Nejste přihlášen/a.
Nejspis proto, ze lamparna bylo misto na ukladani lamp pro horniky..pak se tak zacalo oznacovat misto na nadrazi, jako uschovna..a kdyz se reklo, "Jdi si stezovat na nadrazi"... mozna stejny vyznam, "Jdi si stezovat, tam, kde je hodne lidi, treba te nekdo vyslechne", nebo taky ne
Já bych to viděl spíš obráceně, na lampárně hlavního nádraží moc lidí nebude, takže bych tomu spíš rozuměl jako "stěžuj si kde chceš, stejně ti to nepomůže". Nevím.
doplněno 24.10.13 10:14:Jinak se podívejte sem: necyklopedie.wikia.com/... Sice se tam nic o vzniku úsloví nedozvíte, ale docela si počtete.
Za doby parních lokomomotiv a petrolejových lamp mělo každé větší nádraží nejen kancelář přednosty s telefonem a telegrafem, pokladnu, úschovnu balíků, čekárnu, vozíky na přepravu balíků a pošty, poslíčka, nosiče kufrů, prodavače horké párky-pivo-limonáda, sklad uhlí, a u každé koleje vysokou velkou otočnou rouru, kterou se do lokomotiv doplňovala voda do zásobníku v tendru. Tendr plný uhlí, v lokomotivě byl strojvedoucí, topič, kolem vagonů chodili vozmistři s kladívkem na dlouhé násadě, kterou poklepávali na kola a brzdy a zjištovali, zda je vše v pořádku, vlaky doprovázeli průvodčí, na nádraží posunovali mistři posunu s píštalkami a praporkem, kteří dovedně vstoupili mezi vagóny a nárazníky a spojovali spřáhla a hadice vagonů, na signálkách byli výhybkáři a signalisté, všichni dokonalí zaměstnanci železnic pod penzí, kteří si svého postavení vážili a byli přesní jako hodinky a drážní předpisy.
I na semaforech byly petrolejové lampy, které podle přesného kalendářního rozpisu v určitou hodinu nádražní zaměstnanci rozsvěceli a zhasínali, na konci každého vlaku na posledním vagonu byly červenobílé tabulky, aby bylo vidět, že to je poslední vagón a každý výpravčí na každé stanici salutoval (zdravil) vlaku po celou dobu průjezdu nádražím a pak ještě zkontroloval, jestli na posledním vagonu jsou tyto cedule, kdyby ne, znamenalo by to, že se poslední vagon utrhl a zůstal někde na trati (i když moderně měly vagony při přetržení hadic samy zabrzdit). V noci bývaly na konci vlaku také petrolejové lampy.
Do lamp se pravidelně naléval petrolej, správně vysunoval knot, čistila se skla od sazí, lampy se prostě musely dobře udržovat a také vydávat pro použití na vlacích, na nádraží i na semaforech a některých osvětlených výhybkách. Lampárna byla také důležitá součást nádraží.
Ale když někdo někoho naštvaného a rozčileného poslal, že si může jít stěžovat třeba do lampárny, tak to bylo, jakoby ho poslali někam, kde si ho třeba poslechnou, ale nic se stejně nestane, je to vyjádření, že stěžování je marné. Tak nějak to vzniklo...
host: Teda, tak to jste se vytáhl ! Dnes už to trochu připomíná pohádku z knížky o mašinkách, ale z dětství si také pamatuji toho pána horké párky-pivo-limonáda ! Škoda, že už dnes u vlaku neběhá. Díky, dávám dva bodíky, i když v téhle sekci mohu jen fiktivně !
Hoste, to bylo ale krásné povídání, to si uložím!
Jezdíme už asi 30 let na Sázavu, do maličké vesnice na trati 212 - Světlá nad Sázavou - Čerčany. A tam jsem ještě tak před 20 lety zažila paní vyhýbkářku, která navečer v domečcích vyhýbek zapalovala petrolejové lampy a čistila skla.
Moje děti chodily s ní a byly nadšené. Bylo to krásné, vlahý večer nad Sázavou, hvězdy, trat a do toho ta neopakovatelná petrolejová vůně.
Dneska už je to na elektřinu. Je to škoda, zase zmizelo kousek toho železničního kouzla, stejně, jako z kolejí zmizela třeba Šlechtična, Mikádo, Papoušek a další.
Předloni jsme obrečeli, když na této trati byly u Kácova zrušeny poslední dva semafory "s rukou". Patřily tam a když jsme jeli motoráčkem, pokaždé jsme je vyhlíželi a mávali jim na pozdrav.
Někdo třeba řekne, že Pendolino, nebo Leo expres jsou také pěkné, ale ty staří pomocníci se na trat už nikdy nevrátí. Je to škoda. Jaga.
Jojo, okýnka vagónů, která se otvírala zasouváním dolů, do stěny vagónu a spouštěla se na řemenu s dírkami. A parní mašina, která při rozjezdu zahrabala na místě a zmizela v oblaku páry. A motoráček s dřevěnými lavicemi a kamínky na uhlí, která se na výhybce výhružně rozkývala ...
Na šachtě, na lamparně chlapi odevzdávali lampy, zapálili si cigaretu a nadávali na těžkou práci, na to co jim ztěžovalo život. Poslouchali je ostatní chlapi a člověk, který lampy uváděl do funkčního stavu. Nikdo z přítomných neměl pražádnou kompetenci cokoliv změnit. Byly to jen řeči do prázdna, které se ani nedostaly k někomu, kdo mohl cokoliv změnit.. Ale nastal shon, když některý z kahanů nebo později hlavovky na konci šichy chyběl!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.