Smrt, jaký je to pocit

No, zatím jsem umřel jenom párkrát, ale vždycky jsem zapomněl, jaký to bylo.

Údajně, i když je člověk v agonii a pro okolí se jeví jako ten, který už svět nevnímá, tak ano - prý i takový člověk vnímá, co se kolem něho děje, co hovoříte apod. Ve smrti se prý vyplavují do těla nějaké hormony nebo nějaké takové látky, které způsobují, že samotná smrt není tak hrozná. Myslet na ni ale člověku radosti příliš nepřidá. Raději si užívat života, dokud to jde. Stejně tam jednou všichni dospějeme, do místa, odkud jaksi už není návratu. Jo a mimochodem... uvažoval vůbec někdo nad tím, že v nebi je vlastně pořádná zima, když je nahoře a ve výšce 10000 metrů je nějakých mínus 50 stupňů celsia? To možná v tom peklíčku je tepleji... Ale to jen na okraj.

Slovy básníka Jiřího Wolkera:

Smrt, smrt není zlá.

Smrt je jen kus života těžkého.

Co zlé je, to umírání je.

Zajixxx. Viděla jsem do očí, seděla jsem u mnoha umírajících lidí. Drtivá většina, v posledních vteřinách měla v očích úlevu.

Na to jsou dva pohledy - jeden z pozice materialisty a druhý idealisty.

U toho prvního to může být tak, jaké má Matka Příroda priority. Hlavní její prioritou je rozmnožovat se, proto nás sex většinou baví (a nejenom lidi). Jaký pocit zažívá člověk nebo zvíře při umírání a smrti si myslím, že je Matce Přírodě vcelku šuma fuk, protože svůj úkol na zemi si splnil a zemřít stejně musíš, tak co.

U druhého si pro tebe po smrti přijde Ježíš, Buddha, Mohamed, Jehova, Tom Cruis nebo bůhví kdo. A jaké budeš prožívat pocity, záleží na NĚM .

Smrt nemůže být tak hrozná, když různí úchylové (masochisti) se přidušují igelitovým pytlíkem téměř až k ztrátě vědomí a pocitují při tom rozkoš, jinak by to nedělali.

texty.kompletne.cz/... chce také vědět více! Jako my všichni

Krása, že? Ale myslím si, že je zbytečné o tom přemýšlet. Je to morbidní a až příjde ta chvíle, stejně bude jiná, než u ostatních. Teď je třeba radovat se, že žijeme!

Umřít ve spánku? Není to nuda? Postrádá to nápad a vtip. Co takhle umřít při probuzení?

Taky s mi párkrát zdálo, že jsem umřel a pak jsem se vrátil mezi živé, ale nikdo mě neviděl. Tak jsem se v tom snu snažl podívat se do zrcadla. Veškerá moje snaha se upínala na hledání zrcadla a když jsem sem jej našel a chtěl se do něj podívat tak jsem se toho strašně bál. No a pak když jsem k tomu našel odvahu, tak jsem zjistil, že se nevidím. Tak jsem se snažil na sebe upozornit své okolí, že jsem mezi lidmi, že nejsem úplně mrtví, ale nikdo mě neslyšel ani neviděl. Tak jsem se snažil rozhýbat předměty a vzduch abych vytvořil nějaký zvuk a pak jsem se z toho z hrůzou probudil. Ta hrůza byla z toho, že jsem umřel a nestihl jsem udělat spoustu věcí. Prostě jsem nesplnil úkol který jsem na světě měl...

Takže si myslím, že už vím co je po smrti a jaké to je umřít, když mám pocit zodpovědnosti a povinnosti vůči svým blízkým... Musel bych se sem vrátit aby dodělal vše co dodělat mám. A není toho mylsím málo.

myslím že na tuhle otázku nemůže NIKDO ale jako Absolutně nikdo odpovědět i když me to taky zajímá no co každej to jednou zjistí ale nikomu to už neřekne jaký to je <- bohužel

,,myslíte si,že umřít ve spaní je pohoda,?

Ale třeba člověk má tak hrozný sen,že ho to klepne v tom spaní a vy si myslíte ,jak sladce neumřel,,ale ON umřel hrůzou

J.Wolker,,,Smrt není těžká,toliko umírání těžké jest.

Nikdo si zatim nestezoval

nai nternetu jsem četl článek - Pan Vlastislav Prokeš navázal telepatický kontakt s Dianou. Tvrdí že existuje život po životě, akorát se nachází v jiných vibrací a proto jsou pro lidi neviditelní.

Ono taky hlavně záleží na tom jak život prožíjete a ne jak budete žít dlouho.

Často to popisují takto: světlo na konci tunelu, bůh, anděl,... Před tím než vám odejde mozek se vám promítnou nejsilnější zážitky

Jaký je pocit smrti? Podle mne je to snad úleva.

Souhlasím s názory místních rádců i citovaných klasiků: nebojím se smrti, bojím se umírání. Hlavně bych se nechtěl dožít fyzického či psychického stavu, kdy bych byl ostatním na obtíž. A nechtěl bych umřít dříve, než tady na zemi splatím veškeré své dluhy - nejen finanční, ale především morální!

Jak tu uvedla Marenka. Krátce před smrtí přichází úleva. Umírající se jakoby vnitřně sklidní a objeví se, i třeba navzdory třeba vleklé chorobě,která ho upoutala na lůžko,jakoby chvilkové nápadné zlepšení.Jakoby mu dali andělé na chvilku nahlédnout kam přijde až to tu vše opustí,aby se rozpomenul.Už jsem zde na podobné téma psal o svých zkušenostech. Po smrti to je tak jak popisují ti co zažili klinickou smrt.Svět tady doslova zahodíte a už vás dál nezajímá,protože se právě vracíte domů.Tady na světě jsme každý cizincem a nováčkem.Tam ne.Svět tady nám připadá i s vesmírem nekonečný a ohromný,ale je malý a temný v porovnání s tím tam.Jsme tady,ikdyž se nám tak život nezdá,jen takový kratičký okamžik.Čas je vlastně jen představa a způsob vnímání skutečnosti.Zkuste sledovat to co teď napíšu. Pokud uvažujete,vzpomínáte,nebo se učíte v dějepise o nějakých minulých událostech,podvědomě,jakoby ze zvyku ,abyste si to dovedla(a) představit,dávátev duchu minulost či budoucnost jakoby "na určíté místo".Říkáme a představujeme si:"To bylo tam v minulosti." Jenomže kde v minulosti? Nic kromě toho co je teďˇ není.Ani Bůh,Aláh a já nevím co ještě, nikde tam někde není.Je teď tady jak jste vy.Všechno je teď.