Nejste přihlášen/a.
Dostala se mi teď do rukou kniha, kde píší, že každý člověk si dokáže vytvořit svůj sen. Začne se na něj připravovat, představí si dění okolo sebe a pak upadne do vědomého snu, ve kterém je schopen ovládat to, co se bude dít. A tak by mě zajímalo, jestli s tím někdo máte zkušenost, zda už jste si párkrát s vašim snem pohráli a nebo necháváte snění čistě náhodě.
Děkuju
Musím říct že sen si dopředu nepřipravuji. Ale dělávám to že když se mi zdá hrůzný sen a probudím se, dokážu si to uvědomit, znova usnout a udělám si svůj sen podle sebe. Někdy to dokonce dokážu i během spánku. Je to super. Nebyl by náhodou odkaz na knihu či alespoň název?
Vzpměla jsem si na pohádku "Byl jednou jeden král"/sůl nad zlato/, "Co mi lezeš do snu". Vzpomínáte. Lidičky nechejte své tělo v noci odpočinout a nevnucujte si nic do snu. To je můj názor. - stařenka
Mě se jednou zdálo, že jsem byla v nějaké agentuře na sny, ve které jsem si mohla vybrat jeden animovaný sen a jeden hraný. byloto supr
nebo se mi taky zdá sen, třeba noční můra, a vím že je to sen a chci se probudit, a snažím se křičetmami, vzbuď mě, ale nic... to je hruza
To taky znám, někdo mě jde zabít a já začnu prudce škubat očima, abych se probrala a většinou se mi to povede. Ale pak usnu zas a jsem ve stejné situaci :D
Mně se jednu dobu (několik let) zdával často stejný sen, a už když začal, uvědomila jsem si, že je to zase "ono" a tento sen jsem byla schopná vědomě ovládat. Např. jestliže jsem předtím v tom snu vždycky čekala v nějaké místnosti, jednou jsem se prostě rozhodla, že na nic čekat nebudu a vešla jsem do jeděch dveří, vzala jsem ten sen jakoby do rukou. Když mi v tom snu někdo něco vytýkal, nebyla jsem ustrašená a poddajná jako jindy, ale rozkřikla jsem se a třeba ho i uhodila. Byla to velice zajímavá zkušenost. Už dlouho se mi ten sen nezdál - možná jsem ho svými zásahy nějak zrušila.
doplněno 02.06.11 17:28:Jednou mě ve snu někdo chtěl zabít a já jsem si uvědomila, že je to jenom sen, a drze jsem mu řekla - tak mě zab! a on mě opravdu bodl a já jsem "umřela". Tohle se mi zdálo.
Mozek se ve snu zbavuje stresů, tlaků, zážitků, které nám komplikují život. Anebo nám něco ve snu signalizuje. Třeba pocity, které si v bdělosti neuvědomujeme. Třeba bezmoc, pocit neschopnosti vyřešit svou tíživou situaci. Nejistotu v tom, co podnikáme. Všechny tyto frustrace převede do snu a vymaže. Stejně tak, jako mažeme zbytečnosti a viry a všechny ty červy v počítači. Proto není dobře snažit se sny ovládat. Problém zůstane v hlavě a komplikuje nám život stále. Je lépe najít někoho, kdo nám pomůže sny rozklíčovat a pochopit, co nám podvědomí říká. Sny o ohrožení, neschopnosti se pohnout, špatné vidění, létání, atd, to máme všichni. Mozek si vytváří obrazy z pocitů, zážitků, schopností i neschopností proto, aby se s nimi duše mohla vyrovnat. A očištěná mohla jít dál. Kdyby tomu tak nebylo, končili bychom šílení, zatížení spoustou psychosomatických problémů v ústavech. Věřme svému mozku, že umí vymazat to, co jsme si tam, at už vědomě nebo nevědomě natáhali, naskládali, nasilážovali.
doplněno 02.06.11 17:55:Nejstrašnější a nejděsivější sny jsem začala mít až dva roky po léčbě rakoviny. Psycholožka říkala, že když se nemoc objevila, postavila jsem se tvrdě a řekla, že to co mě potkalo, je třeba vyřešit. Že ozářky a chemy přežiju, protože je to třeba. Zatala jsem se bez pláče, bez emocí. A až jsem přežila, vyplavil mozek tu siláž (viděli jste a čichali silážní jámu?! ) která tam byla za tu dobu naskládaná a nikam nezmizela, jen hnila a kvasila. A začal se s tím vyrovnávat. V šílených, děsivých snech. V době, kdy se s tím měl mozek srovnat, já jsem to nedovolila, postavila jsem se tvrdě problému čelem. A pak se mi začal čas od času vracet sen. Bez hrůzy, bez velkých emocí, ale vždycky mi zůstal pod kůží. Ve snu jsem se stěhovala. Někdy to byl byt velký, přepychový, jindy pastouška. A po nějaké době jsem zjistila, že jsou o kousek dál prostory, pokoje, které k tomu mému bytu také patří. Že je vůbec nepotřebuji, ale jsou moje, jsem za ně zodpovědná a neměla bych je nechat ležet ladem. S psycholožkou jsme na Skype poseděly a probíraly a došly k tomu, že mi byl po nemoci darován jakýsi život navíc, oproti podvědomé jistotě, že to nepřežiju. Ale teď, mi chybí energie, zdraví a schopnost dělat převratné věci. A ikdyž vím, že bych měla, nedokážu život změnit, obohatit, převrátit. Mozek signalizuje, at se zamyslím nad volnými prostory a nenechám je jen tak ležet. No, co už!
Mě se právě zdají sny, které nechci, aby se mi zdály. Týká se to třeba strachu z pavouků. Nebo se mi zdá o někom, koho bych chtěla mít po svém boku, ale nejde to. Pro mě je to pak poránu hroznej pocit když si přemítám ten sen a jen si zoufale říkám, proč to není realita. A já takové sny mít nechci, chtěla bych je ovládnout. Ale hold má každý člověk jiný názor, nemůžu ho nikomu brát. Docela i souhlasím s tím, že mozek se musí nějak očistit, ale to nemusí snad každou noc. Chtěla bych si aspoň dvakrát za týden dopřát krásný sen, který bych si vymyslela, a nemít poránu ten pocit prázdnoty. Poslední dobou je to u mě horší a horší :/
Znáte to, když máte starosti a starosti, tak tu chvilku před spaním si představuju, že je to všechno OK. Je pravda, že se mi to pak zdá, ale ten sen se rozvine nakonec nějak sám, bez mého přičinění. Většinou ke mně sen přijde jen tak, a pak zas odejde. Nebo si prostě nic nepamatuju. Někdy zas vím, že se mi určitě něco zdálo, ale nevím co. Vím, že to bylo něco nepěknýho, mám pak ráno takový divný pocit, ale nevybavím si, čeho se to konkrétně týkalo. A někdy se mi taky stává, že mívám sny "prorocké" , takové to dejavu (nevím, jak se to přesně píše). A když ta situace nastane, tak naprosto přesně vím, co bude následovat, a vím, že se mi to prostě zdálo. Jo sny, to je nakonec vlastně velká záhada.
Deja vu jsem kdysi mívala, ted už moc ne. Spíš mám tak reálný sny, že pak v reálnym světě nevim, jestli se to opravdu stalo, nebo se mi to jen zdálo... No je to někdy děsný
Tak to zní zajímavě a děsivě... Taky mám takovej zážitek... V noci jsem se probudila, teda nevím jestli to celý nebyl jen sen (asi ne, protože mě to vzbudilo), ale cítila jsem, jako bych měla na hrudi něco, nějaký předmět, co se hýbe. A tak jsem zpanikařila a snažila se to setřást dolu, přitom jsem řvala jako by mě vraždili. No děsný, nevim co to bylo, ale hodně mě to vyděsilo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.