Je mi 25 let a ještě nikdy jsem neměl vztah. Na základní škole jsem nad tím vůbec nepřemýšlel, na gymplu také vůbec ne. Neuměl jsem si tehdy představit, že bych měl holku. Navíc jsem si o sobě myslel, že jsem gay. Což jsem docela řešil asi tak od třetáku na gymplu a úplně jsem v tom už jakoby žil, byl jsem pak dokonce i rád, když si to o mne třeba někdo myslel, a cítil jsem se s tím v pohodě. Na gymplu jsem tak třeba i na různých večírcích holky odmítal, nebo když třeba mi některé začaly psát a bylo vidět, že mají zájem, nebyl jsem vůbec aktivní a vždy to nějak vyprchalo. No a takto to bylo až asi do druháku na vysoké škole, ještě i tam, si vzpomínám, že jsem se zakoukal hodně do kluka. Před tím jsem měl i něco s klukem. Studoval jsem na pedagogické fakultě, chtěl jsem být odmalička učitelem. No a ve druháku, mám pocit, nastal u mě zlom a všechno se mi začalo bortit. Sedel jsem tehdy jednou vedle spolužačky a doteď si vzpomínám, ze já jsem byl během té hodiny úplně mimo, cítil jsem takovou vůni a jakoby ženskost nebo ani nevím, jak to popsat, ale byl jsem z ní rozhozený. A postupně jsem se do ní zamilovával, bylo to strašně z mé strany silné, trvalo to rok a byl to pro mě rok trápení. Ona si se mnou totiž začala hrát a jen mě využívala pro pomoc se školou, jinak jsem ji vůbec nezajímal. Bylo to strašně vyčerpávající, málem jsem ani nedostudoval bakaláře, každou chvíli jsem kvůli ní brečel. Vždy, když už jsem ji ignoroval a rozhodl se to ukončit, ozvala se, byla strašně milá, hrála si na smutnou chudinku, flirtovala se mnou, já neodolal, znovu ji pomohl, pořád jsme si psali atd. Nakonec jsem už potom jednou byl úplně psychicky zdeptaný z ní (to bylo v roce 2024 několik měsíců před bakalářskými státnicemi) a když mi napsala, abych ji napsal celou seminárku, sprostě jsem ji odmítl a už ji nic nepsal, po několika týdnech od tohoto si mě všude zablokovala a od té doby nejsme vůbec v kontaktu a neviděli se. Nicméně dnes to celé vnímám jako to nejlepší, co mě mohlo potkat. Začal jsem úplně jinak uvažovat o svém životě, po bakalářských státnicích jsem přešel na ekonomku, začal jsem cvičit, pracovat na sobě a cítím se nyní mnohem silnější. Ale hlavně, díky ni jsem si také uvědomil, co od života chci, ze chci mít rodinu, děti, a bych ji uživil, nemohu dělat obyčejného učitele - proto jsem také přešel na ekonomku, kterou nyní dodělávám a pořád přemýšlím, jak být úspěšný a mít se dobře. Vlastně díky ní jsem si také uvědomil, že asi nejsem žádný gay, že to byla jen taková póza, abych se cítil nevím výjimečný, ale na druhou stranu mě skutečně přitahovali muži. Nyní, co se týče mé sexuality, tak mam pocit, ze se to různě u mě míchá - fyzicky mě přitahujou asi více muži, ženy asi trochu méně. Ale jedině do holky se dokážu emocionálně zamilovat, u kluka jsem nikdy emoce neměl. Do budoucna vím a deka mi dobře, když já budu ten chlap, který bude pomáhat, chránit a živit rodinu, dekám pro to už nyní, myslím si, co můžu, a toto je můj cíl a motor ke všemu, co dělám. Bohužel ale, právě kvůli všemu tomuto, co jsem výše popsal, jsem opravdu nyní ve svých 25 letech nikdy neměl vztah a začínám si připadat divně a občas z toho mám úzkosti. Nedaří se mi moc najít holku, přijde mi to opravdu těžké. Ale zase na druhou stranu se nyní extrémně věnuji škole, abych co nejdříve dokončil magisterské vzdělání a mohl jit naplno pracovat a byl blíže ke svému cíli, a tak nejsem v tom hledání nyní vůbec aktivní. Vlastně nyní bych vztah nechtěl ani, jelikož kvůli studiu a práci na to nemám příliš kapacitu, ale cítím takový tlak z okolí, jakoby bych byl divný, že jsem doteď ještě nepřivedl domů žádnou holku. A někdy jsem z toho opravdu smutný a takový vystresovaný. Prosím, co si o tom myslíte? Jsem podle vás divný, nebo co byste si o mne pomysleli?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.