Nejste přihlášen/a.
Jako třeba Sovák, Kodet, Kopecký, Bek, Růžek atd... Prý třeba tihle byli velcí morousi a nereagovali a natož dát autogram..Já kdysi potkal herce Beka v uzenářství v Praze, ale to mi bylo asi 8 let a jen tiše pozoroval.. To je tak vše..
V ulici potkávám Karla Šípa, protože tady někde bydlí. Vždy se mu někdo přimluví a on s úsměvem reaguje, já jsem se mu nepřimlouval.
Dávněji vedle mě močil Donutil na Kolbence, protože tam něco natáčeli. Také jsem jej neobtěžoval v té choulostivé situaci.
Jirku Mádla jsem zahlédl slunit se na zahrádce vinohradské kavárny, opět jsem neměl motivaci rušit jej.
V Praze vidíte kde koho, ovšem to není důvodem obtěžovat je. Mají toho určitě až nad hlavu.
Nepotkala. Jen různé skupiny a zpěváky při jejich koncertech. /Bob Frídl, Plavci, Zelenáči, Nedvědi, Spirituál kvintet, Věra Martinová...a vzhledem k doprovodu mé tchyně třeba i Mistříňanka či Moravanka./ Z toho mi nejvíc utkvěly v paměti 2 zážitky.
1/ Paní Helena Vondráčková - velice ztrapnila asi 10 letou dívku z řad publika. Chtěla, aby k ní přišla a podala jí ruku. Dívka to učinila. A paní Helena se jí pak vysmála, že se jí klepe ruka. Proč se ti klepe? To mně nikdy ne! Dívka odcházela ve velkých rozpacích. Neměla jsem z chování paní Heleny dobrý dojem.
2/ Walda Matuška. Jezdil do městyse nedaleko nás jako dítě k tetě. Pak po letech tady měl koncert. A vzpomínal na své dětství. Povídal: "Chtěl bych vědět, zda zde ještě žije má tehdejší nejmilovanější teta M, ke které jsem jezdíval."
Ve 2. řadě povstala stařičká vetchá paní v šátku, roztáhla náruč a řekla procítěně: Waldo! On k ní seběhl z podia, objal ji a v očích měl slzy. A s nimi slzelo celé hlediště.
Jsou prostě lidi a lidi. A každý z nás se prezentuje jinak. Z paní Heleny jsem neměla dobrý dojem, naopak Walda byl velice, velice lidský. Jaga.
Vzpomněla jsem si na jeno setkání - byla jsem kdysi s kolegyní z práce v jihočeském městysi v prodejně masny. Nakupoval tam pán, na první pohled takový vidlák, na sobě vaták, na nohou černé gumové holínky, rozježené vousy jak kartáč na flašky. Nakupoval ve společnosti rezavé ženy. Byl mi velmi, velmi povědomý, ale nedokázala jsem ho nikam zařadit. Ptala jsem se kolegyně, zda ho nezná. Řekla mi: "Ale to je přece herec, Oldřich Navrátil". Vzpomněla jsem si - Nádeníček a pan Bajza. A už jsem věděla. Prý tam dole má někde chalupu. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.