Nejste přihlášen/a.
Vrtá mi v hlavě, jak člověk musí být zoufalý a bezmocný, že si sáhne na život. A nějak mi nejde do hlavy, že s životem nekončí takovým způsobem opravdoví, bezmocní chudáci, ale lidé slavní, krásní, úspěšní, s milujícími rodinami. P.Muk, K.Heřmánek, K.Soboda, V.Brodský, I.Bartošová. Je možné, že se o chudácích nedozvíme, ale přesto. . . Máte někdo vysvětlení?
Já se opravdu hodně divím, protože jsem asi nafasovala tělo ze seknhendu, spolu s opravdu hnusnými chorobami, ale na světě se mi i přes všechny bolesti líbí a života se držím velice urputně. A nemocní lidé okolo mě také. Vím jen o dvou případech, kdy paní podepsaly ukončení dialýzy a rozloučily se.
To je otázka pro psychiatra. Já na to mám takovou teorii, že když má člověk všechno a nemá žádné problémy, tak vlastně už nemá pro co žít, nemá o co usilovat. Nemůže se na nic těšit, protože všechno má, nic mu nemůže udělat radost, protože má všechno co chce... Jako to je v komedii "Muž z HongKongu", unuděný milionář zkouší páchat sebevraždu, ale jakmile mu začne skutečně jít o život, najednou nechce zemřít, najednou zas má pro co žít.
Sebevraždu nejspíše páchají proto, že zažívají pekelná psychická muka a zároveň už nechtějí být pro nikoho přítěží. U umělců to je ještě podpořeno tím, že svou kariéru (poslání?) už mají za sebou a nic je vlastně nečeká.
Spíše myslím, že Bartošovou semlela Praha a šoubyznys a psychicky se z toho zhroutila. Vyrostla v jiném prostředí a tu slávu, být neustále na veřejných očích, nárazovou velkou pracovní zátěž, nejistou dlouhodobou budoucnost, možná jen dočasnost celého toho svého úspěchu, velkou konkurenci a rvačky v byznysu o pár pohozených žvanců ji prostě byla cizí a přesto musela být její součástí, i když chtěla původně jen z radosti zpívat před lidmi.
U známého to byla nevyléčitelná nemoc, přibývající poruchy hybnosti, nesnesitelné bolesti. U Heřmánka prý taky.
Spekuluje se, že Heřmánek byl vážně nemocný. Na jaře podle bulvárních médií trpěl zánětem trojklaného nervu, který mu měl způsobit ochrnutí obličeje s možností trvalých následků. Nemoc způsobuje hodně velké bolesti.
Zdroj: idnes.cz/...
Herec Vlastimil Brodský měl strach z nemoci (před rokem infarkt) a umírání. Přestože o sebevraždě hovořil Vlastimil Brodský velmi často, vždy upozorňoval, že na to, aby to skutečně udělal, se má až příliš moc rád. Dodnes se spekuluje, zda šlo o náhlý zkrat, nebo pečlivě promyšlený tah. Jednoho rána se zahradě své chalupy zastřelil. Před tím dal svého psa do opatrování přítelkyni.
Důvod, proč tak lpíte na životě, je pud sebezáchovy. Není to rozum, je to jen pud. Smrt není špatná, je to naprosto normální a přirozené, že všichni umřeme, a když to člověk pochopí a smíří se s tím, tak pak nemá ani problém v případě potřeby ten odchod trochu urychlit.
Nedávno jsem v jiné souvislosti narazil na zajímavý citát, který -- kdyby se upravil na tuto situaci -- by podporoval opačný názor:
When you become lazy, its disrespectful to those who believe in you.
Odsuzujete lidi, co odmítají trpět jako líné? Když muž není připraven starat se o sebe sám, má žena bojovat s nevyléčitelnou nemocí, aby mu ješte rok nebo dva posloužila, než umře? Když s ní mladí počítají s tím, že jim pohlídá vnouče, je to od ní sprostá lenost, že to zabalí dřív, než jde dítě do školy? Co když ten člověk, na jehož život si děláte nárok skončí jako bezmocný? Úplná ztráta hybnosti a řeči. Staral byste se o ležáka, nebo budete dál vyčítat, že je líná, že se vůbec nesnaží a jen se válí v posteli celý den.
Ten původní citát byl pro jiný případ, kde se mluvilo o lenosti, proto jsem psal "... kdyby se upravil na tuto situaci ...", tedy o řešení svých problémů nečekaným způsobem bez ohledů na to, jak to ovlivní lidi, kteří mě podporují a věří mi.
Nebylo zapotřebí tu myšlenku překroutit do nevolnické povinnosti služeb rodině nebo nároku na péči o člověka neschopného postarat se o sebe.
Zbroják neměl, prý byl celý život proti zbraním a pak šel na střelnici a půjčenou zbraní se zabil, bez ohledu na to, kolik problémů tím nadělá ostatním lidem.
Že se rozhodl umřít je jeho věc, ale mohl zvolit nějaký způsob, který ostatním neuškodí...
Nečekal jsem, že moje malá nevinná poznámka o respektu k blízkým lidem rozpoutá takovou debatu.
> Mě se zdá, že upíráte člověku právo nakládat se životem podle svého uvážení
Přijde mi divné, že se nikdo nepozastavuje nad tím, jestli pořádně promyslel, jak to ovlivní ty, které tak náhle a nečekaně opouští - jeho ženu, děti, vnoučata, nejbližší kamarády, spolupracovníky, ...
Chápu, že na ničí život nemáme nárok, ale kdybych se dozvěděl, že se dnes ráno zabil můj nejbližší kamarád, žena nebo bratr, tak mě to vezme, protože to nebudu čekat. Naopak se budu sám sebe ptát, proč jsem si ničeho nevšiml, proč mi nic neřekl, proč mě nepožádal o pomoc nebo radu, ... Nehledě na praktické věci - nemůžu si sám dovolit hypotéku a ztrácím náš byt a musím se vystěhovat, ten projekt v práci bez něj nejde dokončit a ztratím práci nebo moje firma zanikne, můj syn nebude mít strejdu, který by ho naučil zajímavé věci o prázdninách a vytvořili si spousty hezkých vzpomínek, ... Prostě člověk není osamocený strom někde uprostřed opuštěné krajiny, kde když padne, tak to nikdo neuslyší, ale žije ve společenství jiných stromů, na kterých závisí a kteří závisí na něm.
Pochopitelně rozumím limitním, hraničním, neřešitelným a nevylepšitelným případů, ale tam i ti blízcí lehce vidí tu neexistenci budoucnosti a to odstraňuje tu nečekanost zpráv o konečném rozhodnutí lidí, na kterých nám záleží.
Stejně jako platí, že by člověk neměl zatahovat do svého konečného rozhodnutí nesouvisející nevinné lidi (strojvůdce vlaků, řidiče aut, uklízeče, ...), měl by si také uvědomit, že pro některé jiné lidi je on ten, o kterého se opírají, i když se mu může v jeho pokrouceném vnímání reality zdát, že je jen ten osamocený strom na nekonečné pláni.
Tato společnost je prostě divná. Když chci dítě, tak celkem svobodně mohu zplodit nový život. Když chci umřít, tak musím brát ohledy na kdeco. resp. to právo je mi až upíráno. Smrt je brána jako něco strašného, nutné regulovat, nemluvit o ní. V přírodě je smrt stejně běžná a normální, jako zrození. Člověk, který se smíří se smrtí má mnohem jednodušší žití. A prostě každému není dáno, nebo přáno být nemocný, nebo stárnout s noblesou.
@imgify - ale tam i ti blízcí lehce vidí tu neexistenci budoucnosti...
... což je stav, do kterého by už to nemělo dojít. Dám přednost čistému řezu (nebrat doslovně, prosím) před dobu se táhnoucím ujkištováním "to bude dobrý"když vím(e), že už nebude.
Většina lidí, co spáchá sebevraždu, tak trpí depresí a mají naprosto jiné myšlení, které mentálně zdravý člověk, i když má své starosti (třeba i větší), nemůže pochopit. Krasní, úspěšní a s milujícími rodinami se lidé mohou jevit navenek (třeba i svým blízkým), ale pravda je jinde. Někdo se se svými chorobami dokáže vyrovnat, někoho to semele.
Zajímavá otázka, naskýtá se odpověď, že ten bezvýznamný nudný konzument, který jenom konzumoval a chodil do práce celý život, nic netvořil, tak mu je úplně jedno že živoří na hrsti pilulek.
Určí osobnost, napadlo mě ještě hrabal, ten taky skočil z okna, prostě když vidíš že už to nikam nevede už nic nevyprodukuje, už je to netěší, už má jenom zdravotní potíže a jí, pilulky, jídlo, jenom aby žil, tak mu dojde, že to nemá žádný smysl. Prostě když někdo tvoří, píše knihy, hraje divadlo, produkuje, tak ho to holt baví, naplňuje, když už to nemůžu dělat, tak už ho to nebaví versus člověk, který jenom prodává svůj čas, chodí do práce nebo bere dávky, je mu to úplně jedno, pro mě se nic nemění, on dal bere prášky, přežívá, konzumuje
Takže kombinace psychiky a výše uvedeného ...
Prostě je to složitý Samozřejmě že není jenom jeden důvod pro sebevraždou, to co popisují v prvním odstavci se týká těch kreativních, později nemocných nebo přestárlých. Prostě když ti dojde, že už tě to nebaví, že už nic nevytvoříš, že už to nemá žádný další smysl se trápit.
Dnes ráno na Blesku - K. Heřmánkovi našli před rokem rakovinu v ústech.
Nyní tam již článek není. Byla k tomu i diskuze. Zdroj byla osoba blízká, možná soused, známý.
google - novináře to živí. A my důchodci, co nechodíme, tak se trošku zabavíme projetím třeba Googlu, Seznamu, Novinek i toho Blesku. Osobně přečtu všechno, zajímám se o zvířata, přírodu, zdravý životní styl, politiku. Pokud člověk najede na nějakou webovou adresu, tak si přečte nové články toho dne. Bohužel o panu Heřmánkovi tam dnes byl také na čelném místě. A odpověď pro tazatelku byla na bíledni.
------------------
Mě spíše vadí všeobecně, že lidé volí ukončení života sebevraždu, ta se medializuje a mnoho neštastných, či nemocných lidí si z toho vezme příklad a návod, jak vyřešit svoje problémy.
-----------------
Naštěstí je na konci takového článku alespoň v Blesku upozornění, že se má člověk s psychickými problémy obrátit na odbornou pomoc, i s telelefonním číslem.
Článku je plno, je nechutný, jak jsou lidi zvědavý a každý se v tom musí hrabat no, co čtenáři chtějí, to novináři píšou google.com/...
Jak jste na to přišla? Kdyby si z toho všichni nemocní nebo jen 10 procent z nich vzali příklad, tak by nerostl schodek státního rozpočtu to the moon. Bohužel, většina, 99 lidí ze 100, nemá na to koule.
Nevím, na koho google reagujete.Opravdu je o tomto již pojednáváno v odborných kruzích. Viz okopírovaný příspěvek:
Vědci upozorňují na to, že sebevražednost se může vzedmout do poměrně silných vln, které někdy bývají označované za epidemické. Poprvé na to upozornil přesně před padesáti lety americký sociolog David P. Phillips, tento fenomén nazval Wertherův efekt – podle knihy, která vyšla roku 1774, tedy přesně před 250 lety.
Jedubabicka - to je ono, palec nahoru.
No na tebe pohankou na tebe. Tak jste si něco přečetla, a co to mění na mém výroku?
Já se bavím o těch nevyléčitelně nemocných Co se ještě můžou svobodně rozhodnout a udělat to, jaký má smysl je udržovat za nehorázné peníze? Jestliže dospějou rozhodnutí to skončit, tak proč jim budu bránit?
Víte kolik je takových lidí, kteří jsou nevyléčitelně nemocný, dame důchod 30 000 Kč, k tomu ještě náklady na přežití měsíčně 300 000 Kč. Ti lidé nemají šanci na 99,99% se z toho dostat a ani to ukončit, a takhle to běží roky 4-6 let...
Paráda ne? A to nechcete vědět, kdo tohle provozuje, že ne. Podle mě vám stačí jenom vědět, kdo to platí.
Horší je, když si sáhne na život někdo mladej V zkratu mysli, který ještě není úplně ztracenej... Ale i tak je to z 90% výchovou prostředím (Řekne psycholog sociolog), Biolog Genetik to zase svede na geny
Každopádně, Asi je to trošku bezohledný, když to udělej veřejně, přes mašinku, poškodí tím víc lidí. Proto by asi měla být eutanazie Hrazená z peněz žadatelé Nějakým způsobem povolena
Tak nějak se z otázky o dobrovolném ukončení života slavných občanů a "hyenistickém" čtení o tomto, dostáváme na počítání peněz. Do toho se nechci pouštět, protože to je obsáhlá, náročná otázka i pro finanční experty a tak to já nejsem. Ani běžný člověk nemá všechna data a výstupy z ministerstev financí a zdravotnictví.
Jinak spekulace o 30 000,- důchodu jsou mimo.
I při valorizaci se mluví o 20 694,- Kč. nebo 20 633,- viz České důchody
To znamená, že jsou i tací, co mají 15 -18 000 (a méně).
-----------------------
Kolik stojí péče a náklady staršího, nemocného človíčka, to bych vařila z vody. A nejsem člověk, který by se zabýval, kolik stojí státní kasu. Jsem spíše empatický, sociálně zaměřený člověk, který pracoval celý život ve službách.
Jinak mladí páchají sebedestrukci drogami a odcházejí i kvůli šikaně, nebo z neštastné lásky. A ti starší ze své vůle mnohdy kvůli špatnému zdraví, a též třeba kvůli dluhům, ztrátě bydlení, zaměstnání, někdo i kvůli rozvodu.
Bylo to tady vždycky a bude.
Víc bych k tomu už nechtěla psát. Každý mám nějaké názory, zkušenosti, které jsme získali během svých životů.
Tak těm starším, nemocným přeji dobrou péči a čerstvou, sladkou, štavnatou, oloupanou hrušku na noční stolek a na deku kočičku k pohlazení.
--------------------
Někdo čte Blesk a Vy jste odsoudil tyto čtenáře, že se pídí. Tak ty elaboráty vznikly z tohoto.
Vy to fakt nechápete? Třeba ti lidi co jsou slavní, jde o to že musí před lidmi vypadat dobře. Když si poškodí pověst, tak je to vnitřně užírá. Je na ně vyvíjen nátlak z médií a hlavně tedy z bulvaru (Prima, Nova a různé časopisy). Když ta Bartošová měla deprese a začala tloustnout nejspíš kvůli lékům, případně proto že se nedokázala přimět k fyzické aktivitě a ten její ji furt zavíral doma, takže tloustla, tak jasně, že to její jméno, tajejí image strašně utrpěla. Už to nebyla ta krásná princezna. To ji muselo vnitřně užírat a pak jede vše za sebou jako lavina. A když zjistí že nemá schopnosti, nebo výdrž na to, aby dělala to co se od ní očekává aby mohla pokračovat v kariéře, tak to samozřejmě deptá. Opakované selhání takového člověka zničí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.