Nejste přihlášen/a.
Chtěla jsem se s Vámi poradit... mám přítele (40let)... jsme spolu 2,5 roku. Žijeme spolu, ale z důvodu jeho práce se vídáme jen o víkendech. Jenže... každý víkend probíhá stejně... já se na něj těším, ale jeho v pátek zajímá posezení s kamarády (chce mě vždy s sebou)... tedy s kamarády... s lidmi, kteří pijí (jakoby potřeboval tahouny k pití-já jsem abstinent)... já přijedu v pátek z práce, jeho ani nezajímá, jestli nemám hlad, nenechá mě doma ani nadechnout a hned mě tahá ven... pak se vracíme pozdě (pokud říkám, že jsem ospalá, tak se domů nezvedne, to až on je ospalý)... je samozřejmě opilý, takže ve 3ráno sex není... druhý den též hospoda... buď mě chce s sebou jako ozdobu (i lkdyž jsem nemocná atp), nebo jde sám s kamarády (tam stráví 8-12hodin), opět opilý... a sex jen v neděli ráno... A teď můj dotaz... Vlastně jsem ho viděla střízlivého jen párkrát... A je mi divné, že po příjezdu ho nezajímám já, ale vše ostatní... Myslím, že je spokojený, všichni mi to říkají... ale vyrůstal bez mámy a jeho otec takto stejně trávil život, tak je na to asi zvyklý... a nic na něj neplatí... když začnu trajdat já, je rád... když dělám nedostupnou, žádný efekt...prostě mám pocit, že nebojuje... jak byste to řešiliy? Líbilo by se Vám to, nebo myslíte, že - jak říká on-to jen dramatizuju? Nechci o něj přijít, rozumíme si jinak, stále se smějeme, ale já mám pocit, že dávám víc... a navíc když už je doma, tak většinou sedí jen u xboxu... at vymyslím sebezajímavější plán, tak mi řekne, že chce být doma, ale jen co zavolá kamarád (tahoun k pití), tak ho bez zeptání zve k nám nebo za ním by hned jel... jsem asi nějaká unavená z toho, že nevidím zájem... nejsem závislá či bez koníčků, jen už jsem vyzkoušela vše, a on je prostě jiný, na sex taky moc není, porno nesleduje... a nevím, proč mám ten vztah budovat a zvelebovat jen já a už asi nemám síly být ta příjemná, kterou mu všichni závidí... když na mé potřeby asi kašle... Děkuju za Váš čas
Co na to říct! To, co říkám velice často: Chcete to tak, máte to tak. Až to takhle nebudete chtít, změníte to. Chcete trávit s přítelem čas takhle. Kdybyste chtěla něco jiného, už byste to hledala a našla jinde. Řekněte, opravdu si myslíte a věříte, že se změní? Už jste vyzkoušela všechno a nezměnila jste doposud nic. Takže, jaká je vaše otázka? Neměla by znít: Jak má vypadat první krok ke změně? Odpověděla bych, že zabalit kufry. Nevím, čí je byt, tedy jeho kufry před dveře nebo své do auta, taxi. Přeji odvahu k tomu kroku.
Fuj, dejte od něho ruce pryč. Co na něm vidíte zajímavého? Umíte si ho představit jako otce svýc dětí? Co by jim dával za příklad? Hospodu a opilost? A prosím, proč jako o něho nechcete přijít? Že se spolu stále smějete? Ale mně to podle vašeho popisu tak moc nepřipadá. Fakt nevím, kam jste to dala oči. A aby vám nezbyly pak jen ty oči pro pláč.
Aniz bych znal podrobnosti vasi situace, tak napisu, co si myslim a berte to jako nazor laika.
Seznamila jste se s alkoholikem a doufate v prevychovu. Alkohol a zabava jsou pro nej synonyma a nedokaze je rozlisit. Kdyz se bavi, tak k tomu potrebuje alkohol a kdyz pije, tak potrebuje kolem sebe pratele. Duvod k piti si pokazde najde a v tu chvili jde vse ostatni stranou a on ma klapky na ocich. Se svym zivotem je spokojeny, pripada mu to tak spravne a vas ma jen jako bonus k uz tak - podle nej - dobremu zivotu, jaky zil predtim.
Tyto vety z vaseho popisu mi nedavaji smysl: "Vlastně jsem ho viděla střízlivého jen párkrát... " a "Nechci o něj přijít, rozumíme si jinak, stále se smějeme".
Jak uz pise nekdo nade mnou, vase soucasna situace je predobraz typicke situace ve vasi domacnosti v budoucnosti. Jestli to opravdu tak chcete nebo ne, je ciste vase rozhodnuti.
At se na me nikdo nezlobi, ale 40-lety muz, ktery travi dlouhe hodiny pred XBoxem neni proste normalni. Chapal bych kdyby ho na mesic popadla nejaka hra, kterou nekde videl a dalsich 11 mesicu na to ani nesahl, protoze by ho to prestalo bavit, ale kdyz ma nekdo jeste v tomto veku pocitacove hry jako beznou soucast sveho dne, tak mi to proste nepripada normalni. Dospely vyzraly clovek uz ma prece spoustu jinych konicku a ostatne i moznosti je uskutecnit.
Tolik muj osobni nazor.
Zálěží na tom, který vztah máte na mysli.
Vztah Vašeho přítele k alkoholu je stálý, neochvějný a dokud se on sám nerozhodne to změnit, neměnný. Je natolik pevný, že jej ani Vy nijak nenabouráte.
Ale vážně: Opravdu stojíte o chlapa, kterého jste jen prárkrát viděla střízlivého, a který nemá zájem s Vámi cokoliv podnikat?
Máte trochu popletené pojmy. Tomu co tady popisujete se neříká "žijeme spolu", ale "scházíme se na víkend". Pokud spolu partneři žijí, musí se jeden druhému přizpůsobit, snažit se vyjít si vstříc, musí oba chtít být spolu. To co tu popisujete není vztah, je to spíš tragédie. Váš přítel je závislák - alkoholik a pařan. Myslíte si, že s takovým člověkem něco společně vybudujete, když ho zcela ovládají jeho závislosti? Skutečně si myslíte, že má takový život budoucnost? Proč si nezkusíte najít někoho jiného? Někoho, pro koho budete tím nejdůležitějším v životě. Někoho, pro koho nebudete v pořadí priorit až za chlastem, kamarády a počítačem. Někoho, kdo bude volný čas věnovat Vám a budování lepšího společného života.
Všichni žijeme jen jednou. Je to jen Vaše volba, jestli za pár let skončíte jako opatrovnice dementního alkoholika nebo nějak lépe. Tohle není plané strašení, v mém příbuzenstvu podobně na alkohol dojelo už několik lidí...
Mega, poprvé slyším slovo "pařan". Je to přesné a vystihuje toho člověka. Protože jsou i alkoholici, kteří pijí doma v tichosti nebo postávají kolem a za trafikami. Člověk na kterého se tazatelka ptá je pařan, máte pravdu. Když jsem se rozhodla, že od podobného alkoholika odejdu, přišlo pár jeho přátel a snažili se mě přesvědčit at to nedělám. Vyprávěli, jak on miluje své děti, s jakou láskou o nich mluví a jak všem ukazuje fotky. Holčičky byly nemocné a ta starší se dusila, tak jsem ji nosila celou noc v náručí. Byla jsem za hranicí sil. Když mi tohle řekl kamarád, uviděla jsem člověka blekotajícího o lásce ke svým dětem, ronícího opilecké slzy a ukazujícího odrbané fotky celé hospodě. Rozbolelo mě celé tělo, od fyzické námahy se mi chvěly svaly. Pozvracela jsem se. A ta "opravdová láska" umřela. Když tentýž člověk po nějaké době přišel, že mě prosí, at se nerozvádím, že můj muž chce spáchat sebevraždu, běžela jsem pro 20 kč a poprosila ho, at se zastaví v drogerii a koupí šńůru na prádlo. Jenom at vybere opravdu pevnou, aby se nepřetrhla, až se pověsí. Nic se nestalo. Samozřejmě! Pije dodnes. Tazatelko, myslíte si, že tohle vyprávění je nesmyslné. Ne, není, stalo se to. A stane se to i vám, když nebudete poslouchat rozum a "přestanete domýšlet důsledky svých činů"
No to je strašný. Vy jste neměla jiné vztahy na porovnání? Přečtěte si po sobě ještě jednou, co jste napsala a snad dojdete k závěru sama, ani se ptát nikoho nemusíte. Možná bude někomu připadat trapný, co teď napíšu, ale kdo, a hlavně kdy dělá ty obyčejné práce okolo domácnosti? Nakupování, vaření, úklid, praní, žehlení, drobné opravy, vylepšení domácnosti, výzdoba na velikonoce, vánoce? Vždyt je potřeba někdy vygruntovat, umýt okna,vymalovat, uklidit v koupelně /odtáhnout pračku/ apod. Nebo něco upéci. Jak píšete, že v pátek vyrážíte po zábavě - hospodě - a o víkendu též. Nevím jak Vy, ale já to v pracovním týdnu nestačím, leda základní věci, ale o víkendu chci mít čas na práci a dělat tyto věci společně. Takový chlap je na nic. A kde jsou výlety, kino, divadlo, koncerty, procházky, posezení v restauraci na oběd či večeři? Je problém říci, že nikam do hospody nejdete a opravdu nejít? Vy nevydržíte jeho nátlak a nakonec se mu podvolíte. To je chyba, on to ví, že se mu podvolíte a stále přemlouvá, dokud nedosáhne svého. Jakou máte důstojnost a sebedůvěru sama v sebe, když jste nemocná, necítíte se dobře a přesto jdete? Vaše slovo neplatí, nikdy nedodržíte, co řeknete, necháte se vždy ,,ukecat,,! Ne, opravdu přestaňte s ním chodit po potykách a možná se to vše vyřeší samo a chlápek odpadne sám. Nechcete o něj přijít a tak se ptejte proč? Dává Vám víc než si bere? Spíš si myslíme tady všichni na poradně že naopak. Nebo nehrajou u Vás velkou roli peníze, které vydělá, ale zároveň i utratí, ale na to si už musíte odpovědět sama.
Já jsem ale nepsala, že s ním chodím vždy-jen, že to vyžaduje. Když řeknu, tak nejdu-nepřemlouvá-ví, že to nemá smysl, ale jde sám, nebo to výjimečně zruší, ale stejně pak pije doma. Doma většinou v sobotu dopoledne než začne pít mi sem tam pomůže, uvaří, jinak samozřejmě nepoměrně víc věcí dělám já, když přes týden není doma. Když se vzbudím, udělá mi kávu, snídani... zeptá se, s čím chci pomoct.. ale pak zas staré koleje...
Nestranný názor: ideální vztah. Ty máš notorika, jakého jsi chtěla, on má zázemí i volnost, jakou potřebuje. Kdyby tomu bylo jinak, tak by jsi hledala řešení, jak z toho ven a ne argumenty, jak je na tebe (občas) hodný.
doplněno 03.08.13 10:11:Uvědom si jednu věc - je to notorik, který má zatím ještě světlé chvilky. Časem bude jeho zájem jenom jediný, alkohol. Časem přijde o práci, o sebeovládání, o všechno. Chceš mu v tom asistovat? Chceš skončit jako on? Pokud budeš s řešením váhat, tak to řešení bude vypadat stále složitější. A nakonec si zvykneš.
Děkuji za názor. Ale právě proto jakési kroky k řešení dělám... pokud nějaké je kromě rozchodu... zákazy nikam nepovedou (respektive po nich by byl asi vztah po odmilovanosti stejně v háji)-navíc je dospělý, a já nejsem jeho matka k dávání zákazů či k výchově... chtěla jsem asi slyšet, že uvažuji tak, jako by uvažovali jiní... ještě jednou díky
Vinnas, já bych od něj odešla, protože jej nezměnite.
Ale pokud se přesto chcete pokusit vztah zachránit, dejte mu "nůž na krk" - musí si vybrat mezi alkoholem a Vámi.
Pokud bude tvrdit, že dává přednost Vám, trvejte na okamžitém začátku (a samozřejmě i dokončení) léčby, která potrvá téměř celý další život.
Po skončení ústavní léčby bude muset celoživotně dodržovat abstinenci, žádný závislý se "nenaučí užívat drogu/alkohol s mírou".
Tak jsem z vašeho příspěvku nějak nevyčetl/přehlédl, kolik je Vám let. Váš partner, z mého pohledu chlapa, má u Vás pohodlí. Co by za to druhý dal (!). Možná už si myslí, že má to co chtěl, jemu to stačí. Možná je to jeho ideál. Všechno jiné, co Vy mu navrhnete pokládá za zbytečné (rozdíl věku?). Je to trochu (možná hodně) egoista. Vše podřizuje sobě. Jak bude stárnout, věšechno tohle co popisujete bude ještě horší. Těžko chtít po někom v pozdnějším věku aby dělal věci, co nechtěl dělat když byl mladší. Výjimky jsou, ale asi jako vyhrát ve sportce. Řek bych, že si musíte rozmyslet, co je pro Vás důležitější. Buď vztah s nějakým chlapem, kterému odpustíte (a budete dál tolerovat víc a víc) jeho "chyby" a nezájem o Vás, nebo se rozhodnete prosadit svůj způsob života (vřele bych doporučoval) a uvidíte, jak se k tomu postaví. Pokud mu to bude vadit, nebude chtít vyhovět i Vašem potřebám (v sexu neomluvitelném!), možná sám ze vztahu vycouvá. Mnohdy "jeho klidu" dá přednost. Život je krátký, snažte se ho prožít a ne protrpět. Co Vy na to?
Takže on Vás má na ukazování, jak se má skvěle, na reprezentaci a jiné potřebn věci (domácnost, sex). Evidetně mu to tak vyhovuje, tak proč by to měnil?
O takového, pardon za upřímnost, bych si ani kolo neopřela. Jeho chování je děs, žádná úcta k Vám, žádná domluva. Jen chlast a kamarádi, a takhle to bude až do smrti.
Utíkejte, nechcete - li půlku života prosedět v hospodě s ožralci a druhou probrečet, kam Vám ten život utekl.
Co, chcete slyšet, že se to změní? Ne, ne, ne, to je nestranný názor. Co s tím uděláte? To je na Vás.
vivinas - vždyt to není zas těžké. Vyzkoušela jste vše dle vašich možností a výsledek žádný. Co tak milému předhodit větu:
Buď já a nebo chlast a hospoda, vyber si. Rozhodnutí bude na chlapovi. At si vybere kteroukoliv variantu, tak musíte slovo dodržet. Pokud jednou by zavítal do hospody, mne by doma už nenašel.
Chtěla jsem se s Vámi podělit od doby, co jsem Vás žádala o názor... jsou to téměř 3 měsíce a vše se změnilo... Naneštěstí mi pomohla i nemoc-odvezli mne do nemocnice, přítel měl o mě evidentně strach.. Pak jsem si s ním promluvila upřímně a nevyčítavě, že onehdá na "prvním" rande jsem se asi zamilovala do někoho jiného (do něj, ale s jinými vlastnostmi) a že mi ten báječnej chlap chybí, že mé potřeby pro něj nejsou podstatné a že ho miluji, ale že jestli ten vztah má takhle pokračovat, tak že to hned vzdáme, že nejsem štastná... a?... ty 3 měsíce nebyl na pivě ani domů si ho nekoupil, byt jsem nic nezakazovala.. několikrát mě překvapil po mém příchodu domů, že navařil a čekal s květinou... a víkendové programy už byly několikrát dle mého přání Takže jsem Vám chtěla poděkovat, člověk se celý život učí a teď už vím to, že chlapa někdy něco netrkne (v dobrém-ani ženu často ne), co druhého tíží a že je lepší si to v klidu bez emocí vyříkat... Tak snad mu to vydrží a ještě jednou díky...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.