Kolik si sebou vzít na dovolenou na Mallorce

Do Itálie počítáme pro rodinu €100 na den plus nějakou rezervu. Ale je v tom i jídlo. Malorca je koukám Španělsko, takže to je za eura. Španělsko by na tom mohlo být podobně jako Itálie, pokud jde o mentalitu i o ceny. (Alespoň jsem měl takový dojem při studijní cestě, kterou jsme vykonali napříč Španělskem a Portugalskem od Barcelony po Lisabon, no je to už skoro 20 let. Nevím jak je to na ostrovech, jestli tam neni nějaká ostrovní přirážka. Docela by mě to zajímalo, chystám se letos na Tenerife (taky Španělsko).)

No ale to je pokud jde o jídlo (normální jídlo v supermarketu, a vlastní vaření, ne nějaké posedávání v hospodách) a suvenýry.

Jak to popisujete, vzal bych si aspoň €1000 plus platební kartu pro případ nutnosti. Lepší když zbyde. Eura mají tu výhodu, že pokud zbydou, tak je v pohodě prodáte s minimální srážkou (ten rozdíl prodej-nákup (tzv. swap) bývá ve směnárnách do 50 haléřů (v dobrých třeba jen 20 ale viděl jsem na rohu Krone na Václaváku nákup za 17 a prodej za 25, takovou směnárnu snad normální člověk nepoužije)), pokud si je teda nechcete nechat napříště. To nejsou třeba forinty, které rozhodně člověk skladovat nechce, protože kromě Maďarska jsou k ničemu.

Byl jsem ve španělsku před necelými 20 lety (školní studijní cesta na několik dnů od Barcelony po Lisabon) a angličtina tam nepatřila k běžné výbavě. Tehdy jsme byli se školou a měli jsme s sebou tlumočnici, což byla výhoda. Já tehdy moc anglicky neuměl, tak jsem to nemohl ocenit, ale jeden z učitelů komentoval rozhovor na jedné recepci slovy "já mluvil anglicky, on prý taky mluvil anglicky a nerozumněli jsme si" za tu dobu to může být úplně jiné. Tehdy stála místní doprava řádově euro (€1,20 nebo 0,80 snad jen z letiště to bylo ke 2€), no ale to bylo v době, kdy v praze stála 8 a 12 korun (pokud zdražovali stejně, tak to klidně můžou být 4 eura). Pohybovali jsme se pronajatými miniwany, které jsme většinou zaparkovali v nějaké podzemní garáži (narozdíl od čech tam byly běžné, tady se stavěly až pozdějc, a parkovné se počítalo po minutách). Taky si pamatuju na mýtné, které se platilo v budkách u dálnice (přičemž strategie na začátku byla vyhýbat se placeným dálnicím, dokud se jednomu učiteli s jeho skupinou nepovedlo vjet omylem na dálnici, místo aby ji podjeli, ta akce je stála asi dva eurocenty (výjezd nejbližším exitem po pár metrech), a řešilo se, kdo bude platit to mýtné, protože předtím se říkalo, že mýtné si platí každý sám, mám pocit, že od právě té doby jsme placenými dálnicemi jezdili a šlo to na školu; nějaký delší přejezd tehdy stál asi 6 euro, jinak to byly drobné). Ale tohle je všechno pevnina, nevím, jak to mají na ostrovech. Když jsme u toho auta, vzpomínám si, že se tam jezdilo zvláštně, třeba na nás auta za náma troubila, proč stojíme na červené (že jsme cizinci nevěděli, měli jsme normální španělské SPZ). Nebo když jsme tuším v Lisabonu nemohli najít vjezd do podzemní garáže - byl v jednosměrce, výjezd byl pro změnu taky do jednosměrky, to je sice už Portugalsko ale ono v tom Španělsku byly úzké uličky a chaotický provoz v nich taky. Dorpavní značky tam platily spíš jako doporučení. Tolik vzpomínka na školní výlet (alias studijní cestu, spojenou s exkurzí do několika míst třeba na větrné a sluneční elektrárny a nějaké ty památky), kterým jsme se prakticky rozloučili s vysokou školou. Je to už strašně dávno, tehdy ještě byl potřeba na letišti pas, dneska by na to stačila občanka.