Nejste přihlášen/a.
Jsem od ledna doma, už jsme si vymalovali ložnici, občas hlídáme vnoučátka, už mám naklizeno, vařím, jedeme na výlet a co dál?Kromě poradny, mi chybí další typy, co s volným časem. Jinak se těším na jaro na zahradu, na kytičky. - stařenka
Třeba zájezdy na prodejní akce s možností chutného oběda. To je teď mezi důchodci velmi populární.
jojo, je to problém. Z toho úžasného fofru, který byl, když jsme pracovali, do naprostého klidu, je fakt šokující.Také mi to dělalo problémy. A vlastně dělá dodnes. Den je jakoby neúčelný, nepotřebný. Večer si občas řeknu, že kdyby celý den nebyl, vůbec nic by se nestalo. A motám se přesně jak píšete a k ničemu to není. Proložím to samozřejmě, křížovkami, knížkami, pc, chystám se na školení o počítači a to je vlasně všechno. Je to nanic!Asi tři roky jsem dělala pomocnici u pěstounské rodiny. Ale odstěhovali se mi. Po dětech je mi smutno. Jestli jste trošku zdravá, najděte si brigádu nebo hlídání dítěte. Třebas občas. To je fajn. Ale jinak je to naprd, slavný soude!Jsou nějaké kluby důchodců, ale je to smutný příběh. Musíte to přežít a těšit se na zahradu!
doplněno 14.01.11 11:34:ar to vidí pohledem muže. Chlapi si uchovávají po celý život koníčky. Ženy ne. Ty se věnuji cele dětem, rodině a zaměstnání. A také je jim líto času a peněz na zábavu. Prostě, nestíhají to jinak. Nic jiného neznají a nemají. A pak, když z toho vypadnou, koníčky a ani kamarády nebo party lidí stejných zájmů nemají. Párkrát, když jsem se ocitla o víkendu ráno na nádraží, překvapila mě spousta partiček seniorů s batůžky se svačinou na zádech. Byli jako děti, které se těší na výlet. Bylo vidět, že se znají a těší se z přítomnosti druhých.
A při tom ten čas tak letí, teď vařím oběd a odpoledne jdeme hlídat vnoučátka, tak na to se těším. Jinak pajdám na nohu, zlobí mně levá kyčel a dne sráno mi paní doktorka na "Sono" řekla, že mám tříselnou kýlu. To omezení pohybu mně štve, ale nebudu přece jen sedět. Strašně bych chtěla umět háčkovat, už mám na to i knížku. - stařenka
To, že se naučíte háčkovat, je fajn, ale není to nanic. Své výtvory vůbec nemáte šenci použít. Dečky jsou na dvě věci a nějaké svetříky nebo halenky? K čemu, když u tamanů za pár šestek jsou luxusní! A levnější, než materiál, který se špatně udržuje, pere.
doplněno 14.01.11 11:38:V polovině března jdu na operaci kýčelního kloubu, tak už asi nebude žádné běhání. A vlasně už teď také ne. Fakt, naprd!
Milá babkazov, to dobře dopadne, po operaci se Vám určitě uleví, a než začnete zase běhat, tak si tady budeme psát, at je Vám veseleji. Budeme Vám držet palečky a pěsti, nebojte. Jinak babkazov, já ty dečky miluju, asi úchylka, taková háčkovaná srdíčka a záclonky, to je krása, ale neumím to. - stařenka
Já mám do důchodu ještě daleko, tak bych měl možná mlčet, ale nedá mi to. Myslím, že ta beznaděj z prázdnoty a přemíry volného času začíná přesně takto: "Proč bych dělala hento tamto, když ... <1000 důvodů proč ne>".
Chce se mi? Chce. Baví mě to? Baví. Tak co to dál řešit? Nějaké uplatnění se určitě najde. A když ne, mrsknu to do popelnice a příště zas něco jiného. Po hlavě do toho, život je krátký a tolik věcí mám nevyzkoušených.
babkazov® vůbec se té operace nebojte. V roce 2009 jsem byl na operaci s ramenem (přetrhané šlachy a roztržená rotátorová manžeta, ale to je jedno) a byl tam vedle na pokoji starší pán tak kolem 75 a jednou jsme se dali do řeči a on byl na operaci právě z kyčelním kloubem, když mě řekl , že má 5 dní po operaci nevěřil jsem jak už krásně chodí. Zhruba po půl roce jsem se sním setkal v Hradci K. na kontrole a to už chodil jako pán a když jsme spolu opět mluvili tak sám přiznal, že se té operace bál a pořád ji odaloval a že kdyby věděl co to vlastně obnáší, šel by na ní daleko dřív. Sestřence měla ten samý problém a taky se bála, tak jsme do ní vandrovali a vandrovali já jsem jí vyprávěl o tom spolupacientovi a nakonec se nechala ukecat a na operaci šla. Dnes taky tvrdí , ža byla hloupá že nešla dřív. Předtím se jen belhala a chodila jako "kačena" dnas běhá jak zajíc. Takže se ničeho nebojte a uvidíte , že práve po té operaci to bude na to běhání spše než teď.
Pavlo, moje maminka (71 let) se po smrti tatínka, který byl těžce nemocný zabral jí každou minutu bdělého stavu, pustila do studia - přihlásila se na univerzitu 3.věkua studuje už druhý běh. Není to sice náplň na každý den, ale zase má nějaké povinnosti, musí si sehnat knížky a něco si o tématu přečíst, zpracovat "referát" - a hned se má čím zabývat. Přihlásila se na obor historie, který ji vždycky velice zajímal, ale nikdy na to neměla dost času, takže je nadšená a do školy se těší. A to je asi nejdůležitější - mít se na co těšit.
Mě čeká důchod za 10 let a 14 dní přesně , takže už stříhám metr... a okamžitě si pořídím psa.
Prožila jsem něco podobného. Rodiče byli rozvedeni a na stáří zůstal každý sám. Otec byl na tom zdravotně dost špatně, tak jsme si jej vzali k sobě. Měli jsme tehdy školačku dceru a dvouletého syna. Byl to záběr na 10 let života, když otec nakonec po mrtvici zůstal ležet zůstala jsem z práce doma, abych jej doopatrovala, aby nemusel do ústavu. Zažila jsem si to s bráchou v děcáku. Za 10 let táta zemřel a já zhubla 36 kg, dnes už je ze mně zase pěkná ženská, ale bylo to vyčerpávající do krajnosti. Pět krků na starosti a práce na baráku. Dceři nebylo ještě 23 let, když odstěhovala se za manželem do ciziny a otec za krátko zemřel. Najednou jsme byli jen tři, my s manželem a syn. Najednou jsem měla spoustu času. To jsem začala chodit na PC, pak na NJ a nakonec jsem začala chodit do školy. Mezitím syn dospěl má také svou rodinu a my máme od něj první vnoučátka. Moc bych se jim chtěla věnovat, naučit je spoustu věcí do života, dokud jsme tady, dokud jsme soběstační. Určitě mám v plánu U3V, v únoru jsou termíny pro přijetí od září. Doufám, že zvládnu tu cestu dopravními prostředky, že mi zdraví dovolí. Možná mi čas a život přinese nějaké další aktivity, rozhodně je prima na poradně, i když zde jsou virtuální přátelé a kolegové, děkuji za ně. Díky i za nápady ještě těch mladších, i když mohou být úsměvné, určitě jsou inspirující. Určitě je vše individuální a odvíjí se to od zdravotního stavu každého. Zuzanko, děkuju za milé řádky a pejsek /i kočička/ je podle mně to nejlepší rozhodnutí. - stařenka
Co tak s manželem či rodinou podniknout nějaké výlety? Třeba vlakem ve kterém mají všichni důchodci podle mě slušnou slevu Výhodně cestovat můžete i do zahraničí , řada cestovních kanceláří nabízí ,,seniorům" též slevy Slevy pro důchodce taky nabízí většina muzeí,divadel,hradů a zámků Bazény,sauny,posilovny poskytují také slevy nejen pro děti ale i seniory. A sportovní aktivity Vám mohou pomoci předejít pozdějším zdravotním problémům V některých městech existují i kavárny pro seniory,kde si můžete popovídat se svými vrstevníky,připravují zde i různé zábavné programy
V letních měsících je určitě prospěšná vyjížďka na kole Volný čas dává mnoho možností a Vy sama musíte přijít na to , jak jej nejraději trávíte , jestli s rodinou doma , nebo někde na výletech Znám pár starších lidí co v důchodu začali sbírat různé věci od autogramů až po vršky od piva
Hlavně buďte veselá a aktivní A určitě najdete plno způsobu jak příjemně strávit volný čas
Paaja, je dobře, že nemlčíte, nejlepší je kolikrát nápad střelený od boku. Radus, ty zámky jsou prima nápad, i když jsme jich hodně viděli, tak na všechny nedošlo. - stařenka
Dobrý den, přečetla jsem celé vlákno a jen zírám. Já jsem v důchodu od roku 2002 a na nedostatek činností a spoustu volného času si fakt stěžovat nemůžu. Nejprve bych ráda vyvrátila názor, že muži si pěstují koníčky celý život a ženy se jen starají o děti, domácnost a podobně. To je nesmysl, mužů kteří si pěstují koníčky je jak šafránu a v důchodovém věku je zpravidla nebaví už vůbec nic (ty výjimky jsou tady na poradte.cz). Žena si může stejně tak pěstovat koníčky po celý život, při dobré organizaci to jde snadno.Tedy příkladně pro nás důchodce (kyně) - PC se nemusí brát jen uživatelsky, získání počítačové gramotnosti je docela náročné. Fotografování není jen o zmáčknutí spouště, ale dají se provádět nejrůznější úpravy, od jednoduchých oříznutí, přes koláže až po prezentace i s hudbou. Pletení a háčkování - dečky asi ne, ale třeba pletením ponožek na dvou jehlicích jsem nejen spotřebovala všechny zbytky, ale i potěšila spoustu lidí. Společenské hry - já osobně mám nejraději Scrabble, chodím hrát s mladými i do klubu důchodců. Tam jsou absolutně v převaze ženy, některé i dost vysokého věku, ale hrají velmi kvalitně. Pro lidi 3.věku je i spousta dalších aktivit, které organizují různé kluby a spolky - kurzy, zájezdy, výlety, poznávání památek, přednášky, koncerty, divadelní představení. To jsem zatím namátkou vyjmenovala spíš pasivní činnosti, ale i sama můžete začít podobné akce organizovat. V létě sotva stíhám opravy chaloupky a péči o záhrádku u bytu a zahradu u chalupy. Já mám k tomu ještě truhlařinu a další řemeslné činnosti, to tak běžný koníček není. Dalo by se toho najít ještě spousta, stačí se zamyslet, nebo najít na netu.
Moje babí vstoupila s velkou nechutí před lety do Klubu důchodců. Brala to jako že je fakt už stará a nepotřebná, ale dohnala jí tam potřeba udělat něco urychleně se steskem po dědovi, který jí zemřel. Byla mile překvapená, potkala tam mnoho zapomenutých kamarádek z mládí, kolegyň z práce a začala chodit pravidelně. Jezdily na výlety - ne takové ty za hrncema, ale pořádal je pravidelně ten klub, za velmi příznivou cenu, prakticky si platily jen autobus a snížené vstupné. Druhý postřeh v našem městě. Chodím na cvičení a před námi tělocvičnu opouštějí starší dámy, babičky i o holích. Taky cvičí a vypadají spokojeně. Samozřejmě že program je uzpůsoben jejich fyzickému stavu.
Můj plán do stáří je psí babka + azyl a ošetřovna pro všelijakou havět. :D Já lidi nemusím, tak se postarám o ty, kterým lidstvo ublížilo.
Mařenko, Marušenko, máte zlaté srdce. Přeju to zvířátkům i Vám, hlavně at je zdravíčko.
Patronko, jste šikulka, ta tluhrařina musí být primová, udělat si třeba poličku, nebo stoličku. - stařenka
pro marenku: Váš záměr ohledně toho, co budete dělat v důchodu, shledávám naprosto vynikajícím a dojemným a nesobeckým a úžasným. A stejně jsem nenašla vhodné adjektivum...
pt: No pokud jste ve svém životě pracovala, vychovala nějaké ty děti, tak v ideálním státě byste si měla už jen užívat. Bohužel nic jako ideální stát neexistuje a nikdy existovat nebude, takže se budete muset zařídit dle svých finančních a zdravotních možností. Minulý rok na univerzitě mě překvapilo velké množstí důchodců, kteří se v odpoledních a večerních hodinách scházeli v učebnách. Byli to účastníci programu Univerzita třetího věku. Platí se 500,- za semestr, což je zanedbatelné, když to srovnáte s tím, že takřka všichni nalezli nový smysl života, nové přátele, nové znalosti, uplatnili staré znalosti.
Na jedněch webových stránkách jsem našla, co nejčastěji těší důchodce během jejich volného času:
- turistika a vycházky
- cestování
- psaní pamětí, povídek
- internet, fóra, chatovací místnosti, blog
- péče o pejsky, kočky, papoušky . . . a jiné havěti (třeba vnoučata)
Ráda se připojuji k tomuto tématu.BOHUŽEL ZAČATEK JE DOST TĚŽKÝ.Všichni se tam těšíme. já tež prodělavala těžké chvíle než jsem si zvykla.Vyřešíla jsem ti brigadou pžed tim jsem pracovala na poště jako doročovatelka tak se mi hrozně styskalo polidech nechodim pořád ale skloubim to smima koničkama a je mi fajn hodně mi pomohl i počíétač ten jsem si pořídila když jsem šla do duchodu a zaroven se ina něm učila každy musí podle sil ze
pro : chlupatependolino (není to moc libozvučné,že?)
Váš příspěvek mne donutil k zamyšlení nad tím, jaké byly moje představy o důchodu před 40, 20 a 15 lety. Musím konstatovat, že diametrálně odlišné od skutečnosti a to ne mojí vinou. Prostě osud zamíchal kartami a mně nezbylo, že se přizpůsobit. Jediné co zůstalo, jsou různé koníčky a zájmy, které mi pomáhají ke kvalitnímu životu. Když odhlédnu od osobních tragédií, dá se říct že si důchod užívám a nějaký ideální či jiný stát s tím nemá nic společného - mimochodem, co si představujete pod tím pojmem "užívat si "?
Moc ráda bych poradila všem v předdůchodovém věku : připravujte se na důchodový věk v pořádném předstihu, v ideálním případě je to i déle než čtvrtina našeho života. Nikdo předem nemůže znát situaci, v jaké se bude nacházet, až ten důchod přijde. Proto je třeba mít větší okruh zájmů, aby je bylo možno realizovat bez ohledu na zdravotní či fiananční podmínky. Radovat se může člověk i z maličkostí. Přeji všem, aby se jim to podařilo. Patronka
pt,,,,,,,,zima je vždy nijaká celkem,,,najdi si práci doma ,,já třeba maluji obrázky i obrrazy,den je krátký - - uteče a co pak? Televize či počítač ,,je tady tolik zajímavých věcí ,které se můžeš naučit ,ne jen sedět tady na poraďte,,,jsou i jiné stránky ze kterých se přiučíš ,pobavíš ..
Já vnuky nehlídám - nemusím a ani bych to asi moc nedělala,jsem ráda,že mám svůj klid a dělám si věci a nechci být závislá na čase. Ale do klubu důchodců bych nešla,abych poslouchala kdo a jak umřel ..tak to ne,,,jezdi po světě! Je dneska šance,tak ji využij.Zkrátka žij!Neskomírej,,a měj se ráda.
doplněno 14.01.11 23:36:,,v létě máš o zábavu postaráno,,,já už plánuji v zimě co si udělám na zahradě novýho ,,koukám co si nového zasadím ,vylepším,,jak píši v zimě je to takové neaktivní ,,,
Vážená paní "polinek", tak Vy vnuky nehlídáte, ani byste to nedělala? Tak co ten Váš srdceryvný dotaz z 5.1.2011, kde naříkáte nad tím, že Vám snacha neumožní stýkat se s vnučkou. Já byla tak hloupá, že jsem se Vás snažila vnitřní poštou utěšit ( ani jste mi neodpověděla ). Nemyslete si, že jsou zde samí hlupáci s krátkou pamětí. Ani netušíte, jak bedlivě jsou Vaše příspěvky do poradte.cz sledovány. Dávejte si dobrý pozor abyste se co nejvíc držela pravdy, jinak by bylo lepší najít si jinou zábavu.
patronka,,,hlídat soustavně děti to bych nedělala, ,,,mám odhlídané,,,ale nevidět a jen pohlídat v kritických situacích je naprosto normální ,,,,,,,,tak to bylo myšleno.
doplněno 15.01.11 12:28:patronka ,,vůbec jste mi nerozumněla ...a to vaše doporučení si nechte pro...?Já jsem to psala úplně jinak!
Milá Stařenko, Vaše starosti a Rotschildův plat, to bych fakt chtěl mít!
Já si myslím, že při dnešním vývoji politické situace se důchodového věku nedožiju, a možná je to dobře. Další věc je, že jsem asi jeden z mála workoholických týpků, kteří se živí rukama a ne hlavou. I přesto, že občas makám dost tvrdě, jsem se svojí prací spokojen. A jsem spokojenější než v bývalých zaměstnáních (počítačový technik, systémový programátor, servisák mobilů),
Jediné, čeho se v životě bojím: abych nebyl pro kohokoliv břemenem. Radši chci umřít dříve, než ztratím schopnost se sám o sebe postarat (a to opravdu vážně)...
Děkuji všem za slova útěchy a podpory. Hned se mi rozjasnilo to strašně zatažené nebe, které mě zabíjí psychicky i fyzicky. A černé vrány a černý štěrk pod nohama a psí hovínka, kam oko dohlédne. Nelíbí se mi na světě! Všechny ty plány na důchod mohou fungovat jen když je člověk zdravý. Nemyslím dokonale, ale když to jde jakž takž. Ale asi se musí na všechno zvyknout, viz "liduš" na vozíčku, která je obdivuhodná. Že?! A také, když jsou dva, je to jiné. Ještěže je tolik techniky-mobily, pc, skajp. Mladí se často zastaví a vnoučci a. . . Je mi jasné, že jaký si to uděláš, takový to máš. Ale je to opravdu jiné, když je člověk doma. Ne trochu jiné. Úplně, úplně!
babko z OV, zdraví Vás také důchodce... moje máma říkala když tě bolí hlava, obuj si malé boty...zapomeneš na hlavu...
myslím, že z nás v tomto věku těch zdravých asi moc nebude. Zatím si říkáme: jen aby to vydrželo aspoň tak, jak je to teď... a jsme si jistí, že to tak nebude. Ale je tady jedno štěstí - dokážeme se s tím poprat!
Když můj tchán měl infarkt, věčně mi lezl na nervy s hláškami typu jsem nemocný, au au, názor změnil až po mém hudrování ... co Vám je, ráno večer si dáte po jednom kalíšku, sníte i kus slaniny, sednete do auta a jedete na výlet... co Vám je?! koukněte na svého souseda stejně starého, ten už tři roky leží na půl boku ochrnutý, musí kolem něj obskakovat, kašičky, čajíčky, injekce, a perspektiva žádná... až po čase to uznal, že jen soused je nemocný...
Ale je to opravdu jiné, když je člověk doma. Ne trochu jiné. Úplně, úplně!Líbí se mi Vaše slovaJe mi jasné, že jaký si to uděláš, takový to máš.
Vidím, že to ani Vy, ani další nevzdáváte... a jsem rád, že nám v tom dobré duše na poradně pomáhají...
Pěkný den a všechny další...
Hejkale, nedá mi to nereagovat, i když ještě v důchodu nejsem, proto nevím jaké to je. Ale jak zmiňujete hudrování. Vězte, nemám přátele, je potíž je najít. Myslím ty živé, ne virtuální. Všichni hudrují. Co budou dělat za 20 let? Budou hudrovat dál? Na otázku jak se máš, odpovídám dobře. A vypadám jak martan, či zbohatlík, nebo dítě štěstěny. Všichni začnou nadávat. Na práci, na vztahy, na politiku, na cokoli. Já tomu nerozumím a proto utíkám od takových lidí. Nechávají ve mě pocit zoufalosti. A ten nechci. Jde o to, že nadávají, ale nesnaží se to změnit a to co změnit nemohou, tak stejně nevypudí z hlavy. A nejhůř mi bylo vždycky v nemocnici, když jsem seděla u nějakého dědečka, či babičky na posteli a oni povídali o svém životě. Nejvíc smutku bylo v tom, co nestihli, co chtěli udělat a neudělali, i když mohli... I KDYŽ MOHLI.
Já říkám žijte. I když o holi, i když chudí, třeba bolaví. Ale žijte. Pohlaďte vnoučky, zastavte se pohledem nad květinou, promluvte si člověkem v autobuse, ve vlaku. Dělejte si radosti. Třeba malé, to je fuk. At usínáte spokojení. A vstáváte s radostí. Nemručte v zimě, že chcete léto, v létě budete mručet na horko. Víte, já naprosto zbožňuji pro mě cizí paní, neznáme se, ale já jí mám ráda. Je hodně moc stará, taková hubená a malinká, shrbená stářím, opřená o hůlku se šourá městem. Ale vždycky mi vrátí darovaný úsměv. Věřte, že mě to zahřeje, když jí potkám. Vyzařuje z ní ohromná pohoda a v tom jednom úsměvu mi z ní dá ohromný kus.
marenka,,hezky jste to napsala,ale pravda bývá jiná..Jste asi dost mladá,že nevidíte dál,,,chápu,,,také jsem obdivovala stařenky v kavárně s bílýma rukavičkama jak popíjely kávu ,,a říkala jsem si,také taková budu,,jejich líčka byly namalované a povídaly si. O nemocech. A vzpomínaly na mládí,,,určitě se nebavily kam si vyrazí na mejdan.
Myslíte si,že v duchu byly samy se sebou spokojeny? NE ,,,jen pro veřejnost dělaly dojem spokojeného stáří. Ale za dveře jim již nikdo neviděl. Třeba ta jak píšete s hůlkou ,,myslíte že je spokojena?NENÍ ..ale musí žít jelikož je tady. Ale nerozsévá kolem štastné úsměvy ,,pochopitelně se usměje,když se někdo usměje na ni,Stáří je pokorné a někdy moc. Ale na stáří a jak slyším staré lidi mezi sebou hovořit ,ještě jsem neslyšela jak je štastný že je starý.Pomalu sledovat jak umírají vrsdtevníci to je veselé? Jak mladí vámi pohrdají:::!Smutná představa..
Ale to je už stáří ne časné důchodové,,,ano vemu si holi,bolestí se doštrachám do obchodu,pohladím kytku a nenarovnám se...promluvím s člověkem v autobuse ,který je unavený a je rád že je rád,,a pomyslí si ,at mne babka nechá na pokoji,má své starosti,Myslíte že bude se usínat s radostí,,,ne s myšlenkou at se probudí,,a se strachem z příštího dne jak dopadne To je opravdu vstávání z radostí...Opravdu ze stáří vyzařuje ohromná pohoda jen co je pravda. To zní jako vtip.Ale to již je jiná kapitola stáří.. -
Já " patronko "nechci hlídat ,ale pohlídám ,když by bylo třeba já psala úplně o něčem jiném ,nepochopila jste mne ,,nebo jsem to špatně napsala. Ale musím vám říct,že se mi snacha omluvila a koupila velikou kytku. Neodepsala jsem proto,že jsem to neuměla a nechtěla jsem to ventilovat jako vy ,,mějte se hezky
Polinek, takhle to vidíte Vy. Já Vám to neberu. S tou babičkou jsem párkrát prohodila pár slov, je opravdu spokojená. Má vlastní babička, ač nyní zlomena ztrátou syna, přeci žije spokojeně. Ano, nosí v sobě strašnou bolest, ale dělá to, co píšu. Stará se o květiny, o kočku, o vnoučata a pravnoučata. S pravnoučaty se zasměje, když jí řeknou, že čemusi nemůže rozumět, protože je stará. (od 9ti letého dítka) a nám vnoučatům 30- 40 let, je stálou oporou (duševní), rádkyní a sluncem. Jezdí na výlety, schází se s mojí matkou v cukrárně. Mají svůj den. A držela jsem za ruku nejednoho umírajícího, který zemřel s klidem v očích. Byl s tím, co zde prožil spokojen. O takových lidech mluvím. A o tom, že takoví můžeme být všichni.
doplněno 15.01.11 13:42:Pro odlehčení, at nejsme smutní... viděli jste v reportážích tu "důchodkyni"(hrozné slovo ), která dělá DJ?
Je pravdou, že za dveře lidem není vidět, zda v soukromí smutní, nebo ne. Myslím ale, že to trochu z člověka vyzařuje, jeho postoj k životu. Jen vzpomenu na jednu moji sousedku, měla jen jednu nohu a z druhé pahýl, od mládí, od úrazu. Přesto to byl člověk, kterého jsem měla ráda, někdy jsem šla k ní na kus řeči, jindy ona ke mně, sama opatrovala rodiče do smrti, tak mně vždy psychicky podržela. Neměli jsme k sobě blízko ani věkem ani ničím jiným, ale měly jsme k sobě blízko srdcem. Pomáhala, jak mohla, opravila prádlo, vyměnila zip, snažila se být užitečná, neslyšela jsem ji stěžovat si na svůj osud. Zemřela poměrně mladá, ani sedmdesátky se nedožila. - stařenka
,,byla ráda,že ji někdo potřebuje,,,jistě ,,to je každý,,,,,,musela žít ,,čili něco dělat ,,každý něco děláme ,co nás baví a rámci možností.
Já jsem si vzala předčasný důchod a jsem tomu ráda,,,,asi tak ,,at si toho "volna" užiji.
Mařenko, líbí se mi Váš poslední odstaveček, pro mně z něj plyne poučení, nemyslet tak na sebe, ale rozdávat druhým a to takové věci, které jsou zadarmo a při tom jsou nejhezčí. To je právě ten úsměv, dobré slovo, které na druhé dobře působí a zase se k nám vrací. - stařenka
Doporučuji pohybovat se mezi vrstevníkama, kde si člověk uvědomí,že jsme na tom všichni stejně-vlastně strašně fajn.Druhá rada (nad zlato) zjištovat co všechno nabízí kamarád internet a hned chybí čas na chmury. Zdraví sympatizantka nadace "veselý senior"
Pt - stařenko - jak již zaznělo v diskusi, to jen ten první šok po odchodu do důchodu. Najednou tolik volna, co sním? To si přežije každý důchodce. Každý se nejdřív těší a pak bum. Ale to přejde. Najednou zjistíte, že se Vám nahrne tolik aktivit, že nemate čas ani si odplivnout. Npř.tak jak píše hejkal včera v 13,26. Obdobně u mne, do nuceného důchodu v roku 1999, doma měsíc, pak si na mne vzpomněli a trvá to do dneska. Ale hlavně, nezahrabejte se mezi dědky a babky, zakrníte, chytne Vás lenora a je z Vás senilní babka. Musíte mezi lidí, mezi mladé lidí a tam si získat jejich respekt, uznání, získat si je na svojí stranu a pak Vás baví svět, mezi mlaďochy je krásně,ale holt je to třeba s něma umět. U nás na karvinsku se kdysi říkávalo - nefňukat a zabrat - a platí to i dnes.
Vše nejlepší v důchodu přeje Stafan.
Stafane, moc děkuji za řádky, je v nich plno elánu. Probralo mně to k životu, chytit a zatřepat, hodit do vody, a to se Vám povedlo. Je to pravda, od mladých se člověk spoustu naučí a zapomene na bolístky, alespoň na chvilku. - stařenka
Taky jsem šla do předčasného důchodu, ale ze zdravotních důvodů, takže z té první doby si pamatuji jen to, že jsem většinu času prospala. Pak jsem doháněla zanedbané práce na chalupě a 6 let jsem se starala o starší paní. Zpočátku to byla jen pomoc při údržbě domácnosti, ale ten poslední rok (2008) jsme cestovaly od nemocnice k nemocnici. Bylo jí 86 let ale jiného člověka, tak optimisticky myslícího, jsem v životě nepoznala. Teď se stýkám jak s mladými, tak s mnohem staršími lidmi, ale mám trochu jinou zkušenost než Vy. Mladí stále na něco nadávají, jsou nespokojení, kdežto starší paní ( až do 90 let ) jsou vyrovnané, společenské a o všechno mají zájem. Přežily válku, zažily bídu i různé nepřízně osudu, ale umí si vážit života a užívají si ho.
Patronko, myslím, že bylo velice smysluplné, jak jste pomáhala té starší paní, a máte z toho dobrý pocit. Buss to pěkně doplnil, hledat lidi, co si neztěžují, ale kdo si občas nepostěžuje? Ale nesmí to být pořád. Chápu 5o, když se odstěhovali na vesnici, tak se hůř navazují vztahy. Ale myslím, že je to všeobecně, lidé jsou docela nedůvěřiví a většinou se každý doma zavře a má svůj svět, to dělám i já. Vrstevníci se vytrácejí a nová přátelství se navazují hůř, asi obzvlášt v novém prostředí, ale je třeba stále doufat. - stařenka
,,já také s mladými nemusím,,je to již jiná generace ,,,,své vrstevníky ,,je nač vzpomínat tady ženské jezdí spolu do zahraničí,,ale s mladými ne ...je to jiný svět. A cítila bych se jednou tak stará... Tedy já osobně.
,,tak mladý protože třeba nemá práci má juchat ,,jo? A babka ta je ráda že je ráda ,má svůj důchod ne snad veliký ,,ale řeknu vám,,že ani velký nepotřebuje - -nač v tolikti letech ,,vše má,,,jedině podporovat nezaměstnané vnuky či děti,,,, aby taky neměli bídu,,každý prodělá nepřízně osudu,,pokud není dítě štěstěny.
Jak toto můžete napsat ,,vím,je to váš názor ,,ale nejaký hopsa hejsa na kulhavé kobyle.
Polinek. Patronka nemyslela ty mladé, co nemají, resp. nemohou najít práci, ale ty, co mají všechno a stejně pořád držkují.
Za další. Podporovat nezaměstnané vnuky či děti. Víte, pokud někdo není flákač a je to třeba maminka na MD, bydlí s maminkou, tak nevím, proč by si vzájemně nevypomohly. Až bude mít ta maminka práci, vypomůže zase babičce. Vy vidíte všechno černě, ale hlavně! Nenapadejte prosím Patronku, jen proto, že má jiný názor. Já naopak její názory beru.
,,já nikoho nenapadám a názor jaký Ja mám je můj ,,tak mi nevnucujte tedy ten váš,,,je to oboustranné. A nejsem škarohlíd a nevidím vše černě ba naopak ,,dívám se realisticky ,,vy jste ale velký snílek ..a nerozebírejte to,o čem jsem nepsala. Vy o koze a já o voze,,,,,,,,,,nebo opačně...jste jak Alenka v říši ,,ale svět je jiný a je to tvrdá realita... zdar..
Polínek, ráda si přečtu vaše názory, nápady, ale mrzelo by mně, když byste měla kritizovat Mařenku, není to snílek a život jí svou tvrdou realitu už ukázal. Napište, co děláte v důchodu, jak trávíte volný čas, at mně něco nakopne. Díky, stařenka
poslouchejte,,pište za sebe ,,,asi ráda píšete za jiné,,,já s určitými věcmi souhlasím ale mám své myšlení jako každý jiný. Tak mne prosím nechte,,já vám nic zlého nedělám ..jen píši vlastní názor a od toho to tady je.
co dělám? V létě jsem na zahradě v domku,,,kde dělám dost aktivit ,mám i druhou zahradu užitkovou,,,vnuky nehlídám jak gvíte ,,,jsou velcí a malá je malá a další ještě není. Pěstuju kytky mám japonskou zahradu,chovám tam rybičky ,víte asi jak taková zahrada vypadá s jezírkama a pod,,, teď si chci koupit hrnčířský kruh a točit,,maluji obrazy olejem dokážu si sama vydlář¨ždit místnost vyřezávám z lip.dřeva ,suším kytky ,vyšívám,pletu, mám psa ...je toho málo? Třeba jsem ještě na něco zapomněla ,,,
V zimě sedím v paneláku a dělám ty práce,které nejdou dělat jak je léto,,,na př. malování obrazů. Tak to je zbězně má důchodová činnost. Jo ještě fotím ,zavařuji a starám se o běh domácnosti. Ale to nepočítám ,,to děláme my ženy snad všechny. Nejsem škarohlíd,jak výše píšu,,jsem veselý člověk ale takové psaní ,že nemám myslet na sebe a darovat úsměvy kolem sebe je mi bytostně směšné,,,na lidi se nemračím ale nesměji se ja tapená na cizí lidi ,,třeba v období ,když mi do smíchu zrovna není...ale vy to asi nechápete a melete stále svou ,jsem realista bez růžových brýlí zvlášt jak přijde to stáří...Já vám přeji ,,užijte si ho a rozdávejte úsměvy to nic nestojí...ale to je jiná kapitola. Zkrátka se smějte i když nemáte čemu ::::zdar
Tak vidím, že jste činnorodá, to já dělám taky, až na ten hrnčířský kruh, to bych si netroufla, ale to máte dobrý nápad. Dělat věci z kameniny a obklopit se jimi, by se mi také líbilo, všechny ruční práce obdivuju a taková dílka miluju. A že píšu za Mařenku? No víte, mám k ní pěkný virtualní vztah, vím, že toho hodně prožila, a že je to moc hodné děvče. Určitě se o tom také časem přesvědčíte. - stařenka
mařenka ,,,,až budete v důchodu ,tak se ozvěte- na vozíku rozdávat můžete úsměvy a berlí zdravit kolemjdoucí ,,to je srandy kopec. To je opravdu veselé stáří a s klidem vyrovnávajícím a smrtí v očích se budete culit se slinou u pusy ,,ale buděte štastná. že jste ,,,ale co?Uzlíček téměř ničeho na kterého každý kašle z výšky hradních věží,,,či panelákové střechy nebo starobince.
ano,možná nebudu ,,ale aby jste mne nepředběhla i tu zmiňovanou ,,, ,nemám ráda patolízaly a nevíte ani kolik mi je a na věku myslím zas tak nezáleží..jsou to pouhá čísla. Vy jste věštec?,,,,,,to je tady myslím jiná diskuze tak šup šup,,rozdávat věštby.
doplněno 21.01.11 21:15:,,dejte si madam pozor,at si nevystřílíte patrony první...
Víte,ono velmi záleží,kde bydlíte. Je velký rozdíl být v duchodu ve velkém městě,kde je hodně kulturních akcí a není problém sehnat si brigádu. Vím, o čem mluvím. Do duchodu jsme se přestěhovali na venkov,kde nikoho mimo manžela neznám. Pokoušeli jsme se po 4 roky,co tu žijeme,se s někým dát do řeči,ale tady ti lidé,kteří zde žijí celý život, nás mezi sebe nepřijali.Auto nemáme,tak v sezoně alespoň jezdíme vlakem na výlety,ale též se cítíme nevyužití.Je to smutný život.
pt zdravím a gratuluji k důchodu! Vždyt jste právě zaslouženě nastoupila to, co o čem si naprostá většina pracujících nechává jen zdát. Ten přechod z toho věčného spěchu, povinností a dnes i pracovního stresu do domácího klídku je pro Vás asi nečekaně vágní.Dělá to i datum nástupu. Je zima, venku nic moc, a stále jste si nezvykla na to, že nemáte každé ráno kolem sebe spoustu lidí jako když jste přišla do práce. Vůbec si nedělejte starosti, to všechno se srovná a sama si vytvoříte rytmus každodenního koloběhu, že nakonec zjistíte, že vlastně nestíháte.A budete si říkat " ještě dobře, že nemusím do práce, vždyt bych na to neměla ani čas" . Jistě máte kolegyně, kamarádky, které třeba ještě pracují, ale odpoledne si rády zajdou na chvíli na kafe, ty co jsou v důchodu déle jak Vy si udělají také čas (ty už totiž nestáhají). Vystřídáte je , popovídáte si, zdrbnete co je nového. Nevím kde bydlíte, ale zajděte si třeba teď v zimním období s mužem do lázní si zaplavat, do sauny.Pak se zastavte někde na dobrůtku, vše v klídku, čas už není (zatím) Váš nepřítel. Teď je právě pro Vás to krásné období, kdy můžete dělat pomalu to, co jste nestihla jako pracující: Prolézat výstavy,obchody a okukovat a vybírat něco pro svého koníčka ( myslím, že máte ráda ruční práce), pročmuchávat Knihy a knihovny , číst si, vařit si čaje a lenošit. Zasloužíte si to a nemějte žádné výčitky svědomí, že vlastě marníte čas. Obložte se katalogy a plánujte si letní dovolenou.Srovnejte si třeba všechny fotky. (Jestli je máte OK, přijeďte ke mě, já mám několik krabic od bot, na které nemám čas ) .
Co třeba vybrat si obor který Vás zajímá a nastoupit na Univerzitu třetího věku? Tam nejenom že se seznámíte s vrstevíky, ale ještě si rozšíříte vzdělání a udržíte se ve svěží duševní formě. Pořádají se tam i tématické zájezdy , není to jen o učení se .Najdete novou partu lidí.
Až se rozeběhne jaro nastoupíte na zahrádku a bude vše jinak. Zachovejte pozitivní myšlení a nesmutněte. A hlavně choďte sem ! Vaše životní zkušenosti a dobrý odhad toho, jak se asi můžou věci vyvíjet dál, určitě mnoha lidem pomůže! Zdraví Karina
doplněno 20.01.11 17:01:tak až teď jsem to hruba přelétla, na studium se chystáte. To je prima. A jestli nemáte psíka, tak do něj! Ale na druhou stranu počítejte s tím, že pokud si vytvoříte cestovatelský rymus života, budete muset mít někoho, kam psíka vždy dočasně odložíte. Jinak budete min. 8-15 let doma jako pes u boudy .K.
Karin, děkuji za Vaše řádečky, je tam spousta nápadů. Je pravda, že teď ráno brzy nevstávám a je to moc prima. Jsem doma štastná, doufám, že mi to vydrží. Zatím dávám do pořádku staré resty, jako probrat doklady, uklidit skříně, zjistila jsem, že jsem z některého oblečení vyrostla, nebo se mi srazilo? Mám nápady, jak to doma předělat, ale to musím s manželem, to sama nezvládnu. Je pravda, že teď v zimě bychom mohli někam na výstavy, ale ta doprava autem je někdy na pováženou. Ale určitě jste mi nahrála s těmi krabicema fotek. Pár albumů mám, ale z poslední doby, už jen krabice. To je dobrý nápad. Do školy chci moc, moc, mluvím o tom už dlouho. A pejska máme už šestý rok, je to takový závislák, má nás rád a nechce být dlouho sám. K vůli němu jezdíme k dceři na střídačku, jednou manžel, podruhé já, ono to má něco do sebe. Taky hlídáme vnoučátka, ne denně, ale dvakrát v týdnu, to ano. Ty dětičky jsou zlaté a štastné, když jim věnujete čas. Na poradnu chodím ráda, hodně jsem se dozvěděla i ponaučila, a také poznala různé lidičky. Doufám, že jste se měla na dovolené krásně a je dobře, že jste už zpět. - stařenka
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.