Nejste přihlášen/a.
Už odmalička jsem trošičku agresivní, ale vyvíjí se to čím dál víc a nakonec, když na to dojde, tak se téměř neovládám. Naštvou mě úplně banální věci.. když něco nejde tak, jak to chci já, když je velká fronta, když mám spolupracovat s blbcem Existují nějaké prášky sklidnění? Nebo co mám dělat? Nechci nikomu ublížit, někdy mě to i mrzí, ale v té chvíli naprosto ztrácím kontrolu a vím, že můžu někomu vážně ublížit, což už se v minulosti jaksi stalo. Nechci chodit k psychologovi, jen kdyby někdo věděl o něčem, co by mi mohlo pomoc. Díky za všechno
Nechci chodit k psychologovi, jen kdyby někdo věděl o něčem, co by mi mohlo pomoc.
A to je jedinná možnost, psycholog - psychiatr . Není se za co stydět, je fajn, že si to uvědomujete a budete koukat kolik osobností pravidelně navštěvuje tyto lékaře. Šup, objednat se. Přece nejste pokusný králík a nebudete se cpát volně dostupnými léky a huntovat si zdaví. Hodně léku v tomto směru je jen na lékařský předpis. Zde nikdo nemůže tušit jakou léčbu potřebujete. Nevzdávejte to.
Na váš problém není jednoduchý lék. Po prášcích budete stále spavý, nebudete moci za volant, ani vykonávat zaměstnání vyžadující soustředěnou pozornost, naprostá likvidace sexu. Jedině dlouhodobá práce nad volními vlastnostmi, posilování vůle, sebekontrola. Takové stavy zažíváme všichni, vidíme rudě. Jen jsme se naučili ovládat se a odlišovat to důležité, pro co stojí rozčílit se. Hloupost a malichernost mi nestojí za to, zvýšit si tlak. Obávám se, že bez odborné pomoci psychoterapeuta nikdy ničeho nedosáhnete. Možná, snad jóga a východní bojová umění. Ta jsou založena na sebeovládání a sebekontrole. To by šlo!
doplněno 21.07.13 12:04:Box, to není dobrá volba na potlačení vzteku. A co takhle Tai-tchi? To je postaveno na ovládání dechu, kontrolou každého svalu v těle, každé myšlenky. Jste cholerik a to nejde změnit vůbec. Lze však změnit projevy.
Chodím boxovat.. to mě uklidní, ale ne nadlouho. Jsem hyperaktivní dost, takže myslím, že by to někdy neškodilo ) Asi se zkusím s někým poradit. Naši by nad tím mávli rukou, ale tak k psychologovi s něma chodit nemusím.
Já se nechci naštvat, ale prostě stačí, když mi třeba někdo omylem vylije kávu na oblečení, a už mám chut mu MINIMÁLNĚ dát facku... nechci to udělat.. prostě to nejsem já v té chvíli, ale je to jako kdyby s tím nešlo nic dělat. Leda, že mě někdo drží a ten dotyčný odejde. Ovládat se v takové chvíli mě stojí dost il..
Jako zaneprázdněný člověk by to už asi nešlo..
Vím, ale jako cholerik si po dvou hodinách vyčistím hlavu a celkem se unavím.
Pro "babkazov"
- nestrašte ho - nevím, co berete Vy, ale všechna antidepresiva nepůsobí tak, jak to popisujete!
Možná, že by měl fakt začít boxovat, anebo dělat jiný bojový sport - ale třeba by stačil i fotbal, anebo posilování. Ovšem - pokud má agresivní povahu - tak by pak mohl někomu i vážně ublížit. Doporučuji se zavčas poradit s psychiatrem.
Culda, ukažte mi mou jedinou větu s antidepresivy! Nemám s nimi pražádné zkušenosti. Ani dobré, ani špatné. Dokonce neznám nikoho, kdo by je užíval. A bojové sporty? To není box, to nejsou ty skákavé, kopavé šílenosti na vybití agresivity v poblbaných filmech. Je to sport, založený na ovládání sebe, svých myšlenek, své vůle, dechu, rozlišování důležitého. Asi jsem se nejasně vyjádřila. Ne vybití agresivity ve sportu, ale nalezení ovládání se ve sportu! Posílení volních vlastností, vůle!
doplněno 22.07.13 09:13:Teď jsem si uvědomila, že zkušenosti s prášky mám. Zažila jsem několik dětí, ktré byly pod dohledem psychiatra a prášky braly. Byly to naprosto jiné děti, vypadaly jako zpomalené, v mlze. V průběhu cca 30ti let to bylo asi 6 dětí. Z toho pramení moje skepse a odpor k práškům.
Pro "babkazov"
- pokud jsem Vás špatně pochopila - omlouvám se - taky nemám žádnou zkušenost s antidepresivy - ale v posledních 4 letech se má psychika zhoršila - jsem stará, nemám děti, umřela mi maminka, na které jsem byla citově závislá, umřely mi moje milované kočky, na kterých jsem byla citově taky závislá (z toho jednu mi FAKT! sprostě zabil veterinář)- tak mne začaly přepadat chmury, beznaděje a hlavně "děsy" ze života.
Nakonec jsem asi přede 2 lety navštívila psychiatričku, která mi napsala Citalec - 2krát denně a jeden Oxazepam na spaní. Tyto prášky mi dost pomohly, nijak mne "neomamují", a zatím mi stačí. Možná, že taky zapůsobil čas.
Svým příspěvkem jsem chtěla říct, že vhodně volená léčba (byt i prášky) - nemusí být vždy nutně negativní - i když agresivnímu jedinci by asi Citalec nepomohl. Ale rozhodně by se měl poradit s psychiatrem - ale s nějakým starším a zkušeným. Tak ahoj, Marcela.
Neovladatelný vztek, je jako jakákoliv neovladatelná emoce a musí se léčit. Zrovna tak, jako neovladatelné emoce různých uchýlných lidí, kteří se např. obnažují atp. Raději neváhejte a navštivte odborníka. Myslím to opravdu dobře. - pt
záleží na vás, pokud dokážete najít původ vzteku. Pokud ne, objeví ho psycholog a pomůže vám se toho vyvarovat. Jsem důkazem toho, že z cholerika se může stát celkem dobrý flegmatik... samozřejmě ne na 100%, ale docela ano.
Zamyslete se s čím jste ve svém životě nespokojena, co vás stresuje, irituje a možná přijdete na to, že jste podrážděná kvůli něčemu co si ani neuvědomujete...
Štve mě, když něco nejde podle mého plánu. Umím se přizpůsobit, ale když si něco naplánuji, tak v takových chvílích nedokážu jednat přátelsky, prostě já jsem generál a musí to být tak, jak chci já a když ne, tak je zle :D Jinak prostě mám dobrou náladu, pak třeba ten příklad z tou kávou, naštvu se, zareaguji tak, jak zareaguji a pak zase pohodička. Neumím to víc popsat :/
Tak pozor na to, aby vám v návalu vzteku něco neruplo v hlavě ( např.nějaká ta céva) a neseklo to s vámi a byl by od vás pokoj...Stojí vám vaše zdraví za nějaké vaše ,pro okolí jistě trapné, vztekání a prosazování svého?
Jako taková prvotní reakce, když budeš vědět, že jsi rozčilený, tak místo křiku etc. si stoupni, zhluboka dýchej, chytni se jednou rukou za čelo a druhou za spodní část temene hlavy, a počítej. Sice to taky v některých situacích vypadá divně, ale rozhodně ne tak směšně a trapně, jako když někdo začne najednou hulákat, protože je naštvaný. Pomáhají i čínské stresové koule. Ale tohle je jen takové pro začátek. Odborník (psycholog) ti jistě poradí lépe.
Kapo,už jen to,že jsi dokázal sem položit tuto otázku je úspěch.Máme syna který na tom byl podobně a nikam jsme ho nedostali a nikdo nám nepomohl.Vždycky říkali pokud nepřijde sám tak nikdo nic nemůže dělat bez jeho svolení.Trvalo to určitě tak tři roky co jsme si s ním užili peklo na zemi a museli jsme ho nechat padnout až na samé dno,pořád jsem brečela,ale nedalo se nic dělat.Až jednou přišel sám,že půjde k psych.dostal léky chvíli je bral pak vysadil.Abych to zkrátila,další asi dva roky peklo až jednou došel sám k závěru,že už to pochopil a léky musí brát.Léčí se a pravidelně navštěvuje psych.Tak že na nic nečekej a běž k psychiatrovi,sám to nezvládneš!To je moje bolavá zkušenost jako mámy
Promiňte, ale já nejsem blázen a to s tím vězením je poněkud přehnané. Ale chápu, každý si své komplexy léčí jinak. Děkuji všem za odpovědi zkusím nějaké prášky a jinak sebeovládání. K psychologovi chodit v mém postavení nemůžu... takže si zjednám nějakého domácího poradce. Díky
Nechápu v jakém postavení. Psycholog není žádná "trestnice", kam chodí blázni. Když máte problém s ledvinama, jdete k urologovi, když máte problém s očima, tak k očařovi, a když máte problém v hlavě (kam vztek dozajista patří), tak zajdete k psychologovi nebo psychiatrovi. A čím důležitější a "větší" postavení někdo má, tím častěji si většinou hledají psychologa (což je dobře). A "zkusit nějaké prášky" - to je bez porady s psychiatrem hazard se zdravím!
Zatím jsem z dotazu nijak nevydedukoval, kolik Vám (nebo Tobě) je let. Něco jiného je třeba hysterické tříleté dítě, které kamarádku praští lopatičkou jen proto, že mu vysypala kyblíček, a něco jiného je kulhající stařec, který se snaží dohonit a holí zbít rádobyvtipné pubertáky...
Já o sobě říkám, že jsem svépomocí vyléčený cholerik, protože jsem se při jednom nezvladatelném výbuchu svého vzteku (na sebe samého, na svoji okamžitou nešikovnost) málem zabil (nebo jistě dost vážně zranil), a uvědomil jsem si, že "tudy cesta nevede". Od té doby mne všichni obdivují, jaký jsem kliďas, že mne hnedtak něco nevytočí, přitom ale nevědí, co se ve mně vlastně děje.
Ale naučil jsem se dříve, než do něčeho kopnu, někoho praštím, něco někam zahodím - si povinně dát asi dvě vteřinky na přemýšlení. Abych si neukopl palec, abych toho dotyčného nezabil, abych nezahodil něco důležitého a cenného. I ty dvě vteřinky jsou dostačující na to, abych se zas dostal do klidu a začal přemýšlet aspoň trošku rozumně...
Asi jsem moc nepomohl, ale podle mého názoru je to hodně o sebeovládání, nepřeji Vám, abyste k tomuto názoru dospěl díky neplánovanému pokusu o nechtěnou sebevraždu, dnes s odstupem času bych se opravdu přiklonil k návštěvě psychologa. Třeba je poodhalí, proč se chováte tak ja se chováte, pak už sám budete vědět co v sobě zkusit změnit, jakou cestou jít. Ale raději to řešte dříve, než dojde k nějaké materiální škodě nebo něčemu horšímu, věřte mi že vím o čem mluvím, a že Vám pak bude líp...
P.S.: "nechci chodit k psychiologovi" - to není jakási nemocnoční léčba, kde budete zavřený a nucený "si pokecat", ale prostě s s tím "lékařem přes psychiku" domluvíte schůzku, promluvíte si a on Vám řekne svůj názor na Vaše problémy a navrhne, co s tím můžete zkusit dělat, fakt se toho bát nemusíte!
doplněno 21.07.13 22:19:... a pokud Vám jde o anonymitu, jistě si můžete dohodnou schůzku s naprosto cizím psychologem z druhého konce světa (republiky)...
Pro "hop"
- dobrá odpověď!
doplněno 22.07.13 15:40:- jak Váš příspěvek čtu znovu - naprosto vynikající odpověď!
- ale jistě se mnou budete souhlasit, že by si tazatel měl najít zkušeného psychologa (- nic proti mladým holkám ) - můžete doporučit vhodný web? Zdravím. Marcela.
Díky. Zkouším teda počítat. Zatím mi to jde, ale musím počítat do 100 :D a pak pro jistotu zmizet. Zatím žádné škody na nábytku, na lidech na ničem. Uvidím, jak to půjde dál. Každopádně díky všem. jo jsem trochu vztahovačná )
Pro Hop, je to tak, jak říkáte, a myslím si, že je to hlavně věkem, průměrný človek se věkem spíše zklidňuje. Co ho rozzuří za mlada, to bere časem vcelkem v klidu. (jestli je to také tím ubývaním hormonů nevím). V každém případě bych napřel svojí agresi správným směrem- tj něco vytvořit, vybudovat a ne rozbít. Je pravda, že pravě v historii nejvíce vytvořili lidé, které něco hnalo, ti co byli v klidu tak se vezli, ale zase velkých historických úspěchů nedosáhli ( tím ale nezpochybňuji místo a důležitost každého z nás na tomto světě.
Já řeším podobný problém. Dokonce jsem před nedávnem otevíral podobné téma právě zde na poradně. Za sebe můžu říci, že žádné stoprocentní řešení není. Prakticky žádný utlumující lék se neobejde bez vedlejších účinků. Ač se to někomu může zdát divné, bojové sporty trochu pomáhají zlepšit tento stav. Zbavíte se nadbytečné energie a s trochou snahy se vám podaří ventilovat nahromaděný vztek na figuríně nebo boxovacím pytli. Mně nejvíce pomáhá vyhýbat se situacím, které mohou dostat člověka do varu. Nechodím na diskotéky, kolektivní sporty hraji jenom nesoutěžně, atd. No a nakonec mi pomáhá koníček, který vyžaduje trošku soustředění, ale na druhou stranu se neděje nic hrozného, pokud něco zkazíte - vaření. Mám to rád, ukliňuje mě to a nevztekám se ani když něco spálím, nebo přesolím a ženy na to letí.
Amadee, já si myslím, že bojové sporty každý chápe jako násilí. Ale tohle já vůbec nemám na mysli Stále mám na mysli holohlavé mnichy v oranžových prostěradlech, kteří se naprosto a dokonale dokáží Přesně vědí, kdy je potřeba energii uvolnit. Ne do zbytečného mlácení do pytle nebo člověka. Každé bojové umění je založeno na sebeovládání, sebekontrole. Ne na ráně, úderu, vypěnění. V rudém moři, kterým vztek je. search.seznam.cz/...
doplněno 23.07.13 09:26:Jaký sport dělá například Zorka Jandová? Taj-či? Není vzteklá, nebojuje, jen ovládá svoje tělo a svou mysl.
Má rada: předně sám/a musíte chtít s tím něco udělat-změnit.Myslíte, že léky záchvaty vzteku vyléčí?Spíš by bylo fajn vyhledat opravdu dobrého psychologa, který vás postupně naučí, jak své emoce ovládat a hlavně pomůže i přijít na to, proč se ve vás záchvaty vzteku dějí.
Nemyslím, že je vyyléčí. Ale v tu chvíli mi pomůžou. Asi je ani nechci léčit... stejně všem děkuji (:
Nevyléčí je, ale naučí ovládat!Pokud myslíte, že záchvaty vzteku nad někým, něčím, problém vyřeší, tak věřte, že ne.Osobně, kdybych měla něco projednávat ze vzteklým, arogantním člověkem, tak v klidu a bez ostychu řeknu, že se sním budu bavit dál, až se uklidní a začne se chovat normálně.Vzteklý člověk jedná s "horkou hlavou" v amoku.Nechápu, proč jste sem vůbec dával/a tento dotaz, když níže píšete, že, cituji ...Asi je ani nechci léčit...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.