Staří budeme jednou všichni

Jestli si myslíte,že se pro staré lidi něco zlepší,tak jste odpoledne asi byla dlouho na sluníčku a dostala úpal.

V tomhle státě se postupem času zhroutí úplně vše.

Milá Martino, to je pravda, stáří se nikdo nevyhne. Víte já jsem doopatrovala svého otce, rodiče byli rozvedeni a na stáří zůstal každý sám. Bydlel s námi téměř 10 let, když zůstal po mrtvici ležet, zůstala jsem z práce doma, aby jsem mu posloužila. Měla jsem dvě děti a manžela. Muž mi moc pomáhal, s koupáním to byla fuška, pemprsky nebyly, ale zvládli jsme to, zhubla jsem přes 30 kg a dala svým dětem příklad. Řeknu Vám, že už bych si to nechtěla zopakovat i když jsem ráda, že jsem se takto rozhodla, bylo to vyčerpávající. Proto bych nechtěla zůstat dětem na obtíž, ale ani bych nechtěla do nějaké LDN. Každý máme vyměřený jiný čas a jiné zdravotní dispozice. Raději nad tím nepřemýšlím, bude se to řešit, až to bude aktuální. Zatím máme s manželem jeden druhého a pomáháme si vzájemně, dokud jsme soběstační. Líbilo by se mi dožít u dcery, žije v zahraničí a opravdu péče o staré lidi je tam jiná, jiné možnosti a hlavně dostupné. Zde jsou možnosti také, ale stojí dost peněz a není to pro každého. To je můj pohled na věc. - stařenka

Tak mé zkušenosti jsou takové, že třeba dcera, kterou znám od jejích 10ti let (nevl), pomáhá svojí babičce(tu neznám), jak jen může. Ačkoli je holka doma někdy hrozně líná, za babičkou chodí pravidelně. Co vím, tak jí dojde na větší nákup, umyje okna, ozdobí a odzdobí stromek, utře prach, atd. atd. (u mě asi usoudila, že jsem ještě dost zdravá a zvládnu to sama ). Takže mladé neodsuzuji. Já se postarala o tatínka, ač krátce, ale kdyby tu ještě byl, klidně bych odešla ze zaměstnání a věnovala se jenom jemu.

To samé mám domluvené s příbuznými u babičky, kdyby bylo někdy (za 100let! ) potřeba. Umím se postarat o nemohoucího a tak bych zůstala i u ní, pokud by bylo potřeba.

Ještě k dnešním mladým lidem. No, divila byste se, ale na LDN, kde měli své rodiče, nechodili na návštěvy ne mladí, které uvádíte, ale lidé ve věku 35 let a více. Ti starší si chodili akorát tak pro důchod. Vnoučci přinesli i ovoce, dobroty a pohlazení babičce, či dědečkovi.

Nevím přesně jak specifikovat termín " být starý", moje babička na fotkách byla stará dáma už v 57 letech ( dožila se 84 let ) a na Scrabble s námi chodí paní, které letos bude 90. Pod pojmem starý si tedy představuji člověka, který již není schopen se sám o sebe postarat a je odkázán na péči druhých. Někdy se k tělesné nemohoucnosti přidá ještě stařecká demence nebo ten Němec od A, pak je to pro všechny utrpení. Mimo rodiny - ale u nás se většinou umírá v botách - jsem se 6 let starala o nepříbuznou tetu a byl to pro nás obě přínos. Já sama doufám, že až se u mne nějaká nemohoucnost dostaví, bude už uzákoněna euthanasie a lidé to budou brát jako běžný konec života, stejně jako to bereme u našich těžce nemocných milovaných zvířátek. Jen bych si ten konec ráda předem zorganizovala, dokud mi hlava funguje. Mám už například vybránu ekologickou rakev, je levná a udělají v barvě podle přání. Já jsem si vybrala fialovou. Kremace bez obřadu + rozptyl. Zatím jsem v pohodě, ale kdo ví...? Patronka

...staří budeme jednou všichni...

To neni nutna pravda. Pouze moznost.

Je to velmi různé rodina od rodiny a vždy bylo. Je to dokonce rodina od rodiny různější než národ od národa nebo stát od státu.

Takže: Jaký příklad vám dali rodiče tak se chováte vy k nim a jaký příklad jste dala svým dětem tak se budou ony chovat k Vám. Kromě toho je dobré dětem svůj příklad vysvětlit a zdůvodnit a to včas. Později je jejich vrstevníci a "sousedi škodiči" budou učit opak. Ale co bylo dřív a napsáno na čistý list má a bude mít větší váhu. Na dobrý základ se dobře kladou dobré věci a hůře špatné. A na špatný základ se dobře lepí chytají špatné věci a dobré těžko. Bohužel ten základ se tvoří výchovou od narození do dvou let. Pak už s ním nikdo nehne.

Jak by dnešní mladí lidé neměli brát staré, že jsou jen na obtíž? Vždyt spoustě lidí jsou dnes na obtíž vlastní děti a hledí jen na sebe, dětem zajistí ještě tak vše materiálně, ale věnovat jim čas, lásku a pozornost? Vždyt by si nestihli sami nic užít ze svého pohodlného života jak z časopisu. A pak se diví, že takoví mladí nemají úctu ke stáří? A kdo by jim ji asi tak vštípil vlastním příkladem? Myslím, že v rodinách, kde je mezi lidmi láska a vzájemná starostlivost mezi generacemi tohle ale nehrozí. Vidím v tom naději do budoucna. Jen si to musíme v tom mladším věku "naspořit" pozorností, věnovanou dětem a jejich výchově.

Vážení a vážené, podstata je v tom, že jak jsme si své děti vychovali takové je máme. Proč brečíme nad tím, že nás (rodiče, dědy) naše dětí, vnucí posílají do hrobu. Proto, že jsme je nenaučili úcty k rodičům, dědům atd. Proto, že jsme jim cpali do pr... všechno možné, proto, že nedostali sem tam par facek, proto, že neumí pozdravit a nikdo to po nich nechce, proto, že nikdy nezažili hlad a bídu, proto, že nikdy nemuseli nic dělat atd. atd. Proč teď všude fňukáme, že mladí jsou špatní, zlí ... Proč se spatřujeme v cizině, proč... Proč si nepřiznáme, že chyba je v nás... Nebo to svedeme na komunisty?

Je to z velké míry výchovou, pak prostředím, kde se děcka dostanou, které je ovlivní. Dnes obecně není úcta k lidem. On v tomto prostoru je je jaksi i tebn národ podivný.
O nemohoucí se spíše starají doma na vesnici, než ve městě. Jenže ani tam není práce, dojíždí, tak se to srovná. O zahraničí si nemyslím, že by to bylo lepší, někde ani důchody nemají, zdravotní pojištění. Jinak si to vše musí uhradit. Nic není zadarmo! jak nám říkali komunisté, ani tehdy nebylo.

Rozhodně neodsuzuji ty co přesvědčí rodiče aby na stáří odešli do domova důchodců nebo jiného sociálního ústavu. Mladí lidé musí chodit do zaměstnání, starat se o svou rodinu a nemají čas na celodenní péči o staré, nemohoucí rodiče. Takový domov pro seniory by měl být v každém městě, tak aby se ti starouškové znali, na jeho financování by se měl ve velké míře podílet stát vždyt oni si platili kde co když pracovali. Pokud jste neměla doma starého člověka nebo nemocného tak nevíte co to je žít s jeho rozmary v jednom bytě. Dřív se u domu vybudoval výměnek, staří rodiče tu měli bydlení a mladí za nimi chodili , vařili jim a prali. Úcta ke stáří má být s tím s vámi souhlasím ale neznamená to, že mladí zůstanou doma a budou se starat o ležící babičku a nebudou mít čas žít svůj život.

Jestli nebude problém v tom, že se nedodržuje Desatero, kde je jedním z bodů : Cti otce svého a matku svou ... Ono když se to vtlouká do hlavy dětem od malička, tak se to ve většině případů ujme )