Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Jak jít dál?

Od: hallbell odpovědí: 7 změna:
Nemůžu se na nic soustředit, hlavou mi běží tisíce myšlenek, díky tomu mám průměrné známky. Padám na dno a zase z něj stávám. Máma na mě křičí, brácha se směje a pak celou noc jen sedím a brečím. Jsem neustále unavená. Cítím, že už nemůžu dál. Nemám nikoho. Nikoho, kdo by mi rozuměl a pomohl..

 

 

7 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

fisa*

0x

Mám něco podobnýho s tím soustředěním... Taky nevím proč.

doplněno 03.10.13 18:57:

Jo, možná ještě napsat, nebo zavolat na psychologii. Měli by ti pomoct...

 

ladinpraha*

0x

Nemáš nikoho? Ale máš. Máš přece bráchu a nejjednodušší by bylo spojit se s ním. Požádej ho, aby ti pomohl, podpořil tě, zastal se tě. Ty naopak můžeš podpořit jeho. Myslíš, že on nemá taky svoje starosti, které ho trápí? Vztahy mezi sourozenci nejsou vždycky ideální, ale mělo by se na nich pracovat. Zkus pro to něco udělat. Za zkoušku přece nic nedáš.

ivulenka*

nevím, jestli když píše, že se jí brácha směje, má chut se s ním spojit. Jak píše dole: mamka má představu jedniček, dokonalé holčičky. Jasně, že ne všichni tak dopadnou, ovšem: manžel paní, které uklízím byt, má bráchu: byl jedničkářem !zlatým dítkem", pak se sesypal, nemohl dál, sáhl po drogách, kradení, 2 děti. Nedávno skočil z okna. Nevím, jak je toto vážné, jen předávám, co z "dokonalého dítka" může být. Snad se z toho dostane, měl štěstí, v nemocnici má alternativní péči, tak snad se podaří řešit prapříčinu všeho: totiž jeho snahu být "dokonalým dítkem" dle představ rodičů.

 

iz*

0x

Proč na tebe maminka křičí? Proč místo spánku sedíš a brečíš (pak jsi zákonitě unavená)?

Měla by ses trochu rozepsat, s málem informací se těžko dá něco poradit.

doplněno 03.10.13 22:24:

Kolik je ti let, do jaké třídy chodíš a jak ti jde učení (výsledky)?

Maminka pro tebe chce to nejlepší a pravděpodobně vychází z toho, že s lepšími známkami toho můžeš dosáhnout víc.

Budeš si moci vybrat školu podle svých zájmů, která tě lépe připraví na budoucí povolání.

___ Zkus si s maminkou sednout a popovídat si s ní o tom, co cítíš, a jak situaci vnímáš ty. Řekni jí, že v noci už ani nespíš, že místo spánku pláčeš, potom jsi unavená, špatně se soustředíš, což se samozřejmě projevuje i ve školních výsledcích.

Maminka vyrostla v jiné době než ty. Tehdy byl velký tlak na známky. Dnes už si snad většina lidí uvědomuje, že školní známky nevypovídají nic o kvalitách člověka.

Neřeknou nic o tom, že je pracovitý, že má rád lidi, že je ochotný pomoci, kde je potřeba apod.

Školní známka říká jen to, že jeho znalosti či dovednosti v jednom konkrétním okamžiku odpovídaly té které známce.

Ani špatná známka nemusí znamenat, že by žák nic neuměl. Může znamenat třeba jen to, že měl trému, že se dobře nevyspal, že byl nachlazen a proto se třeba hůře soustředil, ...

Prostě možností je spousta.

Školní známky jsou sice důležité, ale jak píši výše, samy o sobě o žákovi neříkají nic.

hellbell

Křičí na mě, protože chce, abych měla samé jedničky a byla taková ta dokonalá holčička. Brečím, protože už nemůžu. Táta je radši v práci, než aby mi někdy zavolal. Mrzí mě, že mě vlastní rodina nebere takovou, jaká jsem.
lentilkao*

A mluvila jsi s nimi o tom? Nechceš si o tom s někým popovídat, popsat? Můžeme si vyměnit třeba maily nebo tak a můžeš se rozepsat konkrétně a popovídáme si o tom. Třeba na něco přijdeme. Někdy je fajn, když to člověk nemusí držet v sobě a může se z toho vypsat. (Nemusíš, jen věz, že tu ta možnost je )

doplněno 05.10.13 14:27:

Každý má nějaký problém a vždycky existuje řešení, jak z něj ven. Někdy trvá déle, někdy kratší dobu, ale cesta je. Když je člověk sám, někdy mu to vyhovuje. Ale každý někdy potřebuje někoho, komu se může vypovídat a nebýt na to všechno sám. Když to dusíme v sobě, nepomáháme tím nikomu. Zdánlivě možná. Ale sobě vůbec ne.

Měla jsem podobný problém, ne kvůli učení, ale protože jsem "dokonalá holčička" nebyla ani omylem. A pak se mi stalo to, že ve škole nastala situace, kdy jsem neměla nikoho doma, protože o to, nevěděli a ve škole už vůbec. Ne. Znáš to - ten pocit, že bys chtěla být někde, kde bys mohla být ty...bez problémů, volná. Užívat si. Mít někoho, kdo by Tě nechtěl měnit ,ale bral takovou, jaká jsi a měl tě za to rád. Vážil si Tě a bral Tě. Se vším všudy. Ale nevíš, jak toho docílit a jak se měnit, když se někdy ani měnit nechceš?

ivulenka*

Kolik je ti roků? Máš ty sama představu, co bys chtěla dělat jako zaměstnání? V čem hlavně nejsi ta "dokonalá holčička" dle maminčiných představ? Bráchovi se ve škole daří lépe? Jak spolu jinak s bráchou vycházíte? On je "dokonalý kluk"? jaká oblast tě zajímá, baví? Pokud již víš, co bys jednou ráda dělala za povolání, řekni to mamince. Nebo to již ví? Táta je raději v práci, než aby ti zavolal: oni jsou rozvedení? Ty ho vůbec nevidíš? Napiš o sobě více. Jak tu již psali: je i možnost soukromě, pokud se stydíš napsat více veřejně, tak se do této poradny můžeš zaregistrovat a pak si psát vnitřní poštou s tím, ke komu pocítíš případně důvěru. Držím palečky , Ivča

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]