Nejste přihlášen/a.
Já jsem se k muzicírování dostal asi v 15 u kámoše doma. Pořídil jsem na inzerát takové malé dětské pádélko za 160 Kčs. Asi v roce 1975. Později se začalo hrát s dalšíma kámošema už víc navážno. To mi bylo doporučený pěkný Jumbo za asi 1260 Kčs i s kufrem. Ani si už nepamatuji, kam přišla ta malá. Asi jsem ji někomu dal.
To jako naše? Měli jsme doma piáno, tak se o výběru neuvažovalo. Táta, když měl hlad, tak hrál Fibichův Poem. Mně bylo asi 8 a vydržela jsem po celou základku. To jsem aj zpívala ve sboru. U klavíru ale byly těžké chvíle, když venku zvonil balon a čekali na mne, aby se mohlo hrát. Na střední jsem pak brnkala na kytaru. To byla doba kolujících zpěvníků a opisování akordů. Na koleji jsem se naučila základy na zobcovou flétnu. Tak nějak ze zvědavosti. Pak už nikdy s nástrojem aktivně, ale jako divák na festáky, Porty, Dostavníky, Svojšice...
Ahoj Lisko. Děkuji za reakci.
Taky jsem spáchal zpěvník jako ty, ale kamarádka mi ho po půjčení někde ,,ztratila. Festáky docela navštěvuji. Na Krajské Portě v Děčíně v divadle, v roce 1979, jsem se Šviháky z Liberce, dokonce ,,hrál,, na basu. Při mým hluchu nevím, jak se to mohlo dít. Ale zase dokážu poznat, když jsem v sedmdesátých letech slyšel originální studiovou nahrávku, od třeba Zepellinů, že při živým vystoupení, při hraní, zahráli něco nepatrně jinak, než to vzniklo jako nové.
Tak se taky připojím. Můj první hudební nástroj byla foukací harmonika a kytara akust. Gibson v 16 letech. To začal bigbít na plný pecky. Několik elektr. kytar začal kutit sám s prvním snímačem za 105 Kčs, které jsem vydělal na chmel. brigádě (190 Kčs). Něco málo jsem hrál s kamarádama na vojně ASUT. Zkrátím to. Dnes, jako amatér se bavím s tímto sortimentem (část). Varhany byl můj sen od dětství. Jako chudý důchdce jsem si splnil sen po 60 letech.
Dost dobrej hudební koutek.
Co nechápu, je to, jak někdo může hrát na klávesy. At už jsou jakékoliv. Můžu něco mačkat jednou nebo druhou rukou. Ale, když má hrát každá neco jiného, tak mi začnou obě jet v takovém spojeném gardu, jako propojené nějakým táhlem. A ještě u toho číst noty, ve dvou řádcích a ještě kousek napřed. Na piáno mi doma hrály všechny děti od první třídy. Některé i asi osm let. Nejmladší synek si ještě přibral k němu klasickou kytaru. Akustickou Španělku. Co mu odešla jeho oblíbená učitelka hry na piáno, přidal si ještě hru na elektrofonickou kytaru. Měl k ní ještě 10W minikombo. Bylo to pořád samé vybrnkávání podle not a P.R.D. ! Speciálně jsem vyučujícímu řekl, aby ho učil tak, aby si byl schopen zahrát u táboráku. A ten BLB mu řekl, že kdo hraje akordy, neumí na kytaru hrát. A on se toho chytil a dál to bylo marný. Nikdy si nehrál jen tak, že by si preludoval, jen tak z blintu a na uši. Hrál před diváky-posluchači, i na varhany v kostele, ale tím to nakonec skončilo a nešáhne na to ani doma. Bydlí zvlášt. A nemusel do piána chodit z našeho nějakého musu. Bavilo ho to.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.