Nejste přihlášen/a.
Upřímně, už si nevím sama pomoci. Jsem neuvěřitelně líná, bez jakékoli chuti do čehokoli.
Můj běžný den vypadá tak, že jedu do školy, ze školy domů, nikam se mi neche, když přijedu domů prostě sednu a nic nedělám. Nemám na nic chut, nechce se mi zvednout. Teď jsem měla dva týdny prázdnin, z baráku jsem vyšla jen 2x a kdybych mohla ani bych nešla, neudělala jsem nic do školy, skoro s nikým jsem se nebavila. Všechno dělám na poslední chvíli, kolikrát se na spoustu věcí úplně vykašlu, i když už mi teče do bot.
Jsem takovej lenoch, že ani na záchod se mi nechce a musím to odkládat až dokud fakt urgentně nepotřebuju. Přitom to není tak, že mě nic nezajímá. Bojím se, že neodmaturuju, že se nedostanu na vysokou, že budu mít práci, která mě nebude bavit nebo hůř, nebudu mít žádnou, nikdy se od rodičů neodstěhuju. A přitom pro to nic nedělám.
Kromě seriálů nemám žádné zájmy, mám ráda ten pocit, že se nemusím soustředit na svůj nudný život, a proto radši sleduju ostatní a nad sebou nepřemýšlím. Nemám nijak špatný život, jen ta chut do něj mi chybí, nad vodou mě jen drží to, že jednou budu žít sama, mít práci, která mě baví a konečně štastná.
Přitom když už se někam donutím jít (do školy apod.) tak jsem vcelku společenská osoba. A když mě něco chytne, tak se toho držím, občas mám období, kdy jsem přímo posednutá cvičením, tvořením a pak to ze mě zase spadne.
Vím, že to je jen lenost a jsem dost ubohá, že s ní neumím bojovat sama, ale už vážně nevím jak.
Jenomže, abych nějakýho našla, musela bych se vydat. Potom bych s ním musela trávit čas a já mám ráda svůj prostor, svůj klid. Když jdu někam na rande, užiju si to, ale když mi potom ten kluk napíše jestli někam nezajdem, třeba za tři dny, to se mi prostě nechce a vymluvím se. Je to pro mě hrozný kolotoč.
Na samém konci filmu "Bony a klid" zazní nadčasová otázka, na kterou 100% případných dotázaných bude lhát, pokud na ni odpoví někomu jinému a jen nepatrně menší procento (určitě 95%) bude lhát i sobě samotým. Ta otázka zní - co vlastně chcete? Navenek samozřejmě lhát musíte, jinak byste v dnešní době nepřežila, ale sobě byste měla skutečně odpovědět dle pravdy. Lenost není žádná tragédie, ale měla byste si stanovit priority, jichž je nutno dosáhnout, což ostatně v textu naznačujete - osamostatnění, práce. Toho se dobrat a pak už je to jedno, klidně můžete žít po svém a všichni ostatní vám mohou políbit zadel.
Živí mě to ano, ale já doma uklízím, semtam něco uvařím, upeču, denně si hraju s malým bráchou, ale nijak mě to nenaplňuje. Prostě si to splním, aby se neřeklo. Nemám chut se s nima moc bavit, radši jsem sama.
Nevidel bych tvoji situaci tak tragicky jako ty. Kazdy si obcas rad zalenosi a ty mas tu vyhodu v tom, ze se o tebe staraji rodice a nemusis se tak o nic starat. Az se osamostatnis (na vysoke na koleji a pak i po vysoke ve svem byte), tak se budes muset postarat sama o sobe (najem, jidlo, starosti s praci, zivotem), ze nebudes mit cas na lenoseni. Tak si to ted uzij, delej, co te bavi, zkus udelat par veci drive nez uplne na posledni chvili a treba se s kamaradkou obcas domluvte, ze neco podniknete - zajdete si na pizzu nebo do kina nebo s klukama na brusleni nebo se jen tak projit po meste podivat se, co se tam zmenilo.
Jestli by ten tvuj "problem" byl skutecny problem, tak zhruba 80% stredoskolacku ma problem. Delaji (resp. nedeleji) vubec nic stejne jako ty, kdyz to na ne prijde.
Ve skole sice kazdy lze o tom, kolik toho udelal a stihl a kde vsude byl, ale ve skutecnosti vetsina z nich byla doma, lezela na posteli, cumeli do stropu a divili se, proc oni jsou tak "lini", kdyz vsichni ostatni maji takove aktivni zivoty.
Tedy uplne zaverem: myslim, ze jsi uplne normalni holka tvojeho veku.
no, myslím, že stejně nechceš slyšet pravdu...i když ji asi známe...
No, chtělo by to motivaci... spíše uvědoměni... zkus se kouknout na nějaký tradický dokument...plačící děti...rodiče..apod.. to otřese snad každým..a začnem si vážit toho co máme...zdraví...jídla..míru...blízcích kolem sebe...
bezdomovcem se stát..je tak snadné...
...jednou i Tvým rodičům dojde trpělivost...a nebude Ti to příjemné..zkus tomu předejít... je to v hlavě...ač to vypadá...Každý den ztracený lenošením... Je Tvůj hřebík do rakve...Jak se nedostaneš na školu, může být konec brzo beztarostného života...
To jako motivace by taky mohla stačit ne?
Napiš si na papír co chceš cíl a dej si ho někam kde ně něj denodenně uvidíš...Mohla bys zapomenout co chceš...a proč to vše děláš..a zklouzla bys zpět do lenošení...
Držím palce..
Máš nudný život a nic tě nenaplňuje. Nudíš se ale přesto se nedokopeš k ničemu. Řekneš jsi, jsem líná a tím to hasne? Líná asi nebudeš děvče milé zlaté...
Prvně pokud chceš něco změnit, musíš mít vůli. A tak jako vždy, musíš stoupat malými kroky vpřed jako dítě. To je základem všeho. Jen si vzpomeň na brášku jak se učil chodit...pěkně pomalu a vytrvale. To samé je život. Když nám to nejde, tak pomalými kroky se snažíme to udělat.
V životě hodně lidí neví co dělat. A hodně lidí hledá svůj smysl života. Někteří ho najdou brzy, někteří později a pak tu jsou zde lidé kteří jej nenajdou nikdy.
Proto si musíš stanovit co tě baví... vem si kus papíru, barevné fixy, pastelky, propisky a napiš si do jedné kolonky co tě baví od jedničky po číslo x. Do druhého si potom stanov číslice v jakém pořadí budou mít jednotlivé zájmy přednost.
Ráda vaříš? Zkus si zajít na nějaký kurz vaření, založ si skupinu na FB a nebo hledej na diskuzích podobné lidi se stejným zájmem o vaření a zkoušej. Třeba se jeden den vydej na nákup a uvař svým rodičům oběd nebo večeři...začni třeba nahrávat videa o vaření na net... hmmm
nebo tě baví běh? Najdi si novou kámošku přes FB, dej že hledáš partačku pro běhání v tom a tom městě a začněte běhat...
Nejdříve si musíš ustanovit své zájmy. Co tě baví co ti dělá dobře, co tě naplňuje. Jak už to budeš vědět, tak je pomalu začít dělat. třeba jen to jedno nebo dvě. Zkus si taky udělat to, že se přestaneš dívat na televizi...zajdi si ven na procházku nebo si jen tak lehni...za krátký čas zjistíš, že ten seriál k životu nepotřebuješ, a za další čas zjistíš, že najednou děláš věc nebo dvě věci které si dříve nedělala...protože se ti nechtělo, byla jsi líná,neměla jsi čas atd... pak zjistíš že lenost a ostatní věci jsi si jen nalhávala...
začni a malými krůčky měň svůj život.
A co rodiče na to říkají? Záleží jim na tobě? A kamarádi? Máš nějaké? Kdybys měla, tak oni by tě někam vytáhli. Třeba ven na bruslení nebo na procházku. Měla bys motivaci s tím něco dělat. Taky jsem měla v tvém věku takový problém. Doporučuju návštěvu psychologa. Měla bys dělat, co tě baví, abys byla spokojená.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.