Nejste přihlášen/a.
Pred 13 rokmi som zažil niečo, čoho racionálne vysvetlenie dodnes neviem nájst. Ak sa nájde niekto, kto k tomuto podá uspokojivé vysvetlenie, zložím mu hlbokú poklonu.
Najskôr niečo málo o mne. Mám 23 rokov, študujem na vysokej škole, nie som veriaci, ezoterike ani iným podobným veciam sa nevenujem. Od malička žijem len s mamou v jednoizbovom byte (zlá finančná situácia), obaja spávame v obývačke, ja na svojej posteli, mama na rozkladacom gauči.
V čase (aspoň pre mňa) nevysvetliteľnej udalosti sa písalo leto 2013, presný dátum neviem, mal som vtedy 11 rokov. Posteľ, na ktorej spávam, mám umiestnenú na kraji obývačky tesne pod oknom. Keď si na ňu ľahnem, chodidlami dosiahnem asi po koniec postele. Medzi dolným okrajom postele a priľahlou stenou je úzky priestor, asi 20 cm, v ktorom nie je nič. Pre lepšie pochopenie situácie prikladám v prílohe plánik, snáď to bude zrozumiteľnejšie.
V tom čase sme mali doma nafukovaciu fitloptu, na ktorej som sa ako malý chlapec rád hrával (dnes už ju nemáme). Fitlopta bývala cez deň umiestnená práve v tom 20 cm "medzipriestore" medzi mojou posteľou a stenou tak, že tam bola akoby položená (neležala na zemi, ale bola sčasti opretá o posteľ a sčasti o stenu, keď som ležal na posteli, vedel som ju nahmatat chodidlom). Tam bývala cez deň. Na noc sme ju vždy umiestnili inde (ale neprekladal som ju ja, ale mama). Nafukovacia fitlopta mohla mat asi 25 cm v priemere, na dotyk bola samozrejme mäkká (obvykle nebola príliš nafúknutá).
V niektorý letný večer roku 2013 som si ľahol do postele, mama na gauč a išlo sa spat. Na posteli som si ľahol na bok a prikryl som sa perinou. V tom čase som ešte nemal fóbiu vytahovat chodidlá von spod periny, no myslím, že toto bol práve posledný večer, kedy som ich ešte vystrčil, od tejto udalosti sa aj v najväčších horúčavách vždy na noc celý "pozakrývam" tak, že mi netrčí von vôbec nič.
Asi 5 sekúnd po tom, čom si ľahol do postele, som na spodku postele chodidlom nahmatal asi 25 cm mäkký guľový predmet. Obidvoma chodidlami som po ňom prechádzal a jasne som cítil jeho guľový tvar. Z boku som sa prevalil na chrbát, hmatkal som chodidlami ďalej, som si na 100 % istý, že som bdel (ako píšem, bolo to pár sekúnd po tom, čom si ľahol). Moja prvá myšlienka bola automatická - mama zabudla na noc odložit fitloptu. Zakričal som na ňu niečo v zmysle "veď je tu stále tá fitlopta". Mama už zaspávala, poriadne nerozumela, niečo zašomrala. Povedal som jej, nech ide zažat (aby sme fitloptu mohli preniest). Mama vstala a išla smerom k vypínaču. Ja som v tom momente ešte stále neidentifikoval nič netypické či podozrivé, na posteli som sa posadil - a teda som logicky pokrčil a stiahol nohy smerom k sebe, preč od guľového predmetu. Posunul som sa na posteli smerom dole a v tme som sa rukami snažil "fitloptu" nahmatat. Márne.
Mama zažala svetlo a ja som sa díval do prázdneho 20 cm medzipriestoru medzi posteľou a stenou, v ktorom nebolo absolútne nič. Fitlopta bola tam, kde zvykne bývat počas noci.
Som racionálny človek a myslím, že som bol aj vtedy, nehľadám zbytočne záhady tam, kde nie sú, ale ako vysvetlíte toto?
O niekoľko týždňov neskôr som v posteli raňajkoval (to bol už deň, ráno). Chodidlami som na konci postele nahmatal mäkkú 25 cm guľu a bol to úplne rovnaký pocit ako toho letného večera. Chodidlami som danú guľu pevne držal a zakričal som na mamu, aby sa prišla pozriet. Tak sa prišla - a fitlopta tam bola tentoraz skutočne. Takže nová záhada sa nekonala - akurát, že ten hmatový pocit bol absolútne, absolútne rovnaký ako onoho letného večera. Až na to, že onoho letného večera žiadna fitlopta pri posteli nebola...
Uplynulo už 13 rokov, doma sa s mamou o tejto veci nezvykneme príliš rozprávat, keďže vysvetlenie jednoducho nemáme a ani to príliš nie je potrebné riešit, lebo sa to už nikdy potom neopakovalo (ani nijaký iný nevysvetliteľný jav).
Možné vysvetlenia? Zopár sa ich nájde, ale každé kríva minimálne na jednu nohu.
Teoreticky asi najpravdepodobnejšou možnostou by mohlo byt, že som už vtedy spal (formou akéhosi mikrospánku) a "guľa" pri nohách mohla byt hmatovým prejavom spánkovej paralýzy. Mohlo to takto byt? Teoreticky azda áno, prakticky v takúto možnost priveľmi neverím. Ako som písal - najskôr som chodidlami nahmatal predmet pri nohách, následne som sa (absolútne bez problémov, nemal som znehybnené končatiny) prevalil na chrbát (a stále som predmet pri nohách hmatkal) a zakričal som na mamu. Mama niečo zašomrala, vstala z postele, a ja som guľu stále hmatkal. Nesníval som, bol som bdelý, hýbal som končatinami, vnímal som okolie, komunikoval som s mamou, rozumel som, čo mi hovorí. Ležal som najskôr na boku a guľu pri nohách som nahmatal, potom som sa prevalil na chrbát a guľu som stále hmatkal.
Okrem fitlopty (ktorá tam nebola) som mohol nahmatat jedine stenu. Tú ale ani teraz štandardne neviem z daného miesta nahmatat (nemám také dlhé nohy) a predovšetkým, stena je drsná a drapľavá. Ja som nahmatal mäkký, guľový predmet poddajného tvaru. Jasne som chodidlami cítil guľový tvar.
Nijaké iné paranormálne javy sme v byte nikdy nemali, je to normálny panelákový byt, v čase, kedy sme sa sem pristahovali, to bola novostavba, nikto tu nezomrel.
Ja som ani po 13 rokoch na nijaké rozumné riešenie tejto záhady neprišiel. Možno niekto bude úspešnejší.
Dobrý den, tuto povídku (o "velkém problému") jste psal opravdu sám nebo za pomoci AI? Já bych si tak nebezpečný předmět, jakým je fitlopta, do bytu raději vůbec nepořizoval. Už se tím netrapte a v klidu studujte. Stávají se horší události a tady to stejně nikdo nevyřeší, resp. určitě nikoliv tak, abyste s tím byl spokojen. Nenechte se zblbnout nějakou manipulací či pitomostí, která se tváří vědecky. Zdravím!
Dobrý deň, písal som to sám, s AI mi prosím Vás dajte pokoj, bytostne ju nenávidím. Od malička mám talent na písanie, už keď som bol malý, vyhrával som literárne sútaže A mne je úplne jasné, že je to z dnešného pohľadu úplne irelevantné a ani sa tým vôbec netrápim (nemám na to dôvod), len by ma zaujímalo vysvetlenie...
Podle mého názoru jste měl hodně živý sen. Vy jste mnohokrát držel a cítil Váš balón a přesně jste ty pocity znal. Mohlo se Vám tedy o tom jen zdát.
Nie, nedržal som ani som nič necítil. Fitlopta bývala cez noc inde, vôbec som ju chodidlami nezvykol nahmatávat, preto som ten dojem (pocit) ani nepoznal, iba inštinktívne som usúdil, že je to ona.
Cez noc bývala fitlopta na inom mieste v byte (a teda som ju nenahmatával) a cez deň bola síce na posteli, ale to som zasa na posteli nebol ja Ako malý chlapec som sa na nej hrával a skákal som po nej po byte, ale nemal som dôvod ohmatkávat ju chodidlami...
Propojila se Vám skutečnost a bludy. Byl jste vystrašený, protože ten hmatový blud byl tak skutečný.
Osobně jsem před asi 4 lety zažila spánkovou paralýzu a možná má různé výstupy, různé projevy. Moje nebyla typická tmavým a tíživým pocitem, znemožňující nadechnutí.
Když jsem o ní poté četla a porovnávala, tak jsem byla paralyzovaná, věděla jsem, že jsem se probudila, ale zároveň věděla, že to je sen. Nemohla se také hýbat a vše bylo okolo mne bílé, natažené velké bílé plachty, které v místnosti povlávaly a ke mě šla postava celá v bílém. Nebyl to tísnivý pocit, ale spíše pozitivní. Navíc jsem si říkala, je to hezké, ale není to pravda, probuď se.
Je fakt, že ten pocit mám stále v sobě, je to stále živé.
------------
Vezměte to pozitivně, byt asi vysvětlení není, že jste byl svědkem něčeho mezi nebem a zemí, anebo zafungovala takto nervová soustava, protože jste byl opravdu ještě mladý.
Je mnoho věcí neznámých, které nedokážeme objasnit a lidské tělo a jeho pochody mezi nimi patří.
To, že si událost vybavujete i nyní, vzpomínáte na ni, možná svědčí, že jste senzitivní, vysoce vnímavý člověk.
Anebo více citlivý jedinec.
----------
Prof. Josef Staněk mívá přenášky ve kterých uvádí, že nemáme jen zrak, hmat, čich, chut a sluch, ale smyslů máme o hodně více. Teplo, čas viz Wikipedie níže.
Naposledy jsem zaregistrovala, že lidé mají hmat i bez dotyku. Dělali pokusy, kdy schovali do písku předměty, povrch uhlazený a lidé projížděli rukou nad pískem a měli poznat, kde ty předměty jsou.
--------------------
Pokud jsou mezi námi nejaké nadpřirozené věci, bytosti, tak by mě to také zajímalo a myslím, že jsem tak nastavená, že bych z nich snad ani neměla hrůzu. Ale dokud nepoznám, tak nemohu s jistotou říci. Kde je hranice mezi halucinací a psychickou nemocí?
Skutočne si myslíte, že spánková paralýza by sa prejavovala takto, ako som písal?
Teoreticky asi najpravdepodobnejšou možnostou by mohlo byt, že som už vtedy spal (formou akéhosi mikrospánku) a "guľa" pri nohách mohla byt hmatovým prejavom spánkovej paralýzy. Mohlo to takto byt? Teoreticky azda áno, prakticky v takúto možnost priveľmi neverím. Ako som písal - najskôr som chodidlami nahmatal predmet pri nohách, následne som sa (absolútne bez problémov, nemal som znehybnené končatiny) prevalil na chrbát (a stále som predmet pri nohách hmatkal) a zakričal som na mamu. Mama niečo zašomrala, vstala z postele, a ja som guľu stále hmatkal. Nesníval som, bol som bdelý, hýbal som končatinami, vnímal som okolie, komunikoval som s mamou, rozumel som, čo mi hovorí. Ležal som najskôr na boku a guľu pri nohách som nahmatal, potom som sa prevalil na chrbát a guľu som stále hmatkal.
Ale ja s vami súhlasím, že o ľudskom tele toho stále nevieme veľa a že spánková paralýza sa prejavuje rôznymi spôsobmi. Ak sa spoľahneme na Occamovu britvu, tak je to asi najspoľahlivejšie vysvetlenie a ak nikto nepríde s ničím lepším, nezostane mi nič iné, ako sa to pokúsit uzavriet takto. Len sa mi to jednoducho nezdá. Po 13 rokoch vám tažko predmetnú udalost zreprodukujem sekundu po sekunde... akurát, že pokiaľ si správne pamätám, tak už vtedy ako malý chlapec som si na internete (ešte pred danou udalostou) veľa čítal na internete o spánkovej paralýze, poznal som jej prejavy, tesne po incidente som o tomto vysvetlení premýšľal a pamätám si, že už vtedy som ho zavrhoval. ažko povedat...
Pokud jste se hýbal, převalil a také volal na mamku, tak to typická paralýza, jak ji články popisují, nebyla.
To se nehýbete a i cítíte tíhu na prsou, strach.
Jak píšu, v tak mladém věku nevysvětlitelné pochody a vnímání.
I když nemůžeme tvrdit, že existují nějaké paranormální jevy, tak 100 % nemůžeme říct, že neexistují. Nějaké procento bych nechala, že jste měl skutečně loptu u nohou a poté se přemístila sama, nebo nějako nadpřirozenou silou zpět na své místo.
Asi Vám to tady na poradně nikdo nevysvětlí.
A je vidět, že jste již čerpal informace, cože se to stalo. Je to jenom záhada, na kterou myslíte, hlavní je, že snad nic negativního se ve Vašem životě nestalo, nebo se v budoucnu neopakovalo.
Ten Váš míč je asi jen nějaký malý balonek na cvičení třeba pod záda, nebo ten velký, na kterém se můžete válet? Těch 20 cm se mi zdá pro velký gymmíč malý prostor.
Akorát nechápu, proč se na noc musel balón vždycky přestěhovat, když přes den tam byl běžně zaparkovaný. To tam jako nemohl mít stálé místo?
Po 13 rokoch si už ani ja presne nepamätám, prečo sme to robili. Asi aby mi to nezavadzalo počas spánku. A pokiaľ si správne pamätám, tak na noc sme fitloptu dávali k veľkému plyšovému medveďovi, ktorý bol zasa umiestnený na stoličke na druhom konci obývačky a mama mi hovorila, že ju bude "strážit" (začali sme to robit, keď som bol ešte veľmi malý a potom to tak už zostalo...)
OK. Chápu. Jinak si myslím, že to co se vám zdálo, byl sen, i když jste si myslel, že jste vůbec neusnul. Sny, které se člověku zdají, trvají v řádu několika sekund, i když má po procitnutí dojem, že jsou dlouhé jak film.
To, že to bol živý sen je možnost asi najpravdepodobnejšia a stále veľmi vzdialená od pravdepodobnej. Naozaj si myslíte, že počas sna by som mohol realizovat takéto prejavy, aké popisujem (prevalenie sa na chrbát, volanie na mamu) a počas toho "guľu" stále cítit? Kopírujem Vám výňatok z toho, čo som písal:
Teoreticky asi najpravdepodobnejšou možnostou by mohlo byt, že som už vtedy spal (formou akéhosi mikrospánku) a "guľa" pri nohách mohla byt hmatovým prejavom spánkovej paralýzy. Mohlo to takto byt? Teoreticky azda áno, prakticky v takúto možnost priveľmi neverím. Ako som písal - najskôr som chodidlami nahmatal predmet pri nohách, následne som sa (absolútne bez problémov, nemal som znehybnené končatiny) prevalil na chrbát (a stále som predmet pri nohách hmatkal) a zakričal som na mamu. Mama niečo zašomrala, vstala z postele, a ja som guľu stále hmatkal. Nesníval som, bol som bdelý, hýbal som končatinami, vnímal som okolie, komunikoval som s mamou, rozumel som, čo mi hovorí. Ležal som najskôr na boku a guľu pri nohách som nahmatal, potom som sa prevalil na chrbát a guľu som stále hmatkal.
Já fakt nevím. Nezlobte se, ale nechápu, že taková, pro mě, banální věc Vám po tolika letech pořád leží v hlavě. Osobně, kdybych měl takové věci řešit, tak se z toho zblázním. Je tolik záhad mezi nebem a zemí...
Ahah, to je ten dětský skákací míč.
S mamkou jste situaci vícekrát probírali, tak je to divné a mě se naopak zdá, že to je ideální místo pro noční uklízení míče, protože potom by Vám netáhlo studené ode zdi. Naopak si myslím, že je příjemné se nohama něčeho dotýkat a odrážet, určitá stabilita.
Pokud jste s máti na nic nepřišli, dala bych si do toho prostoru nějakou zarážku, nebo obalenou krabici a budete mít pocit jistoty.
Možná se záhada, která se vrací, ustane.
Mazačinka by byla, pokud byste si tam tu loptu dával i nyní a myšlenkami se propojil do 13 let, tím byste si všechno v sobě vyřešil, zocelil vnímání a nervy (i když jak píšete, že je nemáte), a přestal nad tím přemýšlet.
---------------
Možná, že nikdy na to nepřijdete a dozvíte až za xx let jako v povídce Karla Čapka Poslední soud, na otázku vraha Krugera → kam se poděla duhová kulička?
Ono těch věcí, které se dějí při usínání, je víc, než uvádí @prostromek. Typický je pocit padání,ale mohou se vyskytovat i jiné stavy, včetně halucinací.
Pocit přítomnosti cizího předmětu není úplně typický, ale ani ne něco nemyslitelného. Odkaz sice vede na stránky e-shopu s pomůckami pro spaní, ale článek není plně od věci.
Vďaka za zaujímavý článok - tie hypnagogické zášklby pri zaspávaní pocitujem úplne bežne... Ale toto bola skutočne ojedinelá skúsenost, nikdy predtým ani potom sa to neopakovalo. Len mi skutočne nejde do hlavy to, že som mohol realizovat prejavy, ktoré som popisoval (prevalenie sa na chrbát, volanie na mamu...) a pritom stále pri nohách hmatkat ten predmet?
A ešte uvažujem nad jednou vecou. Ak to bola hmatová halucinácia, prečo sa mi vlastne projektovala práve ako fitlopta? Prvoplánová odpoveď by azda mohla byt, že mám zafixované, že na danom mieste fitlopta býva bežne. Ale ako som už písal, toto vysvetlením nemôže byt. Fitlopta bývala na posteli len cez deň, v noci nie. Vôbec som nezvykol ju nejako "hmatkat" či "pohládzat" chodidlami. Ten pocit dotyku fitlopty pri nohách mi jednoducho nebol známy. Prečo sa mi potom projektoval?
Odpověď samozřejmě neznám. Nabídl jsem jen jedno z možných vysvětlení. Ty záškuby, často s pocity padání znám rovněž velmi dobře, byt s přibývajícím věkem se stávají vzácnými. Ovšem zažil jsem i jiné stavy. Pocit chůze ve vodě a jednou i sluchovou halucinaci. To vše při přechodu z bdělého stavu do spánku. Ve spánku jsem to míval ještě zajímavější, "oblíbené" byly lítací sny. Po dvacátém roce věku postupně ustávaly a dneska jsem rád, když se mi vůbec něco zdá (resp. budím se s vědomím, že jsem měl sen.)
@amper Lítací sny byly super. Vždycky jsem se odrazila od země, tak nějak zpomaleně jako ode dna bazénu, a dlouhými vláčnými tempy jsem se dostávala nahoru.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.