiříku, je to jen extrémní příběh, ale myslím si , že se blíží skutečnosti, a že to jde s věkem. Zapomínám, proto se vracím, spletu se a tak musím věc opakovat, něco rukou porazím, že neodhadnu vzdálenost, musím mít brýle, občas zakopnu o práh, zlobí mně kyčle a to se hůř chodí. Jo, jo jde to s věkem. - střenka

to je zákon něčeho jiného

Jiří, tomu říkam den blbec, ale s přibývajícím věkem častěji. Je dobře že jstese doslat až k jednání, klidně se mohlo stát, že jste po nalezení klíčku sedl do auta a odjel řešit něco jiného...to se mi stává, že jsem jinde nežli jsem chtěl být...

jsem mimoň a dost často.

Já jsem se při čtení Vašeho příběhu smála minimálně 10 minut (opravdu v tom nehledejte zlomyslnost,jen jsem to viděla živě a co víc - i mně se dějou také skopičiny...) ,prodloužil jste mi život.Děkuji.

Jinak ,zákon schválnosti je snad jediný na týhle planetě,který funguje dokonale.Já kdykoli si cokoli naplánuji,můžu si být jista ,že to bude zcela jinak jen ne podle plánu.

Tomu se rika ta spravna roztrzitost. Asi by to chtelo delsi dovolenou.

V rámci plnění svých pracovních úkolů ... tak jsem zjistil, že už moje přítomnost není potřeba...

Z toho je jasne videt, ze kazda prace, pokud se najde spravna vymluva, proc ji co nejdele odkladat, se nakonec udela sama.

Po těch schodech se nedivím,jiříku,že se ti klepou ruce.A pak to jde samo se sebou.

Mne také potkalo něco podobného s klíči.

Protože bydlí u nás chorobně bázlivé babky,rozhodlo se,že se bude hlavní vchod zamykat.Takže když jdu vynést odpadky do 5 m vzdálené popelnice,musím za sebou zamknout,jinak se octnu na pranýři.Také jsem jednou značně spěchal,ale protože jsem si vzal jinou bundu,v té druhé mi zůstaly klíče.Po zabouchnutí dveří do bytu jsem výtahem sjel do přízemí a konstatoval,že jsem v p...i.Musel jsem hodinu čekat,až někdo přijde a dům mi otevře.Samozřejmě,veškeré spěchání nebylo k ničemu a také vztek na všechny babizny mě mezitím přešel.

JABRAKA

Mě se stávaj legračnější věci, nejsou to teda ale zákony schválnosti, někdy prostě jdu a jsem zamyšlenej a pak dělám naprostý zhovadilosti.

Tudle jsem třeba dojedl odběd, na talíři mi zbyl takovej kousek špekatýho masa který nejím. Šel jsem do kuchyně, abych vyhodil ten zbytek masa do koše a talíř hodil do dřezu (máme otevřený koš a nad ním takovou kachlovou desku, abych nemusel třeba z ohryzkem chodit až do kuchyně; takhle to normálně hodím třeba až z obýváku a ono to samo sklouzne do koše). No a jak jsem tak zamyšlenej, tak jen slyším takovej opravdu podivnej zvuk, jako když dopadá modelína na plech. Na chvíli jsem se zastavil protože mi přišlo že je něco špatně. Kouknul jsem se do dřezu ale všechno vypadalo jak má. Pak jsem zavrtěl hlavou, usmál jsem se, pomyslel jsem si že jsem trochu paranoidní, vzal jsem to maso, mrsknul jsem s ním směrem na tu kachlovou desku nad košem a v tý chvíli jak jsem to maso pustil z ruky, jsem si uvědomil že to maso už leží dávno na dně dřezu a to co letí je ten talíř. Dodneška si ta návštěva myslí že mě chytil rapl.

Nebo jsme měli grilovačku a já dal rozmrazovat kuře do mikrovlnky. Nastavil jsem dvě hodiny nebo kolik, protože jsem si ještě něco potřeboval vyřídit, pustil jsem mikrovlnku, kouknul jsem se do ní, promnul si spokojeně ruce, jak že mi dneska všechno krásně vychází a jak se ten kotouč uvnitř nádherně točí a že za hodinu to cinkne a já užto jenom píchnu na železnej klacek. Sbíhaly se mi sliny, za dvě hodiny to píplo, předem upozorňuj že během těch dvou hodin jsem to šel ještě asi čtyřikrát zkontrolovat, jestli mikrovlnka mořád běží no a za ty dvě hodiny to teda píplo, já přišel do kuchyně a zjistil jsem že to kuře pořád stojí zmrzlé na talíři nahoře na mikrovlnce.

Já mám zkušenost, že dlouho nepřijde návštěva žádná, a pak je den, že přijdou tři, a většinou najednou, a nepopovídám si pořádně ani s jednou...a pak zas dlouho nic. Nebo se mi stává, že uvařím přesně stejné jídlo, které si manžel dal k obědu v práci. A předem neví, co budu vařit...jen se tomu vždy zasmějeme. Takových případů je víc. Že zapomenu pro co jdu do sklepa, a musím se vrátit do kuchyně, na to už jsem si zvykla. Nebo si napíšu, co mám koupit a lístek nechám doma. Pak v obchodě chodím okolo té věci, ale stejně ji nekoupím, neb jsem už zapomněla, co jsem si napsala...ale to je opravdu věkem, ale těší mě, když se to stává mladším.

Jedna aktualní. Včera jsem brousil obklad do koupeny, hraji si s tím as 30 min, aby přesně sedl. Namáznu lepidlem, jehce poklepu a obklad na dvě půlky, tak jsem se naštval a bouch do zdi, do které? Saozřejmě do té, co jsem už obložil. No zkrátka jsem potom jeste dvě hodiny předelával a opravoval. Třeba se mi zrovna nedostávalo krve do mozk, když jsem byl ráno dávat krev :D