Karel Kryl - vzpomínáte?

Ano, vzpomínám a děkuji za toto téma!
Pan Karel Kryl byl mým vzorem, když jsem se učil hrát na kytaru, i mým zdrojem průserů, když jsem pak ty jeho písně hrál třeba na pionýrském táboře, jako děcko, praktikant, nebo pak jako vedoucí.
Po revoluci se vrátil, byl jsem na jeho koncertu v Lidojemu (bývalý Palác kultury), seděl tam na židličce, hrál jako o život a popíjel u toho lahváče. Pak mu došlo to lahvový pivo, tak chtěl skončit. Naštěstí jsem s kamarády byl dobře zásoben, takže se jedno pivko, ještě trošku studené našlo, on si ho ode mne s díky vzal, otevřel, napil se a hrál dál. Tahle vzpomínka ve mně nikdy neumře, PANU Karlu Krylovi jsem mohl věnovat pivo...
Jeho písničky mám velmi rád, o to více mne se*ou různí prznitelé, kteří pod záminkou uctění jeho památky kur*í jeho výtvory jen aby z toho měli prachy - at jdou do hajzlu...

Karel Kryl je téměř můj současník. Kdykoliv zaslechnu jeho písničku, vybaví se mi situace, ve které jsem ji slyšela tenkrát. Na zlomek vteřiny se mi v hlavě vybaví doba šedesátých let. Ten pocit, který mě při poslechu téhle písně provázel. A pak, když jsem jí slyšela znovu a došlo mi, o čem je. A za chviličku jak hluboký smysl mají ta jednoduchá slova. Žasnu ještě dnes. Byl úžasný!

vis®, děkuji za ten článek. Je úžasné, s jakým jasnozřivým pohledem Kryl viděl a pojmenoval to, co my jsme jen tušili. Ještě jednou řeknu: byl úžasný!

Čtenáře by možná zajímalo, co Karel Kryl prohlásil o různých osobnostech své doby. Vyšlo to v Týdnu, prosím, posuďte sami:

Jaroslav Hutka: Bolestín, který nikdy nepochopil, co obnáší exil. Přišel do něj jako stipendiant – a setrval tak až do konce. Nikdy nepracoval, vždycky žil z podpory státu – a tudíž se cítil utlačen. Psal v sedmnácti řečech, které se nikdy nenaučil. Velmi tvůrčí člověk, inteligentní a hloubavý. Muž, kterého si musím vážit a uznávat ho. (…)
Jaromír Nohavica ... Velmi odvážný člověk, možná trpící nekonečným zdůrazňováním: Bůh, ten pro mě nikdy nebyl. Tvrdý, angažovaný, jdoucí vždycky na věc. Jeho temným stínem byl vždycky Vysockij, od kterého se nikdy zcela neodpoutal. Druhá věc je Jarkovo údajné spolupracování se Státní bezpečností. Dodneška postrádám jeho jasné a srozumitelné vyjádření. Mlčení je moc špatná zbraň.
Miloš Zeman: Veliký člověk – vzrůstem i svým chováním. A je si toho dobře vědom, což vždycky přináší rizika. Je tak zamilován do pointy, že by za ni prodal babičku. Za elegantní výrok vymění možná i politický názor. Na druhé straně inteligentní a zřejmě fundovaný. Kdyby zapomněl na zalíbení v sobě, mohl by být důstojným šéfem opozice, případně vládnoucí koalice. Má na to – stejně jako na to má i Václav Klaus. Ale oba potřebují poradce, kteří je budou kopat do nohy a připomínat: Nejste tak krásní, jak se vám zdá.
Karel Schwarzenberg ... Karel Schwarzenberg (starší), kníže můj, bohužel zesnulý. Karel Schwarzenberg mladší měl tu smůlu, že byl pozván, aby naučil hradní pakáž jíst vidličkou a nožem.
Václav Havel: Autor, který nikdy nepochopil dělnickou třídu. Vždycky se cítil někým jiným, než kým zrovna byl. Nikdy nepřestal být členem pražské elity, pražské smetánky, ze které vzešel. Vzdor tomu, že byl potahován. Člověk po dlouhou dobu naprosto čestný, a možná natolik nedospělý, aby byl bezelstný. Zneužitelný ve své slabosti intelektuála. Dnes zamilovaný do světa velkoměsta a reflektorů – což je pro dramatika, který má zůstat za scénou, vždy tragické. Snad zamilovaný sám do sebe – a do své pozice. Jako autor je slušný dramatik evropské úrovně…
Václav Klaus: Já se bojím computerů. K tomu nemám co říct.
Miroslav Sládek: Vždycky mi je podezřelé, když někdo mluví příliš dlouho. Mám velmi dobrou pamět. Pana Sládka neznám osobně, pouze z jeho proslovů. (...) Pan Sládek je politik, který beze všeho slíbí studený oheň a planoucí vodu. V jednom proslovu. Je velmi zručný demagog – a proto mu nelze upřít, že devadesát procent z jeho proslovů se zakládá na pravdě a na zručném průzkumu půdy. Z profesionálních politiků je jeden z nejzručnějších.
Jan Werich: Jedna z mých největších bolestí. Výjimečný autor nejen svými hrami, ale speciálně svými pohádkami, které jsou vedle Čapkových těmi nejlepšími v české literatuře. Všeobecně lidský a hluboce filozofický autor. Bohužel, zapomněl, že filozof musí jednat v souladu s tím, co zastává. Kdyby byl Werich jenom literát, neměl bych mu nic za zlé. ... Ale ve chvíli, kdy autor tvoří a formuje názor národa, musí být opatrný na to, co činí. Jako filozof má povinnost neustupovat a neusnadňovat lidem jejich kurvení se. Potom totiž každý jeho čin ospravedlňuje zbabělost národa. Nikoli jako jeden z podpisovatelů Anticharty, ale jako Jan Werich. Jan Werich je moje zhrzená láska.

Vždycky si vzpomenu jak jsem byl jako záložka na vojenském cvičení na jaře 1990. Papaláši se stále pletli a říkali si soudruhu a mi jim k tomu z ubikací na plno zpívali Bratříčka doprovázeného na kytaru. Byly to hezké časy!

Nezáleží ani tak na tom, jaký byl zpěvák. Pokud si mám vybrat jestli si poslechnu Gotta nebo Kryla, tak vždy vyhraje Kryl. Jde o způsob podání, texty, srdce aj. Třeba ještě to jak věří tomu co zpívá.

Největší z největších ...

Demokracie rozkvétá, byt s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce ...

Česko má dva výjimečné písničkáře. Jarka Nohavicu a Karla Kryla, před jejichž uměním, pojetím, rýmy a lehkostí se musí sklonit každý běžný člověk.

vzpomínám skoro pokaždé, když brnkám na kytaru. šlápnu na efekt, přepnu na čistý kanál a dám si něco od Karla, zrovna co mě napadne.